,,Maminka mi řekla, že mám jít spát.Půjdeš se mnou?'' řekla miloučce a chytila mě za ruku.

,,Myslím, že tak miloučké holčičce nedokážu říct ne.'' ano, téhle Marinette říct ne nedokážu.Asi proto, že se mě Marinette, kterou znám nezeptá na to jestli s ní půjdu spát.A navíc tahle malá holčička je malá holčička a ne patnáctiletá středoškolačka pro kterou s někým spát znamená něco jiného.

,,Tak pojď!'' poskočila a táhla mě za sebou až ke schodům k posteli.

,,Počkej.'' zastavil jsem jí.Otočil jsem si jí k sobě a vyhodil si jí do náruče.Pevně se mě chytla a hlavičku mi mačkala ke krku.

Vyšel jsem s ní schody až do postele, kde jsem jí posadil na teplou a huňatou deku.

,,Tak, teď budeš spinkat ano?'' ťukl jsem jí do nosíků ,,A nikomu neříkej, že jsem tady byl ano?'' pohladil jsem jí po jejich krásným jemných vláscích.

,,Až se vzbudím, ty už tu nebudeš, že?'' řekla trošku smutně.

Popravdě nevím jestli tu budu nebo ne.Nevím jestli se Ladybug podaří získat akumu, nebo jestli tady zůstanu ještě dlouho, při nejhorším napořád.Představa, že tu budu muset začít žít je hrozná.Žít v době, kde běhám já jako díte a jako středoškolák...tomu se říká noční můra.Nemluvě o tom, že nevím co bych tu dělal, kde bych bydlel, pracoval, jedl...nevím nic.

,,Hej.Nespi mi tu v sedě a s otevřenýma očima!Děsíš mě!'' strčila do mě malá Marinette a tím mě vytrhla z přemýšlení ,,Jestli chceš spát, lehni si vedle mě!'' rukou mě chytila za rolničku a stáhla mě na postel vedle ní.Sice jí je pět, ale sílu má snad jako patnáctiletá.

,,N-nevadím t-ti t-tady?'' vykoktal jsem.Možná jí je pět a je to dítě, ale pořád je to Marinette.Marinette moje kamarádka a spolužačka.Spát s ní v jedné posteli je divné i když jí je pět.A co když se jí to ukáže mezi vzpomínkami?To budu v háji a ona se bude moct chlubit, že ve svých pěti letech spala v jedné posteli s Chatem Noirem ochráncem Paříže.To tak, Ladybug by mě zabila.A ne rychle a bezbolestně, ale pomalu a co nejbolestněji.

,,Nevadíš.Nerada spím sama ve tmě v mém pokoji.'' zahuhňala a přitiskla se mi k hrudi.

,,D-dobře.'' opatrně jsem jí objal ,,Dobrou noc Mari.'' lehce jsem jí stiskl a pokrčil si nohy.

Myslím, že to tu nebude jenom chvilkové.Cítím, že tu ještě nějakou tu chvíli pobudu s touhle roztomilou a statečnou holčičkou.

Asi se trošku prospím.Přece jen času dost.Na Ladybug se můžu spolehnout.Jsme tým a ona mě odtud rozhodně dostane i kdyby proto měla udělat cokoliv.Nenechá mě tu to vím stoprocentně.Věřím jí.