04
,,Vstávej ty přerostlá kočko!'' zakřičel dětský hlásek a rychlostí mi na hlavě přistál polštář.
Rychle jsem vyskočil na kolena a rozhlídl se kolem sebe.Vedle mě seděla malá copatá holčička s polštářem v ruce.
,,Aha...jsem pořád tady.'' zamumlal jsem a lépe si sedl.Promnul jsem si oči a prsty si projel mezi vlasy.Tak by mě zajímalo, co moje proměna?Myslím, že jsem tu už od večera a já jsem pořád v obleku Chata Noira.Co když tady v téhle časové ose vydrží moje transformace déle, ale pak se najednou před malou Marinette proměním na Adriena?Panebože!To je hrozná představa!Nebo budu tak dlouho v obleku Chata Noira dokud se nevrátím do své doby?Tolik otázek a já nemám odpověď ani na jednu z nich.
,,Ty tu nechceš být?'' řekla smutně malá holčička.
,,C-co?N-ne!'' vykoktal jsem.Nechci aby tu začala plakat.Popravdě, jsem nikdy neviděl Marinette plakat a ani nechci vidět to usměvavé děvče se slzami v očích.
,,Ale vypadáš tak!Nechceš tu být!Nemáš mě rád!'' začala křičet.
,,Ne to není pravda!Mám tě rád a hodně!Jsi moje nejlepší kamarádka!'' křik jsem o něco tišeji než ona a rukou jí přikryl ústa.Nemám zapotřebí, aby jsem přišli její rodiče a hnali mě odtud s koštětem a pánvičkou v ruce.
,,Nejlepší...kamarádka?'' zahuhňala mi do ruky.
,,Ano, nejlepší.'' řekl jsem s tím největším úsměvem co umím.Marinette je sladká i jako malá holčička.
,,Já jsem tvoje kamarádka?!'' začala nadšeně poskakovat ,,Mám kočičího kamaráda!'' začala seskakovat schody ,,Můj kamarád je pěknej!'' doskočila z posledního schodu na pevnou podlahu svého pokoje.
,,Jsem podle tebe pěknej?'' zarazil jsem se a sešel za ní dolů.
,,Nejsi?'' otočila se na mě.
,,Nevím...jen je divný slyšet to od tebe.'' sedl jsem si na schod a sledoval její rtíky tvořící úsměv ,,Většinou se mi vyhýbáš a koktáš.'' ano, to mě zajímá.Je má kamarádka, vyhýbá se mi a koktá.Proč?
,,Vyhýbám se ti a koktám?'' zamyslela se ,,Já nikdy nekoktám a kamarádovi by jsem se nevyhýbala.'' přistoupila ke mě a svou malou ručičkou mě pleskla po tváři.
,,Ou, to je první facka co jsem dostal od holky.'' zasmál jsem se a chytil její malou ručičku.Má je tak jemné a teplé.
,,Pokud tu se mnou zůstaneš dýl tak tohle není první ani poslední.'' začala se smát.Přistoupila ke mě blíž a objala mě ,,Líbí se mi tvoje vůně.'' zahihňala se a čichla si ke mě.
,,Ne že mě teď začneš používat jako svojí drogu!''
Bạn đang đọc truyện trên: Truyen247.Pro