O čtyři dny později

Roseline

Ozvalo se zaklepání na mé dveře a tak jsem se postavila a šla otevřít. ,,Dobrý den" usmála jsem se na holku, která u sebe měla béžový kočárek. ,,Dobrý den, já jsem Jazmyn Harper, mám tu s vámi schůzku" ,,Ano, pojďte dál, čekám tu na vás" řekla jsem a nechala jsem ji s kočárkem ke mně vstoupit.

,,Jsem Roseline Martinez, těší mě" podala jsem ji ruku. ,,Také mě těší" usmála se. ,,A kdopak je tohle?" Nahlédla jsem do kočárku na spící miminko. ,,To je Anastasia, moje vysněná holčička. Ale říkáme ji Stassie nebo Annie" vydechla s úsměvem. ,,Je krásná. Kolik ji je?" ,,5 měsíců" ,,A jste stále na mateřské?" Zvedla jsem obočí. To je u nás ve státech neobvyklé. Maminky, které nechtějí přijít o práci tak chodí už po skončení šestinedělí nebo maximálně po 12 týdnech. ,,Mám muže, který hodně vydělává a já mám možnost pracovat i z domu" řekla a já přikývla.

,,Tak si sedněte, pustíme se do toho. Chcete něco k pití? Kafe, vodu, čaj nebo nějakou limonádu?" ,,Jakýkoliv čaj prosím" ,,Dobře, hned budu zpátky" kývla jsem a šla jsem do naší společné kuchyňky udělat ovocný čaj.

Po chvíli jsem se vrátila a čaj ji podala. ,,Tak, prý jste chtěla říct nějaký váš příběh o vás a vašem bratrovi. Já teda pana Biebera budu zastupovat. Ale potřebuji písemný souhlas i přímo od něj, že bude chtít, abych ho zastupovala. Takže příští týden v pátek mám v plánu ho navštívit" ,,Já mám v plánu ho navštívit v pondělí. Mají osobní návštěvy vždy dvakrát za měsíc v pondělí. Jinak mají návštěvy, kde sedíte za sklem a mluvíte spolu přes telefon. A já chci Justina vidět a obejmout ho. Naposledy jsem ho viděla u soudu" řekla rozklepaně.

,,Cože? Vždyť je ve vězení už dva roky." ,,Nemyslete si, že jsem se na něj vykašlala, ale on mě nechtěl vidět. Tolikrát jsem za ním byla ten první rok, ale vždy mě odmítl. Přišla jsem tam a pak mi přišli říct, že mě nechce vidět. Vždy mě to tak zlomilo. A pak jsem otěhotněla a už jsem neměla sílu tam chodit a vždy dostat ten stejný verdikt, že mě nechce vidět" šeptla. ,,Proč vás nechtěl vidět?" ,,Protože nechtěl, abych ho prostě ve vězení navštěvovala. Chtěl, abych ho vyškrtla ze života, protože on už se nikdy nevrátí. Nechtěl mi ubližovat tím, že na něj furt budu myslet a chodit za ním. Ale to nejde. Je to můj bratr, moje dvojče a tolik jsme toho prožili než se stalo tamto"

,,Jste dvojčata?" Pousmála jsem se. ,,Ano, ale vůbec si nejsme podobní" vydechla a zadívala se na jeho mugshot, který jsem měla ve složce. ,,Je tam úplně bez života, úplně vyděšený" zašeptala. ,,Jazmyn..." povzdechla jsem si a složku zavřela.

,,Já chápu, že vás to bolí. Ale..." ,,Žádné ale paní Martinez. Já vím, že to neudělal. Jsem si jistá" ,,Jak jste si tím jistá? Máte nějaké důkazy, které bych mohla použít v jeho prospěch?" ,,Ne to nemám" šeptla. ,,Tak jak můžete..." ,,Je to můj bratr! Neudělal to!" Vykřikla a postavila se. Hned na to začala malá Stassie brečet.

,,Já se omlouvám, moc se omlouvám" zavzlykala a rozklepaně ji vyndala z kočárku, ale tím jak sama brečela tak Stassie brečela ještě víc. ,,Počkejte, pomůžu vám. Můžu?" Zvedla jsem se a natáhla k ní ruce. ,,Budete hodná já... máte tu někde záchody?" Šeptla a podala mi ji. ,,Ano, jak odtud vylezete tak hned chodbou rovně a uvidíte to" ,,Děkuji" kývla a odešla.

,,Tak co ty princezno? Dobrý to je, dobrý" houpala jsem s ní až se pomalu začala uklidňovat, jen občas zavzlykala. Jazmyn se po chvíli vrátila a usmála se. ,,Děkuji, jste moc hodná" vydechla. ,,Samozřejmě, sice nejsem matka, ale je mi jasný, že když vy pláčete tak ona bude plakat taky" ,,Já vím, vždy když se mi chce brečet tak si ji vezme manžel a já se jdu někam vybrečet" pokroutila hlavou a Stassie si ode mě vzala a položila ji do kočárku. ,,Za chvíli určitě zase usne. Nespala ani půl hodiny, probudila jsem ji svým křikem" povzdechla si.

,,Já jsem vás nechtěla rozčílit." ,,Ne, vy jste mě nerozčílila. Jen prostě... když o něm mluvím tak buď brečím nebo křičím, protože je to prostě nespravedlivý. Ale já... znám ho a vím, že by nic takového neudělal. Nezabil by dva lidi, které měl hrozně rád. Ale co když to nakonec opravdu udělal? A já ho tady slepě obhajuju?" ,,Řeknete mi ten váš příběh? Nebo cokoliv, co by mi pomohlo vašeho bratra trochu poznat"

,,Ano, určitě, já..." zhluboka se nadechla a napila se čaje. ,,S Justinem od našich 5 let jsme putovali přes hromadu pěstounských rodin. Vystřídali jsme jich do 18 asi 6, myslím" ,,6 rodin?" Překvapeně jsem se na ní podívala a ona přikývla.

,,Pěstounské rodiny jdou hlavě po penězích. Neberou to vážně jako rodiny, které chtějí adoptovat. Takže když pak jsme ty rodiny přestali bavit tak nás vrátili do domova a jelo se znova. Ale několikrát jsme možná byli i rádi, že můžeme od nich pryč" povzdechla si.

,,Co se stalo s vašimi rodiči?" ,,Když nám byli tři roky tak... tak měli autonehodu. Zrovna když pro nás jeli do školky" zašeptala. ,,To mě moc mrzí" ,,My si rodiče vůbec nepamatujeme. Máme nějaké společné fotky a z těch si občas něco vybavím, ale jinak žádné společné vzpomínky nemáme, byli jsme moc malý. No a pak to celé začalo. Skončili jsme v dětském domově, kde jsme byli dva roky" ,,Jak to, že vás nikdo neadoptoval?" ,,Byli jsme dva a měli jsme velké pouto k sobě a nechtěli nás rozdělit. No a rodiče, co chtějí adoptovat tak si radši adoptují jedno dítě a ne rovnou dvě" kývla jsem a nechala ji dál pokračovat.

,,Když nám bylo 5 tak jsme se dostali do první pěstounské rodiny. To byla první a ta nejlepší rodina, kterou jsme měli. Byli to hodní lidi, ale pak ta máma otěhotněla a to si oni neskutečně přáli mít své vlastní dítě. A i kvůli jeho práci se odstěhovali a tak jsme se vrátili zpátky. O pár měsíců později jsme šli jinam a už to pak začalo být příšerný. Buď to byly rodiny, které to fakt dělali jen pro peníze takže se nám vůbec nevěnovali a kašlali na nás. Dvě rodiny byli tak příšerné, že jsme si z toho oba odnesli různé psychické problémy..."

,,Jedna rodina měla nás a ještě další dvě děti v péči a všechny nás zavírali do jednoho pokoje a nemohli jsme jinam než na záchod. Jídlo nám dávali, ale tak hrozně málo, že jsme byli furt hladoví. Pak na to přišla sociálka takže nás zase hned vzali zpátky, ale bylo to příšerný. A pak další rodina, ta... mě teda ne, ale Justinovi ubližovali. Bylo nám 13 a Justin měl dost silnou pubertu. Hodně ho bili i když udělal jen něco málo špatně. Furt měl samé modřiny po těle. Tam jsme byli rok a to byla asi ta nejhorší rodina. Na mě byli hnusní, ale mého bratra mlátili a to jsem nedávala" zamumlala. ,,Já nechápu proč to stát nemá více ošetřený. Pěstouni můžou být u nás úplně všichni, většinou to opravdu dělají jen pro peníze. A pak ty děti trpí" povzdechla jsem si.

,,Pak až do 16 jsme byli v dětském domově a vlastně jsme si přáli, aby si nás už nikdo nevzal. Měli jsme se tam mnohem lépe než u pěstounů. Justin si odnesl různé psychické problémy kvůli tomu, jak ho mlátili. Asi tak od 8 má záchvaty vzteku, v domově chodil k psycholožce, ale kvůli tamté rodině mu začaly různé panické ataky" pokroutila hlavou.

,,A pak v 16 si nás vzala poslední rodina. A to byli právě..." zhluboka se nadechla. ,,To byl Bob a Diane. Byli tak úžasní. Oni byli trochu starší a nebrali si do péče malé děti, ale převážně ty starší, protože jim prostě chtěli pomoct a chtěli nám udělat poslední roky hezké dětství. Byli to tak hodné duše. Ještě s námi tam zrovna měli další tři děti, nejmladšímu bylo myslím 12. Měli velký dům a my s Justinem jsme měli obrovský pokoj, cítila jsem se tam úžasně. Furt se o nás zajímali, jezdili s námi na různé výlety. Byli prostě skvělí. Pak si nás tam s Justinem nechali až do 19 i když už za nás dávno nedostávali zaplaceno. No a pomohli nám potom sehnat byt, kde jsem s bráchou byla rok a půl" pousmála se.

,,A vlastně i potom celou dobu jsme se furt setkávali, měli jsme se rádi a chodili jsme k nim na návštěvy. Já jsem pak poznala mého manžela, moje první láska a... tak trochu jsem Justina opustila a lituju toho dodnes" ,,Jak jste ho opustila?" Zvedla jsem obočí.

,,Hrozně rychle jsem se zamilovala a šla jsem k němu bydlet. Justin mi furt říkal, jak nám to nevydrží a že dělám chybu když jdu na to tak rychle a já ho neposlouchala. No a vidíte, pravdu neměl, jsme šťastný a máme malou" vydechla a zadívala se na Stassie.

,,A pak jsme asi rok a půl cestovali a Justina jsem nechala tady. Já se chovám jak kdyby se nezvládl o sebe postarat, ale zrovna měl špatné období a já to nevěděla, on mi to nedal vědět. Kdybych věděla, že ztratil práci a nemá peníze tak bych se vrátila a pomohla mu. Ale zrovna v tu dobu se mu hodně rozjely panické ataky, byl úplně sám a neměl peníze a tak začal dělat špatné věci" povzdechla si.

,,Mám tu jízdy autem pod vlivem alkoholu, jednou i kradl v obchodě" ,,S tím alkoholem to nechápu, že nasedl do auta. Ale ta krádež... to taky vlastně nechápu proč to udělal. Říkám, měl úplně debilní období. Neměl práci takže nemohl platit nájem a pak za tu krádež skončil na záchytce a volali mně a tak jsem se musela vrátit a dostat ho odtamtud. A pak už jsme tady s manželem zůstali a já se snažila Justinovi nějak pomoct"

,,Pak bylo docela dobrý období. No a pak se to stalo. K Diane a Bobovi jsme častokrát chodili na návštěvu, buď spolu nebo každý zvlášť. Fakt jsme je měli moc rádi. No a pak tam ten jeden den šel Justin sám a vůbec nevím, co se tam prostě stalo. Ale já si fakt stojím za tím, že to neudělal. On... on je fakt měl hrozně rád, tohle by nedokázal udělat." Promnula si obličej.

,,Víte, jsem z toho hrozně vyčerpaná. Teď už to není tak moc, protože už to jsou dva roky, ale předtím tak to bylo příšerný. Všude byl na internetu popisován jako chladnokrevný vrah. Já ztratila hromadu přátel a všude když mě někdo někde potkal tak se se mnou nechtěl bavit. A prostě Justin je pro ně zrůda" pokroutila hlavou.

,,Chápu, ale víte, že až se ten případ znova otevře tak to začne všechno od znova? Váš bratr bude zase všude na internetu a v novinách" ,,Já vím..." povzdechla si. ,,Ale bude mít šanci třeba ukázat, že je nevinný a pak budou psát něco jiného"

No hlavně, aby se mi povedlo ho dostat ven.

O tři dny později

Justin

,,Bieber, Arjay a Wilson tu mají návštěvu" strážný otevřel naši celu. ,,Koho tu mám?" Zeptal jsem se. ,,Nějaká Jazmyn Harper" podíval se do papírů a já kývl a slezl z postele. Ach jo, opravdu přišla. Já ji samozřejmě rád uvidím, už ji neodmítnu když mi napsala prosící dopis. Ale nechci, aby na mě furt čekala když to stejně nemá cenu.

Vylezli jsme ven a on nám všem dal pouta na ruce a pak jsme šli do části, kde je návštěvní místnost.

Byl jsem hodně nervózní. Přes rok jsem ji neviděl. Co je u ní všechno nového? Bude brečet? Budu taky?

Přes sklo jsem viděl hromadu lidí, jak sedí u stolů buď už s nějakým vězněm nebo zatím čekají. A pak jsem ji uviděl. Seděla u zadního stolu, nervózně si poklepávala prsty a koukala do stolu. Zhluboka jsem se nadechl a začal být docela taky nervózní. Ach bože. Tohle bude těžký.

,,Bieber. Hej Biebere!" Vyhrkl strážný a já se na něj podíval. ,,Nebuď mimo a natáhni ruce" zavrčel a já tak udělal a pozoroval, jak mi sundává pouta. ,,Tak můžeš jít a žádný kraviny" varovně se na mě podíval a já kývl a šel do té místnosti a pomalu se blížil k mé sestře.

Po chvíli zvedla hlavu a vykulila oči. ,,Panebože" vydechla a hned se zvedla. ,,Panebože Justine" zavzlykala a pevně mě objala. Usmál jsem se a cítil slzy v očích. Pořádně jsem si ji k sobě přitáhl a držel.

Po chvíli jsme se od sebe odtáhli a sedli si. ,,Ahoj" šeptl jsem. ,,Ahoj" zasmála se a vzlykla. ,,Jsi tak hubený a jiný" zašeptala. ,,Jakože tam venku jsem byl tlustej?" Uchechtl jsem se. ,,Ne to ne jen... nevím, jsi prostě takový bez života" ,,Jazzy, jsem ve vězení, nemám tu pro co žít" zamumlal jsem. ,,Já vím a hrozně mě to mrzí a štve" zase začala vzlykat a já ji chytil za ruce.

,,Ty tady nemáš být. Přece by jsi Diane a Boba ne... nic by jsi jim neudělal" povzdechla si. ,,Něco jsem ale udělal Jazzy" ,,A co? Ty jsi jim ublížil nebo?" ,,Nebudu se s tebou o tom bavit" ,,Proč ne? Jsem tvoje sestra a měla bych to vědět. Jsem z toho tak zoufalá, tak moc mi tam venku chybíš" ,,Přes rok jsme se neviděli. Určitě mi máš toho hodně co říct ne? Pojď probírat hezké věci a ne tohle. Ty máš venku určitě pro co žít" řekl jsem.

,,Hmm, jo to mám" šeptla a pousmála se. ,,Ehm přinesla jsem nějaké fotky" vydechla a utřela si slzy. ,,Tak povídej, přeháněj" usmál jsem se.

,,Vzala jsem si Davida" řekla s úsměvem. ,,Viděl jsem tvoje příjmení na obálce. Došlo mi to" ,,No... byla to krásná svatba a fakt jsem si ji užila, ale chyběl jsi mi tam" ,,Já vím, máš teda nějaké fotky?" ,,Ano" ukázala mi tři fotky. Jednu, kde byla ona ve svatebních šatech a pak s Davidem u oltáře a pak už po obřadu někde na hezké zahradě. ,,Moc vám to slušelo. Byla jsi krásná nevěsta" usmál jsem se.

,,Kdo tě vedl k oltáři?" ,,Sama jsem šla" ,,Opravdu?" ,,Ano, buď jsem chtěla jít s tebou a nebo sama. Nabízel mi to táta Davida, jeho rodiče jsou úžasní, ale odmítla jsem" ,,Taky jsem si říkal, že jednou tě povedu k oltáři, ale nevyšlo to" povzdechl jsem si a oba dva jsme chvíli byli potichu.

,,Někoho bych ti chtěla ukázat" usmála se po nějaké době. ,,Koho?" Zvedl jsem obočí. ,,Nebo spíš takhle ti to ukážu" uchechtla se a vyndala další fotku a pomalu mi ji podala. ,,Jazzy ty..." překvapeně jsem se nadechl. Byla tam ona, celá rozzářená a usměvavá, ale hlavně měla velké břicho, které si hladila.

,,Jsi strejda malé, roztomilé holčičky" řekla s úsměvem a já vykulil oči když mi podala další fotky. ,,Ty jsi maminka" ,,Ano" ,,Panebože Jazz!" Vyhrkl jsem, postavil se a znova jsme se objali.

,,To stačí" přišel k nám strážný. ,,Vždyť se jen objímáme" zamumlal jsem otráveně. ,,No a co? Říkám stačí a nebo půjdeš zase zpátky do cely, Bieber" zavrčel a já se od ní radši odtáhl a sedl si.

Jazzy chtěla určitě něco říct ohledně toho strážného, ale nenechal jsem ji. ,,Jak se jmenuje? Kolik ji je? Je nádherná a dokonalá" usmál jsem se. ,,Jmenuje se Anastasia, ale říkáme ji spíše jen Stassie nebo Annie, víc teda Stassie. A je jí 5 měsíců" ,,Je úžasná. Takže já jsem strejda" ,,Ano, jsi" ,,Wow" vydechl jsem.

,,Chtěla bych, aby si ji poznal" ,,To nejde" ,,Mohla bych ji sem někdy vzít" ,,To ani náhodou. Neblbni" ,,Proč ne? Viděla jsem hodně ženských sem brát děti a i miminka" ,,Jo, ale ty to nedělej prosím. Netahej ji do vězení. Neukazuj ji takhle hnusné místo" ,,Ale já chci, aby jsi ji poznal a aby ona o tobě věděla" ,,Já vím, ale fakt ji sem netahej. Myslím si, že ani Davidovi by se to nelíbilo"

,,Musíš se odtud dostat ven Justine. Zařídila jsem ti tu právničku" ,,Ach jo Jazzy. Kde jsi na to vzala peníze?" ,,Hodně jsem si našetřila, mám docela dobrou práci a David mi taky hodně pomohl. Taky věří, že by jsi to neudělal" ,,Vždyť mě skoro nezná" ,,Ale věří mně a zná tě z mého vyprávění"

,,A ty jsi tu právničku viděla?" ,,Ano, je fajn a milá" ,,Jazzy, mně je jedno jestli je milá nebo zlá. Hlavně, aby byla dobrá a pokud chceš, aby mě odtud dostala tak je fakt jedno jestli je milá."

,,Kolik ji je?" ,,No myslím si, že je tak v našem věku" ,,Cože? To nemyslíš vážně ne?" ,,Proč?" ,,Vždyť nemůže mít žádné zkušenosti. To budou zbytečně vyhozené peníze" ,,Určitě ne. Podle mě je šikovná a určitě je sebevědomá. A v pátek za tebou prý přijde" ,,No to se fakt těším" zamumlal jsem.

,,Mi přijde jako kdyby jsi ven vůbec nechtěl" ,,Jasně, že chci. Ale zase mě všichni budou řešit a nenávidět. A jestli je ta právnička takhle mladá tak stejně nemám šanci" ,,Určitě máš šanci, neboj se" chytila mě za ruku.

,,Ještě máme nějaký čas tak mi povídej něco o Stassie a celkově o všem" řekl jsem a ona se usmála a přikývla.

Ahoooooj❤️ tak nová část je tu❤️ trvalo mi to déle, ale Vánoce se blíží a mám mega práce jak v práci tak i mimo práci😂😂 jak se těšíte na Vánoce? Taky jste takový vánoční blázni jako já?😂🎄

A co říkáte na tuto část? Jazzy se setkala s Roseline a ta si poslechla jejich příběh😮 a pak Jazzy šla za Justinem do vězení😌

A Justin už teď nevěří tomu, že by byla Roseline dobrá právnička. V příští části už se poprvé uvidí! Jak se na to těšíte?🤨

Budu moc ráda za vaše názory a komentáře, moc moc mi pomáhají❤️ mějte se krásně!❤️