(Upozornění: Kdo nemá rád krev nebo zabíjení koní nebo jakýchkoliv zvířat tak se nedívejte na obrázek nahoře)
Už jsme byli 280 metrů od přístavu kde nás vyklopil strýček od Nely. Uviděli jsme budovu která byla jako obdélník. Měla červenou barvu a nejspíš to byla restaurace s mořskými plody, jmenovala se: Mare Nostrum. Mořské plody jsem neměla ráda. Přejel mi mráz po zádech a radši jsem se na restauraci nedívala a jela jsem dál. ,,Co je?" Zeptala se Nela když viděla jak jsem Misty pobídla do klusu a ani jsem se na restauraci nedívala. ,,Tobě se ta restaurace nelíbí? Vždyť má hezkou barvu."
,,Já vím... Ale mořské plody... Nemám ráda." Udělala jsem gesto blití. ,,A jak si jako zjistila, že tam jsou mořské plody?" Otočila jsem se na Nelu a viděla jsem jak pozvedla obočí. ,,Takhle." Ukázala jsem na ceduli s nápisem: frutti di mare. ,,Ty snad víš co to znamená?" Nela pozvedla obočí ještě víc než předtím. ,,Jo... Moji rodiče do Itálie chodí často na mořské plody a tak jsem si to slovo zapamatovala."
,,A co tam jíš když mořské plody nemáš ráda?"
,,Nic. Radši nebudu jíst nic než abych musela jíst hnusné mořské plody. Navíc bych se tam na veřejnosti pozvracela a fakt nepotřebuji aby se na mě všichni dívali jak na největšího blbce světa... Jako já jsem největší blbec světa, protože jsem se rozhodla pro Midnight jít až někam do prdelovic na druhý konec Itálie."
,,Ale-."
,,Ještě jsem neskočila. Co když už je Midnight dávno mrtvá? A co když se díky mě něco stane Misty nebo Sambě? Co potom? Půjdu do děcáku za týrání koní? A v něm si na mě vyzkouší waterboarding a-."
,,A teď zas budu mluvit já, jo?"
,,Ok."
,,Nejsi největší blbec světa. To že se s rozhodla zachránit Midnight je přirozená věc bláznů do koní. Midnight není mrtvá-."
,,Jak to můžeš vědět?" Řekla jsem pochybovačně. ,,Tuším to."
,,Ale-."
,,Neskončila jsem." Vrátila mi to Nela. ,,Misty ani Sambě se nic nestane. Jsou to silné a inteligentní klisničky. Nic potom jelikož se nic takového nestane. Do děcáku nepůjdeš. A kdybys do děcáku šla tak si na tobě waterboarding nevyzkouší jelikož v děcáku Tě mají vychovávat ne mučit. A na 99 celá 9 procent do děcáku nejdeš."
,,Seš jsi jistá?"
,,Na 100 procent." Usmála se na mě Nela. I když jsem stále byla na pochybách tak jsem si uvědomila jak moc mi Midnight chybí. Sice tu byla Samba, Misty a Nela, ale ani jedna z nich nebyla Midnight. Ach... Má milovaná Midnight... Žiješ ještě? Ptala jsem se sama sebe, ale odpověď jsem nedostala. Hlasitě jsem vydechla a posmutněla jsem. Lehla jsem si na Misty a nechala jsem se vést. Musela jsem, ale držet mobil abych věděla kudy máme jet. ,,Pořád rovně za nosem." Řekla jsem Misty a frkla. Někomu by možná bylo divné říkat toto koni, jenže z nějakého divného důvodu mi Misty všechno rozumněla. Nebo to tak vypadalo, protože co jsem jí řekla tak udělala přesně to co jsem chtěla. Zvláštní... V duchu jsem pokrčila rameny. Už jsme ušli tak pět minut a byli jsme u další restaurace. A hádejte s čím byla... No to neuhádnete. Frutti di mare... Pomyslila jsem si v hlavě když jsem si přečetla dřevěnou cedulku visící nade dveřmi. Odvrátila jsem pohled. Kupodivu se mi nezvedal žaludek. To asi pro to, že jsem měla celou hlavu ponořenou v tom jak se teď vede Midnight. Vsadím se, že v té restauraci nejsou jenom mořské plody, ale i něco jiného. Jenže ty mořské plody tam byli a to mi vadilo. ,,Ještě kousek a budeme muset přestoupit na dálnici." Prohlásila jsem. Otevřela jsem si galerii s názvem: Midnight❤️. Pohlédla jsem hned na první fotku a tam jsem uviděla Midnight jako hříbě jak si hraje s balónem. Usmála jsem se a po tváři mi stekla slza. Ucítila jsem jak mě štípou oči a tak jsem galerii rychle vypla. Na brečení ještě bude času, myslím až dost... Pomyslela jsem si. Teď není čas brečet musíme se rychle dostat do Macelleria Venturini a zachránit chudáka Midnight. ,,Na dálnici pojedeme tryskem... Až koně nebudou moct zpomalíme do cvalu. Až už koně nebudou moct jet ani v cvalu tak do klusu a když ani v klusu, tak v kroku, ale v kroku budeme jezdit jen minimálně..." Zavelela jsem. ,,Já vím, že mi rozumíš Misty a tak Ti něco řeknu..." Začala jsem jí šeptat do ucha tak, aby to slyšela jen ona: ,,Jakmile vstoupíme na dálnici rozjedeme se tryskem. Až obě dvě... Jako ty a Samba nebudete moct jet v trysku tak zpomalte do cvalu. To samé: když už obě dvě... Tím myslím OBĚ dvě nebudete moct jet v cvalu tak do klusu. A když už nebudete moct jet ani v klusu tak se zastavte a dáme si pěti minutovou přestávku a zase se rozjedeme a tak to bude pokračovat až do Macelleria Venturini... Vím, že je pětiminutová přestávka až moc krátká, ale ty víš jak moc pro mě Midnight znamená." Řekla jsem Misty a ta frkla. ,,Řekneš to prosím Sambě?" Zašeptala jsem jí ještě do ucha a ona začala zběsile kývat hlavou až mě málem praštila jak jsem byla nakloněná k jejímu uchu. Jen hlavou se otočila dozadu na Sambu a přitom šla do předu. Udělala pár zafrkání zaržání a pak hlavu otočila zpět do předu. ,,To už s jí to jako všechno řekla?" Zeptala jsem se už nahlas. Misty jednou kývla hlavou. Tohle je opravdu divný a retardovaný kůň. V duchu jsem se zasmála. Před sebou jsem uviděla dálnici. Proháněli se po ní auta jako by se navzájem chtěli předhonit. Pomalu jsme na dálnici vlezli a došli jsme za okrajní pruh dálnice. Tam jsem pobídla Misty do trysku. Slyšela jsem jak její nohy klopýtají o asfalt. Podívala jsem se na Nelu za mnou a ta si trysk neužívala tak jako já. Ležela na Sambě a dívala se jí do srsti a držela se jí za krk. ,,Misty snaž se prosím jet tak abych nespadla." Misty žádný zvuk nevydala a taky jsem se jí ani nedivila, jelikož běžela nejrychlejší rychlostí koní. Mobil, který jsem teď měla vypnutý jsem zapla a najela jsem na kameru. A začala jsem natáčet Nelu jak se drží Samby jako klíště. Když už nahrávka měla tak deset sekund tak jsem jí ukončila a ona se uložila do galerie... Podívala jsem se na hodinky, tentokrát ty, co jsem měla na mobilu. Bylo 10:09. Čas ubíhá strašně pomalu... Zamručela jsem. Nedávno přeci bylo 9:50... Achjooo... Vzdychla jsem a uviděla jsem konec dálnice. Alespoň ten konec dálnice. Zpomalila jsem Misty, která už byla opravdu udýchaná. Slezla jsem z ní a vytáhla jsem pití. Prvně jsem dala napít Misty a pak jsem se až napila já. Samba už jela cvalem, takže za mnou a Misty dojela později. ,,Nelo... Ty jsi teda jela bravurně." Ušklíbla jsem se a a pak jsem se chytla za bradu a začala jsem uznale a zároveň ironicky kývat hlavou. Nela se ďábelsky zašklebila a já jsem si pomyslila: Jako vážně Nelino? ,,To byla ironie." Přešel mě smích a já jsem protočila očima. ,,Jela si jak zbabělec. Držela se s chudáka Samby jako klíště... Příště ze sebe nedělej frajerku a vem si ohlávku." Zabručela jsem. Nela na mě jen tupě zírala a já jsem se ušklíbla. ,,Tak jedem." Rozhodla jsem. Ale před tím jsem musela zapnout mobil, který jsem měla celou dobu v ruce. Zapla jsem offline mapy a podívala jsem se kudy máme teď jet. I s mobilem se mi podařilo nasednout na Misty a rozjely jsme se.

{19:13 hodin}
Přesně o sedm hodin později, už se začalo stmívat a tak jsme začali hledat něco, kde bychom mohly usnout. Samozřejmě jsme nehledaly nějaký hotel nebo tak něco, protože to by nám za ty peníze nestálo. ,,Musíme přespat někde venku." Řekla jsem po dlouhém několika hodinovém tichu, které už mě štvalo. ,,Cože?"
,,Musíme přespat venku." Zopakovala jsem. ,,Já jsem Ti rozumněla, ale to nechceš spát v hotelu?"
,,A ty si myslíš, že takhle půjdeme spát celý týden?"
,,Ne..."
,,No vidíš."
,,To budeme spát na zemi?"
,,Podívej se za svoje sedlo." Někdy jsem nechápala Nelininu inteligenci, ale byla v pohodě. Za sedly jsme totiž měli upevněné spací pytle aby jsme měly kde spát, jenže Nela na to očividně zapomněla. ,,Aha." Řekla jednoduše a pokrčila rameny. Já jsem v šeru hledala něco, kde bychom mohly přespat. Zimy jsme se bát nemusely, jelikož v Itálii bylo v noci docela teplo, takže jsme nemusely hledat úkryt... Třeba v... Jeskyni a tak podobně. Stačilo něco pod stromem, daleko od cesty a někde kde budeme trochu schovaní, protože by nám někdo něco mohl ukrást když bychom spaly. ,,Chtělo by to něco, abychom když budeme spát, tak aby nám nic nikdo neukradl." Řekla jsem se zamýšleným pohledem a mezitím jsem hledala nějaké místo. Uviděla jsem pole a na něm jabloň. ,,Co tam ta jabloň sakra dělá? To jsi jako spletla místo, kde by mohla vyrůst? Vážně?"
,,Zkráceně: W*f?" Řekla Nela jako vždy jednoduše. Trochu jsem vyprskla smíchy a pobídla jsem Misty do cvalu. Ale hned před polem jsem se zastavila. ,,Je tady vysoká pšenice takže budeme muset jet pomalu a opatrně abychom nezranily koně." Tak jsme pomalu vyrazily k jabloni. Dojela jsem k jabloni a Nela jela za mnou. Podivila jsem se, když tam žádná pšenice nebyla. Kolem jabloně, byl docela velký kruh zelené trávy. ,,Tady by nebylo špatný spát ne?" Podívala jsem se pod jabloň. ,,No... Hotel to není, ale když si tu dáme deku a na ní spacáky... Tak to možná přežijeme... Navíc když si mluvila i tom "alarmu" aby nám ve spánku nikdo nic nevzal, tak jsou tu koně ne?" Zamyslela jsem se. ,,Myslíš, že je těžké koně odstranit? Podle mě není. Takže bychom měly opatřit nějaké zabespečení."
,,Hm... Já jsem si vzala znonek."
,,Super, takže kolem našeho "bydlení" nastražíme past, ale ještě to musíme udělat tak aby to nebylo vidět."
,,No tady v tom poli to nejde vidět."
,,Jenže kolem jabloně je ta tráva na které teď stojíme."
,,No... To bude náš prostor kde bude my. A past bude v pšenici aby jsme měli dostatek prostoru."
,,Dobře... Asi uděláme klasický natažený provázek připevněný k zvonku, že?"
,,Ano, nic jiného neznám." Pokrčila rameny. Batoh, který jsem měla na zádech jsem si ze zad sundala a položila jsem si ho na Misty, na které jsem pořád seděla. Mobil, který jsem měla v ruce jsem si tam strčila a vytáhla jsem dlouhý tenký provaz, který jsem si vzala a slezla jsem z Misty. Taky jsem měla hrubý, ale ten tenký byl lepší. Zvonek byl poměrně velký a tak když tam byla ta jabloň, tak jsem ho pomocí hodně dlouhého provazu přivázala ke stromu. Naštěstí mi ještě pořád zbývalo hodně provazu. ,,Potřebuju čtyři klacky."
,,Na co?" Zeptala se Nela. ,,To je jedno, prostě je potřebuji." Nechtělo se mi to vysvětlovat. ,,Oukej." Vzala první čtyři klacky, které viděla vedle sebe a podala mi je. Byly to tenké malé klacíky, ale mě stačily. ,,Stačí?"
,,Jop." Odpověděla jsem a vzala jsem si je. Jeden jsem zabodla na levo od stromu vedle zelené trávy, tedy do pšenice aby nebyla nápadná. To samé jsem udělala na pravé straně. Dole na levé straně jsem to udělala tak, že to opatření nebude kruh, ale čtverec, takže si snad dokážete domyslet zelený kruh trávy. Ale čtverec jsem dělala jen na jedné straně kmene. Čili jen na polovině kruhu. {Kdo to stále nechápe, tak až to bude celé hotové tak to bude vypadat nějak takhle:}

{Je to jen načrtnuté, tak na to berte ohled, prosím}
,,Myslíš, že někdo uvidí provazy?"
,,Ne, ve tmě ne." Usmála se Nela. Batoh, který jsem nechala na Misty, která se kupodivu ani nehla a já z ní batoh sundala. ,,Tak to Ti děkuji Misty. Hezky jsi to vydržela, ale to s nemusela. Ten batoh si že sebe mohal klidně shodit dolů." Položila jsem batoh na zem a otevřela jsem ho. Dokopala jsem se až na dno batohu a vyndala jsem deku. Položila jsem jí na trávu a rohy, které se přehly při tom když jsem jí pokládala na zem jsem narovnala. Z Misty jsem taky sundala spacák a všechny ostatní věci. Naštěstí se mi to všechno vlezlo na jednu půlku deky, takže ta druhá zbývala Nele. Vlezlo se mi to tam protože jsme na svojí půlce měla jen: Spacák a batoh. ,,Nesmíš šlapat na tenhle provaz a řekni to prosím i Sambě." Misty kývla hlavou a cosik začala řehtat Sambě. Když to dořehtala tak už měla Nela všechno připravené na dece a spacák, měla také. ,,Už to mám hotové." Řekla mi Nela i když jsem to věděla. ,,Ja vím." Usmála jsem se. Už byla docela tma a tak jsem řekla: ,,Pojďme spát."
,,Dobře." Řekla Nela a zívla si. Lehla si do postele a po pěti minutách spala. Já jsem byla ještě vzhůru a tak jsem z batohu vytáhla mobil a zapla jsem galerii. Klikla jsem na fotku s Midnight a slzy se mi nezadržitelně vdraly do očí. Žiješ ještě? Zvládáš to tam? Myslíš, že Tě ještě někdy uvidím? V hlavě se mi vynořilo spoustu otázek a tak jsem se je snažila vykopat někam nejlépe pryč. Zastrčila jsem mobil zpět do batohu a zanedlouho jsem usla.

Tak tady máte další kapitolu🤗. Já vím, že je taková nudnější🤔. Ale nebojte se v nějaké z příštích kapitol se to zlepší🙃. Teda doufám😅. Tady tato kapitola bez tohohle, upozornění a vysvětlení jak vypadá to jejich "zabespečení" má 2136 slov✳️. Těšíte se do školy🏫? Já vůbec😐. Jen s výjimkou kámošek💕. To máte jako dvě kapitoly, takže další týden nevýjde další kapitola😄. Dělám si srandu😈... Možná si dělám srandu😝. No a to by bylo asi vše😏. Mějte se krásně a skládejte básně!✍🏻😂❤️.