,,Hej čičí nespi!Tvoje princezna přišla domů, ze školky!'' zařval dětský hlásek a celou svou váhu na mě skočil.

Vyskočil jsem do sedu a naskytl se mi pohled na malou, zase usměvavou Marinette.

,,To jsi mě právě chtěla zabít či co?'' zasmál jsem se a rozdrbal jí vlásky.

,,Ne, jen jedinečně vzbudit.'' usmála se a pleskla mě do ruky, kterou jsem jí rozdrbal.

,,Neodešla jsi před chvíli do školky?'' zeptal jsem se jí.

,,Neumíš vnímat čas či co?'' naklonila hlavičku na stranu ,,Před chvílí bylo dvanáct.'' oznámila mi.

Myslím, že trpím nějakou časovou dezorientací.Ano, to je jediné vysvětlení pro to, jak mizerně momentálně vnímám čas.

,,Pojď dovnitř, za chvíli bude bouřka.'' řekla a ukázala na mraky nad námi.Byly opravdu černé.Kdyby jsem nepřišla asi by mě vzbudila až ta bouřka.

,,J-jasně.'' řekl jsem a zvedl se ze země.

Poslušně jsem šel za Marinette.Seskočil jsem na její postel a spadl rovnou na zadek.Marinette se začala smát jako šílená.

,,To jsem ti jako princezno pro smích?!'' řekl jsem výhružně 

,,Ne, co si to o mě myslíš?'' řekla uraženě.Chytla peřinu a celá se s ní přikryla.Roztomilé dítě.

Možná bych se jí mohl nenápadně zeptat co mi jako Adrienovi mladšímu řekla.

,,Marinette?'' klekl jsem si nad ní přikrytou dekou.

,,Nemluv na mě prašivej kocoure!'' křikla.

,,Ale no tak Mari.'' řekl jsem s úsměvem a odhrnul z ní deku.

,,Co chceš?'' řekla uraženě.Překvapivě přesvědčivě.

,,Copak jsi dneska ráno řekla tomu krásnému, blonďatému chlapečkovi se smaragdovými očky?'' jo, teď to vypadá jako bych byl egoista, ale to k mé osobnosti patří.

,,Proč tě to tak zajímá?'' zeptala se a posadila.Zaklonila hlavu a tak se dotýkala svým nosíkem o můj.

,,Jen tak.'' řekl jsem a díval se jí do očí ,,Známe se sotva dva dny a tu už přede mnou chceš mít tajemství?''

,,Pokud vím tak to ty máš tajemství víc než já.'' řekla a já cítil její dech na svém krku.

Sakra!Proč nad ní ještě klečím?!
Seskočil jsem z ní a opřel se o zeď.

,,N-no jo...mám tajemství víc, ale já je musím mít.Je mi patnáct a k tomu jsem zachránce Paříže.'' řekl jsem a díval se na okno.

,,Hm.Já neznám tvé tajemství, ty nebudeš znát to mé.'' sedla si přede mě.

,,Jsi zvláštní, víš to?''

,,Jo já vím.Jsem přece jedinečná, ne?Říkal jsi to.'' usmála se na mě.

,,Jo to jsem říkal.'' poškrábal jsem se na hlavě.

,,Nemyslel jsi to tak?'' její úsměv zmizel.

,,Chat Noir nelže, to si pamatuj.'' strčil jsem do ní ukazováčkem.

,,Chate.Jsem unavená.Chci spát.Vyprávěj mi něco.'' lehla si na mě.

,,Co ti mám vyprávět?'' zeptal jsem se a opatrně jí objal.

,,Řekni mi něco o té tvé Ladybug.''

,,Mé Ladybug?''