Seběhlo se to tak rychle, že jsem si téměř neuvědomoval co se děje.

Pár věcí mi ale jasných bylo. Harry mě našel. Za chvíli nejspíš zemřu. A naši fazolku zabil dřív, než mě.

Prosil jsem boha, ať ušetří alespoň naše dítě, i když je to zatím jen malé embryo které se skrývá v mém těle. Chtěl jsem s Harrym vyjednávat. Padnout na kolena a prosit, aby mě nechal na živu, dokud neporodím a zachránil tak alespoň naše dítě.

Ale pak jsem si uvědomil, že to nemá smysl. Smrt bude lepším osudem, než se narodit v tomhle příšerném světě.

To všechno jsem si myslel. A přesto teď zírám na krvavou skvrnu a začínám být hysterický.

Tohle nemůže být pravda..

,,Ne!" zaječel jsem hystericky a vyškrábal se na kolena. Zoufale jsem udeřil pěstí do betonové podlahy, až se mi klouby rozedřely do krve.

,,Lou, vstaň, musíme okamžitě sehnat pomoc," ozval se vedle mě chraptivý hlas, který přetékal vztekem.

Harry.

Vyděšeně jsem sebou trhl a snažil se odplazit i přes bolest co nejdál od něho.

,,Louisi okamžitě vstaň, teď není čas na to, aby ses choval jako dítě!" vybuchl náhle alfa a sám mě vytáhl na nohy, a to ne zrovna šetrně. Nicméně mě držel tak, abych podruhé neupadl.

,,Musíme ho vzít dovnitř," ozval se Zayn, ke kterému se pořád tiskla uplakaná blondýnka.

,,Louis musí do nemocnice!" obořil se na něho Harry.

,,Jsem lékař! Postarám se o něho, až budu vědět, že není v ohrožení života, můžeš ho vzít do nemocnice," řekl nekompromisně Zayn.

Z hrdla mi unikl hysterický smích. Zayn se stará o to, jestli jsem nebo nejsem v ohrožení života? Vždyť mě sám dal do rukou vraha!

Chytil mě za předloktí, ale já uhnul. ,,Nedotýkej se mě, zrádce."

V jeho očích se zračila velká bolest.

,,Nechtěl jsem, nikdy jsem ti nechtěl ublížit.."

Chtěl jsem mu něco odpovědět, ale prudká křeč, která projela mým podbřiškem mě přesvědčila o tom, že skutečně není něco v pořádku.

,,Okamžitě ho odveď dovnitř!" ozval se opět Harry. ,,Hned jsem u vás."

Zayn mě i přes mé chabé protesty, které pramenily ze strachu, co se mnou bude, odvlekl dovnitř společně s Perrie, a zabouchl za námi dveře.

Zpoza zavřených dveří se ozvaly mužské hlasy a pak dva výstřely.

Perrie začala silně vzlykat a přitiskla se ještě víc k Zaynovy. Rychle jsem vyhlédl skrze žaluzie z okna a viděl jsem, jak muž který ho shodil na zem, padá k zemi a kolem hlavy se mu rozlévá kaluž krve.

--

Ležel jsem v Zanyově provizorní ordinaci na lehátku, které mě nepříjemně studilo na nahých zádech a obezřetně ho pozoroval, když mi přejížděl po břichu ultrazvukem. Zamyšleně u toho krčil čelo a mlčel.

Dveře se otevřely a dovnitř vešel Harry, elegantní a uhlazený jako vždy. Nic nenasvědčovalo tomu, že před pár minutami zabil svého pracovníka.

Ale vraha málokdy odhadnete na první pohled.

Jakmile se ke mě přiblížil, mé tělo se bolestivě napjalo a ucítil jsem strach, který se mu zabodnul do hrudi a sevřel ji jako železná obruč.

Harry tiše sykl a promnul si čelo. Přistoupil ke mně a chytil mě za třesoucí se ruku. Okamžitě jsem mu ji chtěl vytrhnout, ale pevně mě sevřel.

,,Nemusíš mít strach," řekl tiše a věnoval mi vážný pohled. Ale já mu nevěřil. Nevěřil jsem už nikomu, jen sám sobě. Všichni mě zradili.

Zayn si povzdechl a vypnul ultrazvuk. Následně vzal ubrousek a otřel mou kůži od chladivého gelu.

,,Prosím, řekni, že je dítě v pořádku," řekl Harry s nadějí v hlase. Když jsem se na něho zadíval, zjistil jsem, že jeho oči jsou široce rozevřené, plné bolesti a strachu.

Začínal jsem mít pocit, že mi něco dost vážného uniká.

,,Mělo by být," odpověděl Zayn a mě vyhrkli z očí slzy překvapení a radosti. Doufal jsem, tolik jsem doufal, a přesto jsem pomalu uvěřil, že fazolka nepřežila.

,,Tak proč krvácel?? Nemůže být přeci v pořádku, jinak by se to nestalo!"

,,To že krvácel po tom, co upadl, byla podle mě spíše nešťastná náhoda," řekl Zayn zamyšleně. ,,Za toto může spíše jeho psychické vypětí."

,,Mluv konkrétněji Maliku," zavrčel nepříjemně kudrnáč.

,,Louis má v děloze.."

,,Já nemám dělohu," protestoval jsem.

,,Dobře tak v místě, kde si tvoje tělo utvořilo něco, čemu můžeme říkat děloha nebo místo pro vývin dítěte, se ti utvořila sraženina. Je to poměrně běžný jev u nastávajících matek, ale většinou bývá sraženina malá a nezpůsobuje tak velké krvácení jako u tebe," vysvětloval Zayn.

,,Co to pro mě znamená?" zašeptal jsem vyděšeně.

,,Musíš do nemocnice a musí ti sraženinu odstranit. Kdyby byla menší, mohli by se o to pokusit léky a infuzemi, ale pokud způsobuje takové krvácení, musí jít na to jinou cestou."

Harry mi sevřel ruku ještě pevněji. ,,Je to nebezpečné? Tedy chci říct..pro něho a pro dítě?"

,,Doktoři vědí, co dělají. Navíc myslím, že zrovna ty jsi schopný zaplatit ty nejlepší, aby se o Louise postarali," poznamenal tiše Zayn s náznakem sarkasmu v hlase.

,,Samozřejmě," zavrčel Harry. ,,A nemluv se mnou tímto tónem Maliku. Ani nevíš, jaké máš štěstí, že jsi dosud naživu."

Perrie tiše vyjekla a obmotala své hubené paže kolem Zayna. Kromě chvíle, kdy volala Zaynovo jméno jsem ji neslyšel promluvit. I ona si nejspíš prožila svoje a i její svět se zlomil během pár chvil. Mělo by mi jí být líto, a někde v hloubi duše bylo, ale teď jsem nedokázal pocítit ten pravý soucit. Bral jsem ji jako příčinu toho, proč mě Zayn zradil a předhodil Harrymu.

,,Takže je fazolka v pořádku?" zeptal jsem se a nedokázal potlačit úzkost ve svém hlasu.

,,Ano Louisi, je v pořádku. Ale tento problém se musí začít řešit, protože jinak ti hrozí samovolný potrat," vysvětlil Zayn a já jen bolestně zakňučel.

,,K tomu nedojde," řekl pevně Harry.

,Obrátil jsem se k němu s očima plnýma strachu a nenávisti. ,,Nedojde, protože dřív než se to stane, mě zabiješ."

Harry mi věnoval nevyzpytatelný pohled a mlčel. Po chvíli, kdy si nikdo jiný nedovolil promluvit, zvedl hlavu k Zaynovi.

,,Oba odejděte a nechte mě tu s Louisem o samotě."

Zayn tiše přikývl a vzal Perrie za ruku, aby se společně vydali ke dveřím.

,,Ne Zayne ne!" vykřikl jsem a posadil se. V tu ránu mi bylo jedno, že to on mě zradil. Teď tu byl jediný, kdo mi mohl alespoň trochu pomoci. ,,On mě zabije, prosím!"

Černovlásek se na mě ode dveří otočil. ,,Všechno bude v pořádku Louisi. Slibuju."

A s těmito slovy se za ním zabouchly dveře.

Harry si založil ruce na prsou.

,,Budu se snažit chvíli nemyslet na to, že jsi utekl, zmanipuloval k tomu mého nejlepšího kamaráda a nechal mě tolik dní umírat strachem co s tebou je," řekl pomalu.

,,Proč ses o mě bál? Že zemřu?" vyštěkl jsem.

,,Liam a Malik mi řekli proč jsi utekl," dodal a zhluboka si povzdechl. ,,Louisi, jak sis do háje mohl myslet, že tě chci zabít? Jsi můj mates proboha!"

,,Nesnaž se mi hrát na city a lhát! Slyšel jsem, jak mluvíš se svým otcem! Chtěl po tobě, abys mě zabil!"

,,To není pravda! Kdybys neposlouchal za dveřmi rozhovory, které se tě netýkají, nemuselo to tak dopadnout! Mohli jsme se posunout někam jinam, ale ty jsi musel všechno zničit!" zařval vztekle Harry a praštil pěstí do Zaynova stolku s nástroji, až se rozletěly po podlaze.

Vyjekl jsem strachy a rychle vstal.

Harry se na mě podíval a zatvářil se provinile. ,,Nechtěl jsem tě vyděsit.."

,,Nevěřím ti ale dejme tomu, že mluvíš pravdu. Pak mi ale Harolde vysvětli..o kom jste mluvili?"

Alfa otevřel pusu, aby odpověděl, ale nakonec ji bezmocně zavřel. Z jeho mlčení jsem usoudil, že prostě nemá co říct.

Ať už to bylo jakkoliv, můj mate je vrah.

Rychle jsem hmátl na zemi po skalpelu, který předtím shodil. Napřáhl jsem ho proti němu, jako bych si bláhově myslel, že ho dokážu přeprat.

,,Louisi, odlož to. Ublížíš si."

,,To ty ubližuješ mně! Od té doby, co jsi mě odvezl z výcvikového centra! Ne teď lžu, ubližujete mi už od chvíle, kdy jste vy alfy dostaly stupidní nápad změnit nás všechny v tohle!" zakřičel jsem a hlas mi přeskočil. Po tvářích se mi začaly kutálet slzy. ,,Proč bych ti měl věřit, že mě nechceš zabít?!"

Harry si povzdechl a natáhl ruku, aby se dotkl mých vlasů. Couvl jsem a napřáhl skalpel ještě víc.

,,Mám tě rád Louisi, i když to tak možná nevypadá. Chci s tebou trávit co nejvíc času a chci s tebou mít děti. Chci, abychom se navzájem víc poznali, abys poznal, že i já mám srdce."

,,Srdce," zasmál jsem se hořce. ,,Ty jsi monstrum. Nemáš srdce."

Harry vypadal, že ho má slova opravdu bolí. ,,Nevím jak ti dokázat, že tě nechci zabít. Nikomu bych nedovolil, aby tě zabil, ani ublížil."

,,Ty jsi mi ublížil," řeknu tiše.

,,Louisi, to byla úplně jiná situace. A já jsme jediný, kdo má právo tě nějak potrestat. Dobře, uznávám, nemusel jsem být na tebe tak tvrdý, ale můj otec.."

,,To je přesně ono! Jsi jen loutka tvého otce, udělal bys cokoliv, co ti řekne!" vyjekl jsem a slzy mi nepřestávaly téct z očí. ,,Takže co jsi udělal? Zabil jsi někoho? Omegu? A ne poprvé viď? Ještě než jsme se my dva setkali.."

Harry celý ztuhl a z obličeje se mu vytratila všechna barva.

,,O-O čem to mluvíš Louisi?"

,,Liam se tak trochu podřekl, když jsem mu telefonoval v noci, schoulený v koupelně a brečel strachy o svůj život," odpověděl jsem a pomalu svěsil dolů ruku se skalpelem. ,,Řekl něco ve smyslu, že si myslel že ses poučil a že..se situace opakuje.."

Harry tiše zaklel a prohrábl si rukou kudrny. ,,Tenkrát to nebylo tak, jak si Liam myslí."

,,Zabil jsi omegu," zašeptal jsem v slzách. ,,Těhotnou omegu. Jsi vrah. A pokud mi chceš tvrdit, že ne, řekni mi, není už dost špatné to, že jsem okamžitě uvěřil, že mě můj mate, chce zabít?"

Alfa klesl na židli a já sledoval jednu z vzácných chvil, kdy projevil slabost.

,,Musíš mi věřit. Nejsem vrah. Ale ano, před třemi lety tu byla omega, kterou jsem měl na žádost otce zabít. Musela zmizet ze světa."

Udělalo se mi špatně.

,,P-Panebože.."

,,Louisi, věř mi.."

,,Nemůžu! Dokaž mi, že nejsi takové monstrum, za které tě mám!" zakřičel jsem a v mém hlase se objevil náznak prosby. Jako bych svého mate prosil, aby nebyl tím, čím je.

Harry se na mě dlouze zahleděl a viděl jsem, jak přemýšlí.

,,Dobře. Dokážu ti, že je všechno jinak, ne si myslíš. Dám ti odpověď na všechny tvoje otázky. Teď pojedeme do nemocnice, abych měl jistotu, že budeš ty i dítě v pořádku. A potom tě vezmu někam, kde najdeš odpověď."

Trhavě jsem se nadechl a přikývl. Tím, že s Harrym nasednu do auta a odjedu, už nemám co ztratit.

,,Jen tě chci varovat," řekl tiše. ,,Ne všechna pravda je hezká. A někdy pravda může bolet. Hodně."