--Harry--

Ustoupil jsem o krok zpět a nespouštěl Zayna z očí.

Začínal jsem zuřit.

Cítil jsem, jak rudnu v obličeji, a třesou se mi ruce. Byl jsem jen krůček od toho, abych vybuchnul.

Ale musel jsem se ovládat. Protože před sebou mám klíč k tomu, abych našel svou omegu.

Zayn nejspíš pochopil, že je něco špatně, protože těká očima z Liama na mě a opatrně couvá pryč. Není mu to nic platné. Mě neunikne.

Šáhnul jsem do vnitřní kapsy svého saka a vytáhl zbraň, kterou jsem následně odjistil. Nejsem blázen, abych v těchto dobách chodil po ulicích neozbrojený, protože lidi napadají šílené věci a já, jako Styles si svým jménem a postavením přímo koleduji o kulku v hlavě.

Ale dnes to nebudu já, kdo bude krvácet a pykat za své činy.

Namířil jsem s kamenným výrazem hlaveň na černovlasého muže, kterému se z obličeje vytratila všechna barva a rychle pohybuje rty, aniž by ze sebe dostal jediné slovo. Je vyděšený.

Liam ke mně udělá váhavý krok, avšak zastaví se, když namířím zbraň na něj.

,,Ani se nehni."

,,Harry, neudělej nějakou hloupost, prosím," řekne prosebným hlasem. ,,Všechno si v klidu vysvětlíme."

,,Ví kde je Louis!" zavrčím a cítím, jak mi vztek pulzuje v těle jako žíravina. Liamův provinilý pohled mi ale ukáže další skutečnosti, které jsem přehlížel.

,,Ty to víš taky.."

Neovládnu se a zařvu vzteky. Rukou, ve které nedržím pistol popadnu skleněnou vázu, která stojí na stolku, a rozbiju ji o zeď. Rozletí se na desítky střepů a já si náhle připadám stejně, jako ta váza.

Rozbitý. Neúplný. Bezmocný, bez šance na opravu.

,,Co se děje?" ozve se ode dveří tichounký hlásek. Otočím se a spatřím vyděšeného Nialla, který se na mě dívá s rozšířenýma očima a začíná se mu třást brada. To poslední co tady potřebuju, je brečící hysterická omega která bude stůj co stůj chránit svou alfu.

,,Ni, miláčku, jdi nahoru do naší ložnice a zůstaň tam, dokud pro tebe nepřijdu," řekne Liam něžným hlasem, kterým se snaží svou omegu uklidnit. Vrhne na mě přitom rychlý pohled, jakoby mě žádal o souhlas.

Mlčky přikývnu.

,,A-ale Liame.." protestuje Niall a stále upírá oči na zbraň v mé ruce.

,,Hned!" sykne Liam a blonďák vypískne bolestí, dokonce i Zaynovy se zkřiví tvář nad pocitem, který v něm vyvolal alfa hlas.

Konečně Niall opustí místnost a já se obrátím zpět k těm zrádcům.

,,Roztomilé, jak se snažíš chránit svou omegu," promlouvám k Liamovi tiše, hlas nebezpečně nízko položený. ,,A přitom předemnou skrýváš mou omegu!! Ty hajzle, mám sto chutí ti vystřelit mozek z hlavy!"

,,Omlouvám se Harry," zašeptá.

,,Seru ti na nějaké omluvy! To si říkáš kamarád?" udělám krok k němu a zamávám mu zbraní před vyděšeným obličejem. Nezáleží na tom, že je také alfa. Předemnou se třesou strachy všichni. ,,Nech mě hádat. Podle lapků ho muselo od našeho domu odvézt auto, protože necítili jeho stopu tak silně a pravidelně, jak by tomu bylo, kdyby utíkal po svých. Počkali jste, až odjedu z domu, naložil jsi ho do auta a schoval někde, kde jsi věděl, že ho nenajdu?!"

Nemusel odpovídat. Jeho oči mi prozradily všechno.

Ta tupá bolest, která svírala mou hruď, se mi vůbec nelíbila. Trpěl jsem, že oni věděli, kde je můj Louis a já to nevěděl. Nevěděl jsem, kdy ho zase uvidím. A bolela mě Liamova zrada. Zrada od člověka, kterému jsem bezmezně věřil.

Zhluboka jsem se nadechl a upřel oči na Zayna, který měl na tváři zarputilý výraz.

,,A jak v tom všem figuruješ ty? Doktůrek z výcvikového centra, který se snaží chránit omegy? Nechtěj mě rozesmát. Snad nejsi takový idiot, aby sis myslel, že něco vzmůžeš proti alfám," zavrčel jsem nepříjemně.

Zayn na mě pohlédl tvrdým pohledem, který jsem neočekával. Najednou jsem v něm neviděl strach ale odhodlání.

,,Jen já vím, kde Louis je. A spolehni se na to, že si vezmu své tajemství do hrobu. Protože nechci žít s pocitem, že kvůli mně zemřeli jiní."

,,Ty zmrde," řekl jsem tiše a vytáhl telefon. Musel jsem jednat dřív, než ztratím nad sebou kontrolu a oběma proženu kulku tělem.

--

O půl hodiny později už jsme nebyli v domě jen čtyři. Byli tu semnou dva lapkové a dva členové ochranky.

A já byl odhodlaný najít Louise stůj co stůj. Za každou cenu.

Otci jsem věnoval krátký telefonát, ve kterém jsem ho žádal o cenné informace, které budu potřebovat. Dosud se neozval, ale věděl jsem, že je na něj spolehnutí.

Liam a Zayn seděli na pohovce, ruce svázané za zády a na jejich hlavy mířily zbraně. Neponechal jsem nic náhodě. Teď, když mám pravdu na dosah ruky, nemůžu si dovolit selhání.

Povzdechl jsem si a posadil jsem se do křesla naproti těm dvěma zrádcům.

,,Takže pokud to dobře chápu, ani jeden z vás mi dobrovolně neřekne, kde Louis je," promluvil jsem na oko klidným tónem. ,,Chtěl bych mít tvou odvahu Liame. Co kdybych ti řekl, že ublížím Niallovi, pokud mi neřekneš to, co chci?"

,,On neví, kde Louis je!" ozval se Zayn ale já si ho nevšímal.

Liam zbledl ještě víc a na čele se mu objevily krůpěje potu. ,,To přeci nemůžeš Harry. Nejsi tak krutý. Neublížil bys mu, nemá s tím nic společného."

,,Krutý?" zasmál jsem. ,,Alespoň bys poznal, jaké to je, když ti někdo vezme to, co ti patří. A že s tím nemá nic společného? O tom dost pochybuji. Nebylo to náhodou tak, že si Lou postěžoval Niallovi, jak hrozný život po mém boku má a přemluvil tě, abys ho odvezl z mého dosahu?"

,,Tak to nebylo," řekl Liam zoufalým hlasem. ,,Harry, nikdy bych za normálních okolností neudělal nic proti tobě. Víš moc dobře, že jsem tvůj kamarád."

,,Kamarádi nekradou svým kamarádům omegy," odsekl jsem a přehazoval si pistol z ruky do ruky.

,,Myslel jsem, že dělám správnou věc. Louis byl tak strašně vyděšený. A já nechtěl, abys udělal něco, čeho bys pak litoval. Doufal jsem, že za pár měsíců vychladneš a pak to nějak rozumně vyřešíme.."

,,Počkej," přerušil jsem ho. ,,Vyděšený? Jak vyděšený? Když jste se viděli naposledy, nebyl vyděšený. To vím určitě."

,,On mi volal," přiznal Liam pomalu. ,,Noc předtím, než jsem ho odvezl. Asi nevěděl komu jinému zavolat. Plakal do telefonu a naříkal, že chceš zabít ho i miminko. Prosil mě, tolik mě prosil, ať je zachráním."

Zíral jsem na něho, jakoby se zbláznil. Musel se zbláznit. I když mě Louis občas rozčílil, zatím jsem neměl jedinou pohnutku, abych ho zabil.

,,Jsi lhář Liame. Pokračuj ještě chvíli a přijdeš na řadu, jako první."

,,Nelžu ti Harry, věř mi prosím," zaškemral. V jeho očích jsem viděl všechno. Strach o Nialla, strach o sebe ale také něco, co mě pomalu přimělo mu uvěřit.

,,Nikdy jsem neřekl, že ho zabiju. Možná v afektu, když mě rozčílil jsem něco takového řekl, ale.."

,,Tvůj otec ti poručil, abys ho zabil, a ty jsi na to zbaběle kývnul! Nejsi chlap ale obyčejná sketa! Protože se bojíš svého otce, klidně bys sprovodil ze světa svého mate a své dítě!" zařval najednou Zayn a chtěl vyskočit na nohy, než ho člen ochranky udeřil pěstí do obličeje a přitiskl mi zbraň ke spánku, na kterém mu pulzovala žíla.

Cože? Proč do toho pletou mého otce?

Louis volal Liamovi noc předtím, než zmizel.

Tu noc u nás otec opravdu byl.

,,Ale do prdele," zasténal jsem, když jsem pochopil.

Poslouchal za dveřmi. Nikde nepadlo ničí jméno. A on si vyvodil, že mluvím o něm.

Byl vyděšený a jediné co ho napadlo, bylo to, že musí utéct. Zavolal Liamovi, ten mu uvěřil a odvezl ho pryč ode mě.

Pohlédl jsem na Liama ledovýma očima.

,,Jak jsi mu mohl uvěřit?!" zakřičel jsem na něho. ,,Proč jsi uvěřil jemu a nezavolal jsi mi?"

,,Nechtěl jsem, aby to dopadlo jako před dvěma roky Harry!"

Tentokrát jsem vyskočil na nohy já.

,,To sem netahej Liame. Je to dávno pryč a Louis je něco jiného!"

,,Takže..on lhal?" zeptal se pomalu Liam s vykulenýma očima.

,,Nelhal," připustil jsem neochotně. ,,Ale nemluvili jsme o něm ale o někom úplně jiném. To snad není pravda, on klidně uvěřil tomu, že bych zabil jeho i fazolku.."

,,Výborně, nechtěl jsi zabít Louise ale jinou omegu a její dítě, to mu dává určitě menší oprávnění bát se o svůj život," ozval se Zayn, který si utíral krev z rozbitého rtu.

,,Kde je Louis?" zeptal jsem se znovu.

Oba mlčeli. A jestli je pravda to, co Zayn říkal, Liam nemá tušení, kde je.

A ta odporná beta nevypadá, že cokoliv řekne.

Náhle mi zazvonil mobil. Otec. Přijal jsem hovor.

,,Ano tati?"

Pak už jsem jen stál a usmíval se, poslouchajíc přitom informace, které na mě můj otec chrlil. Bylo to přesně to, co jsem potřeboval.

,,Díky," řekl jsem po chvíli a zavěsil. Volným krokem jsem došel ke stolku, nalil si novou sklenici alkoholu a napil se. Poté si sedl zpět do křesla a zadíval se na Zayna.

Tahle beta je silnější, než se zdá. Zklamal svého otce tím, že se nestal alfou ale betou. Ačkoliv nemůže za své DNA, má vztek na celý svět a nejvíc na alfy. Chce chránit tvory, kteří jsou na tom ještě hůř než on. Nemůžu jít na něho přes násilí a vyhrožování. K ničemu by to nevedlo.

,,Pověz mi Zayne," řekl jsem docela přívětivě. ,,Jak moc by ses chtěl vidět s Perrie Edwardsovou?"

Zayn vykulil oči a ruce se mu roztřásly. Bylo úžasné sledovat, co s ním udělala jen zmínka o omeze, která byla ve výcvikovém centru několik mil odsud.

,,Perrie s tím nemá nic společného, nemůžete jí ublížit," namítl pevným hlasem.

Ale můžu Zayne. Já můžu všechno.

,,Nechci jí ublížit," zakroutil jsem odmítavě hlavou. ,,Jen ti chci udělat nabídku. Přivezeme Perrie za tebou a necháme vás spokojeně žít, i když je to proti společnosti. A na oplátku si vezmu to, co mi patří."

Zayn zničeně zasténal a schoval si obličej do dlaní. Nejspíš se v něm odehrávalo morální dilema.

Věděl jsem, že i kdybych mu nedal tuhle nabídku, byl bych schopný Louise najít. Nemohl ho schovat nějak důkladně, nejspíš bude u něj doma nebo u přátel. Ale teď už jsem nechtěl ponechat nic náhodě. Věřil jsem, že z mého sídla nemá Louis kam utéct. Věřil jsem, že se nenajde nikdo, kdo mu pomůže odejít. A taky jsem se spletl. Co když má Zayn s někým domluvený signál, aby Louise v případě nebezpečí odvezli pryč? Už nechci riskovat.

,,Ublížíš mu?" zeptal se tiše.

Mlčky jsem se na něho díval a neodpovídal.

Poraženě sklopil hlavu a já mohl vidět ten nesmírný stud v jeho obličeji.

,,Dobře."

,,Harry," ozval se tiše Liam a já s překvapením zjistil, že má v očích slzy. ,,Jen prosím neříkej Niallovi, že jsme Louise zradili."

--Louis--

Ležel jsem na svém lehátku a hladil si bříško, na kterém ještě nebylo znát mé těhotenství ale mě to přesto dělalo dobře, protože jsem věděl, že fazolka je uvnitř.

Začínal jsem se na cestu do Ameriky těšit. Vždycky jsem se tam chtěl podívat a také jsem věděl, že tam budu v bezpečí. Budu moci žít s mým dítětem beze strachu, že mě můj mate zabije.

Přejel jsem si prsty zamyšleně po kousnutí na mém krku. Tohle nejspíš bude muset pryč. Nevěděl jsem, jestli vůbec jde zrušit pouto mates, a jestli to bude bolestivé, ale můžu riskovat, že mě Harry nějak vystopuje? Pak už by mě nezachránilo vůbec nic.

Uslyšel jsem klapnutí dveří a vzápětí uviděl Zayna, jak stojí na vrcholku schodiště. Usmíval se, ale ten úsměv nebyl šťastný. Byl neupřímný a děsivý.

Posadil jsem se s bušícím srdcem. Stalo se snad něco?

,,Zayne?"

,,Ahoj Lou," řekl. ,,Nemusíš se tvářit tak vyděšeně, nic se nestalo."

Jeho tichý smích mě trochu uklidnil.

,,Venku už je tma a nikde nikdo, co kdybychom se trochu prošli v zahradě?"

,,Ano!" vypískl jsem a vyskočil na nohy. Pro trochu čerstvého vzduchu a pohledu na oblohu plnou hvězd bych udělal cokoliv.

Zayn ke mně mlčky natáhl ruku a já hbitě vyběhl schody nahoru a přijal jeho ruku. Pevně mi ji sevřel, až jsem sebou škubl. Náhle ve mně zase začínalo narůstat podezření. Něco nebylo v pořádku.

A to podezření vzrostlo, když mě vedl k vchodovým dveřím. Ne do zahrady. Ale ven na ulici.

,,Zayne.."

Otočil se ke mě a já uviděl, jak se mu lesknou oči.

,,Je mi to líto Louisi."

V tu chvíli jsem chtěl utéct pryč, protože jsem věděl, že něco je opravdu špatně. Ale Zayn mě držel příliš pevně.

Otevřel dveře a já uviděl děsivý výjev.

Stál tam Harry a po jeho boku dva svalnatí hromotluci, nejspíš ochranka. Jeden z nich držel vystrašenou, plačící blondýnku.

,,Zee," vzlykla a natáhla k němu ruce. Gorila se podívala na Harryho a ten mlčky kývl. Povolil sevření kolem dívky a ta se s pláčem rozběhla k Zaynovi.

Alfa se na mě mlčky podíval, oči naprosto bez výrazu. Polil mě studený pot, když mi došlo, že mě Zayn zaprodal. Vyměnil můj život za svůj spokojený život po boku své lásky.

,,Ne!" vykřikl jsem zoufale a chystal se utéct, ale to už u mě byl jeden muž z ochranky a chytil mě za zápěstí.

,,Jdeme domů Louisi," řekl Harry klidným hlasem.

A já zpanikařil.

,,Ne, ne, ne! Nejdu s tebou nikam, prosím ne, neubližuj mi, nezabíjej naše miminko!" rozkřičel jsem se a rozplakal. Zmítal jsem sebou, ale stisk toho muže byl příliš pevný.

,,Lou, uklidni se.." ozval se někde z dálky Zaynův hlas.

Gorila se mnou škubla směrem k Harrymu.

,,Ne! Už ne, prosím já nechci!!" křičel jsem ochromený hrůzou a tma mě začínala pohlcovat.

Pak se mnou muž silně škubl a moje slabé nohy se podlomily.

Spadl jsem na zem, přímo na břicho.

Bolest po úderu mě na okamžik ochromila, ale pak začala mnohem horší, doprovázená křečemi v podbřišku.

A pak jsem ucítil, jak se mi na kalhotách rozlévá vlhká skvrna.

--

Tenhle díl je trochu delší, doufám že vám to nevadí, ale nechtěla jsem to rozdělovat na dva díly :)

Přeji vám veselé Velikonoce! ♥♥♥