Podívala se na mě Nela. ,,Ale proč s mi to neřekla?" Zeptala jsem se udiveně a trochu naštvaně. ,,Protože už jsi jako veterinář... Kdybych Ti to řekla, tak by s mi nedovolila s Tebou jet. A já chtěla zažít dobrodružství... Navíc bych nesnesla pomyšlení na to, že tam půjdeš sama a já jsem Tě nechala ve štychu." Podívala se smutně do země Nela. Obejmula jsem jí a řekla jsem: ,,Promiň... Příště mi to prosím řekni." ,,Jo řeknu." Usmála se Nela. ,,A kdy by měla mít tak zhruba hříbě?" Zeptala jsem se s vyděšením, které se mi lesklo v očích. ,,Nějak tak jak dorazíme do Macelleria Venturini." Odpověděla tiše Nela a dívala se do země. ,,Tak to jsme pěkně v prdeli." Řekla jsem docela tvrdě, ale tak co jsem jí měla říct? ,,A bude schopná normálně běhat? A tak dál?" Zeptala jsem se Nely s obavou, že ne. ,,No... Neměly bychom jí moc zatěžovat, ale neboj. Když se o ní budeme starat, tak se jí nic nestane a my to ztihneme včas." ,,Budu Ti muset věřit." Podívala jsem se na ní a ona kývla. Podívala jsem se na hodinky a ty mi ukázaly: 9:16. Takže ještě padesát minut... ,,Kdy už tam budem?" Zeptala se Nela se znuděným výrazem. ,,Deset hodin a šest minut. Tedy padesát minut to ještě bude trvat." Řekla jsem hned. Nela se svalila na zem a zamumlala do země. ,, Mezitím se unudím k smrti." Pokrčila jsem nad ní rameny a šla jsem k Sambě. ,,Ahoj Sambo. Jak se vede?" Pohladila jsem jí pod čelem a po nozdrách. ,,Já vím, že čekáš hříbě a že je toho na Tebe moc, ale mohla by s nám pomoct? Potřebujeme aby s nás dopravila od Stazione Marittima di Salerno do Macelleria Venturini. A potom z Macelleria Venturini do Stazione Marittima di Salerno. Já vím, že žádám moc... Ale popros koňské bohy za mě aby se Tvůj porod trochu hodně odložil... Děkuji." Vzala jsem mrkev a dala jsem jí Sambě. Normálně jsem věřící nebyla... To ne, ale věřila jsem na koňské bohy s malým b. Doufejme, že koňští bohové vyslyší mojí prosbu... ,,Jsem si jistá, že nemáš absolutně sílu ani chuť hodit, ale jestli nám CHCEŠ pomoct, tak budeš muset chodit a i běhat..." Slovo ,,chceš" jsem zdůraznila. Samba se rychle zvedla. Na to, že je těhotná je teda hodně akční... Pomyslila jsem si pro sebe. Chytla jsem Sambu za vodítko připevněné k ohlávce a vedla jsem jí podél zábradlí lodě. Začala jsem měnit směry. Zrychlovat, zpomalovat a takhle jsem to dělala ještě nějakou dobu. I když Samba nebyla můj nejoblíbenější kůň, tak jsem jí měla ráda a byla jsem pro ní ochotná utratit čas, který mi ještě zbýval k záchraně Midnight. Kdo ví jestli vůbec ještě žije...

{V 9:50 h}
Pohlédla jsem na hodinky a ty jasně ukazovaly 9:50... Za chvíli budem tam... Najednou mě popadl strach. Já neumím Italsky! Já se s nimi nedomluvím... Chytla jsem se za hlavu a začala jsem přemýšlet co budu dělat. Jako... Italové by měli umět anglicky jenže málo z nich umí anglicky a pochybuji, že když na ně budu mluvit česky bez skloňování i s ním, tak že mi budou rozumět. Zapla jsem si mobil a náhle jsem uviděla ikonku offline překladače. Offline překladač... No jasně! Doufejme, že se s nimi takhle domluvím... Loď začala zpomalovat. Automaticky jsem poohlédla na hodinky 9:53. Co se děje? Však tam máme být až za 12 minut, ne? Přišla jsem za Nelininým strýčkem a zeptala jsem se ho: ,,Co se děje?" ,,Už jsme tady." Usmál se na mě. ,,Jsme tady o 12 minut dřív, protože jste jel rychle, až moc rychle, že?" ,,Přesně tak." ,,Tak já jdu vzbudit Nelu." ,,Tak běž." Usmál se, ale to už jsem ho neviděla. Přiběhla jsem za Nelou a začala jsem s ní lomcovat tak jako ona se mnou předtím. ,,Vstávej! Už jsme tady!" Zařvala jsem jí do ucha. ,,Ještě chvíli mami." Zamumlala Nela. ,,Já nejsem mami! Já jsem Emma! Už jsme TADY!" Slovo ,,tady" jsem mega moc zařvala div jsem Nele neroztrhla ušní bubínky. ,,Fakt?" Vyšvihla se Nela z postele a vypadala, že když jsem jí zařvala do ucha tak to neslyšela, jen jí to probudilo. To bych taky takhle chtěla umět... ,,Ano... Jsme tady." Usmála jsem se. Vzala jsem si batoh a hodila jsem si ho na záda. Pořádně jsem vše zkontrolovala, jestli jsem náhodou něco někde nenechala. Nikde nic mojeho. Odvázala jsem Misty a vyhoupla jsem se na její hřbet. Bylo super na ní sedět bez sedla. Nela by radši sedlo měla, jenže když teď byla Samba těhotná, tak to pro ní nebylo moc dobré a tak jsem jí ukecala aby jela bez sedla. Ohlávku jsem si taky nevzala, ale Nela si jí vzala... Radši... Lehla jsem si na její hřívu a pozorovala jsem podlahu lodě. Nebyla moc zajímavá a tak jsem zavřela oči a ležela jsem na Misty jako mrtvola. Nasávala jsem její teplou koňskou vůni. Strejda si ještě Nelu zavolal aby jí něco řekl a dal a pak jsme mu obě dvě poděkovaly. Řekl nám, že nás odveze i domů, ale že ho máme prozvonit 8 hodin před tím. Asi všichni víme proč, ne? ,,Nashledanou a moc krát vám děkuji!" Zařvala jsem a strýček od Nely na mě jen udělal námořnické gesto a odplouval pryč. Podívala jsem se na mobil a zapla jsem ho. Najela jsem na offline mapy. ,,Tak a teď už to budeme muset zvládnout samy Nelo." Po očku jsem koukla na Nelu a ta vypadala vyděšeně. ,,Co se děje? Vypadáš jak kdyby si viděla ducha." ,,Co když se Sambě něco kvůli mě stane?" Rozbrečela se málem Nela. ,,Neboj se nestane." ,,Myslíš?" ,,Ne já to vím." Ujistila jsem Nelu. Byla jsem si totiž jistá tím, že se Sambě nic nestane. Samba byla vždy totiž nebojácná silná klisnička. A vím, že je taková i teď. ,,Tak jdeme už?" Zeptala jsem se konečně. Nela vypadala, že chvíli přemýšlela jestli jet nebo ne, ale pak řekla: ,,Jo." A klusem se rozjela za mnou. A tak jsme se vydaly do Macelleria Venturini pro Midnight.

Takže je tu další kapitola😂... Čte tohle vůbec někdo?😓... Doufám, že alespoň někdo ano🤗... Jinak tahle kapitola bez tady tohohle má: 1007 slov.. Myslíte si, že Emma, Nela, Misty a Samba zachrání včas Midnight?😈😇... Jinak další kapitoly budou většinou pojmenovány takto, (to za lomítkem je příklad): 1. Den/tajní agenti. 2. Den/Křest ohněm atd. Chápete to ne?😃 A tato kapitola je za tuto neděli a ta minulá byla za minulou neděli😅. Mějte se krásně a skládejte básně!✍🏻😂❤️.