,,Vždyť nebudeš sama!Máš přece přátele!'' řekl jsem jí.Jak si může myslet že bude sama?Co jí to napadlo?

,,Nemám přátele!Baví se se mnou jenom Nath!'' křikla a skoro se rozbrečela.Seskočila mi z klína a otočila se ke mě zády ,,Ostatní se se mnou nebaví protože jsem prý moc jiná.''

,,Ty nejsi jiná.'' zvedl jsem se a došel k ní.Klekl jsem si za ní a stáhl si jí na klín.Silně jsem jí objal ,,Jsi jenom výjimečná.'' řekl jsem jí do vlasů.Jiná?Kdo jí to mohl říct?Kdo jí mohl říct, že je moc jiná?Kdo se s ní kvůli tomu nebaví?Kdo je tak bezcitný?

Ještě před tím než mě otec pustil do normální školy jsem si myslel, že mám těžký život.Teď si tak uvědomuji, možná, že jsem byl izolovaný od světa a sám, ale byl jsem ušetřen tohohle dětského odstrkování.
Vůbec si neumím představit jak se malá Marinette teď musí cítit.Jak se může cítit, když jí řekli, že je jiná?Že se s ní bavit nebudou?Kéž bych mohl chodit do školky a ochránit jí.Kdybych chodil do školky mohl bych jí toho odstrkování ušetřit.Mohli by jsme být přátelé už od dětství.Nemusela by být sama.

,,Nejsem výjimečná, jsem jen divná.'' řekla a po tvářích se jí začali kutálet teplé slzy.

,,Kdo to řekl?!'' řekl jsem už ale vážně naštvaný.

,,Chloe.'' zašeptala a otočila se čelem ke mě.

Chloe.Já to mohl tušit, že?

,,Chloe neposlouchej!Z tebe vyroste krásná dívka!Budeš mít přátele co tě budou milovat!Neztrácej naději a neposlouchej jí, ano?'' začal jsem jí utírat slzy ,,Jednou se setkáme a já se postarám o to, aby tě všichni milovaly, aby poznali jak skvělá jsi.Ano?'' řekl jsem jí a políbil na čelo.

,,Jsi jako ten kluk z románu na který kouká máma.'' řekla a začala se smát ,,Jsi až moc sladkej!'' praštila mě do ramene a nepřestávala se smát.

,,Že já se tu snažím, když mi pak řekneš, že jsem moc přeslazenej!'' zasmál jsem se jí.

Jo, usměvavá Marinette.To je ta krásná dívka, kterou mám rád.

,,Marinette zlatíčko, půjdeme do školky!'' zakřičela její matka ze zdola.

,,Ano mami, už jdu!'' křikla malá Mari nazpátek.

Slezla ze mě a než odešla z pokoje se na mě otočila a usmála ,,Ne, že mi zatím utečeš čičí.''

,,Neboj se.'' usmál jsem se na ní na zpět.

Už jsem jen pozoroval jak se za ní zavírá poklop.

,,Myslím, že půjdu na chvíli na vzduch.Jen do doby, než se vrátí Mari.'' zašeptal jsem si pro sebe a vylezl na balón.

Sedl jsem si na zábradlí a pozoroval okolí.
Všude je ticho a klid.Nikde ani noha.
Jako vždy.

,,Nakouknu do pekárny a přičichnu si k pečivu.'' řekl jsem si.Jsem hladový.Nevím jestli mi si přičichnout pomůže, ale alespoň něco.

Seskočil jsem dolů a jako Spider-man, hlavou dolů jsem nakoukl do pekárny.

Marinettina mamka stála za pultem a ještě někomu podávala pečivo.

Marinette stála z boku vedle ní a dívala se na nějakého blonďatého chlapce.

Tak moment!
Ten kluk!
To jsem já?!
Ta žena se mnou....,,Mami?'' řekl jsem a mě začali stékat slzy.