Probudila jsem se a do mých rozespalých očí začalo zářit ostré slunce. Kolik je? Podívala jsem se na hodinky. 8:00.... Zbývá nám 5 dní a 19 hodin na to abychom zachránili Midnight. To je nestihnutelné. To nezvládneme! Je to prostě nemožné! Potřebujeme více času!... Představila jsem si jak začínají zabíjet Midnight a slzy se mi opět vedraly do očí. Já vím jak to zvládneme... Potichu jsem si sedla a přitáhla jsem si k sobě batoh. Hodně potichu a pomalu jsem otevřela zips a vytáhla jsem z něj mobil. Protože tu nebyla WiFi tak jsem si zapla data a najela jsem na Google. Hledala jsem nějaké taxi, které má i přívěs. Dle mých přání by se tam měli vlézt ještě dva koně a nesměli by být na sobě namačkaní. Několik stránek jsem prohledala bezúspěšně, ale pak jsem narazila na tu, kterou jsem celou dobu hledala. Našla jsem taxi, které mělo přívěs na koně přímo určený. Bylo v něm dost prostoru dokonce i na tři koně. A taxík měl na celý den volno zatím si ho nikdo neobjednal. Konečně máme nějakou šanci zachránit Midnight! Konečněěěěěěě!!!!!! Klikla jsem na číslo, které bylo na stránce a uložila jsem si ho do kontaktů a napsala jsem mu do zpráv toto: Ciao... Dovresti in 8:30 tempo di arrivare per noi su SP175 e portaci via a Macelleria Venturini? Grazie. V překladu do češtiny to znamená toto: Ahoj... Měl bys mít čas v 8:30, abys pro nás přijel na SP175 a odvedl nás do Macelleria Venturini? Děkuju. Po pěti minutách dlouhého čekání mi napsal: Sì, Avrei tempo. Ti porterò lì, ma Lo voglio 34 944 €. Kdybych mohla tak bych začala jásat, ale jelikož ještě Nela spala tak jsem jí nechtěla vzbudit. Chce za to jen 1 344 Kč. To máme! Jupí!!! Jelikož jsem neměla jak rozměnit peníze, tak jsem mu napsala: E ti dispiacerebbe se ti dessi corone ceche? Po dvou minutách mi odepsal: No, non l'ho fatto. Super nevadí mu, že mu dám koruny české. Asi se divíte, že mám koruny české, ale my jsme se do Itálie přestěhovali nedávno. Předtím jsme totiž žili v Česku. Koruny české jsme si nechali a všichni komu jsme je zatím dávali si je nechali. Což je docela super, ne? Teď kolik je hodin? Koukla jsem se na hodinky a bylo: 8:18. Ten čas, ale letí. Musíme se zbalit!! Sice není moc co balit, ale i tak ať jsme nachystaní. Rozhodla jsem se, že prvně dám pryč naše zabespečení. Trvalo mi pět minut, než jsem ho dala pryč a schovala do batohu. Potom jsem za dvě minuty mě i Nele nasedlala koně. Teď zbývalo vzbudit Nelu. Potřebovala bych megafon... No... Možná to zvládnu i bez něj. Odkašlala jsem si a zařvala jsem: ,,,VSTÁVEJ!" Že to možná slyšeli i Ti v tom řeznictví. Nela se vzbudila a zařvala. ,,NÉ!!! NEZABÍJEJ MĚ!!! PROSÍM!!!"
,,Neboj já Tě nezabiju." Zasmála jsem se. ,,Sveze nás nějaký taxikář do Macelleria Venturini. Pěšky by jsme neměly šanci to ztihnout."
,,To Ti došlo až teď?"
,,Ehm... Jo." Ušklíbla jsem se a řekla jsem jí: ,,Máme jen pět minut na to abychom se zbalily."
,,A co past? Potřebujeme nasedlat koně uklidit spacáky a deku."
,,Past jsem uklidila. Koně jsem nasedlala. Spacáky a deku sbalíš Ty."
,,No dobře." Protočila Nela očima a začala je sbalovat. Po pěti minutách bylo vše sbalené. ,,Jedna věc..." Řekla Nela a podívala se do země a pak na mě. ,,Jaká?"
,,Kolik po Tobě chtěl peněz."
,,Nula."
,,Fakt?"
,,Ne." Zasmála jsem se. ,,Tak kolik?"
,,Kdyby si to ten Tvůj chytrej mozek vypočítal tak by s to věděla."
,,Nechce se mi."
,,Tvoje smůla."
,,Prosím řekni mi to."
,,1 344 korun ČESKÝCH." Slovo: 'českých' jsem zdůraznila. ,,Českých?"
,,Českých."
,,Jakto?"
,,To nevím." Vytáhla jsem svojí peněženku a z ní 1 344 korun. Teď by mě zajímalo kolik je hodin. Podívala jsem se znovu na hodinky. 8:31. Doufám, že nebude mít moc velké zpoždění. Autem to bude trvat 6 hodin a 39 minut. Tedy daleko míň než pěšky. Ani se nedivím, že chtěl tolik peněz, když to je 684 km. A na 100 km 6 litrů. 1 litr stojí 32 Kč. Tedy 832 €. Já vím, jsme divní, že jsme si nerozměnili peníze, ale tak co už no... Pohlédla jsem na silnici a uviděla jsem jak se k nám bleskurychle blíží bílé auto. Prvně jsem nepoznala, že je to taxi, který pro nás má přijet, ale pak jsem uviděla tu ceduli s nápisem: 'Taxi' a hned jsme věděla, že je to pro nás, protože za sebou táhl velký bílý přívěs. Zamávala jsem abych na nás upozornila, že jsme tady. On si mě všiml a přijel k nám. Hned jsem mu podala 1 344 korun a on si je vzal a kývl. Vystoupil z auta, otevřel nám přívěs a my jsme si do něj daly své koně. Po chvíli poutání k tyčce jsme vystoupili z přívěsu a za námi se přívěs zavřel. Ještě jednou jsem se podívala směrem k jabloni a přemýšlela jsem nad Midnight. Podívala jsem se na toho pána, který už seděl za volantem a řekla jsem mu: ,,Mille Grazie." On na mě jen mrkl a já jsem se na oplátku usmála. A rozjeli jsme se do Macelleria Venturini.

Táááááák😆... Tady máte další kapitolu, protože kdybych jí vydala až další týden tak by mě někdo👤... *Odkašle si*🌬️... Někdo jako Azarinka21 zabil🔪... A to nechci takže jsem jí radši vydala😁. Jinak tahle kapitola má 864 slov bez tady tohohle✳️. Protože tamta kapitola měla: 2136 slov tak když od 1000 odečtěte 136 tak vám výjde 864🤣. ~Vůbec jsem nepočítala na kalkulačce⌨️... Vůbec.😀~ Dělám si srandu🙃.A já jsem chtěla aby tahle kapitola a ta před ní měly dohromady 3000 slov📜. Nevím proč, ale hlavně, že mě Azarinka21 nezabila😅. Mějte se krásně a skládejte básně!✍🏻😂❤️.