Hm. Musím jí donutit říct mi, kdo to je i kdyby to byl Nino a já se strefil. Musím zajistit, aby jí nikdo neublížil, přeci jen, dost jí toho dlužím.

,,Tak když ho znám, není snad problém říct mi jeho jméno, ne?'' Nakoukl jsem ji přes rameno a prsty jí poťukal na krk. Oklepala se a zalapala po dechu. Odtáhla se ode mě. Takže tohle jsem dělat neměl a už to nikdá nezopakuju, dobré vědět. 

Zvedla se. ,,Ad- Chate, to že ho znáš, neznamená, že by to nevytvořilo problémy, kdybych ti to řekla.'' Oznámila mi a opřela se o zábradlí. 

O čem to mluví? Jaké zase problémy? Je to snad nějakej gangster? Jestli jo, ale byl by na ní milej, mohl bych přimhouřit oko a nechat ho s Ladybug být. Nemusí být hned tak dramatická, no ne? Holky v jejím věku jsou fakt dramatický. Odložil jsem hrnek a zvedl se, přistoupil jsem k ní.

,,Marinette,'' oslovil jsem jí ,,Jaké problémy? Já mu po čumáku nepůjdu,'' ujišťoval jsem jí ,,Pokud to teda není vrah, to už bych musel.'' Zamumlal jsem jako dodatek. Nevím, proč tolik přehání, nemůže to být tak zlé. Pokud teda není zakoukaná do Chloe, to už by byl masivní problém. 

Zabručela a frustrovaně vydechla. Otočila se čelem ke mě. Prohrábla si vlasy, jako kdyby si připravovala, co mi řekne. No, to jsem zvědav. Pojď do mě Marinette, přesvědč mě, že to vědět nepotřebuju!

,,Jestli se chceš ještě někdy dostat domů, neměl bys riskovat, že si pohraju s okolnostmi ještě víc, než do teď.'' Vypálila ze sebe. Na tváři si držela vážný výraz, ale já to nevydržel a začal se smát. Tohle nemůžu brát vážně! 

,,Chápu, nemám se v tom šťourat.'' Rozdrbal jsem jí vlasy a chytil jí za ruku. Vzal jsem hrnky a deky. ,,Začíná být zima, jdem dnu.'' Oznámil jsem jí a bez jejího namítání jí odtáhl dovnitř do pokoje. Ta má teda nápady. Upřímně, nedivím se jí, že její učitelka ty její výmluvy, proč přišla pozdě, nežere. Ještě na tom musí zapracovat a jelikož jsem dobrý kocour, pomůžu jí. Nemohu jí v tom přeci jen nechat samotnou, pf. Co bych to byl za hrdinu, že? Začneme na tom pracovat hned zítra, ať neztrácíme čas! Nevím jak dlouho tu ještě budu tak abych jí vůbec něco stihl naučit.

Nechal jsem Mari sedět na posteli, zatímco jsem hrnky odnesl na stůl k počítači. Když jsem se k ní vracel, zastavil jsem se. Její pohled spočívá na mě, ty krásná modrá očka jsou smutná. Huh? Udělal jsem snad něco? Ne, to ne, jen je naštvaná, protože jsem si jí dobíral. Zítra, až se vyspí, bude v pořádku. Lehl jsem si s ní.

,,Dobrou.'' Zavrněl jsem a už pomalu usínal. Dnes mě prostě přemohla únava.

,,Dobrou noc, Adri-'' Ani to nedopověděla a já už spal.