Roseline

Z mého příjemného spánku mě probudilo zvonění mobilu. Povzdechla jsem si a natáhla se pro něj. ,,Ano?" Ozvala jsem se rozespale. ,,Dobrý den, probudila jsem vás?" Ozval se ženský hlas a já se rychle posadila.

,,Ehm pardon, počkejte..." zamumlala jsem a mobil si od ucha odtáhla. Podívala jsem se na čas a viděla jsem, že je před půl desátou večer. A když jsem viděla, že mi volá ředitelka z vězení tak jsem vykulila oči. Bože, tak tohle je trapný. Je vlastně teprve půl desáté a já už spím.

,,Omlouvám se, já... nějak jsem usnula" ,,To je v pořádku, taky někdy odpadnu v devět večer" zasmála se. ,,Proč mi voláte? Stalo se něco?" Zvedla jsem obočí. ,,No vlastně stalo. Jste teď právnička pana Biebera tak vám chci dát jen vědět, že se na týden dostal na samotku" řekla.

,,Cože? Na samotku? Co udělal?" Vyhrkla jsem. ,,Popral se se spoluvězněm a pak mu hlavou třískl o zeď takže je teď v nemocnici" ,,Proboha" povzdechla jsem si a jednou rukou si promnula obličej.

,,Tím vám taky chci říct, že na týden nemůžete mít žádnou schůzku, nesmíme ho ze samotky nikam pouštět" řekla. Super. A to jsme ještě vlastně vůbec s ničím nezačali a už má první průser.

,,Aha tak... a nemohla bych za ním tam aspoň na deset minut? V rychlosti si s ním promluvit? Víte, nějak mu říct, že to co udělal nebylo úplně chytrý" protočila jsem očima. ,,No to by asi šlo. Ale fakt jen na chvíli a budete muset jít tam, samotka není žádná pěkná cela, to víte že?" ,,Ano vím, bude to v pohodě. Fakt jen na chvíli" řekla jsem. ,,Dobře, tak zítra v deset dopoledne?" ,,Ano, to by šlo. Moc děkuji, nashledanou"

Hovor jsem ukončila a znova si povzdechla. To snad není možný. To, že se bude ve vězení prát tak to mu fakt v ničem nepomůže. Ještě jsme nezačali spolupracovat a už mě začíná štvát.

Jak jsem ale mohla usnout takhle brzo? Vždyť jsem vlastně dnes skoro nic nedělala. Jen jsem teda četla každý detail v té složce a snažila se hledat i mezi řádky. A pak už mě to tak vyčerpalo, že ani k těm video záznamům z výslechů jsem se nedostala. Ale když se s Bieberem nebudu moct týden vidět tak budu mít času habaděj.

Postavila jsem se z gauče a protáhla se. Tak teď už se mi asi nebude hned chtít spát. Chtěla jsem jít rovnou do koupelny, ale ozvaly se menší rány do dveří a cinkání klíčů. ,,Ach bože, už zase" zakňučela jsem.

Neměla jsem náladu poslouchat to jeho marné snažení se trefit do zámku a tak jsem mu šla otevřít. ,,Jeeee ahoj miláčku!" Vyhrkl se smíchem a rychle mě objal. Já mu objetí neopětovala a jen tam tak stála.

,,Jsme se dva dny neviděli" dal mi dlouhou pusu na čelo. ,,Thomas si s tebou nepromluvil?" Zamumlala jsem. ,,O čem?" ,,O tom všem, co děláš" povzdechla jsem si a zavřela dveře. Máme hrozně zvědavou sousedku, která už určitě dávno stojí za dveřmi a kukátkem nás pozoruje a poslouchá.

,,A co jako dělám?" uchechtl se. ,,Každý den se opíjíš a domů chodíš úplně na mol. A já už jsem z toho tak vyčerpaná Camerone" povzdechla jsem si. ,,A co sakra jiného mám dělat než chlastat?!" vykřikl a já sebou cukla, protože jsem se ho lekla. ,,Doprdele, já nemám co jiného dělat. Několik let jsem budoval svoji firmu, která ale po roce do hajzlu zkrachovala! A furt mám vyšší a vyšší dluhy!" zařval. ,,A to, že budeš chlastat tak tím si snad něco vyděláš?! Tak si doprdele najdi práci!" vyjekla jsem.

,,Já ti nemůžu pomáhat furt to splácet. Já mám taky svoje výdaje. Tenhle byt je můj a má hodně vysoké nájemné. Musíš taky něco vydělávat" povzdechla jsem si. ,,Vezmi si mě Rosie. Hned zítra" natiskl mě na zeď a chytil mě za obličej. ,,Cože?" uchechtla jsem se. ,,Vezmeme se hned zítra někde na radnici. A potom uděláme obřad pro rodinu a přátele" ,,Počkej, počkej, co blbneš? Ty..." překvapeně jsem se na něj podívala.

,,Ty si mě chceš vzít jen kvůli tomu, aby ty dluhy byly i moje" řekla jsem. ,,Co? Ale prosímtě" zasmál se nervózně. ,,No jasný, proto najednou na to tak pospícháš. Když se vezmeme tak hned ty dluhy padnou i na mě a budu to muset splácet i já" ,,Meleš kraviny, vezmeme se Rosie prostě co nejdřív" ,,Tak to necháme až na léto" ,,Na léto? Je teprve začátek prosince" zavrčel a pevně mě chytil za zápěstí. ,,No a co? Stejně nemáme nic připraveného a zařízeného"

,,Děláš si ze mě prdel?! Tak ty furt kňučíš jak už chceš svatbu a teď najednou nic? Tak jsi úplně blbá nebo co?!" zase vykřikl a zatřásl se mnou. ,,Přestaň Camerone!" vyhrkla jsem. ,,Ne ty přestaň! Tak se konečně uvědom! Furt kňučíš a nadáváš mi, že ještě není svatba a teď když říkám ať se vezmeme tak nechceš? Jsi tak příšerná! Furt ti něco vadí!" chytil mě rukou pod krkem a já vykulila oči. ,,Máš se mnou pořád nějaký problém a mě to kurva nebaví!" zesílil stisk a mně začaly téct slzy, protože jsem skoro nemohla dýchat.

,,Pusť mě" zasípala jsem a pak jsem našla poslední síly a prudce ho od sebe odstrčila. Na nic jsem nečekala a rychle se zavřela v pokoji pro hosty a zamkla se. Ložnice byla moc daleko a já nechtěla riskovat.

,,Otevři! Otevři kurva ty dveře!" začal mi na ně mlátit a já se po zdi svalila na zem a začala nahlas brečet. Tak tohle jsem nečekala. Tohle musí skončit.

***********

Ráno jsem se probudila na zvonění mobilu z jiné místnosti. Povzdechla jsem si a podívala se na hodiny. Sakra, devět ráno. Za hodinu musím být ve vězení. To nemůžu stihnout.

Rychle jsem vyskočila z postele a odemkla dveře. Vykulila jsem oči když na mě spadl Cameron, který očividně celou noc spal přilepený na dveřích. ,,Uhm Rosie, konečně" zamumlal a já rychle přeběhla do ložnice a taky se zamkla.

Vešla jsem do šatny a zamyslela se. Stejně už tak přijdu pozdě, ale tohle musím vyřešit hned teď. Vytáhla jsem Cameronův velký kufr a začala do něj házet všechno oblečení a potom i hygienu. Všechno se mi tam nevešlo, ale většinu tam měl a já to sotva zapnula.

Teď nebo nikdy. Jsem na něj furt hrozně naštvaná, zklamaná jsem z něj a hlavně se ho furt bojím potom, co mi včera udělal. Kdybych na tohle déle čekala tak bych se k tomu už neodhodlala.

Sundala jsem ze sebe moje domácí oblečení a oblékla si společenské kalhoty a croptopovou blůzku. ,,Bože můj" šeptla jsem když jsem viděla svůj krk v zrcadle. Měla jsem tam otlačeniny. No to snad ne. V šatně jsem zahrabala víc hluboko a vytáhla rolák, který jsem si oblékla. Asi chcípnu vedrem, ale nikdo nesmí vidět ty Cameronovy prsty na mém krku.

Ještě jsem se v rychlosti namalovala a vyšla jsem i s kufrem z ložnice. Cameron stál v chodbě a když viděl kufr tak zvedl obočí. ,,Ty někam jedeš?" ,,Ne já ne. Ty odcházíš" ,,A kam bych jako měl odcházet?" zasmál se. ,,Je konec. Potom, co jsi předvedl včera večer tak už v tomhle nechci pokračovat. Tady máš většinu svých věcí, pro zbytek si můžeš dojít po domluvě. Teď odejdi a nech mě být" ,,Ty jsi se zbláznila ne?" uchechtl se.

,,Nebudu s takovým ochlastou. Včera jsi mi ublížil, pamatuješ? Nechci v tomhle pokračovat. Pokud přestaneš chlastat a splatíš všechny dluhy tak se možná k sobě vrátíme, ale teď je konec" ,,Proboha neblbni" začal se ke mně přibližovat a já šla rychle do obýváku, kde jsem si vzala mobil. ,,Ještě se ke mně přiblížíš a já zavolám policii" zvedla jsem mobil, aby ho viděl. ,,Rosie, neblbni" zasmál se zoufale.

,,Teď odcházím do práce a až se vrátím tak tu nebudeš. A jestli jo, tak mně nedělá problém tu policii zavolat. Jako důkaz budou mít můj krk, který je plný tvých otisků od rukou, jak jsi mě včera držel. S tebou jakožto násilníkem a ochlastou nic mít nechci a rozhodně ne svatbu" řekla jsem naštvaně a šla jsem ke dveřím. ,,Rosie, nedělej mi to" vzlykl. ,,Na tohle jsi měl myslet dřív Came. Sakra... taky mě to bolí, protože furt k tobě cítím něco velkého, ale já se jen trápím. A po včerejšku se tě dokonce i bojím. Nemůžu se od tebe nechat zničit. Nedělej to ještě těžší a prostě odejdi" vydechla jsem se slzami v očích a odešla jsem pryč.

Seběhla jsem schody a venku nastoupila do auta, kde jsem se rozvzlykala. Tak tohle je ten konec? Po dlouhých pěti letech to takhle skončí? Bolí to, hrozně to bolí když vím, že jsem si s ním představovala velkou budoucnost. A on to takhle celé posral.

**********

K vězení jsem dojela se zpožděním 45 minut. Při cestě jsem volala ředitelce a omlouvala se jí. Naštěstí tím, jak je Bieber na samotce tak nedělá ani žádné povinné práce a nechodí ani ven na jídlo takže ho při ničem nevyruším.

Prošla jsem prohlídkou a na starost si mě vzal ten sympatický strážný jménem Elliott Moore. ,,Co vyváděl?" zeptala jsem se když jsme šli na samotku. ,,Bylo to docela drsný" řekl a začal mi přesně říkat, co se dělo. ,, A ten druhý vězeň? Je v pořádku?" ,,Naštěstí jo, spíš se docela bojím o Justina až se ten zraněný vrátí do vězení. Bude mu určitě chtít ublížit" ,,Ach bože" povzdechla jsem si.

Celkově vězení tady vypadá hrozně, ale ty samotky? To je ještě horší. Je to taková černá díra dalo by se říct. Je to malá chodba s několika dveřmi, kde jsou ty samotky a vypadá to tu hrozně.

,,Podle instrukcí ředitelky tu máte být jen deset minut. Budu čekat před samotkou ano?" ,,Dobře" kývla jsem a on odemkl a otevřel. Bieber ležel na dost nepohodlné posteli a hned se na nás podíval. ,,Vy? Co vy tady děláte?" překvapeně zvedl obočí a sedl si.

,,Naschvál tu ležíš ve tmě? Rozsviť ať na sebe vidíte" zasmál se Moore a Bieber rozsvítil takové malé světlo, které sotva osvítilo tu malou místnost. Hned jsem si ale všimla, že má modřinu pod okem a trochu zaschlou krev u nosu.

,,Máte deset minut" řekl a přivřel dveře. ,,Co tady děláte?" zeptal se. ,,Jak to říct. Jdu vám trochu promluvit do duše" ,,Jooo, já vím, asi jsem to neměl dělat" ,,To jste určitě neměl dělat. Víte... teď budete pod drobnohledem" řekla jsem a on se na mě nechápavě podíval.

,,Až zažádám o obnovení řízení tak vás budou ze soudu hodně sledovat. To, že jste dostal spoluvězně do nemocnice se napíše do vaší vězeňské složky, která je přístupná všem ze soudu. Takže vy se musíte chovat normálně a dobře. Nemůžete nikoho mlátit a ještě takhle brutálně. Kdyby jste byl obviněný z nějaké krádeže tak vám nic říkat nebudu, ale jste obviněný z vraždy dvou lidí. A nemůžete se chovat takhle násilně jinak si všichni budou říkat, že jste prostě násilník, který to určitě udělal když furt každého mlátí. Musíte se teď chovat ukázkově" řekla jsem a on kývl.

,,Budu se snažit... když já prostě... když mám takhle vztek tak mívám vždy před očima temno a jako kdyby za mě rozhodoval úplně někdo jiný než já" protočil očima. ,,Chápu, že máte ty záchvaty vzteku, ale opravdu si na to musíte dávat pozor. Mou prací je vás obhajovat a najít různé důkazy, že jste nevinný. Ale vaší prací je se tady chovat slušně."

,,Jo, budu se fakt snažit" přikývl. ,,Ale on si vlastně začal" pokrčil rameny. ,,Strážný Moore mi říkal fakt detaily. Opravdu jste musel..." musela jsem se zasmát. ,,Co?" Uchechtl se a zadíval se na mě. ,,Musel jste mu opravdu zmáčknout jeho nádobíčko?" ,,Ano, musel jsem mu ho pořádně zmáčknout, zasloužil si to" zasmál se a já s ním.

,,Nenechám se od něj osahávat. Namáčkl se na mě a myslel si, že si tam s ním zašukám nebo co? Prostě jsem se nenechal jako ty jeho poskoci" ,,To chápu, ale nemusíte mu mačkat penis ne?" Uchechtla jsem se. ,,To jsem asi nemusel. Ale je to nechuťák. Třeba mu nebude fungovat a to by bylo super" usmál se a já pokroutila hlavou.

Porozhlédla jsem se po samotce a bylo to fakt hrozný. ,,Je to tu nechutný že?" Zamumlal. ,,To teda" ,,Někdy je to dobrý si od všeho odpočinout třeba na jeden den nebo dva dny. Ale na týden jsem tu ještě nikdy nebyl a bojím se, že to nedám" povzdechl si.

,,Nemůžete vůbec ven?" ,,Ne, jsem jen tady v téhle miniaturní díře. Nemám tu žádné knihy jako u sebe v cele. Můžu si tu číst jen bibli. A jako jsem křesťan, ale číst týden a celý den v bibli je taky na zbláznění. A nemám tu nikoho s kým můžu mluvit. Nemůžu na vzduch, nemůžu do sprchy. Je to prostě příšerný." ,,Zvládnete to, nebojte. Budu vám držet palce" ,,No díky" zamumlal.

,,Není vám v tom roláku trochu vedro?" Uchechtl se když jsem si furt prohrabávala vlasy a snažila se nějak osvěžit. ,,Co?" ,,Já vím, že je prosinec, ale zrovna tady v Kalifornii máme teplo i v prosinci, víte to?" Zasmál se. ,,A tady v téhle díře je ještě větší teplo" zamumlal.

,,Trošku jsem neodhadla počasí. No nic tak já..." nervózně jsem se usmála a naštěstí byla osvobozena strážným. ,,Už je to deset minut. Klidně bych vám dal víc, ale nejde to. Trest na samotce má prostě přísný pravidla" řekl Moore. ,,Ano, chápu to" kývla jsem. ,,Přijdu za týden a do všeho se pustíme. Vy to tu zvládněte, dáte to" ,,Dík a za týden teda" kývl. ,,Nashle" šeptla jsem a vyšla ven.

Moore zamkl a šli jsme zase pryč. ,,Tam je to hrozný, chudák tam nemůže nic. Ani se skoro tam nemůže hýbat" ,,Samotka je hrozný trest. Ale bohužel udělal špatnou věc" ,,Já to chápu jen... je to tam asi fakt k zbláznění" ,,Asi ten týden tam s ním trochu zamává, ale zvládne to"

Justin

,,Tady máš jídlo Justine" otevřel mi Elliott ty menší dvířka uprostřed a podal mi tác s jídlem. ,,Díky" vydechl jsem a sedl si na postel a začal jíst. Jako vždy to nebylo nic extra, ale naposledy jsem měl jídlo včera k obědu takže jsem měl fakt hlad. Večeři jsem neměl kvůli tomu, co se stalo a dali mě hned na samotku a už mi jídlo nedali. A k snídani jsem měl dnes jen jogurt a ten mě fakt hladu nezbavil.

Rychle jsem to snědl a tác vrátil Elliottovi. ,,Hele Elliotte?" ,,Jo?" ,,Je Dave v pohodě?" ,,Ale ale ale, ty máš i nějaký city jo?" Zasmál se a já protočil očima. ,,Nech toho. Jen se ptám jestli není mrtvej. Teklo mu hodně krve" ,,Justine, kdyby byl mrtvej tak už to dávno víš. A myslím si, že by si už nikdy nemusel počítat se svobodou. Z toho by tě právnička nedostala" ,,Jo, to mi je jasný" kývl jsem.

,,Myslím si, že za pár dní bude zpátky. Spíš se budu docela bát o tebe. To sis fakt totiž posral. Já jsem ti říkal ať si s ním nezahráváš" ,,Elliotte sakra... natiskl se na mě a osahával mě. Prostě jsem nenechal na sebe hmatat. Je to úchyl nechutnej." ,,Já vím, ale nemusel jsi ho dostat do nemocnice. Bude se ti chtít pomstít" řekl a já si povzdechl a prohrábl si vlasy.

,,Samozřejmě, už dnes jsme řešili, že si na vás budeme muset dávat větší pozor. Že spolu nikde nemůžete být sami. Dave je prostě fakt nebezpečnej" ,,Hmm, to jsem si to fakt posral. Se tady budu ještě i bát, paráda" uchechtl jsem se a svalil se do té nejvíc nepohodlné postele.

První den na samotce jsem zvládl. Bojím se těch dalších.

Ahooooj!! Tak tu máme novou část po třech dnech😮❤️ to je teda u mě v poslední době fakt úspěch😄 ale věděla jsem přesně co psát takže mi to šlo moc dobře😄 ale nezvykejte si, že části takhle po třech dnech budou vycházet furt. Tohle byla výjimka😂

Co na tuto část říkáte? Zbavili jsme se Camerona!!! Jupiiii!!😄

Myslíte, že jsme se ho zbavili úplně? Nebo bude stále otravovat?🤔

A Roseline se šla podívat za Justinem na samotku. A tam se spolu poprvé i zasmáli😄 jak to mezi nimi bude pokračovat? A jak asi Justin zvládne týden na samotce?😬

Budu moc ráda za vaše názory❤️ aktivitka mi dost spadla, jak v přečtení tak i ve votes. Tak nevím jestli se příběh přestal líbit a nebo už lidi postupně z wattpadu odchází😄😄 ale naštěstí tu mám stále věrné čtenáře tak jsem za vás moc moc ráda❤️ jen bych si někdy ráda přečetla komentáře i od někoho jiného než od těch, který už znám. Jak se vám ostatním příběh líbí? Měla bych něco změnit? Cokoliv mi napište, budu moc ráda❤️

Děkuji moc a mějte se krásně❤️ budu se zase snažit část vydat co nejdříve❤️