Poté co se zbytek boje odehrál přesně tak jak si ho pamatuji, vydal jsem se domů.
Do zítra se pár lidí promění na kamenná monstra a pak se vrátí Ivan.
Zítra je ten den, kdy jsem se zamiloval do Ladybug.Zítra.

Oknem jsem proskočil do Marinettina pokoje.
Ležela na schodech, které vedou do její postele.
To už vážně usne kdekoliv?

Přišel jsem k ní a pohladil jí po líci ,,Marinette, zlatíčko vstávej.''

,,Ještě pět minut.'' zamumlala a pleskla mě po ruce.

Musel jsem se zasmát.Je tak roztomilá i když ve spánku slintá na schody ,,Marinette budeš celá rozlámaná a ráno se nepohneš.'' řekl jsem a hřbetem ruky jí přejel po boku.

,,Hmm...'' zabručela.

,,Bože ty jsi nepoučitelná.'' zachechtal jsem se.Vzal jsem si jí do náruče a ona se na mě hned nalepila.Odnesl jsem jí do postele a přikryl jí.

Zajímalo by mě, co jí tak zmohlo.Že by už první den školy byla bez energie?Ne to mi k ní nesedí.I kdyby by byla ze školy vytížená sebe víc, běhala by tu po domě a dělala kraviny až do doby než by propadla spánku.
Možná na ní dolehl ten stres z prvního dne v prváku.

,,Ach.'' povzdechl jsem si a lehl si vedle ní.Marinette se ke mě okamžitě natiskla ,,Dneska jsem viděl Ladybug, ale to asi víš co?'' zasmál jsem se ,,Viděl jsem jí po tak dlouhé době.Vůbec se nezměnila.Její oči zářili stejně jako tenkrát.Docela závidím Chatovy téhle doby, že s ní může trávit čas.Tolik se mi po ní stýská.Chci se s ní zase smát a běhat po Paříži.Chci s ní zase chytat akumu a zkoušet jí balit stejným způsobem jako v těch filmech z šedesátek.Chybí mi její smích a radostí rozechvěné rty.Ty její krásné a jiskřící oči.Nikdy jsem si neuvědomil jak moc mi může chybět dokud jsem o ní v podstatě nepřišel.Víš co by mě zajímalo?Kdo je ta úžasná dívka pod maskou.Zajímalo by mě jaká je bez masky, jaký jsou její rodiče a přátele.Zajímalo by mě zda by o mě měla zájem jako o obyčejného chlapce bez kostýmu, když už u ní nemám šanci v něm.Chápeš mě, že?Určitě ano.'' zasmál jsem se a promnul si oči ,,Jsem ubohý, že?Je ubohé jak tu básním o tečkované dívce u které nemám šanci.Jak ubohé si myslet, že  by někdy tak skvělá holka mohla být má, ale ještě horší je jak se tu lituju, co?'' otočil jsem se na Marinette a pozoroval její spící tvář ,,Někdy by mě zajímalo proč osud vybral mě, abych s Ladybug zachraňoval Paříž.Proč nevybral někoho jiného?Proč zrovna já?'' zeptal jsem se a pohladil jí po tváři.

,,Protože to vybral osud.Řekl jsi to sám.'' zamumlala a víc se na mě namáčkla.

P-počkat!Ona mě celou dobu slyšela?!Tak trapný!