Roseline

Dojela jsem před dětský domov, který se nacházel v jednom menším městě za Los Angeles. Celou cestu autem jsem byla hrozně mimo. Jeden čas jsem byla naštvaná na všechny nechutný chlapi a pak jsem zase brečela když jsem si vzpomněla na to, co si všechno Bieber prožil. Ten hajzl ho zneužíval! Znásilnil ho. To je tak nechutný. Takovýhle lidi by vůbec neměli žít.

Vystoupila jsem a šla rovnou dovnitř. ,,Dobrý den" pousmála jsem se na slečnu u recepce. ,,Dobrý den. Rodinný den je dnes až za tři hodiny" ,,Já nejdu na rodinný den" ,,Tak jestli jdete řešit adopci tak tady ne. To musíme na úřad, který sem s vámi pak dorazí" ,,To taky ne. Víte, je to taková zvláštní věc proč jsem tady"

,,O co jde?" Zvedla obočí. ,,Máte tu někde uchovávaný záznamy dětí, které už tady nebydlí a ani tu nejsou zapsaný?" ,,Máme archivaci dětí" ,,A máte už i dost starší archivaci? Tomu dítěti bylo před 9 lety 18" ,,Aha až takhle. Víte co? Zavedu vás za paní ředitelkou, ta vám řekne vše, co budete potřebovat" ,,Super děkuji" usmála jsem se a šla rychle za ní.

,,Paní ředitelko? Je tu nějaká slečna, která se ptá na archivaci dětí, které jsme tu měli už hodně dávno" řekla ta holka nějaké ženě, která byla zrovna na chodbě. ,,A vy jste kdo?" Podívala se na mě. ,,Roseline Martinez. Jsem advokátka. Jsem tu kvůli svému klientovi, který tady nějaký čas bydlel" ,,Aha, tak pojďte dál" kývla a pustila mě do své kanceláře.

,,Já vás samozřejmě nechci rušit. Ale jde o vážnou věc" ,,Kdo je váš klient?" ,,Justin Bieber" ,,Oh..." zasekla se. ,,Pamatujete si ho?" ,,Na toho nejde zapomenout jen už z toho důvodu, kde je vlastně teď" ,,Ano, je ve vězení" ,,Ale samozřejmě i kdyby nebyl ve vězení a nepsalo se všude o něm tak bych na něj nezapomněla. On a jeho sestra Jazzy tu byli oblíbenými dvojčaty. Hodně si toho prožili"

,,Jak to myslíte?" ,,Vždy se snažíme, aby děti, které jdou do pěstounské péče tak, aby tam byly co nejdéle a nemusely ty rodiny často střídat. Ale u těch dvou to bylo těžký. Byly dva a nechtěli jsme je rozdělit a i pěstounské rodiny radši dávají přednost jenom jednomu dítěti. A oni měli fakt velkou smůlu a vystřídali asi šest rodin" povzdechla si.

,,Přijela jsem sice kvůli jiné vážné věci, ale když už jsem tady a pana Biebera jste znala tak mohla bych se vás zeptat na pár otázek?" ,,Vy jste teda jeho právnička. On se dostane z vězení? Neudělal to?" ,,To já nevím a to není mojí prací tohle zjišťovat. To ví jen sám pan Bieber jestli to udělal nebo ne. Mojí prací je ho dostat ven takže chci sehnat co nejvíce důkazů, které by mohly ukazovat na jeho nevinnu. Tak jestli se můžu na něco zeptat?"

,,No můžete" ,,Myslíte, že by pan Bieber byl něčeho takového schopný?" ,,Víte, já sice oba dva měla na starost když tady bydleli, ale pak když po 18 odešli tak jsem se s nimi už nikdy neviděla. Takže nevím jestli se třeba Justin nezměnil a třeba mu něco nepřeskočilo v hlavě" pokrčila rameny.

,,Ale zase na druhou stranu vím, že on Boba a Diane..." odmlčela se a povzdechla si. ,,Oni byli úžasní lidi a hrozně mě mrzí, co se jim stalo. Ale Justin je taky zbožňoval. Byli to pro ně ty nejlepší pěstouni. Když jsem za nimi občas byla tak bylo vidět, jak je Justin má rád. I když se tam dostali až v 16 tak si udělali obrovské pouto. Co vím tak tam pak ještě nějakou dobu bydleli i když už jim stát za pěstounství neplatil" ,,Ano, to mi říkala sestra pana Biebera" kývla jsem.

,,Justin a i Jazzy je určitě brali jako rodinu takže mi nejde do hlavy, že by něco takového udělal a ještě tak brutálním způsobem" pokroutila hlavou. ,,Dobře, to mi asi stačí" pousmála jsem se.

,,Proč jste vlastně přijela?" ,,No jsem tu kvůli vážné věci. Máte záznamy rodin u kterých Bieberovi byli?" ,,Proč? Chcete je vyslýchat? Nemůžu prozrazovat jejich osobní informace" ,,Ne to asi úplně nepotřebuji. Teda klidně s někým bych si ráda promluvila kdyby jste mi dala nějaké kontakty. Ale jsem tu kvůli jedné speciální rodině" ,,Teď nechápu" zvedla obočí.

,,Víte, to co vám teď řeknu tak asi nebudete vůbec čekat a možná vám to dá brouka do hlavy a budete si chtít odteď rodinu vždy víc prověřovat" ,,Nemyslím, že vy víte jak já rodiny pro děti prověřuji. Všechny rodiny máme dobré" ,,Opravdu a i ty rodiny, které děti mlátí? Nedávají jim najíst? A to nejhorší je třeba zneužívají?" ,,Bože, kde jste tohle sakra vzala? Hned odejděte, nehodlám tohle poslouchat"

,,Něco vám pustím. Je to teda opravdu hrozné a možná se vám bude chtít brečet, ale musíte si to poslechnout. A pak bych prosím poprosila o kontakt té rodiny a pojedu rovnou na policii" řekla jsem a ona se na mě nechápavě dívala. Vyndala jsem si diktafon a pak ji to pustila.

Hned po pár větách se ji změnil celý výraz obličeje. Z naštvaného na překvapený a pak na zhrozený a pak i na zoufalý.

Když to skončilo tak jsem si diktafon zase uklidila a podívala se na ní. ,,J-já teď..." přeskočil ji hlas a hned si vzala kapesník a začala si utírat slzy. ,,Panebože to ne, ne, ne, ne" začala potichu vzlykat a začala něco hledat. ,,Co se děje?" ,,Já teď nevím nic o tom chlapovi. Teda vím, že pár let po Justinovi požadovali jen chlapce, že se jim s nimi vychází lépe, ale už takových 5 let určitě o něm nic nevím. Ale teď když si vzpomenu na Justina. Jak mi potom celý zlomený přišel zpátky sem. Už nikdy se tady potom nezasmál ani neusmál, skoro ani nepromluvil, nezapojoval se do žádných akcí tady. Vůbec jsem nevěděla, co se stalo a teď mi to je jasný" zavzlykala a dívala se do různých papírů.

Požadovali jen chlapce? To je příšerný a tak nechutný. Kolik jich asi bylo, kteří museli zažívat to stejný?

,,To já už nezjistím ani jeho adresu. Třeba dělá pěstouna v jiném městě a..." ,,Proto jsem to chtěla dát vědět i vám a půjdu teď rovnou na policii. Od vás bych jen potřebovala nějaké další údaje o něm jestli to máte ve složce Bieberů. Může existovat více mužů se stejným jménem a policie bude mít jen to jméno ode mě, nic víc" řekla jsem. ,,Podívám se, půjdu do archivu, počkejte chvíli" řekla a odešla.

Vyndala jsem si mobil, kam mi chodila jedna zpráva za druhou od Belly.

Od Bell❤️: zbláznila jsi se?

Od Bell❤️: ty mi típneš mobil s tím, že odjíždíš z města a to je všechno?

Od Bell❤️: zněla jsi mega divně a naštvaně, neudělej nějakou kravinu

Od Bell❤️: sakraaaa Roseline!!!

Od Bell❤️: bojím se o tebe proboha

Od Bell❤️: hned mi zavolej

Od Bell❤️: jsi v poho že?

Pro Bell❤️: jsem v pohodě, zavolám ti potom, teď nemám čas.

Musela jsem se usmát, protože je hezký pocit vědět, že mám takhle starostlivou kamarádku. A o Bellu nechci nikdy přijít, beru ji jako sestru.

,,Tak tady je ta složka..." vydechla a zase si sedla za stůl. ,,Děkuji" podívala jsem se dovnitř, kde byla jeho fotka a i té jeho manželky. Ten chlap už jen z fotky vypadal jak nechutný slizák. To je prostě hrozný když vím, že tenhle hajzl ubližoval malým nevinným klukům.

,,Tohle jen tak nedostanu z hlavy. T-to je prostě hrozné. A já vůbec nic nepoznala, neřešila jsem to když Justin sem přišel jako úplně někdo jiný. Prožil úplné trauma a my si ničeho nevšimli" ,,Vím, že je to hrozné, ale nic se tím nezmění když si to teď budete vyčítat" ,,Já vím. Pojedete teda teď rovnou na policii?" ,,Ano" kývla jsem a postavila se.

,,Děkuji vám za složku a..." ,,Budete pro Justina určitě úžasná advokátka. Věřím, že to neudělal, znám ho. A vy bojujete i za jiný případ než je ta vražda. Jste moc dobrá" ,,Děkuji"

**********

,,No teda" zapřel se do židle jeden policista když jsem mu pustila ten záznam. ,,Musíte s tím něco udělat. Ta ředitelka dětského domova už o něm nemá žádné informace, ale třeba furt dělá pěstouna v jiném městě a může dál ubližovat malým chlapcům" ,,Vydržte mi tady chvíli ano? Půjdu toho muže prověřit" řekl a já kývla.

Když odešel tak jsem si vyndala mobil a zavolala Belle. ,,No konečně! Co to sakra mělo bejt Rosie?! Jakého hajzla musíš zastavit?" Vyjekla hned. ,,Hajzl, který zneužívá malé kluky" šeptla jsem. ,,Cože?" ,,Ten můj klient on... prostě jsem jela pryč z LA do jednoho menšího města a teď jsem na policii a nahlašuju toho muže. Takže jsem v pohodě Bell, nemusíš se o mě bát. Přijedu až zítra odpoledne, na noc tu zůstanu v nějakém hotelu, nechce se mi jet ve tmě domů" ,,Zblázním se z tebe jednou. Pak mi to všechno podrobně vysvětlíš" ,,Jo" ,,Tak se měj a nedělej kraviny" ,,Jaké kraviny?" ,,Známe tě že? Ničeho se nebojíš. Ne, aby jsi třeba toho muže šla navštívit" ,,To bych neudělala, tak čau"

Je pravda, že mě Bella hodně zná. Cestou sem jsem totiž přemýšlela nad tím, že ho sama navštívím a konfrontuji. Ale pak mi došlo, že to fakt může být nějaký magor a mohl by mi ublížit. Ale nejradši bych ho viděla a dala mu to pěkně sežrat.

,,Tak jsem tady. A nenesu úplně dobré zprávy" řekl policista když se vrátil. ,,Jaké zprávy? Komu všemu ublížil?" ,,To bohužel asi nezjistíme. Jedině kdyby se našly všechny děti, které měl v pěstounské péči. Ale sám pachatel je už pět let po smrti"

,,Cože?" Vydechla jsem. ,,Co se stalo?" ,,Předávkoval se nějakými prášky" ,,Je to fakt on? Víte to jistě?" Vyhrkla jsem. ,,Jméno, věk, adresa i jeho fotka sedí" ukázal mi složku. ,,Ach jo" šeptla jsem zklamaně.

,,Úplně chápu vaše zklamání" ,,Fakt?" ,,Ano, tenhle člověk by si zasloužil doživotí ve vězení. Smrt ho osvobodila od trestu. Několik dětí teď má kvůli němu trauma" ,,Přesně tak" ,,Nedá se nic dělat slečno. Nic s tím teď už neuděláme. Aspoň máme jistotu, že dalším už neublíží" řekl. ,,Jo, to je pravda. No děkuji za vaši ochotu" pousmála jsem se.

O dva dny později

Dnes jsem na naši schůzku ve vězení šla s docela divným pocitem. Minule se mi hodně otevřel a já si nejsem jistá jestli se spíše už teď zase neuzavře. Ráda bych zůstala na té vlně, že mi řekne cokoliv.

Do místnosti jsem přišla o chvíli dřív než byla domluvená schůzka tak jsem si aspoň všechno připravila a pak jen čekala.

Když strážný s ním dorazili tak už automaticky mu sundali pouta a zase jako vždy ho hrubě posadili na židli. ,,Dobrý den" pousmála jsem se. ,,Dobrý den. Ehm rovnou vám chci něco říct" řekl rychle a já zvedla obočí.

,,No... to... jak jsem vám minule říkal to co se mi stalo a co mi ten chlap dělal tak... neměl jsem to úplně v plánu vám tohle říkat. A hrozně jsem se tu sesypal a brečel jsem tu. A to jsem fakt nechtěl." ,,Vy se za to stydíte, že jste tu brečel?" ,,Jo, je to trapný" uchechtl se a sklonil hlavu.

,,Není to vůbec trapné pane Bieber. Vždyť vy... vy jste si prožil něco tak hrozného, že jste měl právo se vlastně sesypat. Takže se za to nestyďte, je mi moc líto, co jste si prožil" ,,Ale já sakra vaši lítost nechci!" Vyhrkl a postavil se.

,,Nechci ničí lítost. A rozhodně nechci, aby jste to řekla moji sestře. Jestli ji to vykecáte tak..." ,,Tak co? Co mi uděláte? Budete chtít ublížit své advokátce?" ,,Ne to ne... já bych nikdy nikomu neublížil" zamumlal. ,,Ale sedíte za vraždu, dvojnásobnou vraždu" ,,Já to doprdele neudělal" zavrčel. ,,Tak mi teda prosím řeknete jak to celé teda bylo?"

On si povzdechl a zase si sedl. ,,Chtěla bych vám pro změnu říct něco já" ,,A co?" ,,Byla jsem ve vašem dětském domově" ,,Oh aha..." šeptl. ,,Chtěl jste, abych s tím něco udělala ne? Abych toho muže zastavila že?" ,,Jo, to jo" ,,Takže na mě nejste naštvaný?" ,,Bývám na vás naštvaný docela často že?" Ušklíbl se. ,,No vlastně ano" ,,Zkusím se polepšit" pokrčil rameny.

,,Každopádně byla jsem v tom domově a mluvila jsem s paní ředitelkou. Pamatuje si na vás" ,,Fakt?" ,,Ano, byli jste její oblíbení dvojčata. Mluvila o vás moc hezky, měla vás podle mě moc ráda" ,,No já vždy říkal, že kdybychom celý život zůstali v domově tak by to bylo 100% lepší než to cestování po pěstounech" povzdechl si. ,,To asi ano" přikývla jsem.

,,Ale teď mě určitě ředitelka nenávidí. Vím, že s Bobem a s Diane kamarádila" zamumlal. ,,Myslí si, že jste to neudělal. Sice vás už skoro 10 let neviděla takže neví jestli jste se nějak nezměnil, ale když jsem odcházela tak mi řekla, že věří, že jste to neudělal" ,,To je s mojí sestrou asi jediná" uchechtl se.

,,No... teď ale to co vám chci říct teda. Pustila jsem ji ten záznam a ona mi pak dala informace o tom chlapovi. Tak jsem jela na policii a..." ,,A co? Našli ho? Ubližoval dalším dětem?" ,,Ne nebo potom po vás někomu asi ubližoval, protože ředitelka říkala, že převážně chtěli jen kluky. Ale teď už... no je už 5 let po smrti" ,,Cože? Jako fakt?" ,,Ano, prý se předávkoval" ,,To je zmrd" zavrčel.

,,Ten by si zasloužil vězení. Doprdele. Tady když tu máme nějaký pedofily tak se k nim ostatní vězni chovají úplně nechutně a prostě je to ta největší špína ve vězení. On by si zasloužil chcípnout tady a ne, že se do hajzlu předávkuje!" Rozhodil rukama. ,,Bohužel s tím nic neuděláte." ,,Já vím, ale sere mě to. Hrozně moc" ,,Já to chápu. Taky mě to štve" povzdechla jsem si.

,,Bůh ví, komu všemu ublížil" zašeptal. Nevěděla jsem, co říct. Nechala jsem ho chvíli v klidu, aby se náhodou kdyžtak zase nějak nenaštval.

,,Ehm něco jsem vám přinesla jestli teda budete chtít" vyndala jsem si z kabelky čokoládový muffin. ,,Dnes jsem si nedělala žádný oběd, protože si něco koupím cestou. Ale koupila jsem aspoň muffin." Usmála jsem se. ,,O co se snažíte? Sice jsem ve vězení a nevaří tu úžasně, ale nejsem tu o hladu" ,,Tak jsem to nemyslela. Jen jsem myslela, že by jste si třeba dal jen na chuť. Nějak bych vám chtěla tu naši schůzku zpříjemnit"

,,Ale jestli nechcete tak vás nenutím" ,,Muffin bych nikdy neodmítl" zasmál se. ,,Víte, já jsem prostě hrozně nedůvěřivý vůči lidem. Takže proto se možná chovám jak idiot. Tak se prostě za to omlouvám no" ,,Já to chápu takže se mi neomlouvejte. Jen doufám, že mi někdy prostě začnete věřit" pousmála jsem se a muffin mu podala.

,,V klidu si to snězte, máme ještě docela čas" řekla jsem a on přikývl a kousl si. Musela jsem se uchechtnout když jsem viděla jeho blažený pohled.

,,Kde máte prstýnek?" Zeptal se po chvíli ticha. ,,Cože?" ,,Všiml jsem si toho už minule, že jste ho neměla" ,,Vy jste si toho všiml?" ,,No tak byl to docela velký kámen a toho si nejde úplně nevšimnout ne?" Uchechtl se. ,,Jo to je pravda. No..." zadívala jsem se na svou levou ruku.

,,Prstýnek leží na poličce u mě doma a už si ho na sebe asi nikdy nevezmu" pokrčila jsem rameny. ,,Vy jste se rozvedla?" ,,Nebyla jsem vdaná. Byla jsem jen zatím zasnoubená. Ale i to úplně nevyšlo" lehce jsem se zasmála.

,,Tak to mě mrzí. Určitě to bolelo" ,,Byli jsme spolu fakt dlouho takže to bolelo. Ale kdybych s ním dál byla tak bych se trápila" ,,Tak to jste dobře udělala. Já měl jednu úžasnou přítelkyni. Nevím, kde vlastně skončila. Co se s ní stalo když jsem skončil tady" zamumlal.

,,Měl jste přítelkyni když jste se dostal do vězení?" ,,Hmm" kývl. ,,Nesnažila se s vámi spojit?" ,,Proč by se se mnou chtěla spojit když si o mě každý myslel, že jsem vrah? Určitě si to myslela taky" ,,Určitě vás znala když jste spolu chodili a nemohla si to myslet. Jak dlouho jste spolu byli?" ,,Necelé dva roky. Chtěl jsem si ji vzít a mít s ní děti a těm dětem udělat nádherný život. Ale... stalo se tohle takže nic" pokrčil rameny.

,,Jestli vás milovala tak by si to o vás určitě nemyslela a bojovala za vás" ,,Ale očividně mě nemilovala tak moc když mi vůbec nenapsala. Nechtěla se mnou nic mít. Jednou jsem ji zavolal. Můj první měsíc, co jsem tu byl. Chtěl jsem ji jen slyšet. Zvedla to a když jsem se ozval tak... tak to hned zase položila. A pak už jsem o ní nikdy neslyšel. Takže naše láska se hned vytratila, očividně." Pokroutil hlavou.

,,Byl jsem do ní totálně zamilovanej. Udělal bych pro ní cokoliv. Chtěl bych ji znova vidět a políbit ji. Pořád tam ve mně něco je, myslím city k ní. Ale u ní to všechno skončilo takže nemá cenu nějak doufat"

,,No nic. Nebudeme řešit moji bývalou přítelkyni. Budeme řešit něco k případu?" ,,Ano, to bude lepší" kývla jsem. Ale furt to ve mně hlodalo. Co se s tou holkou stalo? Proč to s ním tak rychle vzdala?

,,Jaký jste teda měl vztah s Diane a s Bobem?" ,,Zbožňoval jsem je. Já... byla to vlastně poslední rodina a byla to rodina první rodina po tom, co mi dělal ten Waylon. Takže jsem měl zase hromadu pochybností když nám ředitelka oznámila, že máme další pěstouny. Vůbec se mi nechtělo. Ale jen co jsme se prvně viděli tak jsme si sedli. Hned nám říkali, co všechno spolu můžeme podnikat a že nám prostě chtějí udělat úžasné poslední roky našeho dětství...."

,,Koupili nám cokoliv nám na očích viděli. Brali nás na výlety. Několikrát jsme letěli i na nějaké dovolené. Zajímali se o nás a starali se. Se vším nám pomáhali. A já je fakt miloval. Bral jsem je jako rodiče, kterým jsem mohl říct cokoliv a prostě si postěžovat. Diane byla tak úžasná žena, která nás taky milovala. A Bob byl prostě zábavný člověk, který věděl, jak nás vždy rozesmát" usmál se.

,,Když nám bylo 18 tak jsme neměli kam jít. A oni si nás tam i tak nechali. Další dva roky. A i když jsme pak už bydleli jinde tak se o nás zajímali a jezdili k nám na návštěvu nebo my za nimi. A pak ten osudný den. V ten den mi taky skončil život" povzdechl si.

,,Zkusíte mi říct úplně do detailu všechno od rána až do té doby, co se stalo stalo? Nic nevynechejte prosím" ,,Pokusím se" kývl.

,,Posledních pět minut" zaklepali nám na dveře. ,,Už?" Rychle jsem se podívala na hodinky a povzdechla si. ,,To vždy tak hrozně rychle uteče. Příště požádám o více času teď už to nejde. Tak mi to řeknete příště ano?" ,,Dobře"

,,Mohl by jste mi ale ještě v rychlosti něco napsat?" Přisunula jsem k němu papír a propisku. ,,A co?" ,,Jména. Jakákoliv jména u kterých víte, že vás měli rádi a byli jste třeba kamarádi. Kohokoliv, koho bych já mohla navštívit a poprosit o jejich výpověď o vás" ,,Takže moje kamarády a tak?" ,,Ano, stačí mi pár lidí. Chtěla bych je přes víkend navštívit a promluvit si s nimi o vás."

,,Moc mě toho nenapadá" zamumlal a napsal tam jen tři jména. ,,Tihle dva byli moji kamarádi. Tohle je můj trenér basketu, byl to parádní chlap a byl mi taky oporou. A..." zamyslel se a pak tam někoho ještě připsal. ,,Kdo je Amelia Woods?" ,,To je ta moje bývalá přítelkyně. Fakt mě milovala. Teda pokud mi nelhala. Myslím si, že jsme se fakt opravdově milovali. Mohla by jste mi i tím zjistit jestli je v pořádku a jak si vede v životě. Chtěl bych, aby se měla dobře" ,,Dobře, pokusím se to zjistit." Pousmála jsem se.

,,Tak se uvidíme tedy příště. A to mi řeknete, co se všechno ten den dělo ano?" ,,Ano" ,,A mám vám příště zase něco přinést?" ,,To by jste byla hodná" uchechtl se. ,,Dobře, něco donesu" usmála jsem se a postavila se.

,,Už musíte jít slečno právničko" vlezli sem strážní. ,,Ano, už jdu. Tak nashle pane Bieber" ,,Nashle" zamumlal, lehce jsme se na sebe usmáli a já hned odešla.

Tak zítra započnu návštěvy různých lidí, kteří měli nějaký vztah s Bieberem. Musím si promluvit s každým a zjistit cokoliv.

Ahooooj❤️❤️ tak je tu nová část❤️ tahle je teda taková nudnější a moc se mi nepovedla. Nebo s ní nejsem moc spokojená no. Ale to se mi někdy stává, že úplně nevím co psát a pak to dopadá takhle😂 tak jen doufám, že vám se aspoň maličko líbila a nebyly tam moc žádné chyby.

V příští části už nám začne maličké drama tak se připravte. A nebojte, v jejich vztahu teda zpomalovat nebudu. Pomalu si k sobě budou hledat cestu🙏🏻

Moc moc vám děkuji za minulou aktivitu, moc jste mě potěšili!❤️❤️ napsali mi komentáře i lidi, kteří mi obvykle nic nepíšou takže moc moc děkuji a snad to takhle zůstane😄

A slibuji, že další části už nebudou takto nudné a snad bude brzy❤️🙏🏻