Tohle jsem malovala dost dlouho. Myslím, že se mi to celkem povedlo, ale bylo to trochu problematický.
Ten pocit, když si v klidu sedíte na molu, před sebou plátno a v dálce západ slunce, malujete si a najednou za sebou slyšíte cvaknutí foťáku. Každou chvíli kolem vás někdo projde a kouká na vás jak na totálního exota...
No, malovala jsem to tři večery, protože západ slunce je docela rychlej a prostě jsem to nestihla. A dneska se mi stala jedna taková věc: Maluju, maluju, když se u mě objeví nějaký malý černoušek. Nejdřív jen pobíhá kolem, ale pak mi začne přemisťovat kolíčky, kterými mám plátno připevněné(dost foukal vítr). Pak mi začne brát barvy a vymačkávat je na paletu a opatlávat v nich všechny tubičky a štětce. Pak vezme štětec, namočí ho a chce mi začít čmárat do díla(ten štětec málem rupnul, když jsem se s ním o něj prala). Naštěstí sestra, co tam byla se mnou odnesla obrázek z jeho dosahu. Pak mi ještě stačil vylít vodu, než ho taťka, co to zpozoroval, odehnal.
No to je celý můj "vtipný" příběh. A tady už máte ten obrázek

Snad se líbí. (Btw ten strom na kopci vlevo je tam kvůli tomu černouškovi😠😂)

Tak se mějte božácky😃

-Verča