,,Dobře takže..co bude dál?" zeptal jsem s mírnou obavou v hlase.

Harry se na mě zadíval. ,,Vlastně nic. Potřeboval jsem jen, abys to věděl. Ale pro nás dva se nic nemění. Jen budeš teď vědět o tom, že mám i jiné závazky."

Snažil jsem se nevnímat, jak hořce ty slova zní. ,,Já rozhodně nechci, aby kvůli mně tvůj syn nějak strádal.."

Ozval se tichý smích, který ze sebe vydral Alec. ,,Nebudeme strádat kvůli tobě Louisi. Harry nám zachránil život, udělal pro nás maximum. A teď pro nás děláš maximum i ty tím, že celou situaci chápeš. Ale nic to nemění na tom, že jsem údajně mrtvá omega a nemám tu co dělat. Tohle je to nejlepší, v co můžeme doufat."

Pomalu jsem přikývl, protože jsem věděl jak to myslí. Já sám jsem málem pro sebe a své dítě zvolil stejný osud.

,,Moc mě mrzí, že musíte takto žít Alecu," řekl jsem tiše a upřímně. Nemohl jsem k němu cítit velké sympatie, zatím ne. I když jsem všechno chápal a věděl jsem, že Alec a Harry spolu něco měli nezávisle na mé osobě, stejně jsem potřeboval chvíli času, abych to strávil. ,,Přál bych si, abys měl..abychom my všichni, měli lepší život."

Alec se usmál, natáhl ruku a stiskl mi ji. Nevytrhnul jsem mu ji.

,,Jednou se dočkáme, že budeme mít lepší život. Věřím tomu."

Řekl to způsobem, jakoby ty slova směřoval na sebe a Nathana. Ale já mu rozuměl. Přál si stejně jako já, lepší život pro všechny omegy, které zatím byly svázány pravidlami alf.

Harry si odkašlal a objal mě kolem ramen. ,,Asi už půjdeme. Musíš odpočívat Louisi, než nastoupíš do nemocnice."

Souhlasně jsem přikývl, protože jsem toho měl za celý den, vlastně za všechny předcházející týdny plné zuby. Pomalu jsem vstal a sledoval Harryho, který jemně políbil dřímajícího Nathana do kučeravých vlásků.

,,Přijedu brzy. Kdyby se cokoliv dělo, víš, co máš dělat," řekl tiše Alecovi a pohladil ho po paži, což u mě vyvolalo mírné zamračení a můj pud omegy, chránit si svého mate se ve mě probouzel. Černovlásek přikývl a věnoval mi unavený úsměv.

,,Rád jsem tě poznal Louisi, i když ti to zní asi divně."

,,Já tebe taky Alecu," přikývl jsem a pohladil Nathana po vlasech. Nebude to trvat tak dlouho, a i já budu držet v náručí moje..naše dítě.

Jen jsem si ze srdce přál, abych mu mohl dát lepší život, než jaký má Nathan.

--

Oba jsme seděli v Harryho autě, ale alfa stále nastartoval.

Mlčky jsem upíral zrak na osvětlenou ulici a nechal nevyřčená slova a otázky proudit kolem nás.

Nakonec to Harry nevydržel a prolomil ticho. ,,Děkuju Louisi."

Stočil jsem k němu zrak. ,,Za co?"

,,Že jsi to pochopil. Že jsi mě neodsoudil, nekřičel, nemlátil mě a nenakopal do zadku."

,,Bál jsem se, že jsi vrah omeg," vydechl jsem. ,,Tohle je lepší varianta. Nebudu zastírat, že mě nebolí vědomí, že už máš syna a i pocit, že jsi spal s jinými, je mi nepříjemný."

Harry povytáhl obočí. ,,Ale o tom víš už dlouho. Víš v době, kdy jsi neměl heat. Vím, že jsi ze mě cítil jiné omegy."

Sevřel jsem v dlaních okraje sedadla tak pevně, až mi zbělaly klouby. ,,Tenkrát mi to ještě nevadilo."

I v šeru, které tu panovalo jsem viděl, jak se na Harryho tváři objevil úsměv. ,,Nespal jsem s Alecem od té doby a nemám to v plánu."

,,Věřím ti," pokrčím rameny. ,,Nevím proč, ale věřím."

,,Mám je rád, oba dva. Nechci..ani nemůžu je vystřihnout ze svého života. Beze mě jsou prakticky mrtví."

,,Já to po tobě nechci Harry," zavrtěl jsem unaveně hlavou. ,,Ale jsem příliš unavený na to, abych s tebou vedl tenhle rozhovor. Může to počkat do zítřka?"

Kudrnáč přikývl a nastartoval. Viděl jsem, jak se chystá rozjet když v tom se zarazil. ,,Znamená to že..?"

Nedopověděl, ale nemusel. Věděl jsem na co myslí.

,,Ano Harry. Chci se vrátit domů."

,,Domů," zopakoval po mě tiše Harry a položil mi ruku na koleno. Propletl jsem si prsty s ním, a když se rozjel, sledoval jsem noční, tiché město.

Momentálně jsem nedokázal přemýšlet a nedokázal jsem uvažovat nad tím, jestli se chovám správně, když chci být své alfě nablízku.

--

,,Louisi, zlatíčko, tolik jsem se o tebe bála!"

Už několik minut mě Lisa svírala v pevném, mateřském objetí a odmítala mě pustit. Cítil jsem pocit viny, když jsem viděl, jak jí po tvářích tečou slzy, ale nemohl jsem jí před svým útěkem dát jakkoliv vědět, co mám v úmyslu. Harry by to totiž zjistil, tím jsem si byl naprosto jistý.

,,Jsem v pořádku Liso," řekl jsem po chvíli, když už jsem začínal mít obavu, že mě rusovláska udusí. Ale stejně jsem byl tak šťastný, že ji opět vidím. Od té doby, co mě odvezli z Doncasteru, mi prakticky nahrazovala mámu. I když jsem dospělý, pořád toužím po troše mateřského citu, zvlášť v těchto dobách.

,,Tak jo, teď se musíš hlavně najíst, jsi moc hubený na to, že jsi těhotný," odtáhla se ode mě a popotáhla. S unaveným úšklebkem jsem si sedl na postel do tureckého sedu a vzal talíř těstovin od Jamieho. Bylo to výborné, jako vždy.

,,Stejně nechápu, jak se ti podařilo tak dlouho zůstat v utajení," zavrtěla Lisa hlavou. ,,Přeci jen..je to Harry Styles. Nemáš tušení, co všechno podnikl, aby tě našel."

,,Popravdě si to dovedu představit."

,,Myslím, že o tebe měl opravdu strach. Ano, měl strach ale zároveň velký vztek."

,,To já měl na něho taky," povzdechl jsem si a vložil do úst několik těstovin. ,,Ale teď, když se to všechno vysvětlilo, jsem celkem rád, že jsem tady."

Zarazil jsem se. Opravdu jsem právě řekl, že jsem rád v Harryho sídle?

Lisa se jen chápavě usmála a poplácala mě po koleni. ,,Musíš teď hodně odpočívat a být v klidu. A až bude po operaci, uvidíš, že se všechno zlepší."

,,Minimálně se budu bát méně o život mého miminka," řekl jsem tiše a s obavou si přejel dlaní po břichu. Snažil jsem se na to nemyslet, abych se nestresoval ještě víc, ale ten pocit, že klidně můžu o fazolku přijít..musel jsem jen věřit doktorům, že vědí, co dělají.

Když jsem dojedl, nechala mě Lisa o samotě a já si dal dlouhou a horkou sprchu, která krásně uvolnila všechny mé ztuhlé svaly. Zabalil jsem se do měkkého županu a vešel zpátky do pokoje, který ale nebyl prázdný.

Na naší posteli seděl Harry a upíral na mě zrak.

,,Ahoj," řekl jsem nervózně a sedl si k němu.

,,Jak je ti?"

,,Když jsem najezený a osprchovaný o mnoho lépe," pousmál jsem se. ,,Teď ještě potřebuji dlouhý spánek a budu v pořádku."

,,Pořád čekám, kdy na mě začneš křičet, házet po mě věcmi nebo něco, za to, co ses dozvěděl.."

,,Harry," řekl jsem rázně a chytil ho za ruku. ,,Nepředstírám že souhlasím s tím co děláš. Ani nepředstírám, že se mi nehnusí to, jak vaše rodina jedná s omegami nebo jak vedou náš svět. Ale za tohle se nezlobím. A slibuji, že ti to nikdy nebudu vyčítat."

Na Harryho tváři se objevil úsměv, který odhalil jeho ďolíčky. ,,Jsi kouzelná bytost Louisi."

Začervenal jsem se, protože lichotky od Harryho jsem stále nedokázal přijímat s chladnou hlavou.

,,Myslel jsem, že bez tebe zešílím, když jsi tu nebyl," zašeptal náhle a pohladil mě po tváři. ,,Ani jsem si neuvědomil, jak moc jsem si zvykl na tvou přítomnost. Ale když jsi beze stopy zmizel..myslel jsem, že to nezvládnu."

,,Už je to všechno v pořádku," odvětil jsem poněkud vyhýbavě a s hlasitým zívnutím si zalezl pod peřinu. Vzápětí mě Harry v starostlivém gestu přikryl až po bradu.

,,Pěkně se vyspi," popřál mi a políbil na čelo. Pak vstal a měl se k odchodu.

Zmateně jsem nakrčil čelo. ,,Ty nebudeš spát tady?"

,,Nemáš se přeci stresovat," řekl s pousmáním. ,,Asi bude lepší, když přespím v pokoji pro hosty."

Než jsem si to stihl promyslet, chytil jsem ho pevně za ruku.

,,Neodcházej. Prosím."

Harry se na mě překvapeně podíval než pomalu přikývl. Svlékl se do spodního prádla, čímž mě donutil začervenat se a poté si vlezl ke mě pod peřinu.

A já sám jsem se přitiskl do jeho náruče a nechal se omotat svalnatými pažemi.

Zhluboka jsem se nadechl jeho vůně. V těle se mi rozhostil klid.

,,Bude to všechno v pořádku že ano?" zašeptal jsem prosebně.

Harry vyhledal mou dlaň a propletl si se mnou prsty. ,,Slibuji."

Zavřel jsem oči a nechal se unášet do říše snů.

Nevím, jestli kdy dokážu zapomenout na to, jaký Harry byl a je. A rozhodně vím, že všechno nebude v pořádku, už jenom kvůli tomu, že vliv Desmonda Stylese nad námi visí, jako damoklův meč. A asi jsem byl opravdu blázen, když jsem poté, co jsem se před ním několik týdnů schovával, sám prosil o jeho přítomnost a teplou náruč.

Ale ne všechny naše činy musí být správné. Někdy člověk musí zapomenout na rozum a řídit se srdcem.

I když je možné, že ráno budu k Harrymu opět cítit jen strach a zlobu, pro tuto noc jsem děkoval, že můžu být s ním.