,,JAK JAKO PRYČ?! DĚLÁŠ SI ZE MĚ SRANDU, ŽE?! JÁ VĚDĚLA, ŽE MI LŽEŠ! NEJSI MOJE MATKA, NEBYLA JSI MOJE MATKA A ANI NIKDY NEBUDEŠ! TO SAMÉ PLATÍ PRO FOTRA! JAK S MOHLA?! JAK JSTE MOHLI?!" Řvala jsem po ní a při tom jsem brečela. Vypadala, že jí je to hodně líto, ale to mi bylo v tuto chvíli úplně ukradené. ,,KDE... JE... MIDNIGHT?!" Zařvala jsem znovu. ,,Ve městě Verona." Řekla potichu mamka, vlastně teď už pro mě Marta. ,,KDE VE VERONĚ?!" Zařvala jsem po ní znovu a z očí mi tekly slzí čím dál víc, že jsem skoro neviděla na svůj vlastní nos. ,,Macelleria Venturini." To řeznictví jsem znala. ,,VY JSTE JÍ POSLALI DO ŘEZNICTVÍ?! SI DĚLÁTE ZE MĚ PRDEL, NE?!" Začala jsem brečet a zuřila jsem. Podlomily se mi nohy a svalila jsem se na zem jak mrtvá a nehodlala jsem se zvednout. Brečela jsem a v ruce jsem držela kousek hřívy od Midnight, který jsem si s sebou všude nosila. Né že bych jí kousek hřívy urvala, musela jsem jí trochu přistřihnout, protože už jí měla moc dlouhou a tak jsem si trochu té ustřihnuté hřívy nechala. Přitiskla jsem si ho k sobě a brečela jsme dál. Ucítila jsem, že mě něco vyzdvyhlo. Chtěla jsem se podívat kdo nebo co to je, ale měla jsem moc uslzené oči. Položilo mě to na něco hodně měkkého a já jsem za ně dlouho usnula.

{Ráno}
Pomalu jsem otevřela své ospalé oči. Rozhlédla jsme se. Kde to jsem?... A jó jsem doma! A co tady dělám? Vzpomněla jsem si na včerejšek a hned jsem si dokázala odpovědět na otázku. Zmocnil se mě strach. Marta a Vlastimil prodali Midnight do řeznictví! Které bylo na druhém konci Itálie. Co budu dělat? Jak se setkám znovu s Midnight? Jak se za ní dostanu? Představila jsem si jaký by byl život bez Midnight a znovu jsem se rozbrečela, ale už ne tak jako včera. Navíc bych nevěřila, že se rány na srdci časem spraví. Musím něco udělat... Ale chci zjistit proč to udělali... Vstala jsem z postele a chtěla jsem se převléct, ale zjistila jsem, že už převlečená jsem tak jsem pokrčila rameny a šla jsem dolů po schodech. Vešla jsem do kuchyně a otevřela jsem špajz. Vytáhla jsem z něj muffin a rychle jsem ho snědla. Musela jsem totiž přemýšlet nad tím, jak dostanu Midnight zpět domů. Marta za mnou přišla a řekla: ,,Promiň." Neodpověděla jsem a ani jsem se na ní nepodívala. ,,Proč jste to udělali?!" Procedila jsem mezi zuby. ,,No... Protože Ti Midnight mohla zničit život kvůli té nehodě... Co kdyby se to stalo znova a tentokrát by jsi to nepřežila? Hm?" Vypadala, že mě chce zmást a já se jí poddám, ale to byla na omylu. ,,Za prvé: Midnight mi život neničí to vy dva jste mi život zničili! A znova by se to nestalo, protože... Proto!" Řekla jsem trochu zoufale, protože jsem nevěděla co říct. Marta povytáhla obočí. ,,A PROČ JSTE JÍ SAKRA PRODALI DO ŘEZNICTVÍ?!" Na to už mi Marta neodpověděla. Alespoň nějaké pozitivum, že se mi poddala ona a né já jí. ,,PROČ?!" Otočila jsem se na ní s zhnusením v očích. Vyšla jsem nahoru do pokoje a práskla za sebou dvěřmi. Marta klasicky musela jít za mnou. Otevřela pomalu dveře a řekla. ,,Brou-..." ,,Neříkej mi tak! Nejsem Tvoje nic! A nikdy a to co jsi udělala nebudu! A teď jsi pryč!" Já vím, že tohle jsem trochu hodně přeháněla, ale neměla to dělat a teď bude strašně moc litovat toho, že se vůbec narodila! Kde je vlastně Vlastimil? ,,A před tím než půjdeš pryč... Tak kde je Vlastimil?" Podívala jsem se do země. ,,Říkej nám máma a táta." Přikázala mi Marta, ale já jí hned odpověděla: ,,Za to co jste udělali, si takhle ode mě nazývat nezasloužíte." Podívala jsem se na Martu a ta posmutněla. ,,Je na nějaké pracovní cestě." ,,Hm... Tak ahoj." Řekla jsem a otočila jsem se k ní zády. ,,Ahoj." Hlesla na hlase a zavřela za sebou dveře. Otočila jsem se zpět na dveře a vzala jsem si mapu, kterou jsem měla schovanou v šuplíku. Podívala jsem se na svoje město kde jsem právě teď... Messina... Začala jsem hledat to řeznictví. Tak tady je... Ukázala jsem prstem na to řeznictví... Macelleria Venturini... To je na druhém konci Itálie... Navíc nevím kdy jí prodali... ,,Kdy jste jí prodali?" Zakřičela jsem tak aby to Marta přez zavřené dveře slyšela. ,,Včera odpoledne." Zakřičela Marta. Kdybych utekla z domova, tak bych to ještě mohla ztihnout.... Nějak... Nela! ,,Můžu jít ven?" ,,Jo můžeš." ,,Super." Vyběhla jsem ven a běžela jsem k Nele. Taky ke mě totiž chodila do nemocnice a po dvou týdnech jejího chození do mého pokoje jsem si na ní vzpomněla. Nela je blondýnka s tmavě hnědýma očima. Zaklepala jsem na její dveře a ona mi otevřela. ,,Ahoj Nelo!" Usmála jsem se na ní a zamávala jsem jí. ,,Ahoj Emmo!" ,,Mohla bych jít k Tobě prosím?" Zeptala jsem se Nely. ,,No, nevím zeptám se rodičů, ale jedna otázka..." ,,A jaká?" ,,Už jsi v pohodě a vzpomněla si s na rodiče a tvého koně?" Zeptala se. ,,No... O tom s Tebou chci mluvit, proto se Tě ptám jestli můžu k Tobě abych Ti to neříkala přede dveřmi, protože nechci aby to věděli všichni." Usmála jsem se. ,,Jo, promiň, že Tě asi zdržuji jestli spěcháš." ,,Vypadám, že spěchám?" ,,Ne." Zasmála se. ,,No vidíš." Ušklíbla jsem se. ,,Mami, tati?" Zeptala se Nela. ,,Ano?" Ozvalo se dvakrát současně. ,,Mohla by ke mě na chvíli Emma?" Zeptala se. ,,Jestli jí rodiče dovolili, tak ano." Řekl její táta a ona kývla. ,,Díky." Usmála se a řekla: ,,Tak pojď dál." Vešla jsem dovnitř a sundala jsem si boty. Všimla jsem si velké fotky, která nešla přehlédnout. Byla tam Nela, jak sedí na své klisně... Sambě. Vyšla jsem po schodech naahoru a mezi tím jsem si všechno prohlížela jako kdybych byla u Nely po prvé. ,,Děláš jak kdyby jsi tady byla poprvé." Ozvalo se za mnou. ,,Já vím." Ušklíbla jsem se a vešla jsem do jejího pokoje. Počkala jsem u dveří a až vešla i ona, tak jsem zavřela dveře. Potom jsem je ještě zamkla aby Nelinini rodiče nemohli otevřít. ,,Mají Tvojí rodiče teď něco na práci?" ,,Jo, mají... Proč?" ,,Jen tak." ,,Nic není jen tak." ,,Nechci aby Tvoji rodiče pořád chodili sem a já Ti to nemohla říct." ,,Aha." Vzala jsem kousek papíru a ucpala jsem dírku dveří, která byla na klíč. Sedla jsem si na postel a podívala jsem se na Nelu.... ,,Takže..."

Tato kapitola bez tohohle má: 1081 slov🤗. Doufám, že se líbí a kdyby náhodou postavy, které si pár lidí udělali budou až v druhém díle, tak se vám mocinky moc pomluvám😆. Není to (Ne) RPG!🙃 Tak to by bylo asi vše. Mějte se krásně a skládejte básně!✍🏻😂❤️.