,,Vzpomněla jsem si na Tebe... To víš." ,,Jo." ,,Taky jsem si vzpomněla na Midnight..." ,,To je super!" ,,A vzpomněla jsem si na Martu..." ,,Proč mamce říkáš Marta?" ,,Vysvětlím... Ale skoro hned po tom co jsem si na Martu zapomněla jsem zjistila..." Nadechla jsem se. ,,Co?" Znovu jsem se nadechla. ,,ŽE MARTA A VLASTIMIL PRODALI MIDNIGHT DO..." Řvala jsem po ní i když vím, že za to nemohla... ,,DO... MACELLERIA VENTURINI!!!" Zařvala jsem a po tváři mi ztekla slza. Nela mě pohladila po zádech a řekla. ,,To bude dobrý... Co budeš dělat?" Zeptala se mě a já jsem se na ní podívala. ,,Utéct z domova, ale nevím jak se tam dostanu... Kolo nemám a nemám ani řidičák a ani auto... A koně taky ne." Posmutněla jsem. ,,Možná mám jeden nápad." Zamyslela se Nela a já se náhle naplnila zvědavostí. ,,Jaký? Jaký? Jaký?" Zeptala jsem se netrpělivě. ,,Nedávno jsme si koupili nového koně... Jmenuje se Misty... A mohla bych Tě s ní seznámit a pozdě v noci by jsme obě dvě utekly že svých domovů a šli hledat Midnight." Zapřemýšlela jsem. ,,Ty chceš jít se mnou? Tobě nevadí, že bezdůvodně utečeš z domova a ještě za to budeš pykat?" Zeptala jsem se, ale doufala jsem, že půjde se mnou, protože sama jsem jít nechtěla. ,,Jasně, že půjdu s Tebou... Jsem Tvoje nej kamarádka, nikdy bych Tě nenechala ve štychu." Drcla do mě a já jsem se usmála. ,,A ty pojedeš na kom?" ,,Na kom asi?" ,,Na Sambě?" ,,Jasné." Zasmála se. Samba je krásná hnědá klisna, kterou mám ráda a na které jsem ještě nikdy nejela. Nela říká, že je moc hodná, ale nikoho ještě na svůj hřbet (kromě Nely) nepustila... Stejně jako moje Midnight. V duchu jsem se usmála. ,,Můžeš mě teda seznámit s Misty?" Nemohla jsem se dočkat až jí uvidím. ,,Jo už jdu." Vytáhla z klíčové dírky ten papír co jsem tam strčila odemkla dveře a otevřela je. ,,A jak vypadá Misty?" Zeptala jsem se nedočkavě. ,,Neboj dozvíš se brzy." Uchechtla se Nela. Rychle jsem seběhla po schodech dolů. Běžela jsem ke dveřím a otevřela jsem je. Vyběhala jsem ven a začala jsem poskakovat. ,,Tak kde? Tak kde? Tak kde?" ,,Tam." Ukázal Nela prstem na jejich zahradu. ,,Tak jdeme!" Otevřela jsem vrátka a uviděla jsem tam bílou klisnu. ,,Jé... Ta je nádherná. Vypadá tak nezkrotně a elegantně." ,,Však taky je." Ušklíbla se Nela mezitím co já jsem se rozplývala. ,,A posadil se na ní někdo?" Polkla jsem a podívala jsem se s úzkostí na Nelu. ,,Ne." Řekla klidně Nela. ,,Nikoho totiž nepustila." Ale co když mě pustí? Co Midnight? Midnight je MŮJ kůň... Ne Misty... ale bez Misty to nezvládnu... Promiň Midnight je to pro Tvoje dobro. ,,Mám to zkusit?" Řekla jsem nejistě. ,,Jo jasně." ,,Drž mi palce!" ,,Zlom vaz." Pomalu jsem začala přicházet k Misty. V duchu jsem panikařila, ale na venek jsme vypadala úplně klidně. Právě žrala trávu, tak jsem se k ní chtěla rychle připlížit, ale ona mi to zkazila tím, že zvedla hlavu a prohlédla na mě. ,,Eh... A-hoj." Odfrkla si a utekla na konec ohrady. Hm... Co budu dělat? Je rychlejší než já... Už vím... Pomalu jsem našlapovala a stále jsem se Misty dívala do očí. Ani jednou jsem nemrkla. Misty mě také sledovala a pak se ke mě rozešla, což mě trochu udivilo, ale nemohla jsem se s ní seznamovat dlouho, protože se vsadím, že Midnight vezly autem, takže to už neztíhám teď. Když už u mě byla blízko skoro dvě koní délky, tak jsem se zastavila a pomalu jsem natáhla ruku a zavřela jsem oči. Slyšela jsem opatrné a pomalé kroky Misty. Byla jsem strašně nadšená, že se ke mě přibližuje kůň, kterého ještě nikdy nezkrotil. Z prvu jsem nic necítila, ale pak jsem ucítila teplý dech, nejspíš od Mistiiných nozder. Pocítila jsem trochu hrdosti na to co se právě stalo. Pak mi hlavu přiložila k ruce a já otevřela oči. Podívala jsem se na Nelu, která měla otevřenou pusu do kořán. V duchu jsem se zasmála a pak jsem se podívala na Misty. ,,Děkuji." Misty frkla, což vypadla na to, že chápe. Pohladila jsem jí po bílé hřívě. A pak jsem šla zpět za Nelou. ,,Tak co?" Řekla jsem hrdě Nele, myslela jsme si, že mě bude obdivovat, ale... Nela se začala hlasitě smát. ,,Co je?" Otočila jsem hlavu na stranu na znak, že nechápu. ,,Ty-ty-ty j-si my-my-slíš, jak-jak-jak di-vo-vo-vo-kého ko-ko-ně s-i-i zkro-zkro-tila, a-le-le pra-pra-vdou je-je, ž-že to-to-hle je-je ků-ůň, kte-rý-rý vy-vy-padá, že-e je-e ne-ne-ne-ne-skro-skro-tný, a-ale pra-pra-vdou j-je, ž-že ta-ta-hle kli-kli-snička b-by sve-sve-zla i-i člo-člo-věka, kte-kte-rého ni-nikdy v-v ži-ži-životě ne-ne-viděla." Řekla skoro nesrozumitelně Nela a svalila se smíchy na zem. ,,Ty lhářko." Kopla jsem do ní, ale tak aby jí to nebolelo... Teda moc... ,,Ty zrádkyně! Za to zaplatíš!" Měla jsem už na mále, protože jsem se málem začala hlasitě smát. ,,Ty jsi fakt číslo!" Už jsem se nemohla udržet a začala jsem se hlasitě smát. Když jsme se dosmály tak jsem Nele řekla. ,,Vrátím Ti to, to mi věř!" ,,To už jsi říkala." ,,No a?" ,,Tak si na jí už sedni konečně." ,,No jo, ježiš." Protočila jsem očima v sloup a šla jsem za Misty. ,,Vy jste to na mě nahrály, že?" Misty zvedla horní pysky a já jsem se ušklíbla. ,,Tak dík no... Ještě Ty se mi směj." Misty hlasitě zařehtala a já jsem se usmála. ,,Tak já si na Tebe sednu... Doufám, že jste nevymyslely, něco co mě z Tvého hřbetu odpálí." ,,Možná." Ušklíbla se Nela. Pomalu jsem vylezla na Misty. Z jejího hřbetu, tedy koňského hřbetu, bylo vše úžasné. Ani jsem Misty nepobídla a ona se schválně rozjela tryskem po ohradě. Vybalancovala jsem sed a užívala jsem si jízdu.

Tahle kapitola bez tady tohohle má 1004 slov 🤗. Jméno Misty, vymyslela Azarinka21 😆. Tato kapitola byla taková slabší, ale příští bude lepší nebojte 😁. Líbila se vám komická část s Misty a Nelou???🤣 Mějte se krásně a skládejte básně!✍🏻😂❤️.