Third pov

Nejhorší, co matka může zažít je, že ztratí své dítě. Je to jako kdyby ji vytrhli srdce z hrudi a roztříštili na miliony kousíčků. Je to její nejhorší noční můra. Může se na chvilku někam zakoukat a potom zjistí, že je dítě z pískoviště pryč. Nebo když ho ztratí v obchodním centru. Obvolává jeho jméno, plíce si může vykřičet, ale dítě se k ní nepřiběhne. A zmizí nadobro beze stopy. A nebo co je nejhorší, potratit už v těhotenství. Už necítit, jak se její miminko převaluje, jak nekope. Cítí jeho ručičku, která je natisknutá k bříšku avšak nedělá nic. Je mrtvé. Uvnitř své matky.

Rose nebyla nikdy na rodičovství připravená. Nečekala to, že by se jednoho dne stala matkou. Od jejích pubertálních let se vědělo, že početí dítěte nebude možné. Rose se s tím smířila poměrně rychle, protože v patnácti letech si sebe vůbec nepředstavovala jako matku. Pokud na ulici viděla dítě, nijak jí to smutek nevyvolávalo. Chtěla se spíše věnovat svým koníčkům. Ode dne, kdy jí doktor řekl, že je v očekávání, Rose byla vystrašená a šťastná zároveň. Jako kdyby se v ní něco prolomilo a vyvolalo mateřské pudy, jež v sobě zadržovala.

Na jednu stranu se bála. Nebyla vyrovnaná sama se sebou a měla se stát matkou. Jenže na tu druhou stranu ji to hrozně moc potěšilo. Věděla, kolik stovek možná tisíců párů se snaží o dítě, ale nevychází jim to. Tak proč by měla truchlit? Rose s Louisem zplodili zázrak. Samozřejmě ani jeden z nich na to nebyl připravený. Obzvlášť Louis, který to snášel těžce a proto od něj Rose utekla. Přeletěla půlku zeměkoule, aby její dítě bylo v bezpečí a daleko od něj a jeho sporů s gangem. Myslela si, že to bude tak nejlepší. Louis se s ní nikdy neuvidí, ona neuvidí jeho, zapomenou na sebe, Rose porodí, vezme si někoho jiného a budou spolu žít šťastně až do smrti. Jenže, život je plný neočekávaných převratů a tak se Rose s Louisem znovu shledali. Louis ji hledal půl roku, než ji našel. Mnohokrát to chtěl vzdát, ale něco ho pořád přemlouvalo, aby pokračoval dál. A proto tu byl. Vždycky tu pro ni byl. A i teď musel být tady pro obě dvě.

Rose se svíjela bolestí na lehátku, které ji vezlo chodbami nemocnice na porodnici. Byla připojena na kapačku a na něco, co by její bolesti mělo tlumit, ale nepomáhalo to. Vlasy se jí lepily na zpocené čelo. Nehty zakrývala do Jackovo ruky. Těkala očima po doktorech a sestřičkách, aby upoutala svou mysl od té nehorázné bolesti." Rose všechno bude v pořádku. Obě dvě budete" poslouchala Jackův vlídný hlas, jež je jevil jako z povzdálí.

Nádech, výdech, pauza. Nádech, výdech, pauza. Jejich ruce se náhle odpojili, když Rose vezli na ambulanci. Jack zůstal stát na nemocniční chodbě, opíral se o hůl a v hlavě si přehrával jen 3 slova: Ať to přežijou.

Hodiny se vlekly pomalu. Jako líná řeka proplouvající mezi těžkými kameny. Matthew- Jack ho zavolal hned, jak do nemocnice přijeli- chodil po chodbě sem a tam a občas si prohrábl vlasy ve snaze myslet na něco jiného. Srdce mu bilo rychle, nedokázal ukonejšit své myšlenky. Bál se o ní. Bál se o dítě, v níž žilo. On je měl chránit. Měl se o ně postarat. Připadal si tak nepotřebný a zahanbený. Věděl, že měl zabránit tomu, aby Rose šla s Louisem na schůzku. Teď toho docela hodně lituje. Jestli se jí nebo dítěti něco stane, bude to mít Louis na krku. Už pomyšlení na něj Matthew zatíná pěsti. Pokud ho uvidí, nebude se moc ovládat. Už od prvního pohledu se mu Louis nelíbil- jak jinak. Vůbec by to do Rose neřekl, že by chodila s někým takovým. Ale, jak už jednou řekl jeden nejmenovaný řecký filozof, nikdo si lásku neurčuje.

Matthew zaslechl kroky, které k němu přicházely. Pomalu se za němi otočil. Jeho obavy se vyplnily. Zatnul nehty do své ruky o něco silněji. Louis k nim mířil s kamennou tváří a rázným krokem. Tvářil se vážně, ale v sobě dusil paniku. Za nim šla Rebecca s Harrym. Matthew je neznal, jen od vidění, takže to v něm vyvolávalo menší strach. Jack se zvedl z tvrdé plastové židle. Věděl, že tohle nedopadne dobře.

" Jak je jí?" Louis šel hned k tématu a nesnažil se o nějaké rozboje. I když měl pořád nutkání Mattovi jednu vrazit.

" Co ty tady děláš?" vyprskl na něj Matthew nepřijemně a podíval se mu zpříma do očí. Louis se napřímil. Neměl rád, když s ním někdo mluvil takovýmhle tónem. Nadechoval se, že něco řekne, ale do rozhovoru jim skočil Jack.

" Zavolal jsem mu já" řekl rozklepaným hlasem. Matthew se na něj otočil se vytřeštěnýma očima. " I on by měl vědět, jak na tom Rose je" pokrčil rameny a ušklebil se. Cítil, jak se mu potí dlaně. Louis se samolibně pousmál. Teď měl nad Matthewem, což ho potěšilo. Matthew přerušil jejich oční kontakt a sednul si na nejbližší židli.

" Ještě nic nevíme. Už je tam tři hodiny" vydechl ze sebe a promnul si prstama unavené oči. Rebbeca s Harrym si sedli také. A další hodinu tam všichni seděli, jen mlčeli, nevěnovali si žádný pohled a za Rose se modlili.

***

Rose se cítila strašně slabě. Probouzela se za doprovodu pípajících přístrojů a ostrých světel. Musela víčka nejdřív pomalu otevírat, než si na světlo zvykla. V puse měla sucho, v hrdle ji nepříjemně škrábalo. Cítila, jak do nosu vedou trubičky, které ji umožnily lépe dýchat. Podívala se po místnosti. Za oknem už se stmívalo. Osamělé postele na pravé straně od ní stály na kovových nohách. Kapačka ji vedla rovnou do žíly na hřbetu ruky. Rose si rychle uvědomila, proč tu je a vystrašeně se podívala na své břicho pod přikrývkou. Dala si na něj ruku, jestli svoji holčičku neucítí. Bohužel, necítila nic. Srdce se ji rozbušilo tak, jak se dostavila bolest. Rychle a nekompromisně. Do místnosti náhle vešla sestra s doktorkou.

" Ach, konečně jste se probudila" řekla ji slušně doktorka přistupující k její posteli. " Jak vám je slečno Rose?" optala se laskavým hlasem, jež by hladil po duši.

" Líp, děkuju. Ehm, nemohli byste mi dát napít?" poprosila ji Rose chraplavým hlasem. Sestřička pohotově sáhla po kelímku s vodou a brčko vložila Rose do úst. Rose se ihned ulevilo, když ji tekutina stékala po vyprahlém hrdle.

" Rose měla jste mírnou abrupci placenty. V podstatě jde o stav, kdy se placenta předčasně začíná odlučovat od děložní stěny. Zatím se odlučuje část placenty, takže jsme vám injekčně vyvolali porod, aby se co nejdřív dostala placenta z těla a neohrozila váš nebo život dítěti. Necháme si tu vás přes noc na pozorování a uvidíme, jak budeme postupovat dál" doktorka mluvila pomalu a srozumitelně, aby to Rose mohla vstřebat.

" Děkuju" poděkoval skoro neslyšně Rose směrem k doktorce.

" Nemáte vůbec zač" doktorka se usmála, opsala si do desek Rosečin nynější stav a odešla z místnosti.

" Máte tady návštěvu. Chcete je vidět?" zeptala se sestřička a odložila kelímek na noční stolek vedle postele. Rose přikývla. I přes to, co se včera stalo, chtěla Rose vidět Matthewa. Sestřička odešla ke dveřím a otevřela je. Do místnosti vstoupil Matthew. Byl unavený a plný obav. Když se podíval na Rose, stres se trochu umírnil. Přešel k její posteli a sedl si na židli.

" Jak ti je?" zeptal se místo pozdravu.

" Jde to" pokrčila Rose mírně rameny. Matthew ji vzal za ruku. Rose měla vždy studenější ruce, ale teď byly více promrzlé a neprokrvené.

" A miminko?"

" Taky je v pořádku. Měla jsem abrupci placenty..." a řekla mu všechno, co jí řekla doktorka. Matthew ji bedlivě naslouchal a nenechal si uniknout jediné slovo. Rose se jen ztěží dívala do jeho očí. Pořád cítila nejistotu a podraz z její strany. Bylo ji ze sebe zle, ale byla ráda, že je Matthew tady. Jenže.... Její srdce toužilo po někom jiném. Mlčky se dlouho na sebe jen tak dívali. Matthew věděl, že Rose něco tíží. Něco jiného, než byl její stav. Chtěl se jí zeptat, ale bál se, že by jí tím nějak vykolejil. A tak se toho ujala.

" Matthew, musím ti něco říct" hlesla. Matthew se narovnal na židli a nepřestával ji držet za ruku. "Já... Ani ti nedokážu pořádně splatit to, cos pro mě udělal. Byl jsi mojí podporou, jak psychickou tak finanční. Byl jsi tu pro mě a pro miminko. Snažíš se být tátou, i když není malá tvoje. A... Je mi to strašně líto, ale...." Rose nedokázala potlačit slzy. Už se jí samolibě koulely po tvářích.

" Ty ho pořád miluješ" dokončil to za ní. Rose jen přikývla a schovala si obličej do dlaní. Cítila se jako ta největší špína a lhářka. Dusila v sobě vzlyky, které se chtěly dostat na povrch. Bylo jí to tak strašně moc líto. Matthew se o ni staral, miloval ji a ona ho potom takhle zradí. Nemohla se na Matta ani podívat. Nechtěla vidět ten jeho lítostný a bolestný pohled. Bylo ji ze sebe zle. Matthew ji zase vzal za ruku. Rose se na něj přes slzy podívala. " To je v pořádku Rose" řekl klidně.

" Ale-"

" Rose" zarazil ji. " Chci, abys byla šťastná. Pokud ho miluješ, buď s ním. Pokud si mu odpustila, odpustím mu i já. A malá bude mít při sobě toho pravého otce, který ji bude milovat. Věř mi, dneska mi ukázal, že mu na tobě a na ni záleží. Zažilas sis hodně utrpení, teď si zasloužíš být šťastná"