Těch pár hodin, které jsem měl, jsem využil k tomu, abych se dostatečně prospal a dohnal tak včerejší rušnou noc. Měl jsem totiž pocit, že během Harryho rutu se moc nevyspím. Stejně jako při mém heatu.

Zajímalo by mě, jestli je toto nějaký vedlejší účinek, nebo vědci opravdu zamýšleli, abychom se každý měsíc tak trápili. Jenže co se týče téhle alfa, beta, omega věcí, nedivím se už ničemu.

Krátce před polednem jsem vstal a s úsměvem vypil sklenici pomerančového džusu, který mi zanechala v pokoji Lisa společně se sladkým pečivem plněným čokoládou, které jsem taktéž neodmítl. Miloval jsem čokoládu a sladkosti už od dětství. Lottie mi vždycky záviděla, že můžu sníst, co chci a jsem pořád relativně štíhlí, zatímco ona si neustále na svou postavu stěžovala, i když jí její tělo leckdo mohl závidět.

Povzdechl jsem si, když mě krátce píchlo u srdce při vzpomínce na Lottie.

Ale přesto ve mě klíčila malá naděje. Pokud Harry bude udržovat své chování v takové rovině, jako včera a dnes, mohl jsem začít uvažovat o tom, že bych ho uprosil ke krátké návštěvě Doncasteru. Nemusím jít domů a mluvit se svou rodinou. Docela by mi stačilo je sledovat z povzdálí, vědět že jsou rodiče na živu, že Lottie je v pořádku a moje milovaná dvojčata nijak nestrádají..

Objal jsem si hrudník rukama, abych zahnal tupou bolest, která mě přepadala při vzpomínkách na rodinu. Pokud se budu chovat poslušně a nebudu Harrymu odporovat, nebude mít přeci důvod, aby mi nevyhověl..

Začínal jsem totiž chápat, že pokud nebudu dělat problémy, bude se mi žít líp. Nejspíš si nikdy nezvyknu na život ve zlaté kleci, kterou pro mě symbolizoval Harryho dům, a taky nikdy nepřijmu myšlenku, že Harrymu patřím jako nějaký majetek..ale nemůžu bojovat sám proti lidem, kteří mají takovou moc.

Navíc..Harry občas nebyl tak špatný. A mám Nialla, o kterém vím, že za mnou bude stát za jakoukoliv cenu. A nesmím zapomenout na Lisu, která mi zvládá v těžkých chvílích dost dobře nahradit moji milovanou maminku.

Uklidněn veselejšími myšlenkami, které jsem protkal nadějí, jsem vstal a zamířil do koupelny, kde jsem si vyčistil zuby a dal rychlou sprchu. Harry tu bude každou chvíli a já ho netoužil naštvat a zkazit tak to křehké příměří, které se mezi námi vytvořilo.

Po chvilce přemýšlení jsem na sebe natáhl alespoň černé boxerky a lehl si zpět do postele. Harry sice říkal, abych na něj čekal nahý, ale mě se příčilo tu ležet jen tak, jak mě pánbůh stvořil.

Ležel jsem sotva deset minut, když mě do nosu udeřila Harryho vůně a já se zhluboka nadechl, abych jí do sebe nasál co nejvíc. Bylo to, jako pohlazení po duši. Vzápětí jsem za dveřmi slyšel jeho hlas, jak volá na Lisu, že si nepřeje být rušen.

Dveře se otevřely a já zůstal zírat na mou alfu.

Jeho vůně byla díky rutu neuvěřitelně silná a očividně byl hodně vzrušený. Jeho tmavé oči klouzaly po odhalených křivkách mého těla, načež ze sebe vydral tichý sten plný touhy a chtíče.

Pousmál jsem se, protože mi lichotilo, jak kladně Harry reaguje na mé tělo. Sledoval jsem, jak odhazuje černé sako někam do kouta ložnice a třesoucími prsty si rozepíná modrou košili.

Klekl jsem si na postel a natáhl se k němu, abych mu pomohl košili sundat. Když se mi to povedlo, zůstal jsem fascinovaně zírat na množství jeho tetování, které zdobily jeho hruď, břicho, podbřišek, ruce..

Přejel jsem prsty po dvou ptácích, které měl pod klíční kostí.

,,Co to znamená?" zeptal jsem se šeptem.

,,To ti vysvětlím jindy," odpověděl Harry a povalil mě na záda. Slyšel jsem jen zvuk zipu, když si rozepínal kalhoty a vzápětí se váleli někde na zemi společně s mými boxerkami.

Přitáhl jsem si jeho tělo blíž k sobě a prohnul se slastně v zádech, když pronikl do mého těla.

--

Harryho rut nakonec skončil za čtyři dny. Pro mě to byly náročné čtyři dny. Harry měl obdivuhodnou výdrž a očekával po mně, že s ním udržím krok. Nic jiného mi ani nezbývalo, protože Harry občas vypadal, že je schopný mě v zápalu vášně i znásilnit.

Teď jsem seděl na terase, přes ramena jsem měl přehozenou teplou deku, protože přeci jen, stále byla zima, i když letos byla hodně mírná. V rukou jsem svíral hrneček s čokoládou tak horkou, že se z ní kouřilo a sledoval jsem naši zahradu.

Byla stále krásná, jelikož Taylor byl skvělý zahradník a sázel tu takové květiny, které kvetli i přes to, že sem slunce málokdy zasvitlo a byla stále zima. Ale i když se zahrada tvářila naoko barevná a plná života, jako kdyby bylo léto, pod všemi těmi barvami se skrývala ponurá a zmrzlá příroda.

Tak trochu jako já.

Vzdychl jsem a upil čokolády. Teď, když už jsem nebyl ovládán svým heatem nebo Harryho vůní jsem dokázal racionálně přemýšlet o nás dvou.

Rozhodně jsem cítil, že se něco změnilo. Nedokázal jsem, i když jsem chtěl, cítit k své alfě tu čirou nenávist, jakou jsem k němu cítil po tom incidentu s jeho otcem. Stále jsem nedokázal říct, že jsem akceptoval myšlenku života po jeho boku.

Ale už mi to nepřipadalo jako konec světa.

Mohl jsem totiž dopadnout hůř, no ne? Kdyby si mě koupil někdo, pro koho oficiálně byli určené čtyřky, mohl jsem se mít sice lépe, ale spíše hůře. Nešlo mi vůbec o to, že bych nežil v takovém luxusu jako teď. Nikdy mi nešlo o peníze, naše početná rodina jich tolik neměla a rodiče nás odjakživa vedli k radosti z mála. Ale tyto alfy se většinou hůře vyrovnávali se svým postavením. Na jednu stranu byli nad omegami a betami, ale na druhou stranu byli v pohledu ostatních alf ti nejnižší a méněcenní.

A co udělá takový člověk, kterého navíc ovládají alfa pudy dominance a touhy po moci? Vybije si svou zlost na stvoření, které má po ruce a které je v hierarchii níže než on. Omega.

Otřásl jsem se nad tou představou. Harry mě zatím potrestal jen jednou. U někoho jiného to mohlo být klidně na denním pořádku. A jeho moc také přinášela určité výhody. Třeba služebnictvo. Ne protože mi sloužili, ale protože jsem si je oblíbil a našel v nich přátelé, hlavně v Lise a Jamiem.

Vzdychl jsem a usrkl horkého nápoje. Zkusím to. Nemůže to být už horší než je. Pokusím se si nějakým způsobem k Harrymu najít cestu. Pokud je toto můj osud, nemá cenu se mu bránit a naopak bych se měl snažit prožít ho co nejlépe.

Pokud by se mi někdy nenaskytla šance utéct..

Otočil jsem se, když jsem uslyšel, jak někdo vešel na terasu. Byl to Harry.

,,Není ti zima?" zeptal se a posadil se vedle mě.

Zavrtěl jsem hlavou, i když mi začínalo být drobet chladněji, než bylo příjemné.

Harry vytáhl z kapsy sportovní mikiny čepici a nasadil mi ji opatrně na hlavu. Musím přiznat, že mě toto jednoduché a starostlivé gesto potěšilo.

,,Děkuji," řekl jsem tiše a zadíval se zpět na zahradu. ,,Byl jsi běhat?"

Kudrnáč přikývl. ,,Nikde se nevyčistím hlavu víc, jako u běhání."

,,Taky jsem rád běhával, když jsem bydlel v Doncasteru," svěřil jsem se mu. Nejradši jsem měl ranní běh, kdy se teprve rozednívalo, celé město ještě spalo a já si mohl užívat toho božského klidu.

,,Vzal bych tě sebou, ale zatím to nejde," řekl odmítavě Harry a já se trochu zamračil.

,,Proč by to nešlo?"

,,Ještě ti nevěřím natolik, abych tě nechal jen tak běžet vedle sebe a riskovat, že se mi ztratíš neznámo kam," vysvětlil a začal si na prst natáčet pramínek mých vlasů, který vykukoval zpod čepice.

Popravdě, to bylo první, co mě napadlo. Ale přesto bych si zaběhal rád. Alespoň bych se dostal pryč z domu.

,,Můžeš si mě vzít na vodítko, jako svého mazlíčka," řekl jsem sarkasticky. Harry mě za to odměnil lehkým zatáhnutím a já bolestně sykl.

,,Neprovokuj mě maličký," varoval mě, ale na tváři mu pohrával lehký úsměv. ,,Pokud nebudeš vyvádět nepřístojnosti, můžu na jaře pouvažovat o tom, že budeš chodit běhat se mnou. Ne že bys to potřeboval. Máš nádherné tělo."

Zrudl jsem, ostatně jako vždy, když mi Harry lichotil. Nebyl jsem na to zvyklý.

Pustil moje vlasy a vzal mě za ruku, ve které jsem nedržel hrníček. Propletl si se mnou prsty a já po chvilce váhání položil hlavu na jeho rameno.

Seděli jsme tiše a dívali se na zahradu, poslouchali zvuky přírody a mě bylo docela dobře.

,,Dneska voníš krásněji než kdy jindy," zamumlal Harry po chvíli a nasál mou vůni.

,,Vážně? Ráno jsem se sprchoval tvým sprchovým gelem, tím se zelenými jablky," pokrčil jsem rameny.

Harry zavrtěl hlavou. ,,To není ono. Nevím co to je, ale líbí se mi to."

Musel jsem se usmát.

,,Vidíš, přišel jsem ti říct hlavně jednu věc, která ti určitě udělá radost," pokračoval. Zvedl jsem hlavu z jeho hrudi a zadíval se na něj.

,,Co?"

,,Večer přijde na večeři Liam s Niallem," odpověděl a mě poskočilo srdce radostí, že uvidím svého irského kamaráda.

,,To je úžasné," řekl jsem s úsměvem od ucha k uchu.

Harry se zašklebil. ,,Věděl jsem, že ti udělám radost."

--

V čase večeře jsme seděli všichni u stolu v jídelně a večeřeli. Náladu tu byla naprosto uvolněná, na rozdíl od večeře s Harryho rodiči. Liam s Harrym živě mezi sousty konverzovali a já se neustále usmíval na Nialla, který mi úsměvy opětoval. Harry už se nejspíš přenesl přes svou nesmyslnou žárlivost vůči blonďaté omeze a choval se vůči němu docela přátelsky.

,,Asi si vašeho kuchaře půjčíme na pár týdnů k nám domů, vaří přímo božsky," řekl Niall a olizoval si rty od omáčky. Musel jsem se smát. Už ve výcvikovém centru jsem poznal, jaký má Niall apetit. I v těch nejhorších stresových situacích dokázal myslet na plný talíř.

,,Lásko opravdu obdivuji tvou chuť k jídlu," zasmál se Liam a stiskl Niallovi pod stolem stehno. Ten se začervenal a vtiskl Liamovi polibek na tvář.

Chovali se k sobě jako normální milenecký pár. Ne jako alfa a omega.

Chvíli jsem se jen zamyšleně dloubal v salátu, než jsem postřehl Liamovu otázku směřovanou Harrymu.

,,Co kdybys přijel příští týden s Louisem k nám na večeři?" zeptal se a Niallovi se rozzářily oči. Já se jen trpce podíval na Harryho. Věděl jsem jistojistě, že to nedovolí.

Harry zamyšleně polkl sousto a pohlédl na mě. Pak se usmál.

,,Přijedeme moc rádi."

Zazíral jsem na něj a v tu chvíli jsem měl sto chutí padnout mu kolem krku. Nejen že se dostanu pryč z domu, ještě budu moci strávit večer u Nialla a Liama. V jejich přítomnosti jsem se cítil bezpečně, jako nikde jinde, jelikož jsem věděl, že Liam se svým postojem k omegám by byl jasně proti, kdyby mi Harry ubližoval.

V tu chvíli vešla dovnitř Lisa.

,,Omlouvám se, nesu jen opečenou slaninu k hlavnímu chodu," řekla a položila mísu se slaninou na stůl.

,,Díky Liso," poděkoval Harry, zatímco Liam se uchechtl při pohledu na Niallův nadšený výraz.

Já měl najednou pocit, že mám žaludek jako na vodě. Slanina dráždila moje čichové buňky neuvěřitelným způsobem a já měl pocit, že se brzy stane neštěstí. Což bylo zvláštní, protože slaninu jsem miloval.

Ale když Lisa sundala z mísy poklop, vydal jsem ze sebe zoufalý zvuk a s rukou přitisknutou k ústům jsem vystřelil do koupelny.

--

Suprise! 

Dneska jsem měla velkou chuť psát, takže vám přináším další díl dříve než za týden :)

Děkuji moc za všechny votes i komentáře u minulého dílu ♥♥♥