---Louis--

Utekly už dva týdny od doby, kdy mě Liam odvezl k Zaynovy.

Dva týdny plné strachu a nejistoty.

Popravdě jsem myslel, že se mi uleví, když budu pryč z Harryho domu a nebude nademnou viset stín jisté smrti.

Ale neulevilo. Protože ta hrozba smrti tu byla stále. Přestával jsem věřit, že tu budu moci zůstat do konce života bez toho, aby mě někdo našel a odvedl zpět k Harrymu, který jistě nebude váhat a usmrtí mě i naše miminko. Často jsem přemýšlel, co by se stalo, kdyby mě našel po porodu. Podařilo by se Zaynovy zachránit alespoň fazolku? A byl by Harry vůbec schopný takové krutosti zabít už narozené dítě, navíc jeho vlastní?

Nejspíš nebyl. Ale má na to přece lidi. Prostě by jim miminko předal s tím, aby vykonaly, co musí.

Takové myšlenky mě doháněly k šílenství. Neměl jsem celé dny co na práci, a proto jsem se utápěl v temných koutech mé mysli. Číst už mě nebavilo a televize mě spíše děsila, než bavila. Harry mi nikdy nedovolil televizi sledovat, a proto jsem neměl nejmenší tušení, co se ve světě děje. Možná to tak pro mě bylo lepší.

Naivně jsem si myslel, že se všichni přizpůsobili novému systému, který nastolili alfy. Nebo se o to alespoň snaží, tak jako jsem se snažil já, než se můj mate, rozhodl, že mě zabije. Ale opak byl pravdou.

Po celém světě vznikaly odbojové skupiny, které se nechtěli smířit se svým novým postavením. A nešlo jen o to, že se jim nezamlouvala nová identita alfy, bety nebo omegy. Lidem se nelíbilo, že byli často násilím odtrženi od rodiny, od své lásky, že museli odejít ze svého domova, nebo že mohli jen bezmocně sledovat, jak odvádí jejich děti do výcvikových center, kam oni nesmějí...

Také ztrátu zaměstnání nesli někteří těžce. K čemu vám dnes je, že jste byli ředitelem celé firmy, nebo jste byli uznávaným vysokoškolským profesorem. Teď musíte pracovat jako číšník, kuchař nebo sluha nějaké bohaté alfy.

Opravdu všichni byli tak moc naivní a mysleli si, že nikdo nebude protestovat a smíří se s novým životem?

Teď bojují proti všem odpůrcům násilím. V televizi denně vidím zakrvácená a zohavená těla nebohých lidí, kteří jen chtěli zpět své staré životy. Televizi cenzurují alfy a tohle se ukazovat smí. Protože všichni ti mrtvý mají být odstrašujícími příklady.

Zrovna teď běží v televizi záběry z demonstrace ve Francii, kde se vzbouřilo výcvikové centrum omeg, a utekli do ulic s transparenty, na kterých stálo, že chtějí zpět svobodu a kontrolu nad svým tělem. Ty, které kladl odpor, zabili. Zbytek odvlekli zpět do výcvikového centra, kde se z nich nejspíš stanou čtyřky a pětky, pokud tedy systém čísel funguje i v jiných výcvikových centrech a zemích.

Jak moc jsem jejich touze rozuměl. Už jen to, že každou omegu čeká heat, bylo děsivé. Nebylo to nic bolestivého, pokud jste měli u sebe alfu, která mohla váš heat změnit v něco krásného. Ale ten pocit, že nemůžete ovládat své tělo a začínáte smýšlet jako zvíře..to bylo k nesnesení.

Díkybohu, že Zayn mi každý den nosil tabletku supresiv, která můj heat oddalovala. Nemohl jsem si ho teď dovolit. Už jen proto, že jsem neměl poblíž alfu, která by mi pomohla a Zayn se bál, že se nebudu ovládat natolik, abych zvládl celý průběh sám, když jde o můj druhý heat. A taky by byl velký problém, kdyby se z domu bety linula vůně omegy v heatu.

Ne že bych si stěžoval. Heat není nic, o co bych stál.

Když se na obrazovce objevily další záběry plné krve, raději jsem televizi vypnul. Natáhl jsem se na lehátko a povzdechl si. Tak moc mi chyběl čerstvý vzduch a větší pohyb. Zayn mě zatím vzal ven jen dvakrát, uprostřed noci jsem mohl pobýt chvíli na zahradě. Nikdy jsem si před ním na nic nestěžoval, ale musel vidět, jak na mě samota a uzavřený prostor doléhá.

Neměl jsem na výběr. Tohle byl prozatím jediný způsob, jak jsem mohl žít.

Z ničeho nic se ozval zvuk otevírajících se dveří a za chvíli se objevil Zayn s úsměvem na rtech a tácem s jídlem.

,,Zayne ty jsi úžasný," usmál jsem se, když jsem uviděl mimo hlavního jídla talíř čerstvých jahod, na které jsem měl už několik dní obrovskou chuť. ,,Kde jsi je sehnal?"

,,Nejen alfy mají svoje zdroje," zašklebil se na mě a položil tác na moje kolena. Vyšplhal jsem se do sedu a začal s chutí jíst, jelikož jsem věděl, že fazolka potřebuje živiny a vitamíny.

,,Mám pro tebe nové zprávy Louisi," řekl Zayn zatímco pozoroval, jak se láduju.

,,Doufám, že dobré," odpověděl jsem s plnou pusou.

,,Myslím, že ano," přikývl. ,,Mluvil jsem s několika známými a taky jsem celou věc probral s Liamem. Pokusíme se tě přesunout někam dál odsud."

Zamyšleně jsem polkl. Vůbec se mi nelíbila představa, že bych měl jít pryč od Zayna, jediného člověka který mi dodával jistotu a pocit bezpečí.

,,Jak moc..?"

,,Mám přátele v Americe," řekl tiše a já si přitiskl dlaň na ústa. Amerika..

,,To je strašně daleko," pípl jsem bezmocně.

,,Tam tě Harry ani lapkové nikdy nenajdou," ubezpečil mě Zayn a vzal mé ruce do svých dlaní. ,,Victoria a Sean jsou bety jako já. Jsou to manželé a moc hodní lidé. Žijí v Miami poblíž pláže, naštěstí jim zůstal jejich starý dům. Komunikace s nimi je těžká, protože hovory se pořád dost hlídají ale i hned řekli, že si tě rádi vezmou k sobě."

,,Ale jak budou lidé reagovat, když se najednou objeví cizí omega v domácnosti bet?" začal jsem pomalu panikařit. Řešit problémy tady bylo hrozné, ale řešit je v cizí zemi, kde jsem nikoho neznal..

Zayn mi opatrně přejel dlaní po tváři. ,,Na některých místech to není tak zlé jako tady, Louisi."

Podíval jsem se na něho a oči se mi zalily slzami. ,,Protože tam nevládnou Stylesovi. Panebože. Vím že mě chce zabít, ale odvezu jeho dítě do Ameriky.."

,,Jestli to neuděláš, může zabít tebe i dítě," řekl nekompromisně Zayn. ,,Budeš tam mít volnost zlato. Budeš moci chodit s fazolkou na pláž, koupat se v moři, chodit do města..budeš svobodný."

Nemohl jsem tomu uvěřit. Vážně by mohlo být všechno tak? Znělo to jako ráj, jako vymyšlená pohádka pro děti, a přitom to ještě před pár měsíci byla realita pro každého z nás..

,,Ale moje rodina.."

,,Pokusím se jim dát po čase vědět, kde jsi. Musíš být jen trpělivý. Teď, když si svět teprve zvyká je všechno tak riskantní," povzdechl si. ,,Ale my nemůžeme čekat, než se svět vzpamatuje z toho, co se stalo."

Ztěžka jsem polkl. ,,Kdy bych měl odjet..?"

,,Jen tak to nebude. Bude kolem toho potřeba zařídit hodně věcí, falešné doklady, alfu, která bude předstírat tvého mate, aby jsi vůbec měl povolení nastoupit do letadla a musíme ti změnit podobu, aby nikdo v tobě nepoznal omegu Harryho Stylese..počítej tak nejméně šest týdnů, dva měsíce," řekl.

,,Dobře," přikývl jsem.

,,Teď se v klidu najez. Budeš potřebovat sílu, a to malé taky. Musím jet probrat několik věcí s Liamem, které nechci řešit po telefonu a vrátím se pravděpodobně až ráno," řekl.

,,Pozdravuj je ode mě, Liama i Nialla."

,,Vyřídím Lou," pousmál se a odcházel pryč.

,,Zayne?" zavolal jsem za ním. ,,Já..díky."

--Harry--

Venku už byla tma a já jsem právě zaparkoval na příjezdové cestě Liamova domu. Zamračil jsem se, když jsem spatřil cizí auto. Měl snad nějakou návštěvu?

Zabouchl jsem dveře od auta a netrpělivě zaklepal na dveře. Vzápětí se otevřeli a objevil se rozcuchaný Niall.

,,Dobrý večer Harry," řekl mile, ale oči mu nervózně těkaly sem a tam.

,,Ahoj Nialle. Je Liam doma?" zeptal jsem se.

,,A-Ano, ale má návštěvu.."

,,To nevadí," přerušil jsem ho a odstrčil netrpělivě stranou. Nebyl jsem zvyklý jakkoliv vyjednávat s omegou.

Uslyšel jsem dva mužské hlasy, které vycházely z obýváku. Frustrovaně jsem si povzdechl. Potřeboval jsem, aby mě Liam vyslechl. Abych se mu mohl svěřit, jak moc mi Louis chybí a jak se střídavě užírám vztekem, beznadějí a zoufalstvím nad tím, že už svou omegu nedostanu nikdy zpět.

Lapkové byli prozatím neúspěšní. Ztratili Louisovu stopu na kraji města a i kdž stále pátrají, žádné nové informace nepřináší. Denně jsem seřval je, ochranku i služebnictvo. Všichni byli neschopní. To nikdo nedokáže najít jednu malou, těhotnou, zatracenou omegu? Nemohl se přece propadnout do země.

Zhluboka jsem se nadechl. Doufal jsem, že kdž se objevím, Liam svou návštěvu co nejdřív vypakuje pryč.

,,Liame?"

Oba hlasy ztichly a pak se ve dveřích objevil Liam, který vypadal na první pohled unaveně a ztrhaně.

,,Ahoj Harry," usmál se na mě a hned mě objal. Neprotestoval jsem. Od něho jsem si to mohl dovolit.

,,Mám návštěvu ale..pojď dál," řekl a hlas mu na konci selhal. Pátravě jsem se na něj zadíval. Děje se snad i s ním něco?

Nechal jsem se odvést dovnitř, kde na pohovce seděl černovlasý, snědý muž, podle pachu beta. Pátral jsem v paměti a byl mi povědomý, ale nedokázal jsem ho zařadit.

,,Harry to je Zayn Malik, lékař z výcvikového centra tvého otce. Zayne, to je Harry Styles," představil nás Liam.

,,Těší mě," kývl na mě opatrně Zayn. Byl z mé přítomnosti nervózní, ale kdo nebyl? Každý ve mě viděl hrozbu a smrt. To už je úděl moci a vysokého postavení v dnešním světě.

,,Už vím odkud vás znám. Měl jste na starosti mého mate, Louise," vzpomněl jsem si náhle.

,,Cože? Ach ano," odkašlal si. ,,Jak se má?"

Zatnul jsem ruce v pěst a zaskřípěl zuby. ,,Bohužel nevím. Protože ten parchant mi utekl."

,,To je hrozné," přikývl Zayn a snažil se tvářit účastně. ,,Ale jistě ho brzy najdete."

,,To si pište, že ano," odsekl jsem a s tichými díky přijal od Liama skleničku alkoholu. Beta se začal zvedat.

,,Nebudu vás dál rušit, my už jsme Liame probrali všechno, co bylo nutné," prohodil a Liam ho na okamžik chytil za rameno.

,,Díky Zayne," řekl. Musím se pak dozvědět, co mezi sebou ti dva mají.

Byl jsem rád, že odchází, proto jsem k němu s dobrým úmyslem natáhl ruku. ,,Těšilo mě pane Maliku."

Zayn mi nervózně potřásl rukou. ,,I mě pane Stylesi."

A pak jsem to ucítil. Nepatrný závan z rukávu jeho košile.

Ta vůně..

Ta sladká, překrásná vůně..

Louis.

--

Tak konečně je tu další díl :)) Budu se snažit přidat o víkendu další, ať není zase týden prodleva.

Doufám že se vám to nezdá moc uspěchané, ale je to tak z toho důvodu, že tahle povídka je primárně psaná z Louisova pohledu, o jeho chování, jeho zážitcích, jeho pocitech a emocích. Harryho pohled je jen takový bonus a proto jsem to posunula o dva týdny dopředu, jelikož bych psala jen o tom, jak se Louis skrývá ve sklepě.

A děkuji vám moc za překročení hranice 40K přečtení