O pět dní později

Roseline

Postavila jsem se před zrcadlo a povzdechla si. Ne takhle tam nemůžu. Nemůžu jít do vězení s takhle krátkou sukní. Ještě bych tam nějaké vězně provokovala a to se asi úplně nehodí.

Rychle jsem si sukni svlékla a podívala se na postel, kde furt spal Cameron. I když teď už se asi pomalu probouzel. Včera klasicky přišel zase z hospody asi o půl noci. Shodil několik věcí na chodbě, v kuchyni mu upadla sklenička a pak se i v oblečení a celý smradlavý od alkoholu a kouře svalil do postele. A samozřejmě chtěl, abych se s ním vyspala. Ale já nehodlám chrápat s ožralým pitomcem, který takhle chodí skoro každou noc.

Takže když usnul tak jsem se zvedla a šla spát do pokoje pro hosty. Nemohla bych spát a já na dnešek potřebovala být dobře vyspaná.

,,Proč se tady furt několikrát převlékáš?" Zamumlal Cameron a chytil se za hlavu. ,,To je jedno ne?" Pokrčila jsem rameny. ,,Oblékáš se snad pro nějakého chlapa?" ,,Bože Camerone" protočila jsem očima. ,,No co je? Už asi po třetí se převlékáš" ,,Ale hlavně, že ty nejsi schopný ze sebe to špinavý oblečení sundat a rovnou v tom jdeš do postele. Jsi prase" ,,Byl jsem unavenej" ,,Spíš zase ožralej" zamumlala jsem.

,,Rose já..." ,,Ne, nemám na to dnes náladu. Dnes mám důležitý den" zavrčela jsem a natáhla si takové společenské kalhoty. ,,Takže nehodlám zase poslouchat tvoje omluvy a kecy typu, že už se zlepšíš a nebudeš pít. Ale vždy to skončí stejně Camerone! Vždy jdeš někam chlastat! Já už jenom čekám až mi někdo zavolá, že jsi v nemocnici. Buď, že tě něco přejelo, protože jsi byl tak ožralej a nedával pozor. A nebo že jsi se uchlastal k smrti. Není den, kdy nechlastáš a mě už to nebaví sakra! A teď odcházím a nevím kdy se vrátím. Ale ty stejně asi večer zase půjdeš do hospody takže je to jedno"

Vzala jsem si kabelku a chtěla jsem jít, ale on se rychle postavil a chytil mě za ruku. ,,Rosie..." ,,Nech mě bejt Camerone. Dnes fakt ne. Musím jít" řekla jsem naštvaně, vytrhla se mu a šla jsem rychle pryč.

Venku jsem nastoupila do auta a jela k největší kalifornské věznici. Jsem z toho docela nervózní. Je to poprvé, co budu ve věznici. Ty lidi, které jsem za poslední dva roky obhajovala tak ty udělali menší přestupky. Takže jsem se s nimi setkávala hlavně na policii a nebo poté v jedné stanici, kde mají několik cel, kam dávají lidi, kteří čekají na své právníky.

Ve vězení jsem vlastně jednou byla když jsem měla praxi na vysoké právnické škole. Ale bylo to ženské vězení. Taky drsný, ale určitě ne tak moc. Chlapi jsou chlapi. Tam to bude fakt drsnější.

A jsem zvědavá na toho Biebera. Jak se asi bude chovat? Bude vůbec chtít, abych ho obhajovala? Nedivila bych se kdyby mě odmítl jen kvůli mému věku a kvůli tomu, že nemám žádné extra zkušenosti. Musím se chovat sebevědomě a přesvědčivě.

Asi za 45 minut jsem dojela před věznicí. Zaparkovala jsem na volném místě a ještě se zkontrolovala v zrcátku. Trochu jsem se upravila a pak jsem vylezla. Šla jsem přímo ke vchodu a už z tohohle místa cítila tak hroznou atmosféru.

,,Dobrý den" usmála jsem se na recepčního. ,,Dobrý den slečno, dnes nejsou návštěvy" řekl. ,,Já vím, já jsem obhájce z adventní kanceláře Blues and Black. Volala jsem vám na začátku týdne s tím, že bych chtěla mluvit s vězněm Justinem Bieberem." ,,Aha, tak to jste vy." Kývl. ,,Jo, to jsem já" zamumlala jsem.

,,Fajn takže... zavolám strážníka a ten si pro vás dojde. Já vám zatím dám tohle" podal mi cedulku s nápisem VISITOR a pak začal někomu volat. Připnula jsem si cedulku na sako a rozhlédla se tu. Hnus už hned takhle na začátku.

,,Dobrý den, slečno..." ,,Martinez" pousmála jsem se na jednoho strážníka. ,,Slečna Martinez. Dobře, asi se tu budeme potkávat častěji že? Co jsem tak pochopil tak budete advokátka Biebera?" ,,Pokud mi podepíše smlouvu tak ano" ,,Justin je náročná osobnost, ale to sama poznáte. Pojďte" kývl a rozešel se pryč a já šla za ním.

,,Justin? Takže tipuji, že se s ním nějak víc znáte nebo se bavíte?" Zvedla jsem obočí. ,,Tady si odložte sako, kabelku, brašnu a všechny kovové věci" řekl když jsme došli k bezpečnostnímu rámu. Udělala jsem, co řekl a prošla rámem. ,,Tohle vám musím vzít" vyndal mi z kabelky pepřák. ,,Pardon, to mi nedošlo, neměla jsem si to brát" ,,V pohodě, nechám to tady a pak si to zase vezmete"

,,Tak můžete si všechno vzít. No a k té vaší otázce. Justin patří mezi moje oblíbence. Jak jsem říkal, je to složitá osobnost, ale když se s ním člověk seznámí a zná ho tak je fajn. Myslím si, že měl hodně náročnou minulost a určitě si zaslouží lepšího advokáta, který mu dá šanci se obhájit. Má své problémy, ale nevím jestli by dokázal udělat takovou věc za co je odsouzený. Je tu víc hovad u kterých o tom vůbec nepochybuji a patří sem. Ale Justin by potřeboval se fakt nějak obhájit. Ale tohle všechno si nechte pro sebe, prosím" uchechtl se. ,,Nebojte, nikomu nic neřeknu" pousmála jsem se.

,,Nechci zase říkat, že je úplně nevinný, to opravdu nevím. Má určitě svoje temné stránky. Ale tím, jak jsem měl možnost ho poznat tak mi je jasný, že všechno za co je odsouzený asi úplně pravda nebude" pokrčil rameny. ,,A nebo se možná mýlím, co já vím" zasmál se.

,,Já bych úplně neměla řešit to jestli to opravdu udělal nebo ne. Mou prací je ho u soudu obhájit a dostat ho ven. A pokud bude chtít, abych byla jeho právnička tak mu tu šanci dám" řekla jsem a on kývl. ,,Dobře, tak jsme tady" otevřel dveře od nějaké místnosti a já tam vstoupila.

Byl tu stůl se dvěmi židlemi a bylo tu zrcadlo jako na policejních stanicích. ,,Ehm to je to zrcadlo, jak je z druhé strany sem vidět?" ,,Ano" ,,To není úplně soukromé když tu budeme řešit jeho případ" řekla jsem nechápavě. ,,Máte pravdu, ale dostal jsem za úkol vás odvést sem. A musím jít zase zpátky na svoje místo" ,,A ten vězeň?" ,,Toho už vede někdo jiný. Tenhle týden se s vězni vůbec nesetkávám, mám různé pochůzky po vězení a vedení návštěv. Každý strážný má týden jiný úkol a tak" ,,Aha" ,,Tak se zatím mějte a ať vám to jde s Justinem dobře" ,,Děkuji, nashle" pousmála jsem se.

Sedla jsem si ke stolu a rozložila si tu všechny svoje papíry a desky a pak už jen čekala. Po chvíli jsem slyšela jako kdyby někdo táhl řetězy po zemi. Nadzvedla jsem obočí a otočila se ke dveřím. Dveře se otevřely a vešli sem dva strážní s tím vězněm.

Měl na nohou opravdu pouta a i na rukou. ,,Dobrý den slečno právničko, vedeme vám tohohle kluka, jak jste chtěla" uchechtl se jeden starší a já se postavila. ,,Dobrý den, děkuji. Je tohle nutné?" Ukázala jsem na ty pouta. ,,Pan Bieber není úplně bezproblémový vězeň, aby jste s ním mohla být sama bez pout" ,,Tak aspoň mu to sundejte z těch nohou, to fakt není nutný" ,,Co když vás bude chtít kopnout?" ,,Předpokládám, že nás budete z druhé strany pozorovat takže kdyžtak zasáhnete. Takže mu to sundejte" ,,Fajn" protočil očima a pouta z nohou mu sundal a ten druhý ho hrubě posadil na židli.

,,Budeme vás pozorovat, jak jste sama řekla takže se nemusíte bát" ,,Nevím proč bych se měla bát a teď už nás můžete nechat" falešně jsem se na ně usmála. Tohle budou takový ti hnusný strážní. Úplně jiní než ten, který mě sem vedl.

,,Dobře" kývli a odešli pryč. ,,Tak..." otočila jsem se na něj a natáhla k němu ruku. ,,Jsem Roseline Martinez, ráda vás poznávám" usmála jsem se. S uchechnutím se podíval na moji ruku a pak na svoje ruce. ,,Musíte trochu blíž jestli si se mnou chcete potřást" zacinkal pouty. ,,Jo ehm pardon" šeptla jsem a ruku dala blíže a on mi teda taky podal ruku. ,,Justin Bieber" zamumlal.

,,Dobře, tak pane Bieber. Ještě jsme spolu nemluvili, ale vím od Vaší sestry, že vám o mně dala vědět a taky vám měla paní ředitelka oznámit, že budete mít se mnou schůzku" řekla jsem a sedla si naproti němu. ,,Jo" kývl.

,,Takže..." ,,Kolik že vám je?" Zeptal se a já zvedla pohled od papírů. ,,Ehm proč se na to ptáte?" Zvedla jsem obočí, ale bylo mi to samozřejmě jasný. Přijdu mu moc mladá. ,,Prostě se ptám" ,,Je mi 26" vydechla jsem a on se zasmál a zaklonil hlavu.

,,Jste o rok mladší než já. Kolik máte zkušeností slečno advokátko? Už jste někdy měla nějaký velký případ? Zbytečně budu chodit po soudech a pak si zase vyslechnu verdikt, že tu budu doživotí" zavrčel. ,,Já chápu, že jsem mladá a že si myslíte, že nemám žádné zkušenosti. A máte pravdu, takhle velký případ jsem ještě nikdy neměla, budete můj první a..." ,,To snad není možný" ,,Počkejte, poslouchejte mě prosím" povzdechla jsem si a on se opřel do židle a dlouze se na mě zadíval.

,,Ale věřím si. Opravdu si věřím. Chtěla bych vám pomoct. Chci vám dát možnost se obhájit. Sledovala jsem vaše online soudní jednání před dvěmi lety a dostal jste úplně příšerného advokáta, který vám nedal vůbec žádnou šanci a byl jste mu úplně jedno. Ale tohle se vám se mnou nestane. Dám vám prostor a budu za vás bojovat nejvíc, jak budu moct. Jen mi musíte věřit"

,,Máte teď jedinečnou příležitost a já jakožto vaše právnička můžu zažádat o znovu otevření případu. Ale potřebuji od vás podepsat smlouvu a po podepsání začnu jednat. U policie si zažádám o všechny vaše výslechy, o všechny důkazy a zajdu za soudcem, aby znovu otevřel případ. Bylo by to tak, že by nejdřív několik jednání bylo jen se soudcem a pár lidmi a až schválí znovu otevření případu tak by se hledala porota a ta by poté rozhodla o vašem rozsudku" řekla jsem.

,,Tady je ta smlouva. Klidně si ji teď pročtěte. Mělo by tam být napsaný všechno tak, aby to každý pochopil. A když nějaký bod nebudete chápat tak vám ho vysvětlím" pousmála jsem se a podala mu smlouvu. Furt se na mě hrozně divně díval a pak až se podíval na ten papír.

,,Kolik si berete na hodinu? Bude vás platit moje sestra, ale nechci ji být nic dlužný. Nějaký peníze na účtě mám a... to je jedno, prostě kolik si berete?" ,,To znamená, že smlouvu podepíšete?" ,,Ještě jsem se nerozhodl" zamumlal. ,,Beru si 100 dolarů na hodinu" ,,100 dolarů? To nemyslíte vážně ne?" Zasmál se. ,,Brala bych si klidně i méně, ale nějaké procento si bere moje kancelář a pod 100 jít nemůžu" ,,Jste nechutní vyžírky peněz" zavrčel. Musím říct, že tohle se mi neposlouchalo nejlépe. Klidně bych si říkala i o méně vzhledem k tomu, že jsem vlastně začátečník, ale nemůžu jít pod 100 dolarů. Co jsem slyšela tak třeba taková Lily z kanceláře si bere klidně i přes 150 dolarů a to už je fakt nechutný.

Viděla jsem, že si čte smlouvu a tak jsem zase začala mluvit, protože tu bylo hrozné ticho. ,,Po podepsání smlouvy bych ráda slyšela cokoliv o vás, ráda bych vás nějak poznala, abychom spolu vycházeli. Chtěla bych, aby jsme byli na stejné vlně a přála bych si, aby jste mi věřil a svěřil se mi s čímkoliv. Nikdy nic nikde bez vašeho souhlasu neřeknu. Vaše sestra mi už toho dost řekla. Vlastně takový váš příběh, jaké jste to měli když jste byli děti a..." ,,Cože?" Rychle zvedl hlavu a překvapeně se na mě podíval.

,,No..." ,,Jazzy vám říkala o našem dětství?" ,,Ano" ,,Co vám všechno řekla?" Zavrčel a začínal být naštvaný. ,,No jak jste ztratili rodiče a pak jak jste putovali po všech rodinách a..." ,,Takže vy nejste ještě ani moje právnička a už víte o mně všechno?" Vykřikl. ,,To ne. Nevím určitě všechno. Nemusíte se rozčilovat" ,,Nemám se rozčilovat? Děláte si prdel? Víte hromadu věcí o mém podělaném dětství a nemám se rozčilovat? Neměla jste právo se na tohle sestry ptát!" Zařval.

,,Já se omlouvám, nevěděla jsem, že by vám to vadilo" ,,Jasně, že mi to kurva vadí. Neznáte mě a už se mi takhle serete do života? Jak mám vědět, že o mně nikde nic neříkáte? Já vám kurva nevěřím!" Zařval a postavil se. ,,Pane Bieber..." ,,Buďte doprdele zticha!" ti strážní sem vtrhli a hned ho chytili.

,,Pane Bieber, nechtěla jsem..." ,,Pusťte mě vy hajzlové!" ,,Uklidni se ty magore" zavrčel jeden a druhý mu najednou něco píchnul. On najednou začal být jako hadrová panenka a pak úplně odpadl. ,,C-co to má být?" Zakoktala jsem a koukala na jeho bezvládné tělo. Přišli sem další dva a začali ho tahat pryč.

,,Dnes už to asi ukončíme" uchechtl se. ,,Co jste mu to sakra píchli?" Vyhrkla jsem. ,,Nestarejte se slečinko a jděte radši domů" zamumlal. ,,To nemůžete! Nemůžete do něj něco píchat jen, aby se uklidnil! Máte to schválené od doktora?!" Rozhodila jsem rukama. ,,Hele vy..." ,,Chci mluvit s vaší ředitelkou" ,,To nemyslíte vážně ne? Nebude si na mě vyskakovat nějaká mladá holka, která si o sobě myslí, jak je dokonalá právnička. Říkám vám naposledy, jděte domů. Tohle místo není pro vás" ,,Fajn, tak já si paní ředitelce sama doma zavolám a budu si na vás stěžovat, pane Wilsone" přečetla jsem si jeho jmenovku.

,,Dobře, tak pojďte se mnou" zavrčel. Rychle jsem si sbalila svoje věci a šla za ním. Netrvalo to dlouho a došli jsme do hezčí části vězení k ředitelně. Strážný zaklepal a pak otevřel.

,,Dobrý den paní ředitelko, je tu ta právnička, která chtěla vidět Biebera a chce s vámi mluvit" řekl ji. ,,Stalo se něco?" ,,Dobrý den, ano to se tedy stalo. Tady váš zaměstnanec něco píchl mému klientovi a..." ,,Ještě to není váš klient" zavrčel. ,,Dobře, uklidněte se. Pojďte dál slečno a vy jděte" kývla a pozvala mě dál.

,,Jsem Roseline Martinez z kanceláře Blues and Black" ,,Ano, vím o vás" pousmála se. ,,Co se tedy stalo?" ,,Měla jsem rozhovor s panem Bieberem a... ano uznávám, trochu se to nepovedlo. Pan Bieber se na mě naštval docela právem a začal být trochu agresivní, ale nemyslím si, že by mi chtěl ublížit. A najednou tam přišli oni a pak mu něco píchli a pan Bieber najednou padl a usnul. Píchli mu něco na uklidnění. Vy o tom víte? Pan Bieber to má ve složce, že mu tohle můžou píchat?"

,,Na takové ty hodně problémové vězně to používáme a máme to schválené. Ale neděláme to často. Pan Bieber mívá záchvaty vzteku" ,,Ale tohle nebyl žádný záchvat vzteku! Paní ředitelko, nezlobte se na mě, ale s tímhle nesouhlasím. Pan Bieber byl rozzuřený a křičel. Ale vím, jak vypadají záchvaty vzteku a tohle to nebylo. Nebylo nutný mu píchat injekci na uklidnění. Stačilo ho v klidu ode mě odvést a bylo by to. To já ho rozzuřila"

,,Podívám se na kamerový záznam, jak to tam probíhalo, ale máte pravdu. Strážní nemají právo tohle používat často, jen výjimečně když je to hodně vážné. Promluvím si s nimi. Bohužel nejsem často u nich když jednají s vězni. Mají své postupy a..." ,,Tenhle postup by jste ale měla zakázat. Sice to jsou vězni a udělali něco špatného, ale tohle není správný" ,,Děkuji za upozornění, budu to určitě řešit" ,,Dobře tak..." postavila jsem se.

,,Pana Biebera jsem naštvala, to uznávám, ale chtěla bych ho znova vidět. Zavoláte mi v pondělí, jak na tom je?" ,,Opravdu se jím chcete zabývat? Má to vůbec cenu?" ,,Samozřejmě, že to má cenu paní ředitelko. Každý si zaslouží obhajobu. A pokud i pan Bieber bude souhlasit s další schůzkou tak přijedu." ,,Dobře, v pondělí zavolám" ,,Děkuji, tak nashledanou" ,,Nashledanou slečno Martinez"

Když jsem se dostala pryč z celého vězení tak jsem dlouze vydechla. Tak tohle nedopadlo úplně tak, jak jsem chtěla.

Ahoooooj❤️ tak nová část je venku❤️ trvalo to déle a omlouvám se, ale jak se blížily Vánoce tak jsem toho měla hrozně moc a nějak jsem nestíhala😄 pokusím se o Vánočních svátcích s tím nějak pohnout a vydat další část, co nejdříve❤️

Ale taky mě trošičku zamrzela aktivita u minulé části. Hodně padla aktivita ve votes a já to chápu, buď také někdo nemá čas a nebo se mu příběh nelíbí. Nechci nikoho nutit. Ale z 90 votes mít jen 5 nebo 6 lidí, kteří mi napíšou, že se jim část líbila tak to trochu zamrzí. Co si myslíte vy ostatní? Ale nebudu vás s tím zase na Vánoce otravovat😂

Já jsem moc ráda za ty moje věrné čtenáře, děkuji děkuji❤️

Co si o téhle části myslíte? Justin s Rose se nám konečně viděli, ale nedopadlo to úplně dobře co?😄 bude příští schůzka lepší?

Budu opravdu moc ráda za vaše názory a komentáře❤️

A všem vám přeju Veselé Vánoce a krásné prožití vánočních svátků❤️❤️🎄🎄