Na zkoušku jsem se docela těšila. Třeba mě tohle proslaví... Už vidím v novinách titulky: Přítelkyně Adriena Agreste není jen krásnou a úchvatnou slečnou a dcerou pekařů, je to také návrhářka a krásná modelka. Gabriel Agreste má z této nádherné slečny krásnou inspiraci...
Dobrá, měla bych se trochu uklidnit. Pomalu začínám být jako Adrien. Přehnaný egoista...
Rychle jsem se oblíkala na zkoušku. Do večera jsme si museli všechno nazkoušet a naučit se. Pro Adriena a další profesiální modelky to bude lehké ale pro mně?!?! Určitě tam zakopnu, svalím se na hlavního kameramana, který mě potom zažaluje za poškození kamery a má kariéra slavné návrhářky bude ta tam. Určitě to zase podělám!!
Svalila jsem se na zem a přemýšlela černě, jako vždy. Pak mě něco chytlo za rameno. Adrien...
„Co se děje Mari?" Pomohl mi vstát ze země. Tvářil se trochu zmateně.
„Ale nic... Jen začínám být stejný egoista jako ty." Zabořila jsem svůj prst do jeho břišáků. Měla jsem pocit, jakoby se mi v tu chvíli zlomil. Adrien se mi trochu smál, asi jsem vypadala vtipně. Potom Adrien odešel, musel se jít nalíčit. A já vlastně taky. Zajímalo by mně, jestli mi vydrží ten make-up po celou přehlídku.

°Po všemožném make-upu°

Podívala jsem se do zrcadla. Byla jsem nádherná. Krásné bílé šaty s krajkou na mém dekoltu, se zlatými okraji na šatech a bílými botami s podpatkem vypadali na mně úžasně. Z mých vlasů udělali nádherný drdol, ozdobený bílo-zlatým věnečkem. Moje víčka byla zlatá, pusa do růžovo-červena a tváře jako vždy červené. Prostě nádhera. Přišla jsem na molo a všichni na mně zírali. Pan Agreste byl z těch šatů nadšený. Adrien ke mě přišel a prohlížel si mě ještě důkladněji. Chtěl mi dát pusu, maskérka ho však zastavila.
„Slečno Dupain-Cheng můžete se projít po molu?" Řekl někdo ze zadu. Šla jsem tedy k nim. „NE, NE, NE!!!
Pane Agreste ukažte jí to." Adrien tedy přišel ke mě a chodil po molu. Vypadal jak homouš (snad víte, co to je 😂). Najednou jsem dostala záchvat smíchu. Všichni se na mě s údivem dívali.
„Promiňte." Omlouvala jsem se, když jsem smíchem ležela na zemi. Adrien ke mě pak přišel a zvedl mně.
„Vypadáš jak homouš." Šeptala jsem mu trochu nahlas. Zřejmě to slyšeli nějaké maskérky, proto se hned popadali za břicha. Adrien se taky musel smát.
„Honem, honem máme na to jen 5 hodin." Okřikl nás ten někdo. Pak jsme se vzpamatovali a zkoušeli znova.

°Po dvou hodinách°

„S vámi se vůbec nedá pracovat, slečno." Zanadával si ten chlapík znova. Vlastně měl pravdu, ale mě to bylo jedno. Na sobě jsem měla pořád ty stejné šaty. Po molu jsem šla asi 9000×, vždycky se smíchem. Chlapík mi vždy vše ukazoval a byl horší gayouš než Adrien. Toho smíchu jsem se pokoušela zbavit tím, že budu myslet na smutné věci. Pak jsem se ale rozbrečela, což pro můj make-up nebylo nejlepší. Proto jsem se radši smála.
„Slečno, tohle je poslední procházka v těhle šatech, tak už se snažte!!" Chytil mě za rameno a chodil po molu se mnou. Zkoušela jsem zadržovat smích, vydrželo to do půlky mola. Smích měl nademnou moc.
„Vy jste marný případ. Slečno Turnier, ukažte jí to." Lusknul na nějakou holku a ta se k nám okamžitě vypravila. Chodila jako Adrien a ten chlapík, jenže u ní to vypadalo jinak. U ní to vypadalo naprosto normálně. Začala jsem jí napodobovat a docela mi to šlo.
„Magnifique." Radoval se chlapík. Při vzpomínce na něho, jsem se zase začala smát.
„Och... Vždycky se něco musí pokazit." Odkráčel někam do zadu. Spražila jsem ho pohledem a šla si vyzkoušet další šaty. Doufám, že na přehlídce bude vše v pohodě.

Možná, že jsem vás překvapila další části, popravdě, i mě samotnou to překvapilo. No, takže, doufám, že se líbila a další díl bude z pohledu Adriene v tuhle chvíli ☺. Takže zatím ahoj ☺😜😄

🐱Nell🐞