Ztuhl jsem v půlce pohybu a dech se mi zrychlil tak, že jsem si byl jistý, že Harry vycítí, jak moc jsem z něho vyděšený.

Za svými zády jsem slyšel vrznout postel, když se Harry posadil a já neměl daleko k mdlobám.

Ale musel jsem se vzchopit. Přece jsem tuto noc neriskoval proto, abych se nechal chytit u takové hlouposti. Musel jsem rychle přemýšlet. Tady nešlo o žádnou drobnost, hádku nebo pár facek, které by mi od Harryho hrozily. Tady šlo o můj život. Můj, a fazolky.

Tiše jsem zasténal a pevně sevřel v rukou okraje křesílka, doufajíc, že moje tělo alespoň částečně zakrývá Harrymu výhled a tudíž mu nedojde, že jsem šmátral v jeho kalhotech. Nepatrně jsem se zkroutil a znovu zmučeně vydechl.

Vzápětí byl alfa u mě a objímal mě starostlivě kolem ramen. ,,Co se děje maličký?"

,,Nějak se mi zatočila hlava a je mi na zvracení..proto jsem taky vstal," řekl jsem a hlasitě u toho dýchal, abych vypadal ještě více jako těhotná omega s nevolností. ,,Chtěl jsem si zajít pro sklenici vody, ale než jsem došel ke dveřím, přepadla mě bolest.."

Harryho starostlivý výraz v očích nahradil podezřívavý. Přimhouřil oči a stáhl rty do úzké linky. ,,A co děláš tedy tady, na mojí straně postele Louisi?"

Srdce mi málem vyskočilo z hrudi, když to řekl.

On to ví. Ví, že tuším jeho záměr, ukončit můj život.

Zakňoural jsem a položil si hlavu na jeho pevnou hruď. Obklopila mě jeho vůně, která pro mě byla dráždivá, a dalo by se říct, že nepříjemná. Protože teď jsem věděl, že je vrah.

,,Chtěl jsem tě vzbudit, pro jistotu. Vím, že jsi unavený ale já bych nesnesl, kdyby se našemu dítěti něco stalo," zašeptal jsem s naprostou upřímností v hlase. Kéž bych nějak dokázal prolomit jeho ledové srdce, a oslabit věrnost, kterou věnuje svému otci..

Kudrnáč se jemně usmál a pomohl mi zpět do postele, kde mě přikryl až po bradu. ,,Ráno zajedeme k lékaři, ano?"

,,Ne!" vyjekl jsem vyděšeně. Rozhodně nepojedeme k lékaři. Protože jsem moc dobře věděl, že bychom tam už nedojeli. Nejspíš by zastavil na začátku lesa pod nějakou záminkou, a než bych se stačil vzpamatovat, obmotal by mi kolem krku kus drátu, nebo by mi prohnal kulku hlavou..

,,Louisi, trvám na tom, jsi těhotný a musíš na sebe dávat pozor," odhrnul mi vlasy z čela a mračil se u toho. Kdybych si nevyslechl rozhovor mezi ním a otcem, dokonale bych mu věřil tohle divadélko o starostlivém budoucím otci.

,,To nic nebude, zezačátku těhotenství jsou tyhle nevolnosti běžné," řekl jsem rychle. ,,Prosím. Nechci kvůli každé drobnosti jezdit k doktorovi."

Harry se na mě ještě chvíli mračil a já si pod přikrývkou držel palce. Nakonec k mojí velké úlevě přikývl a lehl si ke mě.

,,Fajn. Ale jestli se to bude opakovat, pojedeme k doktorovi, jasné?"

Přikývl jsem a nechal se obejmout jeho svalnatými pažemi.

Moc dobře jsem totiž věděl, že pozítří už tady nebudu.

Pokud budu mít štěstí, budu s Liamovou pomocí někde ukrytý, někde daleko, kde mě Harry ani jeho otec nikdy nenajdou.

A pokud budu mít smůlu..

Hořce jsem zatlačil slzy, které se draly zpod mých víček. Nesmím myslet negativně. Nemá přece cenu uvažovat, co když a co kdyby.

Nejlepší bude, když se na to vyspím.

--

Druhý den jsem byl v obrovském stresu. Při snídani jsem do sebe dostal jen pár lžiček jogurtu, i když mě Lisa peskovala. Tak strašně rád bych jí řekl, co jsem zjistil a že se odsud musím dostat, ale nemohl jsem. Nemůžu riskovat, že ji Harry ublíží, pokud zjistí, že něco o mém útěku věděla.

Teď jsem seděl v obýváku a četl si knihu. Tedy, spíš jsem to předstíral. Ruce se mi třásly tak, že jsem nedokázal téměř otočit stránku. Cítil jsem se tak strašně zranitelně, bezmocně..

Nadskočil jsem leknutím, když se ozvaly kroky a do obýváku vešel Harry. Neměl na sobě oblek, ale od pohledu starší džíny a černou mikinu.

Oblečení, které si může dovolit ušpinit krví.

Zahnal jsem rychle černé myšlenky a obrátil se ke své alfě.

Prohrábl si rukou dlouhé vlasy a zachmuřeně se na mě podíval. V jeho obličeji nebyla ani stopa po úsměvu.

Rozbušilo se mi srdce. Snad už nepřišel můj čas? Přišel mi říct, že odjíždíme?

,,Musím asi na dvě hodiny odjet Louisi," začal Harry a já měl co dělat, abych se nerozplakal úlevou. V tu chvíli jsem chtěl padnout na kolena a líbat mu nohy.

,,Dobře," přikývl jsem naoko klidně.

,,Budu se snažit vrátit co nejdřív. A pak bychom si mohli zajet na malý výlet, co říkáš? Třeba někam na večeři," nadhodil a já pomalu přikývl, protože jsem moc dobře tušil, co se za onou "večeří" skrývá.

Harrymu ale neunikl můj ztuhlý, až vyděšený výraz v obličeji a zkoumavě se na mě díval.

Rychle jsem si odkašlal a vykouzlil na tváři něco, jako úsměv.

,,To by bylo úžasné, Harry. Budu se těšit."

Uspokojen mou odpovědí se nahnul a věnoval mi krátký polibek na tvář.

Nepolíbil mě na ústa. Nechce se ke mně už vázat víc, než to bylo nutné? Bojí se, že by mě pak nedokázal sprovodit ze světa?

Vlastně by mě zajímalo, jestli moje smrt nezpůsobí bolest i jemu. Jsme přeci mates, naše duše jsou provázané. A když zemřu jeho rukou, zákonitě se musí něco stát ne?

Ach bože, jestli můj plán nevyjde, doufám, že bude trpět těmi nejhoršími bolestmi, jaké si umím představit.

Harry se na mě naposledy usmál a já mu úsměv nuceně opětoval.

,,Buď hodný Louisi," prohodil s mírnou výstrahou v hlase a odešel ven. Za chvíli jsem slyšel zvuk jeho auta, jak se vzdaluje od domu.

Instinkt mi radil okamžitě vyběhnout ven, utíkat a volat Liamovo jméno, ale věděl jsem, že nesmím. Nemůžu na sebe upozorňovat. Věděl jsem, že Lisa ani Jamie by mi nikdy neublížili, a nikdy by mě Harrymu neprozradili. Ale u ostatních jsem si nebyl jistý.

Přinutil jsem se opět vzít do ruky knihu a předstírat čtení. Tentokrát to bylo těžší, než předtím, protože jsem věděl, že pomoc je na dosah ruky.

Koutkem oka jsem neustále sledoval ručičku na nástěnných hodinách, a teprve po dvaceti uplynulých minutách, jsem pomalu odložil knihu a vstal.

Vyšel jsem na chodbu a překonal touhu jít se rozloučit s Lisou a Jamiem. Nevěděl jsem, jestli je ještě někdy uvidím, ale kvůli sobě a fazole, jsem doufal, že ne. Místo toho jsem tedy zamířil k blonďaté Bethany, která právě vytírala schodiště.

,,Bethany půjdu se projít do zahrady, kdyby se náhodou Harry vrátil dřív, najde mě tam," řekl jsem jí s úsměvem.

Mladá žena se na mě otočila s lehkým zamračením. ,,A můžete tam chodit sám? Já jen, abychom kvůli vám neměli všichni průšvih."

,,Samozřejmě že můžu, nejsem tu přeci vězeň," odpověděl jsem a oslnil ji širokým úsměvem, za kterým jsem skrýval svou nervozitu.

,,Tak fajn," povzdechla si Bethany a vrátila se ke své práci.

Já klidným krokem přešel do haly, která byla prázdná, obul si tenisky a aniž bych se rozhlížel napravo nebo nalevo, jsem opustil Harryho dům.

Nohy se mi málem podlomily úlevou, když jsem na konci příjezdové cesty uviděl stát Liamovo stříbrné auto. Stál v dostatečné vzdálenosti, aby ho nezachytily Harryho kamery, které byly připevněny nad hlavními dveřmi. Samozřejmě, to, že mi Liam pomáhá utéct, musí zůstat navždy utajeno.

Teď už jsem ale nevydržel dělat, jakoby nic. Rozběhl jsem se dolů po vydlážděné cestičce a byla to taková úleva, běžet, neohlížet se na ten proklatý dům a nemít vedle sebe Harryho, která prozatím kontroloval každý můj krok.

Už teď jsem cítil svobodu.

Rychle jsem otevřel zadní dveře auta a vklouzl dovnitř.

Liam téměř ani nepočkal, až za sebou zavřu dveře a rozjel se co nejrychleji pryč.

Já si třesoucíma rukama zapnul pás a snažil se vydýchat to, co se právě stalo. Přerývavě jsem dýchal a chvěl se po celém těle.

Z předních sedadel se na mě na okamžik otočil Liam a vzápětí i Niall, který seděl na sedadle spolujezdce. Srdce mi poskočilo radostí, když jsem spatřil svého kamaráda.

,,Zvládl jsi to Louisi," řekl Liam a v hlase mu zaznívala radost.

,,Už jsi v bezpečí," dodal Niall.

A já se rozplakal jako malé dítě. Zabořil jsem si obličej do dlaní a vzlykal úlevou, že jsem to dokázal, že mě nikdo při útěku nechytil, že dnes nezemřu já, ani fazolka. Po tolika týdnech, které jsem strávil zavřený v Harryho sídle, jsem byl najednou volný.

Ale zároveň jsem plakal i smutkem nad tím, že moje alfa, člověk, kterému jsem začínal věřit a se kterým jsem počal nový život, není tím člověkem, jakým jsem si myslel. Ačkoliv jsem od začátku věděl, že je Harry krutý člověk, pro kterého nejsou omegy rovnocennými stvořeními, nikdy by mě nenapadlo, že bude schopen na příkaz otce zabít svého těhotného mate.

I když to můj mozek odmítal přijmout, mé srdce říkalo, že kdyby se tento incident nestal, dokázal bych být po boku Harryho šťastný.

Niall si odepnul bezpečnostní pás a opatrně přelezl na zadní sedadla vedle mě, aby mě vzápětí sevřel v náručí a nechal mě vzlykat do svého trička, zatímco mě hladil po vlasech.

,,Už je dobře Lou," řekl tiše. ,,Já nedovolím, aby ti někdo ublížil. Harry se k tobě už nikdy nepřiblíží, budeš v pořádku, ty i miminko."

Dál mi šeptal všechny ty konejšivé věci, ale já ho téměř neposlouchal, stačil mi jen uklidňující tón jeho hlasu. Nikdy jim nebudu moci dostatečně poděkovat. On a Liam mi právě zachránili život a riskovali přitom svůj vlastní.

Mé tělo se pomalu zklidnilo a já se konečně přestal třást. Adrenalin, který se mi prohnal žílami, zmizel a mě se zmocnila otupělost, která zapříčinila to, že mi brzy začali klesat víčka.

Usínal jsem v Niallově náručí a nechal Liama, aby mě odvezl do bezpečí.

Ale byl to právě Harry, který byl tím posledním, co jsem viděl před usnutím.

--

,,Louisi, vstávej," ozval se u mého ucha Liamův hlas a vzápětí se mnou zatřásl.

Zmateně jsem se narovnal a rozhlédl se. Venku už se stmívalo. Museli jsme jet opravdu dlouho, a já to všechno prospal.

,,Co se děje?" zašeptal jsem.

,,Jsme na místě. Pojď."

Přijal jsem jeho nabízenou ruku a vystoupil ven. Zastavili jsme před menším domkem, který už na první pohled působil mile a útulně.

Před vchodovými dveřmi stál Niall a objímal se s mužem, podle pachu beta, který byl ke mně zády. Zmateně jsem zamrkal a nechal se Liamem přivést blíž.

,,Lousi, tohle je tvůj největší zachránce, který se o tebe postará," řekl s úsměvem alfa a neznámý beta se na mě otočil s širokým úsměvem.

,,Ahoj Lou."

Zalapal jsem překvapeně po dechu.

,,Zayne!"