Ani jsem si neuvědomil, že pláču, dokud jsem neviděl mokré skvrny na Zaynově tričku, do kterého se vsákly mé slzy zoufalství. Mladý doktor mě konejšivě poplácával po zádech.

,,Už jsi v bezpečí Louisi, tady se k tobě nedostane," šeptal tiše a já se začal pomalu uklidňovat. Pohlédl jsem na Zayna a položil si ochranitelsky ruce na bříško.

Černovlásek se usmál. ,,Postarám se o vás oba. Nedovolím, aby vám ublížil."

Zamrkal jsem, znovu přemožen dojetím z toho, že i v tomhle novém, odporném světě se najdou lidi, kterým není lhostejný život malé, bezvýznamné omegy.

,,Jak jsi ale.."

,,Nebudeme si povídat tady venku, není to bezpečné," vložil se mezi nás Liam s vážnou tváří. ,,Zayne, můžeme dovnitř?"

,,Samozřejmě," odpověděl a mávnutím ruky nás všechny pozval do svého domu.

Vešel jsem dovnitř a usmál se. Na rozdíl od Harryho sídla, byla Zaynův dům zařízen méně přepychově a působil na mě mnohem lépe. Ze všech místností na mě dýchala atmosféra domova.

Zayn nás všechny poslal do obýváku, kde jsem se unaveně svalil na pohodlnou pohovku. Liam se usadil do křesla a Niall zaujal místo na jeho kolenou.

Chvíli jsme jen mlčeli a já využil té chvíle, abych zklidnil svůj dech a snažil se v duchu přesvědčit sám sebe, že tady mi nic nehrozí, že rozhodně dovnitř nevtrhne rozzuřený Harry s nožem v ruce a nerozpáře mi břicho.

Šlo to ale těžko. To neviditelné ostří smrti se mi pořád houpalo nad hlavou, připravené každým okamžikem spadnout přímo na mě.

Zayn se připojil k nám a postavil na stůl tři hrníčky silné kávy a jeden hrníček s čajem pro mě. Samozřejmě, v těhotenství nemůžu ani kofein. Vděčně jsem se na něj pousmál a usrkl. Horký nápoj mě trochu probral ze strachu a otupělosti, která se snažila pohltit můj mozek, aby ho uchránila před dalšími hrůzami.

Odložil jsem hrníček zpět na stůl a zadíval se na alfu. ,,Jak jsi přišel zrovna na Zayna?"

Liam se usmál. ,,To Niall. Když jsi mi v noci volal, vzbudil ho náš hovor a já mu všechno řekl. A první, kdo ho napadl, byl právě Zayn. Pak už mi nedalo velkou práci najít ho a kontaktovat. Víš, nejsem tak mocná alfa, jako tvůj mate.."

,,Není to můj mate," zavrčel jsem, i když stále dobře viditelný kousanec na mém krku svědčil o opaku.

Alfa si povzdechl. ,,Chápu. Nicméně chci říct, že i když nejsem tak mocnou alfou jako Harry, tohle byla pro mě hračka. Nejtěžší část plánu bylo to, abychom tě dokázali odvést z domu dřív, než se o to pokusí Harry. I když i v tom případě jsme měli záložní plán."

,,Jaký?" zeptal jsem se se zájmem.

,,Bude lepší, když toho budeš vědět co nejméně," pousmál se Liam a já si nemohl nevšimnout, jak utrápeně vypadá.

Sklopil jsem hlavu a natáhl dlaň, abych mohl uchopit jeho ruku do své. Zrak jsem stále klopil dolů, abych mu dal najevo svou pokoru a loajalitu.

,,Já vím, že jsi toho pro mě udělal hodně. Chápu, že máš strach o sebe a o Nialla, a vím, že tě trápí, že jsi jednal proti svému kamarádovi.."

,,Louisi," přerušil mě Liam rozhodným hlasem. ,,O sebe se nebojím a mám způsoby, jak Nialla ochráním i kdyby se mi něco stalo."

V tu chvíli ze sebe Niall vydal vyděšený sten a sevřel svého mate v pevném objetí. V očích se mu zračila hrůza z představy, že by se Liamovi něco stalo.

Ztěžka jsem polknul. To, co jsem měl před sebou, byla pravá, nefalšovaná láska, která vznikla z jednoho trápení a neděje, v lepší zítřky.

Jejich láska mě neuvěřitelně zraňovala, ale zároveň mi dodávala sílu.

Liam hladil Nialla po zádech a konejšivě bručel do jeho ucha, dokud se omega neuklidnila a nespočinula klidně v jeho náručí. ,,Pokud se jedná o Harryho, bolí mě, že jsem ho musel zradit. Ale Louisi, raději ztratím jeho přátelství, než abych měl na rukou tvoji krev, a krev vašeho dítěte."

Přikývl jsem na znamení pochopení a díků, která šla jen těžko vyjádřit slovy.

,,Nebudu ti lhát Louisi," ozval se Zayn zachmuřeně. ,,Harry pravděpodobně udělá cokoliv, aby tě našel a i hned kontaktuje lapky v širokém okolí."

,,Lap..koho?" zamračil jsem se.

,,Lapky. To je organizace, která se zabývá odchytem omeg na útěku, aby je předaly zpět k jejich alfě," vysvětlil mi a já se zděšeně otřásl. Znělo to, jako odchyt toulavých zvířat a ne živých bytostí.

,,Budeš tu muset dodržovat jistá pravidla, abychom zůstali v utajení. Žiju tu sám, a většinu dne trávím v práci, ale to nám hraje do karet," pokračoval. ,,Je důležité, aby sis každých pár hodin na sebe stříkal feromony, které skryjí tvůj omega pach. A samozřejmě nemůžeš jen tak chodit ven, budeš muset bydlet na utajeném místě."

Povzdechl jsem si a přikývl. Nic z toho neznělo optimisticky, ale momentálně jsem bojoval o svůj život, takže jsem musel brát všechno, co mi moji zachránci nabízeli.

,,No, my budeme muset jet zpět," ozval se Liam a opatrně postavil blonďáčka, který se na mě smutně díval na nohy.

,,U-Už?" vykoktal jsem zklamaně.

,,Harry nesmí pojmout jakékoliv podezření," vysvětlil brunet. ,,Zayn má na nás číslo, kdykoliv budeš něco potřebovat, kontaktuj nás. Budu se snažit, abyste si mohli s Niallem telefonovat, ale až si budu jistý, že Harry nenechal hlídat můj mobil, jen pro jistotu, ano?"

,,Děkuju lásko," šeptl Niall a věnoval své alfě polibek na líčko. Pak přešel ke mně a stiskl mě v pevném objetí.

,,Dávej na sebe pozor. I na fazolku."

,,Ty na sebe dávej taky pozor," zašeptal jsem a cítil, jak se mi zase do očí začínají tlačit slzy. ,,A děkuju. Nikdy vám to nebudu moci vynahradit. Zachránili jste mi život."

,,To by pro tebe udělal každý člověk, který nemá srdce z kamene," pousmál se smutně Niall a pohladil mě po vlasech. ,,Měj se pěkně, Lou."

S knedlíkem v krku jsem sledoval, jak ho Liam bere za ruku a oba mizí pryč z domu. Vzápětí jsem uslyšel zvuk startujícího auta, který brzy utichl.

Zayn mě objal kolem ramen a nechal mě, ať si na něj položím hlavu.

,,Já vím, že je ti teď hrozně. Ale věř mi, že bude líp. Hlavní je, že jsi naživu," řekl tiše. ,,Jsi unavený?"

Chtěl jsem zavrtět hlavou ale místo toho jsem mohutně zívl a cítil, jak mi začínají klesat víčka. Do té doby jsem si ani neuvědomoval, jak moc vyčerpaný jsem.

,,Já si to myslel. Půjdeš se vyspat. Zítra prohlédnu tebe i děťátko, jestli jste v pořádku, ale teď si potřebuješ hlavně odpočinout," mínil Zayn a vytáhl mě na nohy. Myslel jsem, že mě odvede do ložnice, ale on místo toho zamířil do chodby, kde otevřel dveře od sklepa.

Podíval jsem se na něj a zmateně zamrkal.

Zayn viditelně zrozpačitěl. ,,Já vím Louisi. Je to příšerný, zavírat tě do sklepa. Ale budeš tam v bezpečí. Nemůžu tě jen tak nechat v domě, ne kvůli sobě, ale kvůli tobě."

Byl jsem příliš vyčerpaný na to, abychom se pokusili nalézt kompromis. Takže i když mě vidina spánku ve sklepě vůbec nelákala, přikývl jsem a odevzdaně sešel schody dolů.

Beta, který mě následoval vzápětí rozsvítil a sklepní prostory zalilo matné světlo z jediné žárovky, která visela od stropu.

Otřásl jsem se. Neměl jsem sklepy rád, šla z nich na mě hrůza. Zvlášť teď, když můj mate, usiloval o můj život. Ačkoliv, Zayn se nejspíš snažil udělat všechno možné, aby mi můj pobyt zde zpříjemnil. Uprostřed bylo rozkládací lehátko, povlečené v tyrkysové barvě, na zdech viseli obrázky, měl jsem tu stolek, židli, poličku s několika knihami a pár lahvičkami, které jsem tipoval na tolik potřebné feromony a v rohu místnosti stála malá, přenosná televize.

,,Televizi si nesmíš pouštět moc nahlas a nenechávej ji běžet celou noc. Až se setmí, rozsviť si jen tehdy, když se budeš muset pohybovat po místnosti. Feromony na sebe stříkej alespoň třikrát denně. A tady," vytáhl z kapsy malý mobil. ,,Máš tam zatím jen moje číslo. Kdykoliv bys něco potřeboval, i kdyby si jen popovídat, nebo být chvíli se mnou, zavolej."

Vzal jsem si od něj přístroj a bezradnýma očima klouzal po tmavé, nepřátelské místnosti.

Zayn si povzdechl. ,,Moc mě to mrzí zlato. Kdyby bylo na mě, nikdy by si nežil v takových podmínkách, zvlášť v požehnaném stavu. Ale snažím se tě chránit. Snad to chápeš."

,,Chápu," zamumlal jsem a nechal se obejmout. Zaynova náruč příjemně hřála a dodávala mi pocit bezpečí. ,,Máš nějaké zprávy o Perrie?"

Trhavě se nadechl a jeho oči získali zvláštní lesk. ,,Měla by být už u své nové alfy. Kde, to netuším. Vím jen, že žije a měla by být v pořádku."

Nemusel jsem se ani ptát, abych poznal, že ji pořád miluje. A nejspíš nikdy nepřestane.

,,Nezasloužíte si takový osud, nikdo z vás," vzdychl ještě, než se ode mě odtáhl. ,,Dobrou noc Louisi."

,,Dobrou noc Zayne..a díky."

Přesunul jsem se na své skládací lehátko, a aniž bych pátral po něčem na spaní, svalil jsem se do měkkých přikrývek. Byl jsem tak unavený, že jsem neměl sílu dál se strachovat nebo rozjímat nad svým osudem a svou alfou.

Překryl jsem si bříško dlaněmi. ,,Zvládli jsme to, fazolko. Jsme naživu."

--

Harry

,,Do prdele," zaklel jsem vztekle a odhodil zakrvácený nůž někde do bujného porostu, který les obklopoval. I kdyby ho někdo našel, tak co. Ucítí jen krev omegy. A nikdo nebude pátrat po tom, proč se tu válí nůž od krve, když není alfy.

Otřel jsem si zakrvácené ruce o bílé tričko a získal tak vzhled vraha. Nálepka, kterou mi nejspíš už nikdo neodpáře.

Volným krokem jsem došel na příjezdovou cestu, kde se o své auto opíral otec s doutníkem v puse. Podíval se na mě a povytáhl obočí.

,,Hotovo?"

,,Ano otče," přikývl jsem a prohlédl si své zakrvácené ruce a tričko. ,,Nebyla to zrovna čistá práce."

,,Jsem na tebe pyšný," řekl a věnoval mi jeden ze svých vzácných úsměvů. ,,Z mého syna je opravdový chlap."

Sklopil jsem hlavu a jen něco zamručel. V tuto chvíli mi z něj bylo opravdu na zvracení.

,,Nemohli jsme si dovolit, aby zůstal naživu," pokračoval otec nekompromisně. ,,Udělal jsi, co bylo nutné."

,,Já vím otče. Už pojedu. Chci být s Louisem."

Otec zkřivil ústa v nehezkém úsměvu. ,,Pozdravuj ho ode mě. Že se nemůžu dočkat vnoučátka."

,,Vyřídím," zalhal jsem hladce. ,,Pozdravuj ode mě mámu."

S těmito slovy jsem nasedl do svého auta a rychle se rozjel domů. Musím se cestou zastavit ve svém městském bytě, abych se umyl a převlékl.

Protože ať se stane cokoliv, o tomhle se Louis nesmí nic dozvědět.

Nikdy.