(Nad)člověk
Chvíli na oba zírám, ale jsem překvapená méně, než by kdokoli čekal.
"Aha."
Princ se začal smát. Nakonec se s Dronem přidáváme, i když já zním poněkud hystericky.
Nakonec záchvat smíchu ustane.
"Já jsem Theo,"představí se 'princ'.
"Já Saita..." Theo mi s úsměvem podá ruku. Podám mu svoji a taky se na něj usměji. Nebude asi těžké, začít Výsosti tykat. Nějak se to k němu hodí. Ale... Co je tím pádem Dron? Taky princ!?
"Tak...rozděláme tábor..?" Přeruší Dron mé myšlenky.
"Jo, to je asi ten nejrozumější nápad, co teď dělat,"odsouhlasí Theo. Když si připravíme provizorní 'postele' z dek, rozhodnu se, že se trochu předvedu.
Nápadně okázale odstrčím Thea, který v ruce drží připravené křesadlo a chystá se rozdělat oheň. Mezitím, co na mě zírá, si třením trošku nahřeji ruce a vykouzlím z ohně krásného ptáčka. Ten ukáže malé zářivé divadélko ve vzduchu, pak prudce sletí dolů, zapálí hromádku dříví a tím se rozplyne.
Dron mi začne tleskat a culí se nad princovým výrazem.
"Ještě nikdy jsem neviděl člověka s magickými schopnostmi,"mračí se Theo.
Zamrkám na něj. "Ale já nejsem člověk." Je na něm vidět další dávka překvapení, i když se ji usilovně snaží zamaskovat.
Odhrnu jsem si vlasy z růžků a nakloním se, tak aby měl na ně dobrý výhled.
"Můžu si sáhnout?" Překvapí mě otázkou.
"D-dobře...,"zakoktám se. Pomalu se ke mě nakloní, chytí jeden z růžků opatrně do prstů a hladí jej. Mám co dělat, abych kvůli citlivosti mých rohů nezačala vrnět jako kočka. Je to neskutečně příjemné...
Když v tom....
Se ke mě Theo přiblíží obličejem, svýma očima se vpíjí do mých. Nakloní se ještě blíž, až cítím jeho dech na své tváři. Zakloním hlavu a zavřu oči. Chci ho políbit!
No a pak.....
Si Dron odkašle tak hlasitě, že by ho bylo slyšet i v bitevní vřavě. Vylekaně od sebe s Theem odskočíme. Zase jsem někoho chtěla políbit. Co to do mě dneska vjelo?!
"Tolik k seznamování,"ozve se Dron a jde si sednout k ohni.
Taaaak!
Konečně je tu další kapitolka!
Doufám, že se líbila...😊
Nejvíc mě bavila psát ta 'poloperverznost'.😆
Dala jsem si za úkol psát kapitoly častěji, ale kratší. Tak snad to vyjde...😉
Ahoj, ďáblíci!🖤
(Opravdu prazvláštní to pozdrav...¿)
Bạn đang đọc truyện trên: Truyen247.Pro