O dva roky později

Justin

Ozval se rozhlas a v tu ránu se hned s tím otravným hlasitým bzučákem otevřely mříže. ,,Sláva" zamumlal můj spoluvězeň a seskočil z postele. Vzal jsem si svoji knihu a taky slezl z postele a šel ven. Postavil jsem se před mříže jako každý den a čekal až ke mně přijde strážný a zase mě bude osahávat a kontrolovat zda u sebe nemám něco nevhodného.

Nechápu tyhle kontroly vždy když vylezeme ven. To je několikrát denně. Poprvé to je ráno když jdeme dělat nějaké povinné práce. Povinnými pracemi myslím příprava jídel a úklid v kuchyni, práce a starost o prádlo, což je ta nejvíc nechutná část a pak práce venku takže nějaké úpravy a třeba hrabání hlíny. To je hlavně zážitek když na tebe paří slunce když je čtyřicet stupňů a ty musíš hrabat hlínu. No a povinné práce jsou rozdělené po týdnu. Takže jeden týden dělám něco a další týden zase něco.

Podruhé když jdeme ven je oběd a když jdeme do jídelny. Potřetí to je odpoledne když všichni vězni jdou na dvůr na čerstvý vzduch. To mám rád. Jsme tam hodinu a půl a když mě nesere jiný vězeň tak je tam klid.

No a počtvrté to je večeře a sprchy s tím, že sprchování je tady povoleno jednou za tři dny. Je tu málo sprch takže strážný mají seznamy i na naše sprchování a mají v tom nějaký systém. Člověk by se chtěl po třech dnech super vykoupat, ale to nejde když v jedné místnosti s pěti sprchami je dalších 30 chlapů. 

Možná se to někomu zdá jako docela velká volnost na vězení, ale bohužel to tak není. Co se týče těch prací tak všechny jsou hrozné. Když jdou vězni připravovat jídlo tak bůh ví, co v tom svém jídle všechno najdeš. Já samozřejmě do toho neplivu jak nějaký ostatní debilové, ale máš tam docela strach o život, protože tam máme normálně přístup k nožům. Potom uklízení kuchyně je velké zlo a pak ještě uklízení jídelny po těch prasatech.

Další práce je venku. A jelikož jsme v Kalifornii tak je tu celoročně vlastně teplo a vedro. Už několikrát se stalo, že někdo omdlel kvůli tomu vedru a přímému slunci. Jsem rád na vzduchu, ale uklízet tam dvůr a furt tam něco hrabat jen, aby nás zaměstnali je hrozný.

No a poslední práce v prádelně. Takže všechno prádlo třídit a házet do praček. Pereme ložní prádlo, což je hnus, protože se to pere jednou týdně a je to celé propocené. A samozřejmě nějaký prasata to třeba mají i pochcané a pak ještě něco horšího. Jsme chlapi a nejsou tu ženský a tak pro vyřešení našeho největšího problému máme pravačku nebo levačku. Přiznávám, že to samozřejmě taky dělám, ale existuje toaleťák nebo ubrousek. A ne, že to udělám do povlečení nebo do prostěradla a pak v tom ležím. A pak samozřejmě při tom praní je to vidět a je to nechutnost. A já se tam vždy málem pobliju. A nemůžu zapomenout na praní spodního prádla, taky moc velká chuťovka. Každý vězeň má čtvery spodky a na těch jsou vyšitý naše jména. Takže naštěstí se nemůže stát, že bych si někdy musel vzít jiný spodky. Asi jste pochopili, že praní prádla je moje nejméně oblíbená práce.

Dva roky. Jsem tu teprve dva roky a čeká mě ještě  dalších 60 let? Možná méně když umřu dřív než v 87, samozřejmě. Ale to bych mohl. Tady se z toho za chvíli hezky zblázním.

,,Tak Biebere, něco v kapsách máme?" Postavil se přede mě strážný a začal mě ohmatávat. ,,Nikdy nic nemám" zamumlal jsem otráveně. ,,Nehraj si na neviňátko, jsi ve vězení, zabil si dva lidi. A i tady jsi byl už několikrát na samotce tak tady předemnou nedělej nevinného kluka" zavrčel a strčil do mě. ,,Neříkám, že jsem nevinnej, ale nikdy jste u mě nic nenašli a ptal jsi se tak jsem odpověděl" pokrčil jsem rameny. ,,Frajírek" odplivl si a šel pryč.

Nejsem úplně oblíbenec u strážných. Sice nedělám žádné velké problémy jako někdo jiný třeba. Ale jsem na ně drzej a občas mám záchvaty vzteku a panické ataky a to je pak velký haló se mnou. Bohužel všechny moje psychické problémy mám z dětství a nemůžu se toho zbavit.

Když konečně všechny zkontrolovali tak nás vedli ven. Bylo tam teda extrémní vedro, ale to se nemůžu divit, protože je srpen. Našel jsem si nejlepší místečko, kde bylo nejvíce stínu a začal si číst knihu.

,,Biebere..." sedl si ke mně nejvíc otravnej debil. ,,Co je?" Povzdechl jsem si. ,,Nemáš něco?" ,,Co bych jako měl mít?" ,,Cigáro nebo nějaký prášky, abych si je rozdrtil?" Nadějně se na mě podíval. ,,Hele, to že jsem na stejný cele s tím největším dealerem tady tak to neznamená, že v těch sračkách jedu taky" zavrčel jsem. ,,Fajn, ale nechceš si od něho něco vzít a pak mi to dát? Arjay mě nenávidí a nic mi nedá" ,,Ani náhodou. Já v tom prostě nejedu a nikdy v tom nepojedu. A teď odprejskni" ,,Jsi fakt ochotnej" taky zavrčel a odešel pryč.

Tady ve vězení jsou vězni rozdělený do takových tříd dalo by se říct. Jako jsou ve světě bohaté třídy lidí nebo střední třídy a nebo ty nižší třídy lidí. Tady je to vlastně podobné.

Do nejvyšší třídy patří vězni typu jako jsou mafiáni nebo nějaký dealeři. Ti totiž, vůbec nevím jak, mají přístup k různých věcem, který dealujou. Takže cigarety, různé prášky možná i nějaké drogy. Tihle vězni totiž jsou oblíbenci u strážných. Buď strážní dostanou od nich zaplaceno a nebo jsou prostě kamarádi, nevím. Už několikrát jsem byl svědkem toho, že strážný vytahoval z kapsy různé zakázané věci a dával je Arjeovi, což je jeden z největším dealerů tady.

Ve vězeních to takhle prostě chodí. Peníze si vězni dokážou lehce sehnat, chodí jim třeba pár bankovek vždy v obálce od lidí zvenku. Myslím si, že v těch drsnějších věznicích to asi více hlídají, ale tady ti v obálce může přijít cokoliv. Takže když ti vězni mají peníze tak si pak koupí něco od těch dealerů.

Potom je tu nižší vrstva, kam si myslím, že zapadám i já. Jsou to vězni, kteří tu mají nějaký respekt, ale nejsou to ti úplně největší bossové. Pak další vrstva jsou takový normální, kteří nic nepáchají a jsou takový neviditelní. No a pak je ta nejnižší vrstva a to jsou většinou úplný tupci nebo smažky a nebo třeba pedofilové, kterých tu teda není málo a je to hrozný. Ubližovat dětem a znásilňovat je a pak je zabíjet, to je hrozný. Celkově někoho zabít je zlo. No a já jsem vlastně taky někoho zabil když jsem za to zavřený. Dva lidi. Dva blízký lidi.

Ale ještě jste neslyšeli celý můj příběh...

Roseline

Postavila jsem se před zrcadlo a upravila si límeček na blůzce. Zvedla jsem pohled a přes odraz zrcadla jsem se podívala na Camerona, který ke mně pomalu přišel a ze zadu mě objal. ,,Jsi nádherná" šeptl mi do ucha.

Snažila jsem se usmát, ale nešlo to a tak jsem se spíš zatvářila úplně kysele. ,,Co je za problém?" Odtáhl se ode mě. ,,Co je za problém? Nedělej, že to nevíš" zamumlala jsem a prohrábla si vlasy. ,,Sakra Rosie, co je?" Protočil očima.

,,Doprdele Camerone! Nedělej ze sebe blbce! Teď si hraješ na zlatíčko, ale včera jsi byl zase nalitej a choval ses ke mně příšerně!" Vykřikla jsem. ,,Zase se budeme bavit o tomhle?" ,,Jo budeme, protože mě to hrozně štve! Já chápu, že podnikání byl tvůj sen, ale když jsi zkrachoval tak jsi hned začal chlastat a já nechci, aby jsi se uchlastal k smrti. Ke mně se pak ožralej chováš jak ke kusu hovna. A pro mě tohle... tohle pro mě každým dnem ztrácí smysl!" Vyjekla jsem a ukázala mu můj zásnubní prstýnek.

,,Prosím, hlavně si ho nesundávej a neříkej něco, čeho budeš potom litovat" vydechl. ,,Já si tě chci vzít, ale jsme zasnoubení už rok a nic se neděje a ty jenom piješ a chováš se hrozně. Já nevím, jak dlouho to budu zvládat" řekla jsem rozklepaně.

,,Zařídím nám krásnou velkou svatbu ano?" Chytil mě za obličej a opřel mě o zeď. ,,Ty hlavně musíš přestat pít Came nebo to prostě s tebou vzdám" ,,Ne to neříkej. Já přestanu, neboj se. A budeme mít nádhernou svatbu a pak nádherný děti. Ano?" ,,Ano" šeptla jsem a on mě dlouze políbil.

,,Uhm, jsi tak dokonalá. Chci tě, teď hned" vzdychl mi do rtů. ,,Musím do práce" zašeptala jsem a pokroutila hlavou. ,,Tak se jednou zpozdíš, to nevadí. Něco si vymyslíš" vydechl a začal mi rozepínat knoflíčky na blůzce. ,,Fajn, tak si mě vem" usmála jsem se a vrhla se na něj.

********

,,Omlouvám se, moc se omlouvám za zpoždění, měla jsem problémy s autem" řekla jsem rychle když jsem vběhla do zasedačky. ,,Roseline v pořádku, ale příště radši napiš" řekla šéfová. ,,Ano, určitě, omlouvám se a už se to nestane" řekla jsem a sedla si na místo.

,,Fajn, tak můžeme začít. Máme nový měsíc a mám tu připraveno zase několik případů, které dnes mezi vás rozdělím" řekla s úsměvem a já se zhluboka nadechla.

Prosím, prosím, prosím. Ať už konečně dostanu nějaký velký případ. Jinak se už opravdu zblázním.

Ahoooj❤️ tak je tu nová část❤️ chci vám moc poděkovat za vaši úžasnou aktivitu❤️ jsem ráda, že se vám prolog líbil❤️ tak snad se vám líbila i tahle část a budete chtít nadále tenhle příběh číst❤️🙏🏻

Co říkáte na tuto část? Měli jsme tu menší popis jak to ve vězení chodí. Zase jsem si tam hodně vymýšlela, opravdu netuším jak to mají ve vězení a jak jim to tam funguje. Takže tohle byla jen moje fantazie😄😄

A pak se nám tu objevil i přítel Roseline, Cameron. Očividně má nějaký problémy s alkoholem, ale zatím je mezi nimi všechno v pohodě asi🤔 co si o Cameronovi myslíte?

A na konci šéfová v kanceláři rozdává nové případy. Jaký asi dostane Rose?😄🤔

Budu moc ráda za vaše názory a komentáře, minule jsem z vás byla moc nadšená❤️ tak snad to teď bude podobné❤️ předem děkuji a mějte se hezky. Další část bude buď v pátek nebo v sobotu, papa❤️❤️