„Prosím Bakugo."

Propaluji ho vražedným pohledem.

Neuhne.

Neuhne pohledem.

Necukne sebou.

Jen se na mě dívá klidně chladnýma očima.

Proč se s ním vlastně nebavím?

Vypadá jako fajn kluk.

A taky vždycky byl.

Jen jsem si toho nevšiml.

Motal se pořád kolem tebe a já ho bral jako tvého spojence.

Co taky je.

Ale...

Teď, v tuhle chvíli mi nevadí.

Proč je tomu tak Deku?