Ahojky, tak máme tu jarní prázdniny a další kapitolku. Doufám, že si ji i prázdniny užijete. 🙂😃😘

"To je dobrý nápad a potom by jsme si mohli třeba zacvičit, ty ten pohyb potřebuješ a mě to neublíží." Mrknu na něj a společně se zvedneme. "Jdu pro smeták, mop a saponáty, mohl by jsi zajít k nám do pokoje, v pátý šuplík z leva." Usměju se na něj. On kývne a odejde.

Vyjdu nahoru a v daném šuplíku seberu malou krabičku a běžím dolů. Před dveřmi do té příšerné místnosti zakňučím.
"Ericu, kde jsi?"

Scházím k němu s plnýma rukama. "Tady jsem. Připraven?" Zeptám se ho, když uvidím, jak se zdráhá. Téměř neznatelně kývne a otevře dveře.

Když uvidím ty odporné schody dolů, začnu zmatkovat, ale Eric mě pohladí, a tak s ním pomalu sejdu po schodech až dolů a rozhlédnu se.
"Je to tady odporné."

Má pravdu, byl jsem tady jenom jednou a to mi upřímně stačilo, ale teď tu jsem s Alexem a uděláme z toho tady lepší a hezčí a útulnější místo. Teď je to jen rozlehlejší místnost bez oken jen z žárovkami trčících ze stropu. Taky to tu strašně smrtí krví a hnilobou. Když jsem tu byl poprvé tak jediné, co jsem tady zahlédl byl Alex v řetězech.
Stojím na prahu dveří a pořádně se rozhlédnu. Dalších několik řetězů a okov přibitých ke zdi, kolem nich pověsených pár bičů, pout a vibrátorů. Podlaha je z větší části pokrytá krví, spermatem, ale i zvratky a výkaly. No fuj. V koutě vedle místa, kde jsem našel Alexe je malá polička. Tam asi měl ty papíry a potřeby na kreslení a ten smrdutý pelíšek, to mi připomíná, že ho musím vyprat. "Tak se dáme do práce, ne?" Podívám se na Alexe povzbudivě.

"J...jo. " řeknu bojácně a začneme umývat podlahu. Hnusí se mi, protože je tam hlavně moje krev a jiné tekutiny. Mým tělem to otřese až když omylem zavadím koutkem oka o podlahu, na které byly uvázané těžké okovy .
"E...ericu ," kňuknu a hledám ho očima. Uvidím ho v rohu pokoje, kde něco sbírá, a vyděšeně k němu běžím .

Sbírám ze země shnilé části asi jídla smíšené s odpadními látkami mého miláčka. Uslyším, jak na mě vyděšeně volá a než se stihnu otočit, tak už ho mám u sebe v náručí. Třese se a z oček mu tečou slzy. "Pššt, to je dobrý, jsem tu s tebou." Šeptám mu do ouška a hladím ho po zádech. "Myslím, že by to stačilo, stejně musíme jít uvařit oběd." Oznámím a odnesu ho nahoru na gauč, kde ho zakryju dekou a donesu mu něco k pití. Podobně jako on jsem se cítil, když jsem se po letech odvážil jít do svého bývalého pokoje. Takže ho plně chápu, musí si postupně zvykat, že já už nedovolím, aby mu kdokoli ublížil.

"Díky, že si mě odtamtud odnesl." Kňuknu z gauče, když pomalu upíjím z mléka, které mi dal .
"Vím, že se chovám jako malé dítě, ale pořád je toho na mě moc, musím si zvyknout na to, že už tam nejsem."

"To je v pořádku, vím, jak se cítíš. Jsem tu pro tebe a můžeš se mi se vším svěřit a já se ti budu snažit pomoct." Mrknu a usměju se na něj. "Je něco, co by jsi si ještě přál, než zmizím v kuchyni?"

"Hmmm, ne, jenom můžu s tebou? Budu jenom sedět, nebudu překážet, jenom nechci zůstat sám." kňuknu a běžím za ním do kuchyně, kde si sednu na barovou židličku.

On je prostě miláček. Rozplývám se nad ním. "Ale jistě." Zasměju se a ještě si k práci pustím rádio. Co si dáme? Otevřu lednici a spíž a zkoumám jejich obsah. Vidím to na bramborovo-zeleninovou polévku a vepřovou panenku s pečenými brambory.

"Nechceš pomoct?" usměju se a začnu krájet brambory. Spolu uvaříme celý oběd, a když se to peče a polévka vaří, spokojeně se přitulím k Erikovi.

"Ty umíš snad všechno." Uchechtnu se nad jeho šikovnýma a obratnýma rukama, které mi tak moc se vším pomáhají. Přivinu si ho k sobě a políbím na ouško.

Spokojeně mňouknu .
"Neumím, jenom tvému otci jsem musel vařit, takže jsem se to musel naučit, ale s tebou se mi vaří o moc lépe." Usměju se na něj a začnu mu lízat ruku.

Zase otec...povzdechnu si. "To jsem rád. Tak co? Myslíš, že už to bude? Mám obrovský hlad." Daruju mu úsměv a jdu zkontrolovat maso.

"Asi jo snad." Usměju se a do nosu mi vrazí nádherná vůně masa a brambor.
"Voní to skvěle." Usměju se, když přede mnou přistane plný talíř .
Za chvíli je to celé ve mě a spokojeně si hladím bříško.

Vážně jsem měl velký hlad a měl to hned v sobě. Teď je na řadě umýt nádobí. Doufám, že se mi to nedostane do té roztržené rány, a taky musíme udělat místo na tu myčku. No, máme hold co dělat. "Teď si běž odpočinout, já umyju nádobí a potom mi pomůžeš připravit kuchyň na příchod myčky." Mrknu na něj a už ho ženu na gauč. Se smíchem přede mnou utíká, skočí na gauč, schová se pod deku a potom na mě z ní vykoukne s úsměvem na tváři. Nahnu se k němu a dám mu pusu na nos.

"Jůůů!" zasměju se a šťastně zavrním. Po chvilce spokojeně usnu a probudí mě až pusinka na tvář. Otevřu oči a uvidím Erica , promnu si oči a usměju se .
"Už jdu" kňuknu a společně začneme dělat místo na novou myčku.

Nechám ho spát a jdu na to nádobí. Opatrně, jednak abych Alexe nevzbudil a taky aby mě to nebolelo, umyju, utřu a poklidím nádobí. Hotovo. Podívám se kolem sebe. Kam vlastně dáme tu myčku? Asi odděláme jednu či dvě skříňky z pod linky. Rozmýšlím se. Zeptám se Alexe na názor. Dojdu zpátky do obýváku a chvilku ho pozoruju, jak sladce spí. Vtisknu mu polibek na tvář. On se vzbudí a už poskakuje do kuchyně. Kde bere tolik a tolik energie? Byl dobrý nápad ho poslat spát? Usne pak večer?

"Myslím, že tady to bude vypadat skvěle." usměju se, když už odstraníme všechny skřínky, které zavazely.
"Konečně nebudeme muset umývat nádobí, konečně!" zasměju se a skočím mu do náruče, která mě celého zahřeje .
"Mám tě moc rád Ericu, jsi skvělý pelíšek." zasměju se, když už společně sedíme na gauči.

Práce je hotová, Alexe mám u sebe, co více si přát. "Já tě mám taky moc rád, jsi tak strašně přítulný jako opravdový kocourek. Jsi tak roztomilý." Pronesu velmi šťastným a veselým hlasem a začnu mu mnout ouška, chci vědět, jak na to bude reagovat.

"E...E...ericu," vzdechnu, když se mi začne hrát s oušky.
"Erikuuu," zakňučím, když mi je trošku zmáčkne, jsem na ně velice citlivý, mám tam neuvěřitelné množství nervů . Rozplácnu se mu na klíně a jenom vzdychám jeho jméno .

Krása, to je prostě krása. Vypadá to, že je na ouškách hodně citlivý. Toho můžu využít a udělat mu dobře, navíc mě jeho sténání a kroucení na mém klíně nenechá chladným. Začnu si s jeho oušky hrát ještě víc, jedno stále mnu mezi prsty a do druhého jemně koušu a žužlám ho.

"Ericuuu!" vykřiknu, když už se to nedá vydržet a v hlavě se mi přehrají všechny situace, když to dělal můj pán. Vyděšeně od ně uteču a schovám se v rohu gauče . Začnu mňoukat a schovám si tvář do dlaní.