,,Co bych ti tak mohl vyprávět?'' zeptal jsem se sám sebe nahlas.

,,Říkal jsi, že je úžasná.Proč mi neřekneš proč je pro tebe ta jediná?'' zahuhňala mi malá Marinette do kostýmu.

,,Proč je pro mě ta jediná?'' zopakoval jsem její otázku.Otázka je tak jednoduchá, ale jak mám odpovědět?Jak mám vybrat správná slova?Slova, která vystihnou mé pocity a zároveň je malá Marinette pochopí?

,,Je pro mě ta jediná, protože mi ukázala něco kouzelného.'' začal jsem ,,Celý svůj život jsem žil pod dozorem otcovi sekretářky, mé učitelky a dá se říct, že i mé chůvy.Když jsem někam šel moje gorila musela se mnou kdyby se mi něco stalo.I když jsem začal chodit do školy jako normální člověk pořád jsem pod neustálím dozorem.No, neustálím.Když neví, že jsem Chat Noir tak asi zas pod tak dobrém dohledu nebudu, ale zpátky k věci.Ona.Ladybug.To Ladybug mi ukázala, že i svět a můj život mají svou krásnou stránku.Krásnou a neposkvrněnou stránku jako akuma, když ho očistí.Než jsem jí potkal, můj život byl jako akuma, kterého zrovna vypustil Hawk Moth.Temný a plný bolesti.To Ladybug mi ukázala, že svět není jen zlý a nezpůsobuje bolest.Ukázala mi, že i já se můžu smát přes slzy, které budu ronit.Díky tomu jak se vrhá do nebezpečí po hlavě a vždy vyhraje i když je to těžké se dokážu usmívat.Usmívám se proto, že vidím její krásný a upřímný úsměv.Dnes si už nedovedu představit svůj život bez ní.Ona můj život tak radikálně změnila, že už nechci žít ve světě bez ní.Kdybych jí nepoznal, dnes bych pravděpodobně seděl v rodinném sídle v prázdné jídelně.Jsem jí vděčný za každý den kdy je se mnou, za každý úsměv.Normální člověk by si řekl, že je to pobláznění první lásky, ale já vím, že tohle je víc než jen pobláznění.Vím, že jednou bude její srdce patřit mě.Jen a pouze mě.Vím, že se do konce svého života budu probouzet vedle ní.A i kdyby si našla někoho jiného a lepšího než já, když bude šťastná budu šťastný i já.Sice to bude bolet, ale má láska bude šťastná.'' dořekl jsem a podíval se na Marinette.Měla zavřená očka a pravidelně oddychovala.Spí.Sladce spí.

Je až komické, že tu teď sedím v Marinettině pokoji s jejím pětiletým já a vyprávím jí o tom jak moc miluju Ladybug?

Jsem k smíchu.Vyprávím tu pětileté holčičce místo pohádce před odpoledním šlofíkem o tom jak miluju tečkovanou dívku.No není to k smíchu?

Potichu jsem se zasmál.

,,Neuškodí, když na chvíli taky zavřu oči, ne?'' řekl jsem a zavřel oči.Dál jsem hladil Marinette po zádech a snil o Ladybug.

Kdy se asi dostanu zpátky domů k ní?