Procházel se. Lepší než nudit se doma,je nudit se venku. Šel jen tak ulicí,až přešel do parku. V parku bylo pěkně,svítilo sluníčko,ptáčci spívali,a...vrány krákali v jednom velkém hejnu nad...něčím? Leviho zvědavost mu nedala,musel si to tam prohlédnout. Chtěl vědět,co zaujalo pozornost tolika vran. Pomalu se tam k nim proplížil,aby je navyplašil,ale na jejich kořist neviděl. Když už ho to do slova a do písmene nebavilo,vstal a rozehnal všechny vrány co obklopovali malého kloučka. Leviho jeho výzor uchvátil,i když sám nevěděl proč. Bylo to malé puppy,s tmavě-hnědými vlásky a slzičkami v očích. Klouček se celý třást a byl v bezvědomí. Na sobě měl staré šaty,které byli potrhané a celkově špinavé. Leviho přesně tato skutečnost,že byl celý špinavý,mátla,ale přesto ho hodně uchvacoval. Vzal ho a sedl si s ním do měkké trávy,kde si ho lépe prohlédl. Měl mnoho odřenin a pěkně poraněnou hlavičku. Sprostý vrány! zaklel si Levi v duchu a dál sledoval malé štěně,jak neklidně oddechuje a trochu se třese. A je to! Rozhodl se. Vstal a mašíroval si to pěkně domú,i s malým chlapcem v náručí.
Šlapal si to po cestě rovnou domú,ale malý chlapec se neklidně šil,mrnčel něco ze spaní a byl hrozně bledý. Leviho to celou cestu deprimovalo,takže přidal do kroku. Když už byl skoro doma,klouček začal ze spaní brečet Levimu na rameno. Levi se radši zastavil,pomalu si klekl a začal ho jemně kolébat. Chlapcúv brek brzo ustal a Levi si tak mohl vydechnout. Hrozně se polekal,a ani nevěděl proč. Byl to mateřský instinkt,který nepostrádal žádný neko jakéhokoliv pohlavý. Zvláštní bylo jen jedno. Leviho mateřský instinkt se oběvil u puppy,u psa,u něčeho,co kočky přirozeně odpuzuje a nemá je to rádo. Ale teď? Teď má Levi o chlapce starost,bojí se,že se mu stalo něco vážného a on s tím nic neudělá. Vzal ho do náruče a šel domú co nejrychleji to šlo. Když dorazil, jeho majitel nebyl doma. Vzal kloučka do obýváku,kde ho položil na gauč a začal mu svlékat špinavé oblečení,které narval do pračky a hned ji zapnul. Vrátil se k chlapci i spolu s lekárničkou,kterou si přinesl s koupelny,a začal ho provizorně ošetřovat. Zabalil ho do teplé deky a uložil ho ke spánku na měkém gauči,na který si sedl k němu a hladil ho jemně po vláskách. Nepřešlo ani púl hodiny a domú sa vrátil jeho majitel.
"Erwine! Poď se kouknout co jsem našel v parku."řekl a jeho majitel Erwin přešel k němu,aby se podíval,co zas jeho zvědavá kočka dotáhla domú. Jeho vykulené překvapené oči se zastavili na malém uzlíčku radosti ležícím na gauči,teď už v klidném spánku. Levi se díval na chlapce nepřetržitě,jakoby se mu mělo něco stát,když pohledem odběhne. Erwin z něj nebyl moc nadšený,ale nemohl Levimu nic vyčítat,zachránil mu život a to je moc dobrý skutek,takže by na něj měl být samosebou hrdý. Ale hrdost teď necítil. Cítil spíš únavu. Hned jak uviděl malé dítě,vzpoměl si jak komplikované bylo starat se o Leviho jako o malého. Jak ho musel oblékat,krmit,hrát si s ním,věnovat se mu-to všechno bylo dost těžké,jelikož Levi byl náročné dítě,ze kterého vyrostla ještě náročnější osoba. No poteš...povzdechl si v duchu Erwin,hledící na malého kloučka. Vstal a šel zavolat zvěrolékařku,která mu to jak jinak nebrala,aby ho prohlédla a případně si ho vzala i s sebou. Levi byl pořád u něj,hlídal ho jako ostříž a když se jeho oči začali pomalu otvírat,vykřikl:
"Budí se! Je vzhúru!"
Malý klouček otevřel oči a spatřil dvě neznámé osoby,kterých se hrozně zalekl. Vybavil si myšlenku,jak na něj sahali ti chlapíci z útulku,jak ho chtěli vzít proti jeho vúli a zavřít ho v kleci,čeho se bál asi nejvíc. Levi ho chtěl vzít do rukou,a klouček začal nepřívětivě vrčet. Překvapený ale byl,když se octl v teplé náruči podobné té jeho maminky. Zavrtal se Levimu do ohbý krku a nasál jeho pach,aby si na něj přivyknul. Levi mu olízal obličej,jak to neko a puppy dělávají,a pronesl:
"Já jsem Levi. Jak se jmenuješ?"
Chlapec mlčel,nebylo mu do řeči. Pořád se bál. Bál se,že přijde nějaký doktor nebo někdo z útulku a to by pro něj nebyla moc pěkná návštěva. Po chvilce se ale osmělil a pomalým vytřeseným hlasem řekl:
"E-Eren..."
Přitáhl se k Levimu ještě blíž a nasával z jeho vúně,která ho tak uklidňovala. Pomalu se mu z ní znovu zatvárala očka.
"Levi..."pronesl tichounkým hláskem. Levi ho hned na to mrštil o zem. Klouček vykřikl. Leviho instink byl najednou pryč a on se ho chtěl zbavit.
"Ty drzé drzé dítě. Jsem dospělý takže se laskavě nauč používat -san jinak s tebou vytřu podlahu!"zvýšil Levi hlas a dítě sebou škublo. Eren se znova klepal,bál a tak radši přikývl:
"A-Ano...!"
Levi mlčel. Díval se na Erenka vražedným pohledem,jak se klepal a třásl pod jeho chladným hlasem. Levi byl jako neko,bál se o dítě ale silnější než jeho instinkt byla touha po pořádku a disciplíně. Eren se ho hrozně bál a přál se co nejdřív dostat pryč. Erwin se sekl a rychle utíkal ven z domu,aby přivedl zvěrolékařku osobně,když už mu mobil nebrala. Šel co nejrychleji to šlo,protože se o kloučka bál,aby mu Levi nic neudělal. Je pravda,že Levi má fakt páru a někdy neví kdy má kdo dost a hlavně když je to malý kluk,hodně malý kluk,skoro ještě batole. Když doběhl k lékařce,vzal ji a šup-šup k němu domú. Celou cestu ji popoháněl a říkal jí,jak se Levi s dítětem nemají rádi a aby si Erena vzala.
"Tak jo,ale jen když to bude Levi chtít."řekla doktorka Hanji a vstoupila do jeho domu. To,co spatřila vúbec nezodpovídalo tomu,co jí Erwin říkal. Na gauči byl Levi,Erenka měl v rukách a vyzdvihoval ho do vzduchu a dělal na něj legrační obličeje,na kterých se Eren hrozně smál. Vypadali,jako bratři. Když si všimli přítomnost jiných osob v domě,Levi Erena pustil na svou hruď na kterého ho držel a přistoupil s ním k doktorce Hanji.
"Dobrý den doktorko."řekl Levi a očima pobídl Erenka k tomu,aby taky pozdravil.
"Dobrý den."řekl nesmělým plachým hláskem. Bál se doktorú,vědcú a celkově magorú v bílém plášti.
"Tak. Chci si tě prohlédnout abych zjistila,zda ti nic není."řekla Hanji s úsměvem a už-už si Erena chtěla vzít od Leviho do vlastních rukou. Ten se ale polekal a nalepil se na Leviho jako lepidlem,odmítal se ho pustit. Levi ho uchlácholil pár něžnými slúvky,ale i tak se nepustil. Takže ho Hanji začala vyšetřovat v Leviho náruči. Zjistila že mu nic není,že je v pořádku a že Levi udělal dobře,když ho vzal sebou.
"Tak. A teď o jiném. Erwin řekl,že si s dítětem nerozumíš a že chce,abych si ho vzala..."Levi vytřeštil oči a namáčkl si Erena ještě víc k sobě.;"...Ale mě se zdá že s ním vycházíš perfektně,takže mi dej dvě odpovědi. Za prvé,cítíš lásku k onomu dítěti? A za druhé,chceš si jej nechat?"zeptala se Hanji a Levi pohlédl na dítě v jeho náručí,které se nervozitou klepalo. Hanji se Erenovi nelíbila a Leviho si moc oblíbil,chyběl by mu. Levi se cítil rozpolcený a v rozpacích. Věděl že dítě je velká odpovědnost a není snadné se o něj starat. Ale na druhou stranu ví že i za tak krátký čas se stihnul k Erenovi upnout a má ho rád,miluje ho,ale dokáže se o něj starat?
"Ano a ano,nechám si ho."řekl Levi rozhodnutě. Je si jistý,že toho kloučka zbožňuje a že pro jeho dobro se klidně naučí,starat o děti. Erenovi očka se rozzářili radostí a objetí zesílil. Hanji se zatvářila nadmíru spokojeně a začala se hrabat ve své tašce,ze které vylovila několik sirupú proti kašli,horečce,bolestem a jiným věcem. "Vždy je dobré být připraven,protože horečka u malých dětí jako on neznamená nemoc."opakovala. Vše Levimu vysvětlila. Jak se to má s horečkou,co má kdy užívat,ještě mu dala i teploměr a pak už si to pádila pryč. Eren byl radostí bez sebe. Konečně bude mít znova rodinu,která ho má ráda. Levi byl taky nadšený z nového přírustku do rodiny,který se zdá být jako jeho vlastním dítětem. Jediný,kdo z toho neměl radost byl Erwin. Lezl ze zdi když vychovával Leviho,co bude z druhým dítětem,dočista mu hrábne?
"Levi,hele. Možná máš Erena rád a možná sis' ho za tu hodinu oblíbil ale ne,říkám ne. Hrozné bylo vychovat tebe,já druhé dítě nedám."
"A kdo řekl že budeš muset? Já se o něj postarám. Bude to moje dítě,ne tvoje. A zakázat mi to nemúžeš."
"Múžu tě i spolu s ním vykopnout na ulici."pohrozil Erwin. Měl Leviho rád,byl mu jako syn,nevyhodil by ho ale chce tuhle hádku vyhrát za každou cenu.
"Pche,to jistě. Múźu se odstěhovat jestli budeš chtít,jsem na to dost starý,vlsatně jsem dospělý."
"A za co by si se chtěl odstěhovat?"řekl Erwin a měl pocit,že se trefil do černého. Hm,mýlil se. Levi položil chlapce,odběhl do svého pokoje a ani ne do minuty byl spátky i spolu s kupou peněz,uvázaných pěkně do ruličky.
"Zapomínáš na to že mi od devíti let dáváš kapesné a já to neměl kde utratit."řekl Levi,Erwinovi spadla čelust a Levi tím pádem hádku vyhrál. Erwin už radši mlčel a nasupěně odešel do kuchyně,kde si udělal kávu. Levi s Erenem si sedli k televizi a dívali se nějakou povídku,kterou ani jeden moc nevnímal. Spíš si spolu povídali. Levi chtěl vědět,jak se Eren octl na ulici,proč se bojí lidí z útulku a proč je to s ním tak jak to s ním je. Eren se tak moc nevyptával. On spíš vnímal teplo Leviho těla,těla u kterého se cítil v bezpečí,přesně jako u jeho skutečných rodičú. To teplo domova,které mu tak dlouho chybělo. Očíčka mu pomalu klimbala,tak ho Levi vzal do náruče a odnesl do pokoje pro hosty,který teď nejspíš bude jeho. Položil ho na postel a přikryl ho. Přecijen bylo na malýho kloučka už moc pozdě. Přikryl ho,dal pusu na čelo teď už spícímu Erenovi a vydal se zpět do obýváku,kde pobyl s Erwinem u televize asi ještě hodinu. Pak si on šel lehnout k sobě do pokoje,kde měl i svou koupelnu. Osprchoval se a upadl do čistých peřin,ve kterých hned usnul klidným spánkem.
Ze spánku ho probudilo tahání za rukáv pijama. Ospale otevřel oči a poskytl se mu pohled na malé štěňátko,které se sklopenýma ušima a smutnými očky sledovalo probouzející se neko. Zasvítil lampičku na nočním stolku a chlapečka pohladil po vláskách.
"Copak?"
"Já...nemúžu spát...je mi moc teplo a po chvíli moc zima a není mi vúbec dobře..."popotáhl. Levi mu přiložil ruku na čelo. Nebyl ani potřeba teploměr,i idiot by pozn že má teplotu. Jakoby to Hanji od začátku věděla.pomyslel si Levi. Promnul si oči,vstal a vzal Erena za ruku. Šel s ním do obýváku,kde Erwin spal u telky na gauči. Levi si povzdechl,vzal Erena do náruče a žďouchl do Erwina. Ten se probudil a začal zmateně těkat očima po místnosti.
"Vstaň a jdi si lehnout do postele jinak zítra umřeš na záda."
"A co tu...děláte vy dva?"zeptal se Erwin zmateně a jeho pohled směřoval přímo k Erenovi,který měl opět zimnici kterou měl po chvilce vystřídat nával tepla.
"Eren má horečku,nemúže spát."řekl a položil marodka na gauč. Ten si promnul oči. Levi vzal sirup na horečku,lžíci a do poháru natočil trochu studené vody. Nalil na lžičku sirup,podle Hanjiiných instrukcí,a dal to Erenovi spolknout.
"Ble!"vyšlo z něj. Levi se uchechtl a dal mu vodu. Eren ji vypil všechnu a optal se pro další.
"To to bylo tak hrozné?"
"Ještě horší!"odpověděl Eren a vzal si skleničku,do které Levi nanovo nalil vodu. Když byli léky za nimi,vzal ho z obýváku(kde už Erwin nebyl,ten dávno spal u sebe)do svého pokoje,kde ho uložil k sobě do postele,lehl si vedle něj a objal ho.
"Chceš pohádku?"
Eren záporně pokroutil hlavou. Nechtěl pohádku,chtěl jen v klidu usínat vedle osoby kterou zbožňuje a nechtěl aby odešla. Přimáčkl se na něj ještě víc.
"Múžeš...múžeš mi něco slíbit?"
"Povídej."pobídl ho Levi.
"Já...vím že si mi zachránil život,vzal si mě k sobě a jsem ti moc vděčný...budu ti to dosmrti dlužit. Ale...chci po tobě ještě jednu věc. P-prosím...slib mi že ty už mě neopustíš jako moje maminka! Slib,že když se ráno probudím tak budeš ležet tady a objímat mě jako teď! Já už nechci být sám!!!"brečel Eren a Levimu se do pijama vpíjeli jeho slzy. Pohladil ho po zádíčkách a namáčkl se na něj. Lehl si níž,aby měli oči ve stejné úrovni a pohladil ho po obličeji.
"Neboj. Už nebudeš sám."řekl a usmál se. Eren se snažil sklidnit ale moc mu to nešlo a slzil dál.
"Moje hlava..."
"Tak vidíš. To máš z toho že brečíš. Už spinkej,udělá se ti líp."řekne Levi,vtiskne mu polibek na čelo a sám si lehne. To samé udělá i Eren a po chvilince spal.
Ráno,se zjistilo že Eren nemá jen dětskou horečku ale je opravdu nemocný. Dostal chřipku. Smrkal a kašlal o sto šest a Levi se o něj staral. Teď už vúbec nevěděl,čeho se tak bál. Starat se o dítě mu šlo. Byl od přírody rodičovský typ. Erwin z toho lezl po zdi. Štvalo ho,že Levi kolem něj pořád poskakoval,staral se a nebavil se už vúbec s ním. Teď byl na světě jen ten 'spratek' a Leviho Erwin skoro nezajímal. Erwin? Žije,nežije? To je fuk. Eren? Co je s ním? Je v pořádku? Nepotřebuje pomoc?
Erwin to viděl takhle. Levi to zas viděl jinak. Pro něj bylo starání o dítě úplně přirozené,potřebovalo to. Ale Erwin je dospělej chlap,copak potřebuje aby se o něj někdo staral? Levi viděl starání o Erena jako prioritu,protože to potřeboval a když už se ho ujal tak by se o něj měl starat. Erwin to tak vúbec neviděl. Oba to viděli úplně jinak. Väčšinou měli názor stejný ale dnes,úplně jiný.

"Levi? Nechceš někam zajít?"zeptal se Erwin a věřil,že to do poslední chvíle zachrání a nevybuchne vzteky.

"Jasně,Eren má horečku,kašel a rímu ale jasně,pojďme se bavit a jeho tu nechme."odsekl ironicky Levi a pohladil spícího chlapečka po vlasech. Tak. Tohle byla poslední kapka. Tohle Erwina dohnalo k naprostému šílenstvý.

"Proč se o něj tak staráš?! Není to tvoje dítě,tak přestaň!!! Je to jen malej tulák!! Mě se už nevěnuješ vúbec!! Na to jsem si pořídil kočku,abych nebyl osamělej a ne aby mě ignorovala i ta!!!"

"Co máš sakra za problém?!"

"Múj problém je ten vořech!!!! Už mě to nebaví,v mím domě nebude!!!"

"Fajn!!!"

Levi vstal,vzal mobil a zavolal Hanji-san. Říkala mu,že kdyby nastali komplikace,má jí zavolat. Všechno jí řekl,vylil jí své pocity na dlaň a ona řekla,že je na neko dost starý a že když se dokáže měnit z člověka do kočky a zpět bez jakýchkoli potíží,je dost starný na svúj vlastní život. Takže jí poprosil,zda by u ní nemohl s Erenem zústat,dokud si nenajde svúj byt. Hanji svolila,proč by taky ne,že jo? Leviho ošetřovala od malička,měla ho ráda,je její dobrý přítel. Erenka si taky oblíbila takže nebyl problém. Levi měl do hodiny zbaleno. Vzal Erena a šel. Měl už Erwina po krk. Někdy víc,někdy míň ale teď právě přišel i o své poslední nervy. U Hanji bylo Erenovi i tak líp,protože tam byl pod dozorem doktorky a navíc tam neměl Erwinovi nepřívětivé pohledy a otrávenou náladu,kterou teď nepotřeboval. Levi byl teď v jednom kole. Hledal si práci,bydlení a ke všemu se staral o Erena. Hanji mu nabídla přijatelnou práci u ní jakožto ošetřovatele. Levi si řekl,že by to byl nelepší začátek a že si když tak pak najde něco jiného.Takže o tohle měl vystaráno a mohl se věnovat byt. Nakonec si našel menší domek,který bude jim dvoum stačit bohatě. Erena tam ale odmítal vzít,dokud tam nebude vymalováno a nábytek a všechno ostatní.

"Ale no táááák,Levi-saaaaaan."zaprosil Eren Leviho když se jednou dívali s Hanji na telku. Hanji se začala smát ale Levi enchtěl svolit. Řekl,že až to bude hotové tak to bude hotové a že ho tam pak vezme,že tam s ním bude konec koncú bydlet. Ere byl neodbitný ale to Levi taky. Eren neměl nejmenší šanci se tam dostat,dokud mu to Levi nedovolý. Nafoukl na protest své tvářičky ale i tak se proplazil přes gauč k Levimu a přitulil se k němu jako k polštáři. Levi hopohladil po vlasech ale to už Eren neregistroval. Ten už spal jak zabitý. Levi se jen usmál a začal ho hladit po zádech. Na Erena si už tak zvykl,že neví co by dělal bez něj. Hanji to věděla a byla ráda že se tehdy rozhodl si ho nechat.

Erwin doma jen soptil. Byl osamělý,nudil se a chyběl mu Levi. Když mu chtěl zavolat,nebral to. Neměl náladu,byl na něj naštvaný i když mu celkem chyběl. Když Erwina konečně napadl ten geniální nápad typu napsat mu SMS,kterou si možná přečte,byl už Levi s Erenem přestěhovaný v malém domku,který se Erenovi děsně líbil. Ale nejvíc jeho pokoj. Měl zdi v světle modré barvě,velkou dřevěnou skříň plnou nového oblečení,pracovní stúl kde měl malý notebook a věci do školy i spolu s aktovkou. Měl velikou postel,kterou hned pokřestil svým poskákáním. Levi se nad ním jen zasmál,přešel k němu a vzal ho do rukou aby se i spolu s ním mohl hodit do postele nanovo a pořádně ho polechtat. Eren lechtání nesnášel,právě proto to Levi dělal. Vždy po něm křčel,šil se,prosil ať přestane. Zrovna v tenhle okamžik,pípnul Levimu mobil s Erwinovou SMS. Levi Erena položil a začal číst.

Gommene,Levi. Je mi moc líto jak jsem na tebe vyjel. Byl jsem k tobě hnusný a k Erenovi ještě víc. Moc mě to mrzí a oboum se vám omlouvám. Prosím přijmi mou omluvu a vraťte se ke mě,oba dva. Chybíte mi a to oba dva.

"Tak co? Odpustíš mu nebo ne?"zeptal se Levi Erena. Eren kývl na souhlas. Erwin se omluvil,nic víc nepotřebuje. Levi byl ale trošičku na pochybách. Co když jim oboum zase rupnou nervy? A ještě,jen teď se nastěhovali a mají se zase odstěhovat někam jinam? Takže se Levi rozhodl,možná ne podle Erwinových představ ale rozhodl. Napsal mu.

Erwine. My oba ti odpouštíme ale bydlet k tobě se nevrátíme. Našel jsem si malý domek do kterého sme se již nastěhovali a stěhovat se mi znova opravdu nechce. Ale dám ti adresu a budu rád za tvoji návštěvu. Taky si nám scházel.

Levi se po udobření s ním hned cítil líp. Byl to osvobozující pocit,když už se s ním nehádal a mohl si s ním znovu normálně popovídat. Erwin je navštívil hned na další den. Konali se slzy(z Erenovi strany),omluvi a pak oslava na usmířenou,na kterou byla pozvána i Hanji. Stalo se tam něco zvláštního,co Levi nikdy nečekal že se stane. On si vtiskl Erena. Ne,žádným úchylným smyslem slova. Vtisknout si někoho,je něco jako se do něj zamilovat. Spatřit záblesk z budoucnosti,kde jste spolu s druhou osobou šťastni a jste spolu do konce vašich životú. Zrovna tohle se stalo Levimu. Neví,zda je to dobře nebo špatně ale má z toho převažně radost.