Nejspíš jsem po Zaynově odchodu zase usnul, jelikož když jsme se vzbudil, do ošetřovny už pronikaly sluneční paprsky. Byl jsem celý zpocený a roztřesený, jelikož mě celou noc provázeli děsivé sny, kdy mě neznámý muži znásilňovali, bili a nadávali mi těmi nejhoršími nadávkami, jaké jsem znal.

Nejhorší na tom bylo, že zítra budou mé noční můry realitou.

Pořád jsem tomu nemohl uvěřit. Nechal jsem se hloupě chytit, celá moje, Niallova i Zaynova snaha přišla vniveč. A trest, který jsem dostal, byl až příliš vysoký. Proč jsou alfy tak kruté? Proč chtějí mou touhu po svobodě trestat tím, že moje tělo prodají neznámému a krutému člověku?

Schoulil jsem se do klubíčka a dal průchod svým slzám. Nemělo smysl se tvářit statečně a mít hlavu hrdě vztyčenou. Mohl jsem alespoň trochu ulevit té příšerné tíze na hrudi tím, že se vypláču.

Najednou se otevřely dveře a dovnitř vešel Niall, bledý, kruhy pod očima a obličej stažený úzkostí. Zavřel za sebou dveře a rychle přešel k mojí posteli. Posadil jsem se a mlčky k němu natáhl ruce. Blonďáček mě pevně objal a přitiskl k sobě. Ve vlasech jsem ucítil vlhkost, jak mě smáčely jeho slzy.

,,Je mi to tak líto Lou," zašeptal s potlačovaným pláčem. Sevřelo se mi srdce.

,,Můžu si za to sám. Nechal jsem se chytit," vzlykl jsem tiše ale Niall zavrtěl hlavou a posadil se na postel vedle mě.

,,Zayn mi řekl, co se stalo. Byl jsi moc statečný a dostal ses opravdu daleko. Ale neměl jsi šanci Lou. Není to o tom, že bys byl slabý nebo neschopný. Ale nejbližší civilizace je podle Zaynových slov přibližně 35 kilometrů daleko a kolem nás jsou jen špatně udržované silnice nebo lesy. A žádná z omeg se tu nebude prohánět v autě. A každá beta nebo alfa by nás okamžitě odvezla zpět, protože by za nás dostali odměnu," povzdechl si Niall. ,,Odsud není úniku, Louisi."

Zabořil jsem si tvář do dlaní a rozvzlykal se.

,,Bojím se, Ni."

Ucítil jsem, jak mě soucitně hladí po zádech. ,,Já vím Lou. Ale neztrácej naději, nesmíš ji ztratit, jinak se zhroutíš. Pořád si tě může vzít milá a hodná alfa, která tě bude milovat."

Zvedl jsem ke svému kamarádovi oči a viděl jsem, že ani on sám svým slovům nevěří. Bylo těžké uchovat si víru v ty, kteří nám připravovali tolik útrap a bolesti.

,,A nejhorší na tom je, že už nikdy neuvidím svou rodinu, tebe ani Zayna," šeptl jsem zlomeně. Niall byl pro mě nejlepším přítelem, jakého jsem kdy měl, protože mě podržel ve chvíli, kdy jsem všechny ztratil, a můj svět se rozpadl na kousky. Byl ochotný kvůli mně riskovat své vlastní zdraví, jen aby mi pomohl. A v této době, kdy jsem kolem sebe neměl mámu, tátu ani milované sestřičky, představoval Niall moji rodinu. Stejně tak Zayn. Člověk, který mi svým chováním přeci jen dával alespoň malou naději, že ne všichni lidé jsou zlý a v některých stále můžu najít špetku dobrého.

,,Uvidíš mě," slíbil Niall a pevně stiskl moje ruce. ,,Musíš být na svoji alfu hodný Lou. Když si tě oblíbí, můžeš ho požádat, aby tě za mnou vzal do centra anebo zjistil, u které alfy jsem."

,,Ty ses s tím snad smířil? Že budeš patřit nějaké alfě?" zazíral jsem na něho. Niall ode mě odvrátil zrak a svěsil ramena.

,,Já už nedokážu bojovat Louisi. Chuť vzbouřit se jsem ztratil po té, co mi zabili rodiče. Kromě nich mám jen brášku, a ten žije se svou rodinou v Austrálii, takže bych ho těžko hledal. Já už nemám v podstatě nic. Tím neříkám, že se mi tohle všechno líbí, ne, já to nenávidím stejně jako ty. Jen..jen už nemám sílu se bránit," vydechl Niall.

Přitiskl jsem si ho pevně k sobě, když v tom se otevřely dveře a dovnitř vešel Zayn ve svém lékařském plášti.

,,Dobré ráno Lou," pozdravil mě s povzbudivým úsměvem, který jsem mu ale nedokázal oplatit. Všiml jsem si totiž, co drží v ruce. Oblečení, které jsme nosili ve výcvikovém centru. To znamenalo jediné. Že odcházím mezi čtyřky.

Zayn si všiml, kam se mé vyděšené oči stáčí a povzdechl si. Podal mi plastový kalíšek, kde byla velká pilulka. Zvedl jsem k němu tázavé oči.

,,Supresiva," vysvětlil a já si okamžitě vložil tabletku na jazyk a zapil vodou. ,,Nesmíš mít v den aukce heat."

,,Zayne, nemůžeme mu opravdu nějak pomoci?" zeptal se úpěnlivě Niall a Zayn si sedl k nám.

,,Jediné co jsem pro něho mohl udělat, bylo přimluvit se, aby neskončil jako děvka ve vykřičeném domě omeg. Já už opravdu víc udělat nemůžu."

,,I za to ti moc děkuji Zayne," řekl jsem tiše a roztřesenýma rukama si položil na klín pečlivě vyžehlené oblečení.

Zayn mě stále pozoroval. ,,Jak se převlíkneš Louisi, odvedu tě mezi čtyřky, které se také chystají na zítřejší aukci. Musí vás trochu připravit."

,,Jistě," řekl jsem a hlas se mi na konci zlomil. V očích mě opět zaštípaly slzy.

--

Poté, co mě Zayn odvedl mezi čtyřky, začal maraton pravidel, zákazů a příkazů, které musíme dodržovat v domácnosti naší nové alfy. Samozřejmě, každá alfa si nastaví své pravidla ale chtěli nás připravit na vše, jelikož jak nám bylo řečeno, i když jsme čtyřky, budeme se chovat jak nejlépe umíme, jelikož toto je prestižní výcvikové centrum.

Bylo mi doslova zle z toho, dívat se na ostatní čtyřky, které zítra stihne stejný osud jako mě. Ty dívky a chlapci byli jako porouchané hračky. Nikdo z nich se ani nehnul, jen klopili svůj pohled do země, ruce složené na klíně. A ta bolest, která se skrývala v jejich očích. Co si asi museli vytrpět od svých trenérů? Chodili v noci kolem jejich lehátek a náhodně si vybírali, který z těch chudáků je dnes večer obšťastní?

Pro některé z nich bude aukce vysvobozením, pro některé bude peklem.

Pro mě to bude osud, který je snad horší než smrt.

,,Pamatujte, že dokud z vás alfa neučiní svou mates, může vás v případě nespokojenosti vždy vrátit zpět do centra, kde dostanete ještě jednu šanci na novou alfu. Pokud ale i v druhém případě selžete, stáváte se pětkami," vykládala rusovlasá trenérka, kterou jsem nikdy předtím neviděl. ,,Vy sami od své alfy odejít nemůžete. Musíte si neustále opakovat, že jste své alfě nablízku proto, abyste mohli vyplnit každé její přání. Pokud tak neučiníte, má alfa všechny práva vás potrestat. Neznepříjemňujte si tedy život více, než je nutné."

S těmito slovy rusovláska odešla a trenéři nás odvedli na večeři. Pokud jsem si předtím stěžoval, že dostáváme chudé jídlo, tak to nebylo nic oproti tomu, co jsem měl na talíři teď. Hromádku neochucené, vodnaté kaše, kousek tvrdého chleba a sklenici vody. Nicméně jsem byl tak vyhladovělý, že jsem do sebe tu odpornou hmotu naházel během pár vteřin.

Po večeři nás poslali rovnou spát s tím, že do koupelny půjdeme ráno, kde nás budou chystat na dopolední aukci. Jen z té představy se mi udělalo zle a chtělo se mi zvracet. Kéž bych to mohl nějak oddálit. Kéž bych se mohl ještě na pár týdnů vrátit mezi jedničky.

Když jsem v noci ležel na lehátku a díval se do stropu, cítil jsem takovou bezmoc, že jsem měl pocit, že vybuchnu. Nemohl jsem usnout, jen jsem ležel a naslouchal tichému, pravidelnému oddechování ostatních omeg, které byli už příliš zlomené na to, aby se báli svého dalšího osudu. Já ale stále zlomený nebyl. A pořád ve mně panoval pud sebezáchovy a toužil jsem utéct od toho všeho, pryč ke své rodině. Otočil jsem hlavu směrem k oknu a modlil se k bohu, aby tato noc nikdy neskončila.

Když o pár hodin později na mou tvář dopadly první ranní paprsky, věděl jsem, že bůh mé přání nevyslyšel.

--

Ráno nás všechny nahnali do sprch, jako stádo dobytka, kde jsme se pečlivě umyli a odstranili ze svého těla přebytečné chloupky. Následně dorazilo několik žen, které byly bety a měly se postarat o naši vizáž.

Dívka, která měla na starost mě, byla velmi milá a usměvavá a já se cítil maličko klidněji, když byla vedle mě. Alespoň nějaká přátelská tvář.

,,O tebe se určitě alfy poperou. Jsi nádherný," lichotila mi, když mi nepatrně zvýrazňovala lícní kosti a na řasy nanášela trochu černé barvy.

,,Byl bych raději, kdyby tomu tak nebylo," zamumlal jsem tiše.

,,Ale no tak, vždyť na tebe možná čeká láska tvého života, která tě bude milovat a ctít a budete navždy spolu," vydechla dívka, zatímco mi upravovala vlasy.

Hořce jsem se ušklíbl. Dívka se asi hodně dívala na romantické filmy. Dívala se na to tímto způsobem jen proto, že nebyla v naší kůži. Měla to neuvěřitelné štěstí, že byla betou a její život se zase o tolik nezměnil.

,,Tak," řekla, když byla s mým vzhledem hotová a o pár kroků odstoupila, aby si mě prohlédla. ,,Vypadáš naprosto fantasticky."

Povzdechl jsem si. ,,Děkuji ti."

,,Tohle si obleč," řekla a podala mi malý kus krajkové látky. Vzal jsem si to do rukou a koukl se. Srdce se mi málem zastavilo.

Byly to černé, krajkové kalhotky.

,,Ale tohle je pro holky, ne pro mě," řekl jsem roztřeseně a natahoval k ní ruku s tím odporným kusem oblečení zpět. Ona ale jen zavrtěla hlavou.

,,Tohle budeš mít na sobě během aukce. Věř mi, budeš v tom neodolatelný," usmála se a odcházela.

,,Ale.." pokusil jsem se protestovat, ale to už dívka zmizela.

Chtělo se mi tolik plakat. Nestačilo, že mě chtějí prodat jako kus masa, ještě mě chtějí ponížit tím, že mě nacpou do dámského oblečení.

Prosím, ať už tohle utrpení skončil.

--

Dobře, už to déle nevydržím. Pozvracím se, nebo zkolabuji.

Bylo tu tolik alf, a jejich pachy se mísili dohromady. Dráždili mě v nose a zvedali mi žaludek. Jen málo z nich, bylo doopravdy líbivých a příjemných, většina z nich pro mě byla opravdu nepříjemných.

Klečelo nás před nimi deset. Zbaveni téměř všeho oblečení, a zbavení veškeré důstojnosti. Ti muži se na nás dívali jako na maso, jako hladový psy, kteří co nevidět zaútočí a odnesou si svou kořist v zubech.

A většina z nich takto zírala na mě.

Díval jsem se vystrašeně po očku na všechny ty alfy. Byli to starší muži, většinou měli větší břicha, knírky, někteří holé hlavy..

Ta představa, že s někým takovým prožiju své poprvé, mě nutila přemýšlet nad sebevraždou. Chtělo se mi plakat, křičet, klesnout na kolena a prosit o pomoc, prosit je o slitování, vysvětlit jim, že jsem stále člověk, který má právo na lásku a úctu.

Ale věděl jsem, že by to nebylo nic platné. Tak jsem jen své emoce skrýval ve svém nitru a dál jsem poslušně klečel na studené podlaze, oči po většinu času sklopené dolů a ruce za zády.

Byl jsem tak zabraný do svých myšlenek, že jsem si ani neuvědomil, že právě vydražili dívku vedle mě. A začala má dražba.

,,Omega jménem Louis, 18 let, výška 175 cm, váha 70 kg, stále je panic a je vysoce plodný. Je bývalou jedničkou, která se ocitla mezi čtyřkami za pokus o útěk," řekl muž, který celou aukci řídil. Bylo mi jasné, že tím posledním chce naznačit, že jsem nevychovaný, vzpurný a budou se mnou problémy. Doufal jsem, že to ty slizké alfy odradí od mé osoby. Oni ale vypadali, že začnou co nevidět slintat. Měli před sebou sice vzpurnou omegu, ale nedotčenou, což dělalo dobře jejich egu, a také plodnou. To povzbuzovalo jejich alfí instinkt rozmnožovat se a dokázat všem, že jsou správné alfy tím, že dokážou oplodnit omegu. A ostatní čtyřky plodné nebyli.

Okamžitě začali přihazovat a já už nezadržel své slzy. Poslouchal jsem, jak kolem mě lítají částky, a nechtěl jsem si připustit, že si tu opravdu chtějí koupit mě. Mě, lidskou bytost, člověka, který býval před pár týdny svobodný. To přece nemohla být pravda.

,,Pětset dolarů," řekl muž, sedící v první řadě a rozhostilo se ticho. Pětset dolarů byla pro alfy, které měli nárok na omegy z řady čtyřek, vysoká částka. Vypadalo to, že už nikdo nedá víc.

Zvedl jsem oči a prohlédl si toho muže. Měl řídnoucí, tmavé vlasy, hustý knír a byl opravdu tlustý. Odhadoval jsem, že může mít kolem 45 let.

Zalapal jsem po dechu a roztřásl se po celém těle. To ne, jen to ne.

,,Deset tisíc dolarů," ozval se náhle hluboký, chraplavý hlas a já už nepokrytě zvedl oči, abych viděl, kdy tuhle šílenou částku vyslovil.

A pak jsem ho uviděl.

Kráčel pomalu, nonšalantně dopředu, oči opět skryté pod slunečními brýlemi a na sobě ležérní, nepochybně drahý oblek. Na první pohled bylo jasné, že tu nepatří.

Byl to Harry. Zíral jsem na něho jako na zjevení. Nejspíš ucítil můj pohled, jelikož si pomalu zvedl brýle z očí a zadíval se na mě.

Jeho pohled mi nejspíš vypálil díru do hrudi.

,,A-Ale pane, tohle jsou čtyřky.." zakoktal se muž, stojící za mnou.

Harry ho probodl téměř smrtícím pohledem.

,,Chcete mi odporovat?" přešel pomalým krokem až ke mně. V celé místnosti bylo hrobové ticho, které přerušoval jen zvuk jeho kroků. Zastavil se přímo předemnou. ,,Řekl jsem, že chci tuto omegu, a taky ji dostanu."

,,Dobrá, dobrá..prodáno panu Stylesovi."

Sotva jeho slova dozněla, polil mě studený pot a zachvátila hrůza. Nejen kvůli tomu, že ten muž právě oficiálně vyslovil krutou pravdu o tom, že mě prodali.

Ale to jméno..

,,Toto výcvikové centrum osobně zakládal Des Styles, syn Edwarda Stylese, což byl právě onen vědec, který se omylem proměnil v alfu. Tedy první alfa na světě. Stylesovi jsou ve světě jedna z nejváženějších rodin."

,,Ale Des Styles, zakladatel..no řekněme, že to není ten nejlaskavější člověk na světě. Proto se rozhodl vést své centrum tímto způsobem."

Panebože.

Harry byl syn člověka, který založil tohle odporné místo.

A já mu teď patřil.

--

Moc vám děkuji za 2,7K přečtení a přes 700 votes! A také děkuji za všechny komentáře a hvězdičky u minulého dílu, jste prostě úžasní ♥♥♥