{V 1:45 h.}
Seděla jsem na zemi a hleděla jsem do země. Zvedla jsem svoji ruku do úrovně mých očí a moje hodinky se automaticky rozsvítily... 1:46... ,,Tvůj strejda má jednu-." Nedořekla jsem to protože jsem viděla jak Nela přepla svůj pohled z mě na něco za mnou. Bylo v něm vidět trochu vyděšení, ale zároveň taky statečnosti. Vzpomněla jsem si jak mi jednou teta řekla: Kdo se ohlédne, umře. Když mi to řekla tak jsem to nebrala vážně, ale když jsem si na to v této situaci vzpomněla, tak jsem měla strach, že je to pravda. Jenže můj strach byl menší, než moje zvědavost. Tak jsem se pomalu zvedla a začala jsem se pomalinku otáčet. Když už jsem byla úplně otočená, tak jsem uviděla černou siluetu nějaké postavy. Až teď jsem si uvědomila, že slyším kroky, té věci. Předtím jsem je jakoby neslyšela. Začala jsem pomalu couvat. Naštěstí na mě svítila pouliční lampa a tak jsem chtěla tu věc nalákat na světlo abych viděla kdo to je. Ucouvla jsem tak pět kroků a ta věc stála ve světle. Konečně jsem poznala kdo to je. ,,Hi... Myslela jsem si, že jste monstrum... Omlouvám se." Radši jsem se podívala do země abych neviděla posměšný úšklebek. ,,Strejdo!" Vykřikla Nela. A přiběhla za baculatým mužem. Měl tmavě hnědé vlasy, které mu stály jako ježkovi bodliny. Vlasy má jak můj taťka... Počkat Vlastimil... ,,Ahoj Nelo." Usmál se její strejda a pohladil jí po blonďatých vlasech. Nela se strejdy pustila a podívala se mu do tmavě hnědých očí, které byly stejné jako její. ,,Strejdo?" ,,Ano?" ,,Potřebujeme pomoct..." ,,A s čím?" ,,No... Bude to složité vysvětlit... No... Ehm..." Rozhodla jsem se to říct za Nelu, protože jsem viděla, že se snad nikdy nevymáčkne. ,,Utekly jsme z domova." Řekla jsem konečně. ,,Ale né jen tak pro ní za nic." Dokončila Nela. Podívala jsem se na tvář Nelinina strýce a nenašla jsem ani špetku naštvanosti. ,,A proč?" ,,Protože moji rodiče... MÉHO KONĚ... PRODALI DO ŘEZNICTVÍ MACELLERIA VENTURINI!" Řekla jsme to až moc nahlas... No spíše jsem to zařvala. ,,Eh.. To bylo moc... No... Nahlas, že? Hi-hi." Radši jsem svůj pohled přesměrovala na moře. ,,No... Emma už to řekla za mě..." Strýc se chytl za bradu a začal přemýšlet. ,,A my jsme se vydaly zachránit Midnight." Dokončila ještě Nela. ,,To je její kůň?" Ukázal na mě. I když jsem se na něho nedívala tak jsem stála v úhlu abych i když rozmlženě viděla co dělá. Otočila jsem se na něho. A kývla jsem. ,,Mohl by s nás převést přes moře? Neboj nepráskneme to na Tebe." Vypadal, že se chystá říct: Ne, ale řekl něco úplně jiného: ,,Jasně, že vám pomůžu. Mám dvě lodě tak si můžete vybrat." Přišla jsem za Misty a pohladila jsem jí kousek pod čelem. Misty radostně frkla a já jsem jí chytila za vodítko, které bylo připevněné k ohlávce. Rozešla jsem si k těm dvoum lodím na které ukázal. Misty jsem si vzala s sebou abych mu ukázala, že máme koně. Jedna loď byla taková menší kde by se koně nevyšli, ale druhá byla docela velká. Né zas jako taková ta loď, která převáží i auta, ale vypadala nějak takhle:

,,Eh... Nechci být nezdvořilá, ale... Radši bych tu druhou loď.. Jako... Doufám, že si nemyslíte, že jsem rozmazlená.. Páč já nejsem, ale-." Nelinin strýc se zasmál a já nechápala proč. ,,Víš... Já nevím co si o mě myslíš, ale já vím, že máte koně..." Řekl s úsměvem. ,,Eh... Omlouvám se." Ježiš marja... Jeden blbý rozhovor a já ho celý podělala. ,,Ale nevadí." Tak alespoň něco. Zvedla jsem ruku a podívala jsem se na hodinky. 1:50. ,,Už bychom měli jít." Ozvala jsem se a šla jsem k té lodi. Naštěstí v zadu lodi nebyli žádné věci a tak jsem tam mohla uvázat Misty. Měla jsem strach, že Misty bude vyvádět. A tak jsem si ze zad sundala batoh a vytáhla jsem z něj móc dlouhé vodítko. Misty jsem sundala krátké vodítko, které bylo připevněné k ohlávce. A místo něho jsem jen z jedné strany ohlávky připevnila to móc dlouhé vodítko. A konec vodítka jsem přivázala k zábradlí tak aby, když bude Misty pochodovat daleko od místa kde je přivázána to vodítko nesundala ze zábradlí. A radši jsem to připevněné vodítko ještě 4× zavázala. Doufám, že to potom dokážu rozvázat... Ještě jsem to radši utáhla, takže to bylo zavázané celkem 5× a ještě utáhnuté. Doufám, že to bude stačit... Nela si vzala vodítko, ale né tak dlouhé jako já. A připevnila ho z jedné strany k Sambinině ohlávce a na stejné místo akorát k druhému zábradlí ho zauzlila jednou. Arogantně se na mě podívala a vyplázla na mě jazyk. ,,Až se Ti Samba splaší tak Ti řeknu čtyři sladká slůvka." Mrkla jsem na ní. ,,Ale prdlajs. Nesplaší se. Vidíš jak je klidná?" Podívala jsem se na Sambu a ta měla vykulené oči a zhluboka dýchala. ,,Jo to vídím jak je v klidu." Řekla jsem ironicky. ,,No vidíš." Řekla Nela a ušklíbla se. Protočila jsem očima v sloup. Strýc od Nely vešel na palubu a řekl: ,,Musel jsem doplnit benzín pro loď a už je to hotové, takže je nádrž úplně plná a měla by vydržet hodně dlouhou cestu. Ale mám jednu otázku... Kam vlastně pojedeme?" Podrbal se na hlavě. ,,Do Stazione Marittima." ,,Di Salerno?" ,,Ano." Kývla jsem a podívala jsem s Ema něho výraz. Jestli bude naštvaný nebo ne. ,,Trvá to 8 hodin a 11 minut... Tedy 299 kilometrů." Ty kilomentry jsem věděla přesně jen díky mapám. Strejda se stále usmíval a podíval se na hodinky. ,,Je 1:55... Takže bychom už měli jet." Jo! Super! ,,A kolik to bude stát?" Zeptala jsem se přes to, že mi Nela říkala, že nám to MOŽNÁ dá zadarmo. ,,Když je to pro mojí dceru a její kamarádku, tak to bude zadarmo." Mrkl na mě a já jsem se usmála. Rozběhl se ke kormidlu a nastartoval loď. ,,Běžte ještě spát!" Zařval na nás, protože kdyby mluvil normálně, tak by to přes motor nebylo slyšet. ,,A kam?!" Zařvala Nela, která kdyby se naklonila o trochu víc tak by spadla přes zábradlí. ,,Kousek od koní jsem vám nachystal povlečenou matraci a na ní peřinu a polštář!" Rozběhla jsem se za koňmi a skoro vedle nich bylo naše spaní. Rychle jsem si zabrala místo blíž koním. Pro jistotu jsem si na matraci položila svůj batoh. Vytáhla jsem si z něho mobil a začala jsem natáčet loď a jak plujeme. Když už video mělo jednu minutu tak jsem ho zastavila a uložila jsem si ho. Podívala jsem se na něj a vypadall hezky a tak jsem si ho v galerii nechala. Sedla jsem si zpátky na matraci a mobil jsem vrátila do batohu. Batoh jsem položila vedle matrace a na matraci jsem si lehla a zanedlouho jsem usnula.

Další kapitola je na světě🌏. Doufám, že se alespoň trochu líbila❤️. A vymyslet ty časy bylo fakt hodně složité🕐. A tato kapitola má 1 128 slov bez tohohle jako vždy🔤. A taky tahle kapota byla taková slabší🤷🏻‍♀️. No... Mějte se krásně a skládejte básně!✍🏻😂❤️.