Jela jsem na Misty po neuvěřitelně krásné louce. Kam se s podívala tam byli nádherné květiny. Orchideje, Lilie, Tulipány, Růže, Pampelišky, Fialky... A mnohem víc. Jely jsme v trysku a všechno se zdálo zpomalené. Až do jednoho okamžiku. Misty prudce zastavila a podívala se na nádherný les vedle louky. Nastražila uši a ostražitě sledovala les. Vše se zrychlilo do normální rychlosti. Pohlédla jsem na Mistiiny svaly a ty byly napnuté jako struna od kytary. Co se děje? No jelikož lidi jsou ve smyslech pomalejší než zvířata tak možná Misty ví o něčem o čem já nemám ani tušení. ,,Co se děje Misty?" Misty se ovšem, ale ani nepohnula a stále stála jak přikovaná. Tak jsem se taky podívala na les a zatajila jsem dech. Pozorně jsem poslouchala až jsem něco uslyšela. Hodně pomalé dupání... Kopyt!... Co to?... Zeptala jsem se sama sebe v duchu. Z lesa začali vylétat ptáci a ostatní zvířata, která neměla křídla z něho prostě utekli jako kdyby jim šlo o život. Podívala jsem se na Misty. Ta pořád statečně stála. Kdybych byla Misty já, tak popadám kopyta na ramena a zdrhám rychle pryč. Jenže ona ne, ona tam prostě musí stát a čekat, jestli jí to zabije nebo ne. Měla jsem tu možnost slézt z Misty, ale neudělala jsem to... Né, protože abych byla statečná a kdesi cosik. Jenom pomyšlení na to, že bych jí tam nechala mě sužovalo. A najednou z lesa vystoupila extrémně velká černá silueta koně. Prvně jsem neviděla kdo to je, ale když se dostala z lesa na kousek louky zasvítilo slunce a já ihned poznala kdo to je... Midnight! Ale nevypadala vůbec nadšeně, že mě vidí na nějakém cizím koni. Z nozder jí šla pára. My s Misty i kdyby jsme se na sebe postavili tak jsme o proti ní extrémně prťaví. Misty si lehla a podívala se na mě a pak na trávu. Ihned jsem pochopila co chce. Slezla jsem z ní a najednou jsem uviděla jak se Misty zvětšuje, zvětšuje a zvětšuje až byla stejně velká jako Midnight. To bude válka a vypadá to přesně jako dobro a zlo. Zlo - Midnight a Dobro - Misty. Až teď mi došlo, že oba dva jména začínají na M. Ano jsem blbá... Ale teď k tomu jak se na sebe škaredě dívaly. Nebo spíš Midnight Misty probodávala pohledem a Misty vypadala, že se na ní usmívá jako sluníčko. Midnight nebyla zlá, ale vadilo jí když mě viděla s jiným koněm. Najednou se obě vzepjaly na zadní. Na Midnajtiné hlavě jsem uviděla ďábelské rohy. Promnula jsem si oči, ale pořád tam byly. Podívala jsem se na Misty a ta měla nad hlavou svatozář. Jako vážně? Zeptala jsem se sama sebe v duchu. Obě dvě máchaly kopyty. Misty jimi nemáchala se zlostí, ale elegancí. A Midnight jimi máchala zuřivě až jsem si myslela, že Misty ukopne hlavu. Teď mi to došlo... Ani jedna by mi nikdy v životě neublížila. Tak jsem se postavila mezi ně a klekla jsem si na zem. Rozbrečela jsem se jak nejhlasitěji jsem mohla. Sice to byl falešný pláč, ale i tak to bylo docela přesvědčivé. No jo no, nikdy jsem nebyla herečka. Najednou jsem uslyšela jeden velmi hlasitý dopad kopyt. Ale nepodívala jsem se nahoru stále jsem se dívala dolů a hlasitě jsem brečela. Povedlo se mi rozbrečet tak, že mi tekly slzy. Pak jsem uslyšela elegantní dopad kopyt. Misty... A tamto byla Midnight. Také jsem uslyšela jak si ke mě obě dvě lehly a mlčky mě sledovaly. Po nějaké době ke mě Midnight jemně přičichla. A otřela o mě svůj nos. Misty to neudělala, nejspíš věděla, že kdyby to udělala rozpoutala by další válku a to asi nechtěla. Podívala jsem se na Misty a potulila jsem její obrovský čumák. Ona mě po pěti sekundách odtlačila k Midnight a Midnight se podívala na Misty děkovným pohledem. Misty jen přikývla a rozběhla se pryč. Bylo nádherné jí sledovat, jelikož vše bylo zase zpomalené a ona běžela tak elegantně. Až zmizela tak jsem se podívala na Midnight. ,,Moc se omlouvám!" Vykřikla jsem se slzami v očích. Midnight ke mě dala svůj čumák a něžně do mě drcla. Nalezla jsem na její čumák i když mi to nějakou dobu trvalo a to mi ještě Midnight pomohla. Pak se Midnight zvedla a podívala se na mě svýma velkýma hnědýma očima. Najednou jako by někdo zhasl. Někdo se mnou lomcoval a tak jsem otevřela oči a u uděla jsem Nelu. Nela se mnou třásla div, že ze mě duši nevytřásla. ,,Už jsem vzhůru můžeš přestat." Řekla jsem rozmrzele. Takže to byl jen sen... Úf... V duchu jsem si oddychla, ale teď jsem měla ještě větší strach z toho, že si Midnight a Misty nepadnou do oka. ,,Jaktože si usnula?!" Seřvala mě hned Nela. ,,Díky za milé přivítání do reality Nelo..." Odpověděla jsem rozmrzele. ,,Navíc tady po mě neřvi když ani nejsi schopná se postarat o svého koně..." ,,Cože?!" ,,Nedomluvila jsem. Vzbudila jsem se brzy ráno. Naštěstí už ale bylo docela vidět i když to nebylo jako ve dne. A vzbudila jsme se proto, že tvoje kobyla..." Á ne... Klisna hříbě neměla kobyla ano, ale Samba ho neměla... To jsem spackala. Kdyby tam nebyla Nela tak se asi plesknu do čela, ale jelikož tam byla tak jsem dále mluvila. ,,Se splašila... A utekla mi kvůli tomu, že jsi jí pořádně neuvázala!" Ukázala jsem na Nelu prstem. ,,A teď ty čtyři sladká slůvka: Já... Ti... To... Říkala! Misty mi pomohla s chytáním. My s Misty jsme byly ve výhodě. Jelikož loď je něco jako kruh a tak jsme Sambu mohly obklíčit. Jenže to jsme nevěděli, že to nebude třeba... Samba se svalila na zem a já jsem zjišťovala co jí je... A došla jsem k závěru, že je těhotná. Takže nevíš s kým?" Zeptala jsem se jí. ,,Počkat... Ona už porodila když jsem spala?!" Podívala jsem se na Sambu, ale ta taky spala, ale žádné hříbě vedle ní. ,,Ne... Já už vím delší dobu, že je těhotná. Jenže Ty jsi přišla s tím, že potřebuješ zachránit Midnight a já jiného koně na, kterém bych mohla jet nemám..."

Takže jsem tady zpět s další kapitolou❤️. Doufám, že nevadí, že dnešní kapitola byla spíše sen🤗. A tato kapitola bez tady tohohle má 1 010 slov💁🏻‍♀️. Taky doufám, že vám nevadí když tady píšu kolik má kapitola slov🤷🏻‍♀️. A jestli vám to vadí, tak to napište do kom a já už to tady nebudu psát😉. Jak si užíváte prázdniny🏖️? A byl už někdo z vás na táboře🐎? Já jo😃... Proto jsem minulou neděli nic nevydala🙃. Mějte se krásně a skládejte básně!✍🏻😂❤️.