Všichni jsme byli zahnáni do velké místnosti, připomínající jídelnu. Stálo zde několik mužů a dvě ženy, které na nás shlíželi tvrdým a neústupným pohledem.

,,Posaďte se," řekl jeden z mužů, a já si sedl na nepohodlnou, dřevěnou lavici, kde se ke mně vzápětí připojil Niall. Potěšilo mě to, jelikož jsem v blonďáčkovi cítil spojence.

,,Ještě jednou, vítejte ve výcvikovém centru pro omegy. Ještě dnes podstoupíte lékařskou prohlídku, dle které budete rozřazeni do skupin. Od zítřka začne váš výcvik. Bude tvrdý a přísný, jelikož až přijde čas, musíte být připraveni pro alfy, které si vás vyberou. Jakákoliv neposlušnost se bude trestat, jakékoliv porušení pravidel taktéž. Více se dozvíte po zahájení výcviku, nyní vám Erin přečte pár nejdůležitějších pravidel," zakončil muž proslov.

Snažil jsem se moc nedýchat, jelikož jsem z onoho muže cítil něco tak nepříjemného, co mě přímo dusilo a zvedal se mi z toho žaludek. Niall si všiml mého výrazu, a zatvářil se soucitně.

,,Jsou to alfy, proto z nich cítíš ty vůně," špitl tiše. Naklonil jsem se blíž k němu.

,,Jak to myslíš?"

,,Každá alfa vydává specifickou vůni, některé nám voní, některé ne. Já tu třeba teď nic nepříjemného necítím, ale tobě se ta vůně nelíbí ani trochu," konstatoval šeptem a já přikývl. Byla úleva, mít vedle sebe někoho, kdo alespoň trochu tušil, co se právě děje s mým tělem. Blonďatá Erin si odkašlala a my jsme oba vzhlédli.

,,Pravidlo číslo jedna," začala odříkávat a přitom pomalu procházela kolem nás všech. ,,Nebudete odmlouvat, nebudete drzí, nebudete se vyjadřovat vulgárně, nebudete na nás zvyšovat hlas. Pravidlo číslo dvě, budete bez vyjímky dodržovat výcvikový plán své skupiny. Žádné výmluvy nás nezajímají, omlouvá vás jen nemoc s kterou si zajdete za lékařem a ten posoudí, zda jste schopní pokračovat v programu nebo ne. Pravidlo číslo tři, nebudete opouštět budovu. Za každý pokus o útěk bude následovat velmi krutý trest. Po této budově se nebudete pohybovat sami, vždy s vámi bude trenér nebo trenérka."

Podíval jsem se na Nialla, který byl pobledlý v obličeji a zhluboka dýchal. Nejspíš měl stejné pocity jako já. Ti lidé si chtěli přivlastnit všechny naše práva, i když na to neměli nárok. Chtěli nás v podstatě zbavit lidskosti.

,,Pravidlo číslo čtyři. Nebudete mluvit o svém minulém životě, o své rodině, škole, o svých partnerech. I za tohle následuje krutý trest. Pravidlo číslo pět, budete bez odmlouvání užívat léky, které dostanete každé ráno. Pravidlo číslo šest, ke každé alfě, která se bude nacházet ve vaší blízkosti, se budete chovat s maximální úctou. Pravidlo číslo sedm, po dobu vašeho pobytu v centru, žádné vzájemné polibky, mazlení, sexuální aktivity či masturbace. Tohle je pro zatím základ pravidel, která zde musíte dodržovat. Zbylé se dozvíte brzy," dopověděla blondýna a odmlčela se.

Všichni jsme se tvářili jako by do nás uhodilo. Posledními dvěma pravidly nám dala jasně najevo, že pro ně nic neznamenáme. Nemáme nárok ani uspokojit svoje přirozené pudy, protože podle nich, teď náležíme alfám.

S tímhle se přeci nemůžu smířit.

--

Seděl jsem v sterilně vyhlížející ordinaci na nízké stoličce, a třásl se strachy. Byl jsem jeden z prvních, kteří byli poslání k lékaři na prohlídku a bál jsem se, co se bude dít. Tady jsem si nemohl být jistý absolutně ničím, a jakmile jsem v tomto neznámém prostředí ztratil z dohledu Nialla, zpanikařil jsem.

,,Omlouvám se, že jdu pozdě," ozval se ode dveří nezvykle příjemný hlas. Otočil jsem se a spatřil mladého muže, zhruba kolem 25let v lékařském plášti. Zhluboka jsem se nadechl, ale cítil jsem nepatrnou vůni mýdla a skořice. Muž se posadil naproti mě a pousmál se.

,,Jsi v pořádku?"

Ta otázka mě tak překvapila, že pootevřel údivem pusu.

,,Já..nejsem v pořádku. Chci odsud pryč, chci ke své rodině. Nechápu co se tady děje ani co se děje se mnou. Jak si můžou všichni ti lidé dovolit dělat s námi takové věci? Proč nám nikdo nepomůže?" zašeptal jsem a cítil, jak se mi do očí začínají tlačit slzy.

Muž se na mě soucitně díval.

,,Jak se jmenuješ?"

,,Jsem Louis Tomlinson," odpověděl jsem.

,,Já jsem doktor Malik, ale teď mi můžeš říkat Zayne," pousmál se na mě povzbudivě. ,,Všechno vám během příštích pár dnů vysvětlí, ale než s tebou budu hotový, můžu ti taky říct pár věcí. Teď ke mně natáhni ruku, abych ti mohl vzít krev," vyzval mě, a já si bez protestů vyhrnul rukáv a natáhl k němu paži. Bůhví proč ve mě ten muž budil důvěru. Možná proto, že jsem z něho na rozdíl od mnohých ostatních necítil nic nepříjemného.

Zayn mi vydezinfikoval místečko v loketní jamce a téměř bezbolestně mi odebral vzorek krve. Poté rozdělil vzorek na několik sklíček, které se zkoumají pod mikroskopem.

,,Měl bych otázku..někteří, co tu jsou..cítím z nich něco příšerného, dusí mě to a nemůžu téměř dýchat," svěřil jsem se. ,,Ale z vás téměř nic necítím."

Zayn ke mně zvedl oči. ,,To protože jsem beta Louisi. Nevyzařuje ze mě nic, co by ti dráždilo čichové buňky, to se děje jen u alf. Téměř všichni vaši trenéři jsou alfy. Nemusíš se bát, za pár dní se tvůj čich ustálí a nebudeš vnímat jednotlivé podněty s takovou intenzitou. Ale tím, že je pro tebe všechno nové chápu, že to může být u některých osob nepříjemné. Jsi jako slepec, kterému by se z ničeho nic navrátil zrak. Také by pro něho bylo okolní světlo nepříjemné a oslepovalo by ho," vysvětlil.

,,Takže každá alfa má v sobě něco, co já jako omega tak výrazně cítím?" zeptal jsem se zmateně a Zayn přikývl.

,,Ano, alfy svým pachem vábí omegy nebo odrazují nepřítele. I ty pro ně vydáváš svou specifickou vůni, která je láká," řekl a já se otřásl. Rozhodně jsem neměl v plánu nikoho lákat k sobě.

,,Ale já to pořád nechápu. Ještě předevčírem jsem byl normální kluk a najednou je ze mě tohle," řekl jsem nešťastně.

Zayn mi pomohl na nohy, aby mě změřil a zvážil. Během toho dál vyprávěl.

,,Alfy, bety a omegy zde existují už pěkně dlouhou dobu. Jeden vědec zkoumal vlčí geny a hormony, které chtěl dále testovat a upravovat. Během přípravy se omylem vlčím genem nakazil a jeho DNA se od základu změnilo. Když se probral z agonie, cítil se jinak. Byl silnější, mrštnější a cítil potřebu mít u sebe něco, co by mohl chránit. Chyběla mu omega. Nejprve se to snažil držet v tajnosti, ale během svého prvního rutu se tak vyděsil, že se svěřil několika dalším vědcům. Ti se rozhodli vlčí gen dál testovat na lidech. A přišli na to, že existují nejen ti silní jedinci, ale i ti, které gen téměř nezmění ale také ti, kteří se po nakažení stávají v blízkosti alf submisivnější, oddanější a krotcí. Podle vzoru vlčích smeček pojmenovali ty nejsilnější alfy, ti kteří byli téměř beze změn, se stali betami a ti submisivní omegy," dovyprávěl Zayn. Šla mi z toho všeho hlava kolem. Takže tohle všechno se dělo jen kvůli nevydařenému pokusu.

,,Já se teda rozhodně submisivní necítím," namítl jsem a Zayn se tiše zasmál.

,,Teď možná ne, ale přijde čas, kdy tvoje podstata omegy vyjde na povrch. To se tě budou snažit naučit tady, protože omegy nemohou být vzpurné a neposlušné vůči alfám," řekl a mě naskočila husí kůže.

,,Ale..každý by měl právo si říct sám, jak se bude ke komu chovat," zlomil se mi hlas a Zayn mě jen poplácal po zádech.

,,Já vím jak ti je Louisi. Neříkám, že s tímhle co se děje souhlasím, vlastně jsem rád, že jsem se stal betou," řekl. Posadil mě zpět na židli a začal mi měřit tlak a tep.

,,Ale jakto že je najednou celý svět nakažený tím genem? To se jim zase nepovedl nějaký pokus?" snažil jsem se vyzvědět co nejvíce informací.

Zayn zavrtěl hlavou. ,,Od té doby, co se onen vědec nakazil, uběhlo mnoho let. Je mu nyní 72 let. V rámci testování nakazil svou manželku, která se stala omegou, a měli spolu děti, které byli taktéž nakažené. Skupina nakažených se rozrůstala čím dál tím víc a alfám se nelíbilo, že nemají moc nade všemi. Jejich instinkt a pud jim velel, aby vládli všem, ale nad obyčejnými lidmi neměli moc. A čím více se gen rozmnožoval, tím více alf bylo, až jim nakonec došla trpělivost a začali připravovat to, co se stalo. Proměňovali ještě více zasvěcených a potřebných lidí, postupně se zbavovali vlády, která by jim mohla v ovládnutí světa zabránit, budovali výcviková centra pro alfy, bety i omegy. A když bylo vše připraveno, vypustili vlčí gen do světa."

,,To je příšerné," vydechl jsem.

,,Není to tak hrozné Louisi, věř mi. Musíme si všichni jen zvyknout," řekl Zayn a obrátil pozornost k mé krvi pod mikroskopem.

,,Ale co.."

,,Louisi zbytek vám vysvětlí trenéři, já teď musím vypsat tvou kartu pro zařazení do výcvikové skupiny," zarazil mě jemně Zayn. Zapsal si něco do složky s mým jménem a usmál se pro sebe. Poté se mě začal vyptávat na vzdělání, moje nemoci, operace, nemoci v rodině a vůbec na všechno, na co se vás doktor běžně ptá.

,,Jsi homosexuál nebo heterosexuál Louisi?"

Trhl jsem sebou a zamračil jsem se do jeho klidného obličeje. Co to je za otázku?

,,Tohle je osobní."

,,A pro mě velmi podstatné. Může ti to přinést jisté výhody, tak mi to prosím řekni."

,,Homosexuál," řekl jsem neochotně a Zayn si s úsměvem zapsal mou odpověď.

,,Měl jsi někdy pohlavní styk s dívkou, nebo s mužem?"

Zrudl jsem až po kořínky vlasů a sklopil oči.

,,Ne, nikdy."

,,Ani orální sex? Nic takového?" doptával se černovlásek.

,,Ne..jen líbání," zamumlal jsem sotva slyšitelně a hanbou bych se nejradši propadl. Zayn ale kupodivu vypadal téměř šťastně.

,,Podle tvé krve jsi i vysoce plodný, takže to vypadá, že tě zařadíme do skupiny jedna," řekl zamyšleně a po chvíli napsal na mou složku velkou jedničku.

,,A-A co to znamená skupina jedna?" zeptal jsem se vyděšeně. Vyděsila mě i jeho slova o plodnosti, ale nejspíš to byl jen další výraz, který se už běžně používal, a já mu nerozuměl.

,,Máš velké štěstí Louisi. Budou si vás téměř hýčkat. Do skupiny jedna zařazujeme jen ty, kteří budou vhodní pro alfy z vyšších kruhů, většinou pro rodinu zakladatelů a lidí, kteří mají opravdu velký vliv. Můžeš se mít i přes to všechno dobře, tak si to prosím nezkaž," řekl Zayn naléhavě. Mě ale vidina toho, že mě chtějí dát nějaké alfě, byť bohaté a vlivné, vůbec neuklidnila. Odmítal jsem někomu patřit a odmítal jsem se podřídit těmto zvráceným pravidlům. Přesto jsem přikývl.

,,Výborně. Toto výcvikové centrum osobně zakládal Des Styles, syn Edwarda Stylese, což byl právě onen vědec, který se omylem proměnil v alfu. Tedy první alfa na světě. Stylesovi jsou ve světě jedna z nejváženějších rodin," dodal Zayn ale na mě to neudělalo žádný dojem. Nebudu obdivovat nikoho, kdo mi zničil život tím, že mi násilím změnil DNA.

,,Budu se snažit Zayne," přikývl jsem. ,,Děkuju ti moc. Za vše."

Zayn se na mě hřejivě usmál a pohladil mě po ruce. ,,Kdybys cokoliv potřeboval, zkus si mě najít nebo mě kontaktovat. Když budu moci, pomůžu ti."

,,Proč?" řekl jsem trochu nechápavě.

,,Řekněme, že jsi mi víc sympatický než jiní a že nechci, aby jsi trpěl," pokrčil Zayn rameny.

,,Moc ti děkuju," zašeptal jsem s úsměvem a krátce ho objal. Jakýkoliv projev lidskosti byl pro mě jako paprsky slunce v deštivém dni. Nádherné a plné naděje.

Byl jsem už na odchodu, když jsem se u dveří otočil.

,,Zayne? Přišel tu se mnou kluk, kterému zabili rodiče, jelikož chtěli tomuto všemu zabránit..je moc hodný a je jediný koho tu znám, tak mě napadlo.."

Zayn chvíli mlčel a přemýšlel. Poté ke mně stočil své čokoládové oči. ,,Jak se jmenuje?"

,,Niall..ale nevím jak dál."

Mladý doktor se chvíli hrabal ve složkách na stole, až jednu vytáhl. ,,Niall Horan? 17 let?"

,,To by mohl být on."

Zayn se usmál.

,,Myslím, že pan Horan je na tom se svým zdravotním stavem perfektně," řekl a napsal na Niallovu složku velkou jedničku.

--

Děkuji za všechno komentáře a hvězdičky u minulého dílu, jste úžasní ♥♥♥ a nebojte, Harry osobně se nám v příběhu objeví už brzy :)) ♥