°Jako beruška°

Našeho dnešního soupeře jsem neznala. Vypadal divně... Měl na sobě šílený klobouk tvaru knihy, ve které se otáčely stránky. Taky měl brýle s obrubami ve tvaru knihy. Jeho oblečení bylo jako ze slavných knih. Měl hábit z Harryho Potera, takovou bílou kůži jako upír... no prostě měl oblečení, jako ve slavných knížkách.
„Řekla bych, že má akumu v prstenu, co myslíš?" Navrhla jsem.
„Taky bych řekl, Broučínko." Potvrdil mé mínění Kocour a políbil mi ruku. Ten padouch byl fakt divný, dával lidem knihy do ruk, aby si je přečetli. Nechápala jsem, co je na tom špatně, ale když jsem se podívala co jim dává číst, tak už jsem se ani nedivila, že ho máme zastavit.
„Já vás dnes dostanu! Jak rádi mi dáte svoje miracula!" Zařval na nás a ďábelský se zasmál.
„Oproti nám dvoum nemáš šanci, knížko!" Zařval zpátky Kocour.
„Nejmenuju se knížka, nýbrž Spisovatel". Rozzlobil se na nás Spisovatel. Jelikož jsem nevěděla, co mám dělat, vyvolala jsem štěštíčko. Spadla mi do rukou rtěnka, protože už Kocour akumu zničil. Já už ho jen polapila a očistila.
„Dnes večer na Eiffelovce, princezno." Řekl rychle Kocour a pak mě políbil. Až potom jsme zjistili, že na nás upírají své oči novináři a další lidé z této brandge. Dokonce tam byla i Alya a všechno natáčela. Nic jiného než utéct nás nenapadlo. Možná proto, že to byl nejlepší nápad.

°Jako Marinette°

Hned, co jsem přišla domů, šla jsem na berublog. Samozřejmě, že už to tam Alya dala. Pod tím bylo spoustu komentářů. Od takových těch puberťáků byly typu: Jzs oni jsou tak cute.
Od dospělých to byly spíš komentáře tohoto typu: Takovýhle lidé chrání Paříž? Myslím, že Paříž by to bez těch puberťáků zvládla!
Hned jsem šla zavolat Adrienovi. Potom jsem si všimla že stojí nademnou.
„Ahoj Broučínko." Řekl sladce, aniž by věděl, co se stalo.
„Ahoj Kocoure nebo Adriene, to je jedno. Už jsi to viděl?" Zeptala jsem se ho se zodpovědností v hlase.
„Ano. Aspoň všichni ví že jsi moje a to já chci." Políbil mě svými ústy a přeměnil se na Adriena.
„Ach Adriene..." Jen jsem se zasnila.
„Počkat, to znamená že se dnes nemůžeme sejít!" Povzdychl si Adrien. V tu chvíli jsem si uvědomila, že nevidím Tikki.
„Adriene já nemám svojí kwami, musíme jí hledat." Vykřikla jsem a začala hledat.
„Já jsem tady Marinette, s Plaggem." Ozvala se na posteli Tikki. Já se jen podívala na toho Kocourka a okamžitě jsem se do něho zamilovala.
„Páni, ty jsi taky kwami? Ty jsi taková malá kočička viď?" Strašně se mi to malé stvoření líbilo. Zkoušela jsem mu dát sušenku, tak jak ji dávám Tikki, ale on jí radši věnoval Tikki.
„Plagg jí jenom sýry. Většinou camembert." Odběhla jsem do kuchyně. V lednici jsme naštěstí camembert měli, tak jsem ho vzala Plaggovi a šla ho nakrájet na stůl. Tam ležel lísteček s psaním pro mně: Marinette, nechtěli jsem tě budit, takže ti chci jen napsat, že dnes musíme odjet na soutěž pekařů. Líbají tě tví rodiče.
Vzala jsem lístek a dala ho Adrienovi na přečtení. Plaggovi jsem dala camembert, který okamžitě snědl. Potom jsem vzala ty fotky a věci s Adrienem z koše a lepila je dál na svou zeď. Adrien mi začal pomáhat s tím lepením a já jen na něj civěla pohledem: Pán je trochu egoista, ne?
Adrien asi rozpoznal co tím pohledem chci říct...
„Je to sice trochu egoistické ale přece se na tebe nebudu jen tak dívat." Usmál se.
„Adriene, nechceš u nás dnes přespat?" Zeptala jsem se ho.
„Hmm... A kde bych spal?" Jen se na mně podíval šibalským pohledem.
„Na zemi, samozřejmě." Škádlila jsem ho.
„To nemůžu spát vedle své životní lásky?" Romanticky se mně otázal.
„Životní? Ach Adriene já tě tak moc miluju, že to ani ty dvě slova tak moc nevyjádří." Chytnul mě za zadek a usmál se na mě.
„Já tebe taky, lásko." Odpověděl. Vyhoupla jsem se na něj jak na liánu a on mně odnesl do mé postele. Celou tu dobu, co mě odnášel jsme se líbali. Když jsem vyděla, kam mě to nese a zřejmě za jakým účelem, přestala jsem ho líbat.
„Promiň." Omluvil se mi.
„Není za co..." Jen jsem řekla.

Ahojte. Další část je tady. Doufám, že se aspoň trochu líbila. Kdyžtak napište názor do komentářů. A mimochodem, moc vám děkuji za vaší aktivitu ☺😊

🐱Nell🐞