,,T-ty jsi Marinette?'' udiveně jsem stál v jejím dětském pokoji.Jak může být Malá Marinette tolik podobná My Lady?Ale co je teď důležitější.Jak se dostanu zpět?Musím pomoci Ladybug s akumou!Ne, že by to beze mě nedokázala sama, ale rozhodně nechci zůstat tady.Kde tady?Vrátil jsem se časem?Vrátil jsem se asi tak o deset let do minulosti?Proč?Neříkal, že zničí její minulost?Počkat!Minulost Ladybug, ale tady ta dívenka je Marinette.Že by se něco pokazilo, když jsem to schytal místo My Lady?

,,Ano.Ty jsi?'' promluvila roztomilým a dětským hláskem má milovaná kamarádka.Na to, že jí teď může být okolo pěti let je pořád stejná.

,,Jsem Chat Noir.Ochránce Paříže.'' usmál jsem se na ní.

Takže moment.Pokud Ladybug nechytí akumu tak budu asi trčet tady, co?A taky to znamená, že někde v Paříži, samozřejmě v našem rodinném sídle běhá mé pětileté já?To je ujetá představa.Mé patnáctileté já co straší v pokoji pětileté holčičky a mé pětileté já co běhá po domě s plyšáky v jedné časové ose.To je k popukání.

,,Chat Noir ochránce Paříže?Co dělá ochránce Paříže o kterém jsem neslyšela v mém pokoji.'' zeptala se a projížděla svým roztomilým dětským pohledem.Na to, že je jí pět má skvělé myšlenkové přechody.Musel jsem se zasmát.Klekl jsem si před ní, aby mi viděla do očí ,,Páni, máš krásné oči!'' úplně jsem viděl jak v jejích očičkách začali jiskřit jiskřičky.Je prostě roztomilé dítě.

,,Chat Noir se ztratil v čase a objevil se v pokoji malé holčičky, které se líbí jeho oči.'' s úsměvem jsem jí pohladil po vlasech.Je roztomilá a kouzelná, ale i tak doufám, že tu nebudu muset být dlouho.Co když se potom objevím v Marinettiných vzpomínkách?To by nebylo asi moc dobrý.

,,Jo, tvoje oči jsou boží!'' svými malými ručičkami mě chytila za tváře a hleděla do mých očí ,,Jsou zářivé jako smaragdy.Myslím, že jsem takové oči ještě nikdy neviděla.'' promluvila ke mě, stále zahleděná do mých očí.Ono byla roztomilá už jako dítě.Líbí se mi představa, že jí teď už znám v podstatě od dětství.Nikdo samozřejmě nemusí znát ten malý detail, že jsem tady jako Chat a už vůbec ne to, že jsem se ztratil v čase.

,,Jsi roztomilá holčička.'' řekl jsem a chytil jí za tu její malou a křehkou ručičku.Teď vypadá tak bezbranná.Vypadá tak křehce.

,,To mi rodiče říkají pořád, ale já jím nevěřím.'' nafoukla své lehce růžovoučké tvářičky.Vypadá tak roztomile.

,,To by jsi ale měla.Mají pravdu.Opravdu jsi roztomilá.'' políbil jsem jí její maličkou ručku ,,A věř mi, že z tebe vyroste i krásná dívka, kterou budou všichni obdivovat.''

,,I ty?'' zeptala se a její krásný úsměv zdobil její dětskou tvářičku.

,,Ano i já.'' 

Myslím, že mi nebude vadit, když tu ještě chvíli zůstanu.