Ahojky, rozhodla jsem se vám zpestřit pondělí trošku delší kapitolu. Doufám, že se bude líbit. Krásný začátek týdne. 😉😘😃

"Dobře." Kňuknu a začnu na sebe ihned oblékat nějaké teplé oblečení, abych venku nezmrzl. Vyšli jsme ven a nasedli do auta. Eric mi zapl pás a já se šťastně usmíval, protože jsem si myslel, že pojedeme někam jako minule, ale jeli jsme o moc dýl než minule. Já se začal nudit, a tak si kreslím po skle okna. Asi po půl hodině přijedeme před obří budovu. Znám ji, ale nevím, co tam je, vždy jsem čekal v autě. Šli jsme dovnitř a já zkameněl ve dveřích, když jsem uviděl mého bývalého pána, jak se oprašuje. Ihned jsem se skryl za Erica a snažil se vypadat tak, že tady nejsem.
"Ale, ale, ale! Podívejme, koho nám to čerti nesou." Zasmál se a šel ke mně a Ericovi, já zakňučel a sevřel Ericovo sako ještě pevněji. Můj ocásek a ouška se stáhly úplně dozadu. Nechtěl jsem, aby mě viděl natož se mě dotýkal.

Dojel jsem k firmě, vešel dovnitř. Naskytl se mi pohled na mého otce. Rozešel se k nám a já cítil, jak se Alex za mě schoval. Měl jsem ho nechat v autě. "Co tu děláš?" Vyštěknu na otce. "Nic, co bych tu dělal? Dovedl jsem ti sponzora, ale místo díků skončím zavřený ve výtahu a vlastní syn se mě ani nezeptá, jestli jsem v pořádku!" Vyjede zase on na mě. "A vidím, že jsi si už ochočil mou hračku." Mrkne slizce na Alexe. "Drž se od něj dál. On je už jen můj, ne tvoje hračka, je můj ne tvůj a pokud na něj sáhneš nebo jen křivě podíváš, tak tě udám za věznění, týrání a opakované znásilnění!" Zavrčím na něj a pořádně Alexe obejmu ve snaze uklidnit ho i sebe.

Když to řekne nahlas, mé tělo se samo od sebe napne, protože na sobě znovu cítím všechny jeho doteky, pohledy a vsei, co mi dělal. Fňuknu Ericovi do saka, ten mě obejme. "Ale no tak, synku, vždyť jsem mu neudělal nic tak zlého." "Že ne?" Zeptá se se a já se k němu natisknu ještě víc.
"Jak si pode mnou hezky vzdychal mé jméno a prosil mě, abych nepřestával, ale určitě to samé děláš i Ericovi." Usmál se slizce.

Měl jsem pocit, že po něm každou chvíli skončím, to si ale nemůžu ve své firmě dovolit. "I kdyby jsi to neudělal jemu, tak jsem tu ještě já, pokud si dobře pamatuju. A neopovažuj se mu ty chvíle připomínat! A jsem rád, že už je vše v pořádku, takže my s Alexem můžeme zase jít." Řeknu klidně a chladně, že se sám nepoznávám.

"Pojďme, prosím." Kňuknu, ale hned se ozve znovu můj bývalý pán. "Jestli budeš někdy potřebovat pomoct s tvým kotětem, klidně mi zavolej, velmi rád ti pomůžu jak s výcvikem tak s jinými různými aktivitami." Mrkne, ale to mě už Eric táhne pryč z budovy a nazpět do auta. Jedeme přímo domů, kde vysedneme a beze slova vejdeme nazpět do domu. Znovu si sednu za kreslení a kreslím si do večera, než u dveří zazvoní zvonek.

Už ho nechci nikdy vidět, a když myslím nikdy, tak myslím NIKDY! Sotva jsme se dostali domů, tak si šel Alex znovu kreslit a já se zavřel v koupelně a koukal do blba. Rozhodl jsem se, že se umyju. Sundal jsem si oblečení a prohlížel si své jizvy, které mi způsobil otec, na břiše, co se táhnou na záda. Potom pohladím jizvy na levém zápěstí, mám nehoráznou chuť, potřebu si tím znovu ulevit, i když vím, že to není dobré řešení. Je toho na mě už tolik. Natáhnu se pro svou důvěrně známou žiletku a jedním prudkým tahem si zasedím dlouhou a hlubokou ránu. Někdy jsem se řezal nožem, ale nechci děsit Alexe. Má krev se mísí s vodou. Konečně nějaká fyzická bolest a já nemusím myslet na nic kromě ní. Voda už je studená, tak vylezu a převleku se rovnou do pyžama. Stejně je už pozdě. Vezmu si ale místo trika s krátkým rukávem to s dlouhým, aby nebyl vidět obvaz, kterým jsem si tu ránu ošetřil. Ozve se zvonek. Kdo to zase kurva může být? Naštvaně sejdu schody a prudce otevři dveře. Za nimi stojí moje bývalá podřízená, kterou jsem vyhodil, protože mi dělala sexuální návrhy. "Co je Kate?" Promluvím na malou blondýnku s modrýma očima.

"Vrrr!" Zavrčím zpoza Erica. Ta holka mu začnu dělat návrhy a já ji rychle vyprovodím z domu. Eric je můj, jenom můj, nedám ho nikomu. Lehnu si na gauč a vedle mě si za chvilku sedne i on. Ihned jak mě začne hladit, ucítím pach krve. Začnu všude čmuchat, až přijdu k jeho ruce. Vyhrnu mu kousek rukávu a pod ním je hrubá vrstva obvazu. "P...proč jsi si to udělal?"

Alex ji doslova vyhnal, srdce mi poskočilo radostí, že si mě brání, ale potom mi na mysli vyvstane myšlenka: ale já si ho ubránit nedokážu. Měl jsem co dělat, abych zadržel slzy, ale i tak jsem si s Alexem sedl na gauč a hladil ho. Ale on to našel, zjistil, co jsem udělal. Nevím, nevím, co mám říct. Jsem vážně strašně měkkej a ještě k tomu psychicky narušenej sralbotka. "Já nám jdu udělat večeři." Zamumlám místo odpovědi na jeho otázku a začnu se zvedat.

"Ericu!" Zavrčím na něj zježeně a chytnu ho za tu ruku, na které má obvaz. Udělá bolestivou grimasu a sykne. Já ho usadím zpátky k sobě na gauč. Odmotám mu obvaz a začnu mu svým drsným jazýčkem čistit ránu dokud není úplně čistá.
"Už to prosím nedělej, nechci abys trpěl, vybij se na mě, ale neubližuj si." Šeptnu potichu, když mu zápěstí znovu obvážu.

Jeho jemný jazýček mi čistí ránu. Je to nehorázně příjemné. On je celý tak úchvatný, krásný, milý, roztomilý, a tak obětavý, ale nechápe to. Za prvé, já bych mu nikdy neublížil a za druhé, já potřebuju cítit něco, co mě odvede od mých myšlenek. "Ne, nikdy bych ti neublížil." Záložním si ruce na hrudi a mírně syknu bolestí. Ale já ho prostě obdivuju, strávil tu tři roky a nikdy se nesnížil k sebepoškozování, je o tolik silnější než já.

"Ale nechci, aby jsi si ubližoval, to raději udělej něco mě, mně to nevadí, jsem na to zvyklý." Kňuknu a doběhnu dolů pro jeden z bičů, donesu mu ho do rukou, svleču si triko a přehnu se přes kuchyňský pult. "Můžeš."

"Ne, znamená, ne, Alexi, co jsem ti taky v noci říkal, nedělej, co sám nechceš. Já nechci být jako můj otec, slyšíš? Já tě mám moc rád, možná i ještě něco víc." Řeknu podrážděně a radši se odeberu vařit.

"P...promiň." zakoktám, když zvýší hlas. "Už nebudu." Šeptnu a odplazím se na gauč, kde se schoulím do klubíčka pod deku a pozoroju pohyblivé obrázky v televizi.

Nechtěl jsem být na něj zlý nebo tak něco zvlášť, když mi chtěl jen pomoc. Ale tohoto prostě ne, možná někomu můžu přijít jako sobec, ale já mu neublížím, alespoň ne fyzicky. S pár slzami na krajíčku si stoupnu k lince a opřu se o ni. Neměl jsem na něj tak vyjet. "Sakra, vždyť mi chtěl jen pomoc..." vydechnu do ticha a praštím rukou do linky. Vzchop se, ty bábovko, a už mu aspoň udělej něco k jidlu, neměli jste oběd. Sakra, sakra.

Z kuchyně se ozve rána. Jako na povel vystřelím z gauče. "Co se stalo?" Vlítnu do kuchyně a uvidím rozčíleného Erica. "Promiň mi to, já nechtěl, já nechtěl tě rozlobit, strašně mě to mrzí." Zakňučím mu k nohám se slzami na krajíčku.

Přiběhl Alex za mnou, myslí si, že je to jeho vina. Ach jo, já jsem takovej debil. "Neomlouvej se, je to moje vina, nechtěl jsem být na tebe nepříjemný. Mrzí mě to, odpustíš mi?" Řeknu už o dost klidněji a přistoupím k němu. Než stihne utéct, tak ho k sobě přivinu a pevně obejmu. Jak dlouho jsem to chtěl udělat. "Co by jsi si dal na večeři?"

"Meow." Mňouknu vystrašeně, když se najednou ocitnu v jeho objetí. "Ehm...em...jasně, že ti odpouštím." Usměju se a začnu mu olizovat jazýčkem tvář.
"No..no já nevím...chleba?" Zeptám se potichounku, protože nevím, jestli nechci moc.

Odpouští mi a dokonce mě i olízl. Jsem jako v sedmém nebi. "Chleba? Nic víc, já teda na chleba zrovna chuť nemám, ale jestli ho chceš. A co kdybych udělal topinky ve vajíčku se šunkou a sýrem?" Vyhrknu na jednou.

"T...topinky? Zeptám se, tohle jídlo jsem ještě neměl. "Neznám to, ale rád ochutnám." Usměju se a začnu mu pomáhat. Za chvilku je všechno hotovo a my spolu sedíme a ujídáme topinky.

Bylo to super, jak mi pomáhal s přípravou. Zářily mu očka. Vypadá i celkem spokojeně, jak ujídá topinky a plaše se na mě směje. Když máme dojedeno, tak sklidíme ze stolu a společně se dáme do úklidu. Při mytí nádobí párkrát syknu, protože se mi do rány dostane voda, ale dál spolu pokračujeme v práci.

"Já to udělám, tebe to bolí." Usměju se potom, co už po několikáté sykne. "Odeženu ho ho od dřezu a doumývám všechno nádobí, které ještě zůstalo. "Hotovo." Usměju se na něj znovu a zavrtím ocáskem a šťastně si poskočím. Vyběhnu k sedačce, kde si spokojeně lehnu na své místečko.

On mě od toho dřezu normálně odstrčil. Musím se tomu smát. Jdu za ním do obýváku a sednu si vedle něj. "Budeme se na něco dívat, nebo co by jsi chtěl dělat?"

"Nevím, nikdy jsem neměl volný čas." Kňuknu a zavrtím ocáskem a omylem zapnu televizi, kde právě běží nějaký seriál.

"No, tak kromě koukání na můj oblíbený seriál můžeme poslouchat hudbu, kreslit, povídat si a tak." Usměju se na něj.

"Hmm, nevím." Kouknu na hromadu papírů na stole. "Ericu? Někdo ti volá." Pousměju se, když mu znovu začne zvonit mobil, zatím co si kreslím.

Zvednu to, zatím co si Alex zase kreslí. Oh, bože, zase Kate. "Kate, co zase chceš?" Řeknu nepříjemně do telefonu. "Ahojky zlato, strašně ráda tě slyším, kdyby mě nevyhnalo to dítě, tak jsme už mohli být někde spolu a hrát si." Mele ona do telefonu. "Kate! Já bych s tebou ani nikam nešel, už to pochop!" Křiknu, ale ona mě nevnímá a mele dál. "A kde jsi tu zrůdičku vzal? To ji teď máš u sebe jako děvku? Bydlí u tebe? Ty mě podvádíš?!" To přehnala, to hodně přehnala. "Drž už kurva hubu, já tě nemiluju, ani jsem tě nikdy neměl rád! Já miluju někdo jiného!" Zakřičím na ni, típnu to a mrštím telefonem na gauč.

Když těsně vedle mě prudce dopadne mobil, odskočím asi dva metry vedle.
"Ericu?" Kňuknu, tak rozlobeného jsem ho snad ještě neviděl. Pomalu doťapu až k němu a začnu se mu otírat o nohu jako opravdová kočka. Nechci, aby byl smutný, už toho pro mě tolik udělal. "Stalo se něco?" Zeptám se a dovedu ho ke gauči, kde se posadí a já mu položím hlavu do klína a nechám se drbat mezi oušky.

On je prostě tak skvělý, grr. "Nic se nestalo, jen volala ta káča, kterou jsi od tud tak hezky vystrnadil." Řeknu mu už klidně. Jeho přítomnost má na mě opravdu velký vliv. Vážně si po těch dvou dnech nedokážu představit, co bych bez něj dělal. Jo, asi jsem blázen, ale do něho.

Jemně mě hladí mezi oušky a já začnu příst. "Aha, ta? Dobře." Zafuním. Za okny se už pomalu stmívá, v televizi stát jsou seriály a mě se trošku klíží očka. Tak za chvilku spím na Ericově klíně.

Je tak roztomilý. Rozplývám se nad tím dětským kočičím zjevem, do kterého jsem se zamiloval. Opatrně, abych ho nevzbudil ho donesu do ložnice, kde si ho k sobě přivinu a lehnu si s ním do postele. On jen spokojeně zavrní a natiskne se na mě ještě víc. Já usínám s myšlenkou, že jsme zdárně přežili druhý den.