Dva dny klidu uběhly jako voda a já se chystal na návrat do nemocnice.

Nechtělo se mi odsud ani v nejmenším. I když jsem předtím tento dům nenáviděl, momentálně pro mě představoval něco důvěrně známého, co ve mě vyvolávalo pocit bezpečí. A přesně to jsem po týdnech strachu a nejistoty potřeboval.

Vzdychl jsem a zabalil si do malé tašky ručník, když jsem postřehl, že dovnitř někdo vešel.

Okamžitě mě do nosu udeřila Harryho vábivá vůně. Zhluboka jsem ji nosními dírkami nasál do svého nitra a cítil, jak se mě rozlévá teplo a klid.

Vzápětí jsem ucítil jeho silné paže, jak se obtáčí kolem mého pasu. Pousmál jsem se a opřel si hlavu o jeho pevnou hruď.

,,Mám o tebe strach," řekl tiše.

Zavrtěl jsem hlavou. ,,Doktoři vědí, co dělají. Navíc víš moc dobře, že nemám jinou možnost. Musí to být."

,,Já vím, ale přece jen, je to zásah do tvého těla, budou se pohybovat tak blízko miminka.."

,,Harry," otočil jsem se k němu a vzal jeho ruce do svých. ,,Budeme v pořádku. Slibuju."

Povzdechl si a pohladil mě po tváři. Neuhnul jsem. Čím více času uplynulo od mého zběsilého útěku, tím více jsem si zvykal na jeho doteky a malá gesta náklonnosti, kterými mě častoval. Pořád jsem mu nedokázal otevřít své srdce a dát mu plně svou důvěru.

Ale věděl jsem, že jsme na správné cestě.

,,Volal otec," zamumlal Harry tiše, zatím co bříšky prstů hladil mou kůži. Napnul jsem se, když jsem zaslechl zmínku o jeho otci.

,,A?"

,,Přeje ti, aby všechno dopadlo dobře. Nemůže se dočkat, až bude mít vnouče."

Nevěřícně jsem se na něho podíval. ,,Harry, uvědomuješ si co říkáš?"

Zmateně nakrčil čelo. ,,Co?"

,,Vždyť on už má vnouče. Ať chce nebo ne, Nathan je tvůj syn a je Styles."

,,Ne není," řekl Harry tvrdě. ,,Nathan i Alec jsou mrtvý Louisi. A musíš si to zapamatovat a opakovat každý den. A víš proč? Protože jestli otec jen pojme podezření, že jsou na živu, už nemůžu udělat nic, co by je zachránilo. Takže si stále opakuj, že jsou mrtvý, jestli nechceš mít na krku život dvou lidí."

Rychle jsem zamrkal. Tohle se neposlouchalo dobře.

,,Mohl bys přeci něco udělat."

,,A co?"

,,Postavit se svému otci. Otevřeně."

Harry se ode mě odtáhl a začal vztekle rázovat po pokoji. ,,Vůbec si nedovedeš představit, co říkáš! Já se nemůžu otevřeně postavit svému otci, v sázce je příliš mnoho!"

,,Co je v sázce? Tvoje bohatství, dům, auta?"

,,Meleš nesmysly!" ucedil naštvaně. ,,Nejsem tak materiálně založený, jak si myslíš. Ale moje otevřená vzpoura proti otci by mohla být krůčkem k tomu, aby se celý systém zhroutil. Už tak je situace víc než vyhrocená! Několikrát jsem se opravdu bál o svůj život Louisi. Pud by sice omegám neměl dovolovat, aby ublížili alfě, nebo ji snad zabili, a alfy se omeze dokážou bez potíží ubránit..ale už na mě několikrát zaútočily omegy. Protože stejně jako ty, my vyčítají to, co se z nich stalo. Žijí v lesích, alfy, bety i omegy, které nechtějí připustit, že náš svět se změnil. A jsou rozhodnutí zlikvidovat všechny, kteří se zasadili o tenhle převrat. Takže i naši rodinu."

Přitiskl jsem si dlaň k ústům a šokovaně na něho zíral. O tomhle jsem neměl nejmenší tušení.

Na jednu stranu bylo hezké slyšet, že je hodně těch, kteří se stejně jako já nesmířili se svým novým postavením a bojují proti tomu. Kdybych podruhé utekl, mohl bych tuto skupinu vyhledat, přidat se k nim a oni by mě ochránili, aby mě Stylesovi nenašli...

Ale pak jsem si uvědomil to hlavní. Že ti lidé usilují o Harryho život.

Udělalo se mi špatně, když jsem si představil, že můj mate, umírá.

Vstal jsem a se slzami v očích ho objal.

,,Já nechci, abys zemřel," řekl jsem tiše a rozbrečel se. Těhotenské hormony se mnou mávaly čím dál tím víc a já téměř na všechno reagoval slzami nebo pláčem.

Harry mě poněkud rozpačitě objal a stíral mi slzy z očí. ,,Netušil jsem, že tě rozpláču. Omlouvám se. Nemusíš mít strach, nikdo mě nezabije. Já jen..netušil, že by ti to mohlo vadit."

,,Mlč a už nikdy nic takového neříkej," zavrčel jsem. ,,Co bych to byl za člověka, kdybych tě chtěl vidět mrtvého? Já nechci, abys umřel. Nikdy jsem nechtěl. Tedy jo, asi bylo pár chvil, kdy jsem si přál tvou smrt ale nemyslel jsem to vážně..ale ta představa, že umíráš opravdu bolí."

Harry se pomalu usmál a políbím mě na mokré rty.

,,Tohle pro mě momentálně znamená víc, než vyznání lásky, Lou."

Tu noc jsme usínali v jedné posteli, schouleni do těsného obětí.

Jako bychom oba věděli, že zítra už nebude nic jako dřív.

--

Spolkl jsem malou bílou tabletku a vděčně se usmál na betu, která mi ji přinesla.

Byl jsem v nemocničním pokoji, jen v nemocniční košili a právě jsem dostal slabý lék, který otupí moji mysl předtím, než dostanu anestezii.

Harry seděl vedle mojí postele a od chvíle, co jsme dorazili, nepustil mou ruku.

,,Je to bezpečné mu dávat něco takového, když je těhotný?" obořil se na mladou dívku, která polekaně ucouvla.

,,A-Ale jistě, pan doktor by panu Stylesovi nedal nic, co by bylo nebezpečné," vykoktala ze sebe.

,,To doufám," zavrčel alfa a já mu varovně stiskl ruku.

Dívka rychle došla až ke dveřím. ,,Za chvíli pro vás přijdu pane Stylesi a půjdeme na to." A s těmito slovy zmizela.

Zamračil jsem se na Harryho. ,,Přestaň být nepříjemný na personál, nic ti neudělali."

,,Mám o tebe strach."

,,Za hodinu bude po všem a znovu se budeš o mě bát až ve chvíli, kdy se fazolka bude drát na svět," uklidňoval jsem ho. Taky jsem měl strach, ale rozhodl jsem se ho před svým mate maskovat.

,,To doufám," vzdychl Harry a políbím mě na ruku, kde jsem měl identifikační náramek se jménem "Louis Styles".

Pohlédl jsem na něj a stáhl rty do úzké linky.

,,Co se děje?" zeptal se Hary, když si všiml mého nespokojeného pohledu.

,,Já jen..vadí mi, že mi říkají Styles," zamumlal jsem.

Harry povytáhl obočí a v jeho obličeji se objevila rozladěnost. ,,Stydíš se snad za to jméno? Můžu ti připomenout, že naše rodina.."

,,Já teď rozhodně nehodlám poslouchat nic o tvojí rodině," zarazil jsem ho i hned. Ještě mi stoupne tlak natolik, že mě ani nebudou moci operovat. ,,Ale o to nejde."

,,Tak o co jde? To sis tak potrpěl na příjmení Tomlinson?"

,,Ne. Ale nejsme svoji, takže bych měl mít svoje příjmení."

,,Nejsme svoji?" Harry se zasmál. ,,Vždyť jsi můj mate."

,,Ale neměli jsme svatbu."

,,Jo takhle," přikývl Harry. ,,Lou dneska už jsou svatby opravdu zbytečné. Proč nosit prstýnek, když máš tohle?"

Přejel mi prstem po uhryznutí na mém krku.

Jen jsem něco zabručel, protože jsem se odmítal pouštět do hádky zrovna v tuhle chvíli.

Netrvalo dlouho a dovnitř vešly dvě sestřičky.

,,Tak pane Stylesi, půjdeme na to."

Náhle mě zaplavila vlna paniky. Stiskl jsem pevně Harryho ruku.

,,Harry.."

,,Klid," řekl tiše a políbil mě na rty. ,,Nehnu se celou dobu z nemocnice. Budeš v pořádku. Ty i fazolka. Budete v pořádku, musíte být."

Slabě jsem se na něho usmál.

,,Mám tě rád."

Harry se celý rozzářil a věnoval mi ještě jeden polibek na rty.

--Harry--

Přecházel jsem po chodbě jako lev v kleci. Operace trvala na můj vkus až moc dlouho.

Louis byl na sále už téměř dvě hodiny a nikdo mi nechtěl říct, jak to vypadá. Zatím jsem na sál nevtrhl ale ještě pět minut, a už mi nikdo nezabrání v tom, abych šel za svou omegou.

A v tu chvíli jsem ucítil tu bolest.

Zasáhla mě náhle a srazila mě na kolena.

Najednou jsem klečel uprostřed nemocniční chodby na všech čtyřech, lapal po dechu a sténal bolestí, která vycházela z mé hrudi.

Ta bolest mě sžírala, pálila a ničila.

Asi jsem několikrát zakřičel, nevím, protože když jsem dokázal jakž takž vnímat, uviděl jsem kolem sebe několik sestřiček a ustaraného lékaře v operačním plášti.

,,To bude dobré pane Stylesi, bude to dobré," řekl polohlasem a pomohl mi na židli.

Doslova jsem se na ni zhroutil a cítil, jak mi po tváři stékají čúrky potu. Bolest konečně ustávala. Ale zůstávalo po ní zvláštní prázdno, které bylo snad ještě horší, než ona bolest.

,,Nevím, co se to stalo," řekl jsem zadýchaně. ,,Doktore, je Louis v pořádku? Proč to trvá tak dlouho?"

Doktorovi se na tváři rozhostil smutný výraz.

,,Je mi to líto pane Stylesi.."

A já to věděl dřív, než tu větu dopověděl.

Jednoho z nich jsem ztratil.

Navždy.

--

Omlouvám se za dlouho prodlevu, ale musela jsem se v posledních týdnech věnovat hlavně učení na zkoušky a práci, a zrovna tuhle část příběhu jsem nechtěla psát na rychlo a odbýt to. Doufám, že teď už se budu moci normálně vrátit k pravidelnému psaní :)