yourflower🌺
Kecáš!

yourflower🌺
Ty sis to konečně po 3 týdnech aspoň zobrazil! ^^

yourflower🌺
Doufám, že jsi v pořádku a nestalo se nic vážného...

yourflower🌺
Kdyžtak...tu jsem :))

yourflower🌺
Můžeš mi kdykoliv napsat ^^

—

Byla jsem v uličce knihovny a radovala se nad tím, že je neznámý konečně online. Vykouzlilo mi to úsměv na tváři.

Byla jsem tím tak zabraná a čekala, jestli něco odpoví, že jsem si nevšimla člověka, který si chtěl vzít knihu, která byla přesně na tom místě, kde jsem stála já.

,,Dovolíš?" promluvil někdo těsně za mnou. Ani nepočkal na mou odpověd a už se rukou natahoval pro knihu. Byla jsem lehce v transu, jelikož se dotyčný ani neobtěžoval mě nějak odstrčit a rovnou se mi nalepil na záda. Ani jsem se mu nestihla podívat do tváře.

Hezká vůně.

Proč mám divný pocit?

Podle hlasu chlapce, se v polovině s knihou v ruce zastavil. Vypadalo to, jako by přemýšlel. Stále jsem neměla odvahu na to se jakkoliv pohnout. Najednou si jeho volnou levou ruku položil na poličku vedle mě a tím mě tak uvěznil. Cítila jsem jeho dech na krku.

Který nervózně vydechl.

,,Slibuješ že nebudeš křičet?"

Co?

Měla jsem už trochu strach. Tep se mi zvýšil a nepatrně jsem přikývla.

,,Dobře. Tak zavři oči."

Udělala jsem tak, jak mi řekl a zachvíli jsem ucítla látku, jenž mi uvazoval kolem očí.

Dělá si srandu?!

Chtěla jsem začít namítat a vzpírat se, ale má roztřesená kolena a strach mi to nedovolovali. S uvázanou látkou mě opatrně chytl za ramena a pomalu si mě zřejmě otočil čelem k sobě. Byl rozhodně vyšší.

,,I když je látka černá, neotevírej prosím oči, ano? Slibuju, že se ti nic nestane. Bude to jenom chvilka." Oznámil mi.

Jedna jeho ruka se pomalu přesunovala na můj zátylek a za chvíli byla zapletená ve vlasech na mém týle. Nervózně jsem si hrála s prsty. Co se bude dít?

Odpověď na mou myšlenku mi přišla téměř okamžitě.

Jeho teplé rty se dotkly těch mých. Byl to něžný a z jeho strany procítěný polibek. A já byla v koncích.

Právě jsem nechala políbit mě cizího člověka?

Ale v hloubi duše mi to vůbec nevadilo.

Zvláštní.

Chvíli po polibku nechal rty ještě nekolik sekund přitisknuté, ale pak se odtáhl. Z nějakého důvodu jsem nemohla uklidnit své srdce.

Možná proto, že by to mohl být neznámý?

O můj Bože, co když je to fakt on? Co budu dělat?

Uvnitř jsem panikařila a zároveň jsem pociťovala neznámé vzrušení.

,,Teď počítej nahlas do třiceti a až dojdeš k výslednému číslu, teprve pak si šátek sundáš."

Začala jsem tedy počítat.

Když jsem s kapkou zvědavosti došla k číslu třicet, látku jsem si sundala, ale koukla se bohužel do prázdné uličky.

,,Co to sakra bylo?" zamumlala jsem si pod nos a zamračila se. Byla jsem zmatená.