,,Čičí jsem doma!'' křikla již patnáctiletá Marinette, když vešla do svého pokoje.

Ano, patnáctiletá.
Každý rok od jejích pěti let jsem s ní slavil její narozeniny.
Viděl jsem jak rostla, měnila se ona i její osobnost.
Zažil jsme s ní její první pětku, poznámku i napomenutí za pozdní příchod do školy.

Samozřejmě jsme slavili i moje narozeniny.Jen mi dva.
Marinette mi vždycky upekla čokoládový dort.
Stárl jsem, ale přitom nestárl.
Jaksi jsem tu už deset let, ale moje tělo zůstává patnáctileté.

Myslím, že je to výhoda, protože kdyby mě tu našli její rodiče, alespoň bych nebyl za starého úchyla co s ní spí v jedné posteli.
Ano, spím s ní v jedné posteli.Navykla si na to, když byla malá a nějak jsme u toho zůstali.
Nevadí mi to, jen jsem čas od času potlučený od toho jak sebou ve spánku škube.

V tomhle světe, v téhle ose času uběhlo možná už deset let, ale nevím kolik v mé době.Přece jen, Ladybug nemůže deset let bojovat s jením akumou, ne?

,,Vítej doma princess.'' řekl jsem a usmál se na ní.Poklepal jsem vedle sebe na pohovku, aby jsi sedla vedle mě ,,Jaký byl první den ve škole?'' zeptal jsem se.

Hodila tašku na zem, sedla si vedle mě a opřela se o mě ,,Tak si představ, že jsem si našla novou kamarádku!Alya se jmenuje!'' usmála se ,,Ale to není všechno!Myslela jsem, že to bude nudný školní den, ale to jsem se mýlila!Byla jsem s Alyou v knihovně, když v tom se ozval řev!Ivan se proměnil na obrovskou kamennou příšeru a hledal Kima!'' koukla se na mě s výrazem, který mi říkal, že nechápe co se tu děje.

Na tenhle den si pamatuju.Den kdy jsem získal Plagga a potkal Ladybug.
Počkat!
Den kdy jsem potkat Ladybug?!Můžu jí zase vidět!Po deseti letech jí můžu zase spatřit!

,,Neboj se Marinette.Chat Noir téhle doby a Ladybug téhle doby se o něj postarají.'' usmál jsem se a pohladil jí po vlasech ,,Pokud ti to nebude vadit, nechám tě tu na chvíli samotnou.Chci se jít na něco podívat.'' řekl jsem a zvedl se.Šel jsem k otevřenému oknu.

,,Nemusíš říkat ''na něco''.Vím, že se jdeš podívat na Ladybug.'' sotva to dořekla rychle jsem se na ní otočil.

,,Jak-''

,,Když jsem byla malá často jsi mi o ní vyprávěl, ne?Vím, že jsi jí neviděl už deset let, protože pořád trčíš u mě.'' řekla s mě neznámým výrazem ve tváří ,,Jen běž.'' řekla a usmála se.

,,Díky.'' řekl jsem a vyskočil z okna.

Kdy jsem se vlastně poprvé setkal s Ladybug?
Když mě srazila a my se pak zamotaní do jejího yo-ya houpali nad zemí, ne?Ano.Pamatuji si na to.Už vím kam půjdu.

Doběhl jsem na místo našeho prvního setkání.Už tam bylo moje já co se procházelo po tyči nataženou přes ulici.

Za chvíli přiletí Ladybug.Zachichotal jsem se.

Uslyšel jsem křik.Ladybug letí.

Podíval jsem se vzhůru.Byla to opravdu ona.

Pravě mě sejmula, teda Chata téhle doby sejmula.
Je stejná.

Ladybug i Chat se už houpali zamotaní ve šňůře.

,,Ale nazdárek.Hezky jsi sem vpadla.'' bože já byl trdlo.

,,Och, pardon.To nebylo schválně.'' omluvila se a nějak se dostali z yo-ya.

,,Ty budeš ten parťák o kterým mluvil kwami.Já jsem...em...''

,,Chat Noir?'' řekla Ladybug překvapeně.

Cože?Takhle se naše první setkání neodehrálo.Něco se změnilo?

,,Em co?'' zeptal jsem se.Tedy on.Sakra nevím jak mu mám říkat.Budu mu říkat kopie.

,,Jsi oblečený jako kočka.Logicky budeš Chat Noir, ne?'' začala se nervózně chichotat.

,,Jo...dobře.Jsem Chat Noir.'' usmála se kopie ,,A ty?'' zeptal se.

,,Ladybug.'' řekla se zářivým úsměvem.Zrovna zatáhla za své yo-yo a mému mladému já spadla na hlavu jeho tyč.

,,Víš co, zapomeň na to jsem marná.Prostě marná.'' řekla s omluvným výrazem.

,,Jen klid to neva.I já se teprve učím.'' usmál se.

Zrovna se otřásla země a v dálce bylo vidět jak padá mrakodrap?Dům?Netuším.

Mladé já se rozeběhlo a vyhouplo se na vysokou budovu.

,,Hele počkej!Kam ses vydal?'' volala za ním Ladybug s vyděšeným výrazem.

,,Na pomoc Paříži, ne?'' zakřičel na ní a zmizel.

Ladybug si něco pro sebe zahuhňala a vydala se za ním.

Ladybug, chyběla mi tak moc.Mohl bych se na ní dívat celé hodiny.Ale...proč se tohle odehrálo jinak než naše setkání?