Pevně ho obejmu.
"Drone! Tak moc jsi mi chyběl!"

"Ty mě taky,Satí,"usměje se. "Ale co tu děláš?"
"To bych se měla ptát já tebe! A jmenuju se Saita!" Hraně se zamračím.
"Je jedno, co tu dělám." "Nic není jedno!" "Je." "Není!" "Je."
" Vzdávám to. Jsem ráda, že tě vidím." Usměju se.
"Já taky. Ale jak jsi se teda ty dostala sem?" "Hned ti to povím, jen přines nějaké dříví a rozděláme oheň." Překvapivě nic nenamítá. Poté, co společně nanosíme větve, si trochu promnu ruce, dýchnu do nich a vyšlu zářivý plamen, který bez obtíží obstará malý ohýnek. "Trénovala jsi, že?" "Samozřejmě,"šibalsky se usměju.

Ano. Mám jakousi 'schopnost' ovládat magii ohně.

Vím o ní už od dětství. V průběhu let jí taky hodně využívám. Zjistila jsem to, že ovládám oheň, asi ve třech letech. Dodnes si to pamatuju. Hrála jsem si tehdy na malém plácku plném bahna a povedlo se mi zrovna ručičkami uplácat opravdu, tedy v té době jsem si to myslela, ohromný blátivý hrad. Jenže jakési ošklivé děcko ke mě přišlo a škodolibě ho rozdupalo. Z očiček se mi už už draly slzičky, ale zatvrdila jsem se a zatnula pěsti.
No a najednou jsem jen kulila oči, když chlapečkovi vzplanuly kalhoty přímo na zadečku. Naštěstí si leknutím sedl a tak i ten oheň uhasil, jinak nevím, co bych dělala, protože tenkrát jsem ještě hasit silou myšlenky neuměla. Chlapeček si hned šel s pláčem stěžovat za maminkou. Ta mu za nic nechtěla věřit, ale když jí pobrekávající chlapeček ukazoval malou ohořelou dírku na zadečku, musela jen kroutit hlavou. Zvláštně se na mě podívala a se svým dítětem v náruči uspěchaně odešla. Od té doby používám sílu jen nepozorovaně a neřekla jsem o ní nikomu jinému než Dronovi.

Nakonec si sedneme. Řeknu mu vše, co jsem prožila, když jsme nebyli spolu, nevynechám snad ani jedinou sekundu vyprávění o tom, co jsem celý rok dělala.

V příjemné konverzaci setrváme až do večera. Stále mi ale vrtá hlavou, co dělal celý rok on. Dron ale ani po opakovaném naléhání o své vojně nepromluví. Achjo.

"Měli bychom jít spát, začíná se stmívat." Navrhnu.
"To jo, ale ne tady."
"A kde jinde?"
"Tam, kde mám koně a věci."
"Ty máš koně?! Kde jsi ho vzal?! Snad jsi ho neukradl?!"
Zavrtí hlavou, ale nic neříká, jen mě popadne za ruku a vláčí se mnou do lesa. Jen tak tak ještě stihnu zachytit svojí tašku. "Hej!"Ještě chvíli vzdoruji, umím chodit sama, ale má sílu, Nakonec to nechám být a poslušně klopýtám za ním. Nakonec se zastaví.
"Co -"

Slova mi odemřou v ústech. Tak krásné místo jsem v životě neviděla. Maličko vzdechnu. Dron se na mě podívá a usměje se. Stojíme na vrcholku kopce u malé mýtinky. Zářící slunce obarvilo jednu část oblohy na rudozlatou, uprostřed však jako kouzlem tmavne, a druhá polovina oblohy je už téměř černá a je na ní vidět zářící měsíc. Společně pozorujeme slunce, klonící se za obzor.

Nepatrně pootočím hlavu k Dronovi. Má zavřené oči a nechává poslední hřejivé paprsky slunce putovat po jeho kůži. Havranní vlasy, které má delší než obvykle, se mu roztomile stáčí kolem uší. Takto vypadá jako bůh omylem poslaný a uvězněný na Zemi. Hodně se od našeho posledního setkání změnil. Zkrásněla mu tvář i hlas. Dětské křivky jsou pryč a tělo má úžasně vypracované, nejspíš od pobytu v armádě. Toto je úžasná příležitost ho políbit. Stoupnu si na špičky a měkce přitisknu rty na jeho. Prudce otevře oči a poplašeně se na mě podívá. Nakonec si mě však přitáhne do hřejivého objetí a polibek prodlouží.

Po chvíli si uvědomím co dělám a o čem přemýšlím a že je jeho ruka prsty propletena s mou. Rychle mu ruku vytrhnu a zrudnu jako rajče. Zvonivě se zasměje. Přitisknu ruce na tváře, abych je aspoň trochu zchladila a rozběhnu se k velkému stromu, kde jsem si všimla přivázáného rozkošného koně s popelavou hřívou. Natisknu se k němu, pohladím ho po šíji, a horečně přemýšlím. Kůň trochu překvapeně zafrká, ale dál si moje laskání užívá. Co budu teď dělat?! Co mě to popadlo?! Vždyť je to můj nejlepší přítel!!

"Líbí se ti Raio?" Leknu se a odskočím od koně jako popálená.
Otočím se a ze stínu stromů se vynoří postava muže. Ne, chlapce. Zůstanu ne něj zírat. Je neskutečně krásný a je Dronovi až nereálně podobný. V podstatě jako jeho dvojče. Dron k nám přijde s úsměvem na tváři. "Můj kůň je támhle." Ukáže na nedaleký stín. Ve tmě spatřím druhého koně, kterého jsem si předtím nevšimla.
Dron se mi nehorázně vysmívá do očí.
"Seznam se s mým bratrem, korunním princem a důvodem, proč jsem odešel od armády."

Taaaak
Nová kapitolka! Srdečně doufám, že se líbí.
Předem se omlouvám za chyby. Tato kapitola byla opravdu náročná.
Myslím že Saita v příštím příběhu zemře.

Apríl! Teda doufám.

Jistě jste si všimli, že hlavní hrdinka má jméno! Nakonec jsem vybrala jméno podle Saita - enošské obdoby Satana. Ale moooc děkuju za rady!😊
No, a teď nemá jméno princ.🥴😊
Ahoj, ďáblíci!🖤