O tři dny později

Justin

,,Co si tam furt píšeš?" Šťouchl do mě můj jediný kámoš tady ve věznici. "Bydlí" vedle mě v cele takže se vídáme takhle venku nebo na jídle a nebo občas nás dají do stejné skupiny na nějaké povinné práce. Je mu asi kolem 50 bych si tak tipl a už je tady přes 10 let. Je to jediný normální chlap, který nedělá žádné průšvihy, není arogantní a nechová se jak úplný hovado. Sice by to mohl být můj otec, ale fakt si rozumíme. Dokážeme se bavit o různých kravinách, ale i o vážných věcech. Jemu jedinému se dokážu svěřit s čímkoliv.

,,Ale jak chodím jednou měsíčně k tomu našemu psychologovi kvůli těm mým záchvatům tak mi poradil, abych si občas psal do sešitu nějaké věci, které mě zrovna napadnou. Prostě cokoliv. A musím říct, že mi to docela pomáhá. Občas si tam i něco čárám kraviny a tak" pokrčil jsem rameny.

,,Ale už jsi dlouho neměl žádný záchvat paniky nebo vzteku" ,,No naposledy jsem se trochu předvedl v pátek s tou právničkou" protočil jsem očima. ,,No jo vlastně. Zase ti píchli injekci co?" ,,Jako vždy když začnu trochu zvyšovat hlas" ušklíbl jsem se. ,,Ti tři jsou největší kokoti" ,,Nejhorší je, že s nimi jsem tady hrozně často a ti fakt nenávidí každého a mě obzvlášť" řekl jsem a v rychlosti se podíval na jednoho strážného, který stál několik metrů od nás a byl to zrovna ten jeden z těch nejhorších.

Najednou jsem viděl sem jít toho dalšího strážného a za ním šla ředitelka téhle věznice. Zvedl jsem obočí když se zastavili u mě. ,,Bieber, zvedni se" zavrčel a já se radši zvedl. ,,Chce s tebou mluvit paní ředitelka. Tak se chovej slušně" řekl a já protočil očima a pak kývl. Odešel ode mě a přišla ke mně ředitelka.

,,Dobrý den pane Bieber" pousmála se na mě a podala mi ruku. ,,Dobrý den, mám nějaký problém nebo co?" ,,Ne, jdu se vás na něco zeptat. V pátek jste měl schůzku s tou paní právničkou" ,,Jo" ,,Měli jste tam nějaké problémy, jsem slyšela. Další záchvat podle strážných" ,,Poznám když mám záchvaty vzteku a už jsem to tady párkrát předvedl. Mlátím všechno kolem sebe, řvu jak pomatenej. Tohle bylo nic. Jen jsem se prostě na ní naštval" ,,Já vím a strážní opravdu neměli právo vám tu injekci na uklidnění dávat, to uznávám" řekla a já kývl. Teda to se divím.

,,Nenávidí mě a chtějí klid tak proto mi to píchli" ,,A nebylo to správné, taky mám v plánu všechny strážné poučit o správném zacházení s vězni" ,,Správné zacházení? To je jak kdybychom byly nějaké věci s kterými se má správně zacházet" uchechtl jsem se. ,,Přišla jsem kvůli jiné věci. Za to chování v pátek ze strany strážných se omlouvám, ale jdu se vás na něco zeptat" ,,A na co?" Zvedl jsem obočí.

,,Jak se cítíte po tom pátku? Mluvila se mnou ta právnička a chtěla, abych se vás zeptala jestli budete mít zájem o další schůzku a mám ji zítra zavolat. Tak se jdu zeptat, co ji mám říct až ji budu volat" řekla a já se zamyslel. No, to je těžký. Já nevím. Hrozně mě ta právnička naštvala. Vůbec mě nezná a už ze sestry dostala všechny detaily našeho dětství. A je hrozně mladá a nezkušená, vždyť to přece nemá cenu. Nemá šanci mě odtud dostat. Ale sestra ji už určitě něco zaplatila a třeba mě slečna právnička překvapí. Je to moje jediná šance a zkusím ji využít.

,,Ehm tak ji řekněte, že bychom to ještě mohli zkusit. Ať přijde" ,,Dobře, tak já se s ní domluvím na termínu. To bude všechno" pousmála se a já kývl. ,,Jo a ještě poslední věc..." zastavila se předtím než chtěla odejít.

,,Ten pátek, jak vám strážní píchli tu injekci tak se to té právničce vůbec nelíbilo. Hned za mnou šla s tím, že takhle se nemůžou chovat k vězňům a že vy jste tu injekci opravdu dostal neprávem. Takže vás hned bránila. Možná si myslíte, že je moc mladá, ale já v ní ten pátek viděla hodně sebevědomou a nebojácnou. Takže vám chci říct jen ať ji dáte šanci" pokrčila rameny a já se na ní překvapeně podíval. ,,Děkuji" šeptl jsem a ona konečně odešla.

,,Teda Biebere, ty šukáš s naší říďou?" Vykřikl po chvilce jeden vězeň a další kolem něho se tomu začali smát. ,,Co to doprdele meleš?" Zavrčel jsem. ,,Bavili jste se tam nějak dlouho. Domlouváte si randíčko?" Zasmál se. ,,Vždyť ji je přes padesát" ,,Ale prosímtě, přefiknul by jsi jakoukoliv jen, aby sis mohl zapíchat. Jak dlouho jsi tady? Dva roky? Dva roky bez sexu, to je drsný ne?" Uchechtl se. ,,Každy ví, že ty jsi sexuální maniak a ti tvoji poskoci kolem tebe jsou tvoje oběti, který v cele každou noc pícháš do prdele. Takže se přestaň o mě vyjadřovat a věnuj se svým miláčkům" ušklíbl jsem se na něj.

,,Hele ty kokote debilní. Co si to dovoluješ? Nebudeš takhle o mě mluvit!" Postavil se a rychle ke mně přišel. ,,Co mi uděláš no?" Uchechtl jsem se. ,,Dost pánové" stoupl si mezi nás strážný ještě předtím než něco ten debil řekl. ,,On mi začal nadávat!" Vykřikl. ,,A ty jsi měl hnusné narážky takže se zklidni a jdi zpátky" ,,Nebude si na mě vyskakovat takhle mladej kluk..." ,,Jdi pryč Dave a nechte toho" protočil očima strážný a on se na mě naposledy zamračil a šel si zpátky sednout na svoje místo k těm dalším vězňům z kterých si udělal svoje takové "osobní děvky". Ví to opravdu každý ve vězení. Několikrát ho ostatní načapali i ve sprše, kde je píchal. Je to nechutný prase. Ale očividně někomu jen ruka nestačí a když tu nejsou žádné ženské tak se z vás tady většinou stanou gayové. Ale já tomu nepodlehnu, ani náhodou.

,,Ty taky hned začneš každého urážet Justine" uchechtl se strážný Moore neboli Elliott. Ten nejlepší strážný v celém vězení. ,,Začal mě urážet jako první. Proč bych měl sakra šukat s ředitelkou?" ,,Vždyť víš, že to není pravda tak proč se rozčiluješ?" Zasmál se a díval se po dvoře na všechny vězně a hlídal je. ,,Ani sám nevím, nejradši bych si zakouřil" ,,U mě nic neseženeš jako u nějakých jedinců" zadíval se na jednoho strážného, který je známý tím, že vězňům dokáže sehnat cokoliv chtějí. Taky pěknej hajzl, ale občas se to někdy hodí. Někdy jsem si od něj už nějaké cigarety vzal když jsem to fakt hodně potřeboval.

,,Dave je prase, ale je nebezpečnej. Nezapomeň, co udělal. Nechceš se s ním dostat do problémů" pokroutil hlavou a já kývl. Dave alias nechutný sexuální maniak celou svoji velkou rodinu postřílel a pak všechny jejich končetiny uřezal a skladoval je v mrazáku. Zbytek těl zakopal někam do parku a tak to pak zjistili když to tam někdo vyhrabal.

,,Furt mě otravuje a pořád má na mě nějaké narážky, je tak otravnej" protočil jsem očima. ,,Ty nechápeš proč to dělá? Chce si z tebe udělat další svoji oběť, jak jsi tomu sám řekl. Chce si s tebou zapíchat, protože jsi mladej, pěknej a vypracovanej klučina" uchechtl se a já do něj strčil. ,,Nech toho Elliotte, to je tak nechutný" znechuceně jsem se zatvářil. ,,70% vězňů prostě spolu píchaj když tu nemají ženy" pokrčil rameny. ,,A co tím chceš říct? Že si tady mám taky s někým zapíchat?" ,,Třeba by jsi nebyl furt tak nepříjemnej" zasmál se. ,,Elliotte, ty jsi dnes sežral nějakou vtipnou kaši ne? To se nikdy nestane" zavrčel jsem. ,,Vždyť víš, že tě škádlím"

,,Hej Moore, nekamarádíčkuj se a pojď makat" zavolal na něj jiný strážný. ,,Uvidíme se potom, nikoho tu nezabij" mrkl a odešel pryč. Sedl jsem si ke zdi a přemýšlel nad tím rozhovorem s ředitelkou. Takže se znova uvidím s tou mladou právničkou, to jsem na to teda zvědavej.

O tři dny později

Roseline

Zaparkovala jsem před věznicí, vzala si svoje věci a šla jsem dovnitř. Jsem tu už podruhé, ale i tak jsem nervózní. Hlavně jsem nervózní z Biebera. Jaký asi dnes bude? Zase se naštve?

Jiný strážný než minule mě zase odvedl do stejné místnosti a já si jen sedla a čekala. Dnes už si nebudu připravovat všechny ty moje papíry na stůl. Počkám si, co vyleze z Biebera.

Po chvíli se zase ozvalo to tahání řetězu po zemi a dveře se otevřely. Podívala jsem se na Biebera a pak na dva naštěstí jiné strážný než minule. Tamti byli příšerní. Doufám, že se dnes zase něco neposere a nepíchnou mu zase injekci.

,,Dobrý den slečno. Tady ho máte, budeme vedle..." posadili ho na židli a chtěli jít, ale zastavila jsem je. ,,Sundáte mu prosím ty pouta?" Ozvala jsem se. ,,Na nohou můžeme" kývl jeden a sundal mu je. ,,I z rukou prosím" ,,Cože? Minule je měl a měl nějaký záchvat prej. Opravdu to chcete riskovat?" ,,Já nic neriskuji, budeme si prostě jen povídat. Takže mu prosím ty pouta sundejte" řekla jsem přesvědčivě, chvíli na mě oba koukali a pak mu je taky sundali.

Když odešli tak jsem si sedla naproti němu a pousmála se. ,,Jak si můžete být tak jistá v tom, že vám nic neudělám? Jsem vrah nebo aspoň jsem za to zavřený" ,,Chci, aby jste se cítil v pohodě. A umím se docela prát" pyšně jsem se usmála a on se zasmál. ,,Tak to bych chtěl vidět" uchechtl se.

,,Jsem ráda, že jste souhlasil s další schůzkou a děkuji, že mi dáte další šanci" ,,Jo, i já bych se chtěl omluvit, trochu jsem to přehnal" ,,Měl jste na to právo. Chtěla bych vám to vysvětlit. Nechtěla jsem po vaší sestře, aby mi říkala všechno. Ale podle mě se sama chtěla vypovídat. Je z toho celá smutná a zlomená." ,,Opustil jsem ji, já vím. Ale aspoň není sama, má manžela a dcerku. Mám neteř víte to?" Pousmál se a zadíval se do stolu.

,,Stassie, že ano?" ,,Jak to víte?" ,,Vaše sestra s ní přišla ke mně na schůzku, neměla hlídání. Takže jsem ji viděla" ,,Tak to jste ji viděla dřív než já" uchechtl se a pokroutil hlavou. ,,Chtěl bych ji poznat a vidět ji vyrůstat" vydechl.

,,Tak mi dejte šanci pane Bieber, prosím. Já vím, že mi nevěříte kvůli mému věku. Ale já si věřím a chtěla bych vám dát šanci. Každý má právo na to se obhájit a vy jste tu možnost neměl, ale se mnou ji budete mít. Udělám všechno proto, abych vás z tohohle otřesného místa dostala. Jen se mnou musíte spolupracovat" řekla jsem.

,,Tak jo" kývl. ,,Tak jo?" ,,Ano, kde máte tu smlouvu?" ,,Jo ano... počkejte" rychle jsem ji začala hledat a pak mu ji podala i s propiskou.

,,Mám pár podmínek" řekl. ,,Poslouchám" přikývla jsem. ,,Nechci, aby jste věci, co vám tu řeknu, říkala někde jinde" ,,To je přeci jasné" ,,Ani mé sestře prosím. I když se bude ptát tak prostě ne. Svoji sestře budu říkat věci, které budu chtít já sám" ,,A mně budete říkat všechno?" ,,To záleží na co se budete ptát" pokrčil rameny. ,,Potřebuji vědět všechno, abych vám pomohla. To je vám doufám jasné" ,,Jo" zamumlal.

,,Chtěl bych, aby jste mi zbytečně nedávala naděje. Pokud prostě budete vědět, že mě z toho nedostanete tak to nechte bejt. Asi budu chodit na hodně soudů a budu zase všude možně na internetu a v televizi. Nedávejte mi zbytečné naděje prosím" ,,Ještě jsme nic nezačali. Vůbec jsem nezačala jednat" ,,Já vím, ale znám ty příběhy od ostatních vězňů, kteří měli právníky. A ti jim furt říkali kecy typu, jak je z toho dostanou a že budou na svobodě a oni tomu věřili a pak soudce řekl verdikt na desítky let ve vězení a měli po prdeli. A tohle ja nechci" ,,Nebojte, vždy k vám budu upřímná"

,,Dobře a poslední věc je... dokážete nějak zařídit, abychom se mohli scházet někde jinde? Tahle místnost je debilní. Oni nás poslouchají a čumí na nás. Já vám tady nebudu nic říkat o mně a o tom všem když nás tam může kdokoliv poslouchat" kývl na to zrcadlo za mnou. ,,Dobře já... pokusím se to zařídit, ale nic vám neslibuji"

,,Kdekoli, kde jsou dvě židle a stůl se můžeme bavit ne? Tady vám prostě nic říkat nebudu. Je tu tolik strážných, kteří mě nenávidí a nechci, aby poslouchali můj příběh a všechno to ostatní" ,,To chápu, zkusím to zařídit" pousmála jsem se.

,,Dobře..." zhluboka se nadechl a pak podepsal smlouvu. ,,Takže jsem oficiálně vaše právnička" usmála jsem se a on kývl. ,,Já doufám, že mi budete věřit a budete mi říkat cokoliv" ,,Pokusím se"

,,Hned zítra zajdu na policii, kde požádám o všechny dokumenty a poté zažádám o znovu otevření případu" ,,Dobře" ,,Já teď už budu muset jít, mám ještě nějakou práci a schůzky. Ale mohla bych přijít v pondělí a pustili bychom se do toho ano?" ,,Dobře" znovu kývl.

,,Tohle je moje číslo, to si nechte. Kdyby jste mi kdykoliv chtěl zavolat tak můžete. Odteď kdyby někdo po vás cokoliv chtěl tak řekněte ať se ozve mně. Všechno půjde přese mne." ,,Jo" ,,Tak dobře. Tak já půjdu. Děkuji, že mi teda věříte" usmála jsem se a postavila se. ,,Zkusím to s vámi" zamumlal a já kývla.

,,Pánové, máme hotovo" otočila jsem se k zrcadlu a oni za chvíli přišli. ,,Přijdu v pondělí. Ten lísteček s mým číslem neztraťte a opravdu kdykoliv zavolejte. Nashle" pousmála jsem se a pak jsem šla pryč.

Před odchodem jsem ale šla znovu za ředitelkou. Musím zkusit nějak zařídit ten jiný prostor pro naše schůzky. Je mi jasný, že tam v té místnosti s tím zrcadlem mi on nic neřekne.

,,Dobrý den" usmála jsem se na ředitelku. ,,Dobrý den slečno Martinez. Jak vám to dnes šlo? Žádný problém?" ,,Ne, všechno v pořádku. Pan Bieber je odteď můj klient" ,,Dobře, tak já si to napíšu. Teď kdyby cokoliv, kdyby měl pan Bieber nějaký problém tak volám vám" ,,Ano" kývla jsem.

,,Jen bych vás chtěla o něco poprosit" ,,O co?" ,,Tamta místnost, kde jsme teď byli a i minule s tím zrcadlem za kterým může stát kdokoliv a poslouchat nás" ,,Ano, tu používáme třeba když se nějací vězni poperou a tak je tam dá se říct vyslýcháme a nebo to používáme pro různé skupinové lekce s vězni" ,,Super, ale já tam nechci být s mým klientem a ani on si to nepřeje. Takže bych vás chtěla poprosit o jinou místnost. Určitě tu nějakou malou místnost budete mít. Pan Bieber mi nic neřekne když nevíme, kdo za tím zrcadlem stojí a kdo ho poslouchá" řekla jsem.

,,To chápu, napadá mě jedině místnost našeho psychologa. Ten tady totiž je jen 3x za týden. Pondělí, středa a pátek. Tam by vás určitě nikdo neposlouchal a když se s panem psychologem domluvím tak mu to určitě nebude vadit. Už takhle jsme to párkrát dělali když tu byl taky nějaký vězeň s právníkem, že tam měli schůzky" ,,To by bylo moc super" usmála jsem se. ,,Jestli si to dokážete zařídit, že by jste sem mohla jezdit jen v úterý a ve čtvrtek tak by s tím vlastně nebyl vůbec problém" ,,To si určitě zařídím. Moc děkuji" ,,Samozřejmě, já jsem sice ředitelka vězení, ale snažím se se vším vyhovět každému. Záleží mi na tom, aby se tu vězni dá se říct měli dobře. Je to tu drsné jako všude, ale chci být spravedlivá" ,,Jste dobrá, že tohle dokážete vést a vedete si dobře" ,,Děkuji, jsem tu teprve tři roky a zatím jsem nevyhořela" zasmála se a já s ní.

,,Tu místnost teda zařídím paní Martinez" ,,Dobře, děkuji. Já sice panu Bieberovi řekla, že dorazím v pondělí, ale nakonec teda přijdu až v úterý" ,,Řeknu mu to" ,,Děkuji, tak se mějte, nashledanou" ,,Nashle"

Když jsem odešla z věznice tak jsem si vyndala mobil, kde na mě čekala zpráva.

Od Thomas: Ahoj Rosie, mám tu Camerona. Včera ke mně ožralej přišel a zatím se ještě neprobudil, ale je v pohodě si myslím, jen bude mít větší kocovinu.

Povzdechla jsem si a protočila očima. Sice mě Cameron hodně štve, ale v noci jsem se fakt bála kdyz nedorazil a ani ráno jsem ho doma nenašla. Takže je u svého kamaráda tak aspoň, že je v pohodě.

Pro Thomas: Děkuji Thome, až se vzbudí tak mu řekni, že ho dnes nechci vidět. Nemám na něj náladu...

Od Thomas: a kde bude?

Pro Thomas: vím, že toho po tobě chci hodně, ale nech si ho prosím u sebe a zkus mu promluvit do duše. Každý večer se chodí opíjet a já už na to nemám, je toho na mě moc. Jestli v tomhle bude pokračovat tak mi nezbývá nic jiného než celý vztah ukončit.

Od Thomas: chápu, promluvím s ním. Bude to dobrý. Měj se hezky.

Ahooooj!❤️❤️ tak je tu nová část❤️ je už sice večer, ale aspoň tu je. Tak buď si ji přečtete ještě dnes a nebo až zítra🙏🏻 trvalo mi déle ji vydat, ale jsem nemocná takže jsem vůbec neměla chuť psát😄

Jak se vám část líbila?❤️ Justin s Roseline měli další schůzku a ta už dopadla lépe. A Roseline je oficiálně jeho právnička, jupiiii😄😄 jak to bude asi dál pokračovat?

A jak to asi dopadne s Cameronem? Rozejdou se konečně?

Budu moc ráda za vaše názory a komentáře. Moc moc mi pomáhají❤️ moc děkuji za vše a krásný nový rok!!❤️✨✨