Konečně jsem spatřila Midnight, kterou jsem tak dlouho hledala. Ona si mě nevšimla, protože měla na očích jakousi masku, která jí bránila ve výhledu. Ale asi mě ucítila, protože zpozorněla. Už už jsem se za ní chtěla rozběhnout jenže mi tady něco nesedělo. Midnight byla odříznutá od všech koní. Chvíli mi to nedocházelo, ale pak mi to došlo... Ona má zemřít teď! Rychle jsem se za ní rozběhla a sundala jí její masku. Jakmile si byla jistá, že jsem to já strkala do mě abychom šli pryč, ale bylo na ní poznat, že mě ráda vidí. Nasedla jsem na její hřbet a přitom jsem si všimla, jak hodně zhubla. Chudáčku... Tady s tebou určitě nezacházeli pěkně. Ale neboj... Utečeme jim... Spolu. Ani jsem si nevšimla, že Nela, Samba a hříbě už jsou dávno venku. Pobídla jsem Midnight do trysku, jenže najednou jsem uslyšela velmi hlasitou ránu a Midnight spadla na zem. Ne... To nemůže být pravda... Proč?! Proč já?! Okamžitě jsem si lehla k Midnight, která ještě byla živá. ,,Jsem s Tebou... Neboj se." Už jsem brečela a přes ty slzy jsem jí pomalu neviděla. Midnight zařehtala a potom položila hlavu na zem a zavřela oči. ,,Né! Neodcházej! Prosím! To mi nespíš udělat! Zavolejte někdo veterináře! Prosím!" Rozbrečela jsem se a lehla jsem si na Midnightino tělo. Ležela jsem tam a nahlas jsem brečela. Nikdo si mě nevšímal, až na koně, kteří se na mě dívali se soucitem v očích. Toho jsem si, ale samozřejmě nevšimla. Brečela jsem až jsem z toho usnula. Zbytek se vybavoval jen tak matně. Myslím, že jsem jela nějakým autem a potom jsem byla doma a tam jsem pořád brečela a pak jsem usnula, protože už byl večer...

Ráno jsem se vzbudila a uviděla mých pět přátel a mého nepřítele. Divila jsem se, že se tu můj nepřítel vůbec objevil, když mu to mohlo být ukradené, ale... Teď jsem se totiž cítila strašně osamělá i když jsem byla v centru dění. Přímo přede mnou stála přibližně stejně velká holka jako já. Jmenovala se Nicole a byla to má nejlepší kamarádka. Její dlouhé černé vlasy zakrývaly skoro celá její záda a vepředu jich také měla hodně. Dívala se na mě soucitně svýma zelenýma očima. Ráda bych se na ní usmála, ale bylo to velmi složité a moc to úsměv nepřipomínalo. Nela stála hned vedle jejího levého boku a také na mě soucitně hleděla svýma hnědýma očima. Po levém boku od Nely stála Eva... Eva byla dívka se zrzavými vlasy a krásně modrýma očima. Její pohled na mě byl neutrální a také to byla moje kamarádka i když né ta nejlepší. Po levém boku Evy stála Eleonora. Ta byla také má velmi dobrá kamarádka i když né nejlepší. Byla to poměrně malá a tichá holčina, která mi vždy pomohla když jsem potřebovala. Tak jako všechny mé kamarádky. Měla černé vlasy a hnědé oči, které přímo a doslova zářily soucitem asi proto, že věděla co to znamená někoho ztratit. A po jejím levém boku stála má dobrá slovenská kamarádka. Jmenovala se Nina. Byla to dívka, která byla mé výšky. Měla nebesky modré oči a vlasy jako slunce. Většinou vlasy nosila v dvou pletených culících a teď je tak měla taky. Nevím jak to popsat... Dívala se na mě tak moudře až jsem to nechápala. Po pravém boku od mé nejlepší kamarádky Nicole stál Diego. Diega jsem zrovna ráda neměla a tak jsem ho jen přeletěla pohledem. Byl větší než já. Měřil tak okolo 183 centimetrů. Měl hnědé kudrnaté vlasy ale ne moc dlouhé a modro zelené oči. Většinou když se usmál, odhalil své bílé rovné zuby a holky tím dostal do kolen jenže na mě to vůbec neplatilo, protože jsem ho neměla ráda kvůli jeho povaze. Zbytek ubíhal strašně rychle všichni mě litovali a byli smutní. Sice jsem o jejich lítost nestála, ale byla jsem ráda, že mám takové přátele. Teda až na Diega, který s schoval strašně divně. Většinou byl sebevědomý a teď se s nikým nebavil, nic neodsekával a tak podobně. Za chvíli všichni odešli... Teda já jsem si to měla myslet. Nela a Nicole byli schované za rohem našeho baráku a sledovaly mě, jenže já jsem o tom neměla ani tucha. Byla jsem totiž zahrabaná hluboko v mých myšlenkách a přemýšlela jsem jaký má můj život bez Midnight význam. Stekla mi slza po tváři. Měla jsem pocit, že se mi srdce roztrhalo na miliony kousků. Prázdně jsem uklízela zbytek bince, kteří udělali moji přátelé a můj nepřítel. Udělali mi totiž takovou menší oslavu a byla jsem za to ráda i když moje srdce zůstalo roztrhané. Když už jsem měla uklizeno vešla jsem domů do svého pokoje a zase jsme začala přemýšlet nad Midnight. Tak moc jsem chtěla aby zase žila a strašně mi lámalo srdce to že tu se mnou už nikdy nebude. Nicole a Nela byly stále za rohem mého baráku a sledovaly dveře od mého baráku. Diego byl schovaný na druhé straně a také sledoval dveře od mého baráku. Přišel k mým dveřím a zazvonil a pak se schoval zpět za roh. Já jsem šla ke dveřím a otevřela je. Rozhlédla jsem se a pokrčila jsem mrzutě rameny. Dveře jsem zase zavřela a už jsme se chystala jít do svého pokoje a zahrabat se ve svých myšlenkách, ale zase někdo zazvonil a já jsme rychle otevřela dveře. Spatřila jsem Diega a naklonila jsem hlavu na stranu. Byla jsem zvědavá co mi chce říct, když mě neměl rád a já jeho. ,,Ehm chtěl bych Ti něco říct." Řekl pomalu a já jsem stále nechápala co mi chce vlastně říct. Dívala jsem se do jeho nervózních očí a holek za rohem jsem si stále nevšimla. Chvíli tam jen tak stál a pak mě políbil. Vůbec jsem nechápala co nebo proč nebo jak, ale ano stalo se to! Diego mě neměl rád a já jeho tak proč mě teď líbá? Byl to krátký polibek, ale mě stačil na to abych na Diega změnila názor. Podíval se na mě arogantním pohledem a pak řekl. ,,Tak někdy příště." A šel někam pryč. Chtěla jsem mu něco říct, ale nemohla jsem. Stála jsem tam omámená bát hnutí. Pak jsem se otočila ke dveřím a všimla jsem si Nicole a Nely. ,,Vy jste mě špehovaly?" Zeptala jsem se krapítek uraženě a naštvaně. ,,Ehm... Jo." Řekly jednohlasně a u toho se zachichotaly. ,,Tak to je super." Řekla jsme nabručeně a celá ta romantická nálada zmizela. Zabouchla jsem za sebou dveřmi a pak jsem šla do svého pokoje. Tam jsem si sedla na postel a přemýšlela jsem nad všemi okolnostmi.

Tohle je předpředposlední kapitola této knihy📕... Jak jste asi pochopili tak poslední kapitolu bude poděkování a předposlední kapitolou bude epilog📖. Opět doufám, že se vám tato kapitola alespoň trochu líbila a těšíte se alespoň trochu na další❤️. Tato kapitola má bez tady tohle: 1088 slov✳️. Původně jsem plánovala Midnight nezabít, ale pak jsem se rozhodla, že smutný konec by této knize bodl😭. Moc se omlouvám za to, že si tady někteří lidi pracně tvořili postavy a ty se nakonec objevily na konci příběhu😔... Doufám, že s ena mě za to moc nezlobíte a teď vám jen řeknu😏: Mějte se krásně a skládejte básně!✍🏻😂❤️.