Ahojte, mám tu pro vás další kapitolku, doufám, že se bude líbit a tentokrát mi ani mé spolupisatelce AkemiManautsu nebude nikdo hrozit smrtí :)) :D

"Hihihihi!" začnu se chichotat, když se Eric rozkřikne zoufalým hlasem.
"Jsem v pořádku, neboj se, jenom se mi blbě dýchalo." Zasměju se a vtisknu mu malinký polibek na čelo jako takové maličké promiň za to, že jsem ho vyděsil .
"Mrzí mě, že jsem musel až tak drasticky." Stydím se.

"Tohle už mi nedělej! Já si už myslel, že jsem ti ublížil, že jsem tě zabil." První větu pronesu přísně, ale ta druhá není téměř slyšet. Vážně nevím, co bych udělal, kdyby to nehrál. Asi bych to nezvládl a spěchal za ním. Ani na to nechci myslet, ještě se tu před ním znovu rozbrečím. Obejmu ho, ale pro jistotu ne tak pevně, přeci jen stále zapomínám, jak je křehký.

"Promíííň." Kňuknu mu do trika .
"Mrzí mě to, ale nechci, abys zameškal práci." Usměju se, když dostanu polibek do vlásků .
"Jdeme? Jsem hladový." Kňuknu a vylezu z teplounké postílky dolů do kuchyně, kde začnu dělat snídani.

Je to zvláštní, že se někdo o mě stará a má starost, zvláštní, ale příjemné. Slezu k němu do kuchyně, nachystám léky a sednu si ke stolu. Krásně ten jeho výtvor voní.
Je čtvrtek ráno a po snídani se chystáme do práce. Sotva dojedeme k firmě a zaměstnanci mě uvidím, jakoby se strhla lavina. Jsem už tak dost pomlácenej, ale i tak se kolem mě všichni tlačí. Alex na ně začne prskat a oni kousek poodstoupí. Jsem mu za to moc vděčný. "Dobré ráno, byl bych rád, kdyby jste se vrátili ke své práci, jen jsem spadl ze schodů a oko si narazil na kliku." Objasním a s Alexem se prodereme k výtahu.

"Nemám rád, když se na tebe všichni tisknou! Nemám z toho dobrý pocit, a taky kolem sebe nemám rád tolik lidí a hlavně ne kolem tebe!" zasyčím naježeně. Vyjdeme až do jeho kanceláře, kde to skončí jako obvykle na gauč a Eric začne pracovat. Za chvilku už začnu běhat po jiných kancelářích, dokud omylem nezakopnu o roh koberce. Rozplácni se na zemi jak dlouhý tak široký. 
"Eric se bude zlobit," kňuknu a začnu se rychle zvedat. V tom se však ve dveřích objeví Eric.
"Moc, moc mě to mrzí! "

Zase mi celý den moc pomáhá, dělá i práci, kterou by ani jako asistent dělat nemusel a teď se mi tu omlouvá, že zakopl. Zakroutím nad tím s úsměvem hlavou a pomůžu mu vstát. "Vždyť je vše v pořádku, není za co se omlouvat." Usměju se na něj a odvedu ho zpátky do naší pracovny a posadím ho na pohovku. "Teď si odpočiň, zasloužíš si to." Mrknu na něj.

"A...ale já mám ještě práci," kňuknu, ale jsem umlčen jeho pohledem. A tak se jenom spokojeně zmotám do klubíčka a zastříhám oušky, pozoruju mého Erica, jak dělá něco na počítači jak tam něco zapisuje

On je prostě miláček. Usmívám se a koukám na monitor. Už to budu mít a můžeme vyrazit domů. "Zlato, mohl bys toto ještě odnést Anně? Potom už můžeme jít." Mrknu na něj. On se hned vesele zvedne a odhopsá do vedlejší kanceláře. Já mezitím vezmu naše bundy a vyjdu s něma na chodbu.

"Ericuuu," zaslechnu z chodby nějaký hlas, s Annou jsme se trošku zapovídali, ale když to má ouška zaslechnou, nedá se to neslyšet. Vykouknu z poza dveří, aby mně neviděli a pozoruju scénku přede mnou. U Erica stojí vysoká blondýna s velkými prsy a tiskne se na něj.
"Tak si mi chyběl miláčku!" zaslechnu a v tom se to ve mně zlomí, on mě neměl rád, on mě bral jenom jako povinnost. Se slzavými očky se rozběhnu po chodbě kolem nich, skočím do výtahu a jedu dolů, hned jak se ocitnu v přízemí, se rozběhnu na ulici, chci být co nejdál .

Vyjdu na chodbu a tam stojí Kate číslo dva, bože, co chce. Je stejná jako Kate, která k nám onehdy přišla domů, akorát vyšší a ještě nesnesitelnější. Něco povídá, ale já vnímám jen fakt, že Alex zrovna vylezl od Anny a při pohledu na nás se se slzami v očích rozbíhá pryč. Když probíhá kolem, chci ho zachytit, ale Kate dva po mě skočí a svalí mě na zem. "Alexi!" Zakřičím, ale už je asi daleko, musím za ním. Bolestivě se chci zvednout, ale Kate mě zadrží. "Žádný takový, ty jdeš se mnou." Už jsem říkal, že je šílená? Ne? Tak to říkám teď. Sklání se nade mnou a doslova slintá. Chci ji odstrčit, ale ona využije šance a nasadí mi pouta. Ve dveřích uvidím vyděšenou Annu. "Najdi Alexe!" Naznačím ústy a ona jen na souhlas přikývne. Náhle mě něco praští do hlavy a já padám do tmy.

Brečím pod střechou jednoho supermarketu, kde jsem kdysi spával, našel jsem si velkou krabici, asi od televize, a spokojně jsem do ní zalezl. Venku hnusně pršelo a kolem chodilo neuvěřitelné množství lidí, kteří mě pozorovali, ale ani jeden nic neřekl. Ani jsem se však nenadál, stála přede mnou Anna, se starostlivým pohledem mě objala.
"Víš, jak se o tebe Erik bojí? " zeptala se, asi čekala odpověď, ale já jsem mlčel jako hrob .
"Teď jdeš se mnou. Eric se trochu praštil do hlavy, ale čeká na tebe."
"Já nikam nejdu, on si našel holku." kňuknu a zmotám se do krabice. Zaslechnu Annin povzdech, následně se celá krabice otřese a já se ocitni v autě.
"Musíme za Erikem! "

Vzbudím se ve své pracovně na gauči. Vedle mě pípá záznamník. Zapnu ho. "Ahoj Ericu, když se vzbudíš, tak já budu na cestě najít Alexe. Na Kate jsem zavolala ochranku, takže ji odvedli a tebe přenesli sem. Počkej tu, neboj, dovedu ti Alexe. Jo, a asi se nezvedej, je možné, že ti po té šlupce do hlavy bude špatně. "Ozve se Annin hlas. Ale já tu nemůžu jen tak ležet, vždyť musím za Alexem! Co když ho nenajde? Co když se mu něco stalo? Co když mě už nechce vidět? Vždyť kvůli mě brečel. Co když si myslí, že ho nemám rád? Můj mozek se zaobírá tolika otazníky a já se snažím posadit. "Zase jsem to všechno podělal!" Vykřiknu. Kdybych zůstal tady a počkal na něj tady, tak by se to nestalo. Točí se mi hlava, ale já se i tak zvednu. Pořád mu jen ubližuju! Co když ho teď kvůli mě zajelo auto, nebo ho někdo chytl a odvedl si ho, nebo znásilnil či zbil. Se slzami se zhroutím na podlahu a zůstanu tak ležet. Za všechno můžu já...

Pomalu dojedeme až před známou budovu .
"No tak, pojď Alexi, musíme jít, strašně Ericovi chybíš." usměje se na mě Anna. V mé hlavě se teď točí všechny myšlenky .
"On už má někoho jiného," kňuknu smutně a ona si mě vezme do náruče .
"Né, nemá, tamto byla taková divná holka, on už na tebe čeká," šepte mi do ouška a já se raději schovám do jejího trika. Výtah nás vyveze až nahoru, kde ihned zabočíme do Ericovi kanceláře.
"Ericu, podívej koho ti nesu," usměje se Anna a já jí vyskočím z náruče přímo k Ericovi na podlaze.
"Jsi v pořádku?" mňouknu starostlivě a začnu mu olizovat tvář.