Jenna a Jana seděly vedle sebe a držely se za ruce. Oběma se v očích leskly slzy. Honzův táta čekal ve frontě u výčepu a Danny tiše sledoval svoje vlastní propletené prsty. Nikdo z nich nepromluvil od té doby, co si objednali svá jídla v restauraci, kam se vydali po pohřbu. Celý obřad byl hezký. Farář pronesl nádhernou řeč a jeden z jeho pomocníků ji přeložil do angličtiny.

Slunce je pálilo z oblohy, když stáli před jemným náhrobkem, na kterém bylo ozdobným písmem vyvedeno jméno, které si Honza tak oblíbil. Lily se vždycky smála, když jí říkal, jak to není fér, že ona má tak překrásné jméno a on tak obyčejné. Honza se ostře nadechl, když si na to vzpomněl. Nechtěl plakat.

Ani zpívající ptáci nikomu nedokázali zvednout náladu. Stáli tam a sledovali tmavý kámen, jakoby snad čekali, že když na něj budou koukat dost dlouho, tak zmizí a Lily se vrátí zpátky. Honza si promnul obličej a pevně sevřel skleničku s pitím, kterou před pár minutami přinesla servírka.

Přestože nechtěl, myšlenky se mu od Lily na chvíli vzdálily. Přestože sám sebe přesvědčoval, že dnešek patří jen Lily a měl by na ni vzpomínat, než se v životě posune dál, jeho mysl stále okupovala Ema. Byl stále nervóznější z toho, že ji nechal s úplně cizím člověkem, ale zároveň si byl podivně jistý, že se o ni Lukáš postará, jak nejlépe dokáže. Myšlenka na to, jak se na sebe s Emou šťastně smáli, když Honza odcházel, ho uklidnila a on se ve svých myšlenkách vrátil k obřadu.

Lilyni přátelé z Londýna a zbytek rodiny z Anglie na pohřeb nepřiletěli. Andersonovi se rozhodli, že uspořádají ještě jednu rozlučku tam. V Praze Lily opravdové přátele snad ani neměla a jediný, kdo byl ochoten přijít byl Honzův kolega Marek. Ovšem ten musel odejít téměř hned poté, co obřad skončil a tak zůstali Andersonovi s Tomanovými sami.

Honza zůstal stát před hrobem jeho manželky ještě dlouho poté, co ostatní odešli. Rukou přejel po písmenech, které tvořili její jméno a zastavil se před datem její smrti. Jak mohl dopustit, aby opustila Emu takhle mladá? Hlavou mu proběhly vzpomínky na všechny ty výlety, které spolu podnikli.

Honza se smál a rozběhl se nahoru do kopce po prašné cestě. Ema mu seděla na zádech a držela se ho jako klíště. Její smích ho poháněl v před, i když jeho nohy protestovaly. Když se konečně vyškrábali nahoru, rozložili na trávě modrou deku a Ema začala z baťohu vytahovat piknik. Honza se usadil na deku a sledoval, jak se na vrcholek vyhoupla i Lily. Na tváři jí seděl úsměv, když si sedla k němu. Ema se rozběhla po louce a začala trhat sedmikrásky.
„Come here, baby, let's eat!" zavolala na ni Lily. Ema se usmála a zvedla ruku s kyticí sedmikrásek.
„Coming!" odpověděla, ale znovu se sehnula k zemi a trhala dál. Lily nespokojeně mlaskla. Honza se zasmál a znovu se otočil na jejich malou dcerku.
„Tak pojď, sluníčko, maminka už má hlad." zavolal na ni a Ema se zvedla ze země. Se širokým úsměvem a kyticí sedmikrásek se rozběhla k dece.

Byl to jejich poslední výlet. Poslední den, který strávil s Lily. Poslední den, který Ema strávila s Lily. Když si ten výlet přehrával v hlavě znovu a znovu, tím více chyb na něm nacházel. Proč nebyli šťastnější? Proč si neužívali víc vítr, který jim čechral vlasy? Proč se pořádně nepodívali na ten nádherný západ slunce? Proč..?

„What are you thinking about?" Hlas Jenny ho vytáhl ze vzpomínek.
„Lily." odpověděl prostě.
„What about her?"
„This one trip we went to." Honza se slabě usmál a Jenna ho následovala.
„Just the two of you?"
„No, Ema was there too of course."
„Of course..." Jenna přikývla a tak zvláštně se na Honzu podívala. Hovor u stolu se pomalu rozběhl. Danny nebyl hlasitý a rozesmátý, jako obvykle, ale po chvíli se i on zapojil. Po obědě by snad řekli, že se i docela bavili.

„Co kdybych zavolal Lukášovi, aby si k nám přisedl na kafe a přivedl Emu? Nechci, aby ji musel tak dlouho hlídat, určitě má na práci jiné věci." zamumlal Honza směrem k Janě, která přikývla.
„No jasně, měla by tady být s námi."
„Udělal jsem chybu, když jsem ji nechal u Lukáše, místo aby šla s námi?"
„What's wrong?" přerušila je Jenna, když si všimla Honzova výrazu.
„Oh nothing, I was just wondering if Ema shouldn't have been here with us the whole time."
„She's too young for any of this." ozval se nečekaně Danny a smutně se na Honzu usmál. „You did the right thing, John." Honza přikývl a zbytek konverzace pouštěl jedním uchem dovnitř a druhým ven. Neustále pokukoval po dveřích, přestože mu Lukáš napsal, že dorazí nejdříve za dvacet minut.

____

Honza vyskočil ze židle, jen co mezi dveřmi uviděl dvě známé postavy. Ema pevně svírala Lukášovu ruku a vesele se zubila.
„Ahoj tati!"
„Ahoj sluníčko." Honza Emu pohladil po vlasech. „Děkuju, Lukáši." zvedl oči od Emy a usmál se.
„Bylo mi ctí. Slečna Ema je velmi chytrá a zábavná." řekl naškrobeně a hluboce se jí poklonil. Ema se smála.
„Nevadí, že půjdu za babičkou?" ozvala se za chvilku a oba souhlasně přikývli. Rychle na rozloučenou objala Lukáše, než se rozběhla ke stolu.
„Kolik ti mám dát?" zeptal se Honza a vytáhl z kapsy peněženku. Lukáš se zasmál a zavrtěl hlavou.
„Prosím tě, nedělal jsem to pro peníze.
„Já vím, ale stejně, zabil jsi tím většinu dne-" Honza k Lukášovi natáhl ruku s pár bankovkami, ale ten ji se smíchem odstrčil.
„Myslím to vážně, Ema je skvělá a vůbec nezlobila. Nic mi za to nedávej." Honza si Lukáše změřil nedůvěřivým pohledem, což ho jedině ještě víc rozesmálo.
„Můžu tě za to alespoň pozvat na kafe?" Lukáš pořád ještě s úsměvem přikývl. „Tak fajn, Ema bude nadšená." Honza kývl hlavou ke stolu, ale Lukáš nejistě zavrtěl hlavou.
„Není to blbý, abych se tam k vám takhle nakýbloval? Určitě budete chtít mít nějaký čas jen pro sebe, jako rodina." Honza najednou znejistěl a otočil se ke stolu. Nechtěl, aby měl Lukáš pravdu. „Naprosto to chápu, Honzo. Nedělej si s tím starosti." Lukáš se usmál a otočil se k odchodu. „Moc rád jsem tě poznal, Honzo." dodal ještě, než vyšel ze dveří.
„Počkej, Lukáši." Honza ho dohonil pár rychlými kroky. „Co kdybych tě teda na kafe pozval někdy jindy?"
„Budu moc rád."
„Tak zatím." Honza se vrátil ke stolu, kde byla akorát Ema uprostřed výčtu všech her, které s Lukášem hráli. Až o několik desítek minut později si Honza uvědomil, že na Lily nemyslel tak moc, jak by si v tento den zasloužila.

V restauraci už nevydrželi moc dlouho. Vydali se tedy na procházku Prahou a zastavovali u každého hřiště, které potkali. Na Andělu se Ema zastavila u svých oblíbených houpaček a Danny s Rudolfem se jí snažili co nejvíce rozhoupat. Jana stála vedle nich a napomínala je, když se jí zdálo, že má Ema nohy výš než hlavu.
„He looked nice." Honza zvedl hlavu a viděl, jak se na něj Jenna usmívá.
„He is." Ani na chvilku ho nenapadlo zeptat se, koho Jenna myslí.
„Will you two go on a date together?"
„Yeah, I invited him to get a cup of coffee."
„That's beautiful." Honza se usmál.
„I hope we'll be good friends someday."'
„Friends?" Jenna si Honzu pozorně prohlížela. „It's okay to like him." Honza zmateně nakrčil obočí, než mu to došlo.
„I meant date as just hanging out with a friend. There's nothing romantic between us."
„Don't close up your heart just because she's not here anymore."
„What do you mean?" Jenna zhluboka vydechla a uvolnila si z vlasů sponu a ony se jí krásně rozprostřely po ramenou. Honzu zarazilo, jak strašně moc si s Lily byly podobné. Nikdy předtím si toho nevšiml.
„Sometimes it looked like-" Jenna se zarazila. „I don't want you to feel bad but I'm sure you've noticed it too. Sometimes you were more like-" Jenna sklonila hlavu, než se odvážila pokračovat. „You were more like really really good friends than anything else, sweetheart." Honza na Jennu zůstal nechápavě zírat.
„What do you mean? I loved her."
„I know that, sweetheart, we all do, really. But I'd hestiate to say that you two were in love." Honza se cítil, jako kdyby mu zastavilo srdce. Nebylo to tak, že by se ho nějak smrtelně dotklo to, co Jenna řekla. Šlo spíš o to, že tohle byly přesně ty myšlenky, kterých se tak bál. Spalovaly ho zaživa. V hlavě mu vyplavala vzpomínka na jejich poslední výlet. Na jejich poslední společný den. Na to, jak spolu s Emou dováděli a nechali Lily daleko za sebou. Byli pro ni snad špatná rodina?
„I didn't mean it like that."
„Like what?"
„I see in your face what you're thinking about. I know you loved her the most you ever could and she loved you too. Both of you."
„Have I disappointed her?" Honza zvedl k Jenně své oči, které se mu začínaly plnit slzami. „Was I just not good enough?"
„Oh sweetheart, you were so much more than enough. Come here." Obmotala kolem něj své ruce, ale Honza to objetí nedokázal opětovat. „Just give this thought a second. If you were in her place, you wouldn't want her to stay alone, would you? And I know - I just know – she wouldn't want that too." Honza Jennu konečně objal a mezi prsty žmoulal látku její černé halenky. Konečně vypustil slzy.