Barbara

Ráno jsem se probudila na to že na mě skočila zase Olivie. Zjistila jsem že nemusím mít už snad nikdy budík protože Oli mě vždy vzbudí ve svoji danou hodinu kdy chce po mě, abych ji dala její jídlo. Budí mě vždy v osm a takhle já vždy vstávám takže už si nedávám budík a spoléhám na moji kočku. Jenom když musím být brzy v práci tak si dám budík, ale jinak opravdu ne.

Olivii jsem pohladila po zádech a pak jsem vstala a protáhla se. Se zívnutím jsem se dostala do koupelny.

Dala jsem si deseti minutovou sprchu a potom jsem se upravila a v ložnici jsem si zase oblékla něco na doma.

Dnes naštěstí nejdu do práce. Nic nefotím a ani mě nečeká žádný rozhovor takže to je dobrý. Svoji práci mám hodně moc ráda, ale někdy už opravdu potřebuji odpočinek a hlavně tu mám hosta. Justin má strašně těžký život a já si s nim chci promluvit. Určitě si o tom chce s někým popovídat. A já budu taková jak se říká vrba. Budu poslouchat.

S Olivií v patách jsem se rozešla do kuchyně. Když jsem nakoukla do obýváku tak jsem se usmála. Justin ležel v klubíčku na gauči a pořád spal. Vypadá tak hezky. Vůbec nevypadá na to že nemá domov a přežívá na ulici. Když má to normální oblečení a nemá ho roztrhané tak by nikdo nikdy neřekl že je bezdomovec. Vypadá jako normální kluk. Je mi ho hrozně líto.

Stoupla jsem si k lince a začala jsem dělat jídlo pro Olivii. Najednou Oli vyskočila na linku. ,,Oli!" Vyhrkla jsem. ,,Co jsem ti o tomhle sakra říkala?!" Zasyčela jsem na ní a dala ji na zem. Snad jsem nevzbudila Justina protože jsem na ní docela zařvala.

Oli jsem dala její jídlo a potom jsem si udělala svoji snídani a to byla ovesná kaše.

Sedla jsem si ke stolu a začala jíst. Při jídle jsem si projížděla novinky na internetu.

Najednou do kuchyně přišel Justin. Měl úplně rozcuchané vlasy. ,,Dobré ráno" řekla jsem. ,,Dobré" řekl a pořád stál u stolu. Vypadal tak vyděšeně. Uchechtla jsem se. ,,Sedni si prosímtě. Chovej se jako doma" řekla jsem a pak mi to došlo. On nemá domov. ,,Promiň to jsem nechtěla říct já jenom jsem chtěla říct. No prostě se tu chovej jak chceš. Mě to nevadí" řekla jsem rychle. ,,To nevadí" pousmál se a sedl si ke stolu.

,,Co by jsi chtěl k snídani?" Zeptala jsem se ho. ,,Mě je to jedno. Klidně nějaký suchý chleba a nebo nic" pokrčil rameny a já si stoupla a přešla k ledničce.

,,No nic moc úžasného tu nemám tak se omlouvám. Ale můžu ti nabídnout nějaké jogurty" řekla jsem. ,,Mě by opravdu stačil ten chleba. Ale dej mi třeba ten jogurt je jedno jaký" řekl a já to vyndala.

Podala jsem mu i jeden rohlík se šunkou. ,,Moc děkuji ale stejně pořád nechápu proč to pro mě děláš" ,,Je mi tě líto a chci ti pomoct. Cítím se hrozně. Já jsem bohatá a ty nemáš domov" povzdechla jsem si.

,,Takový je život" zamumlal a otevřel si jogurt.

Sedla jsem si zase ke stolu a Oli najednou vyskočila na stůl. ,,Olivie co to s tebou dnes je?!" Zasyčela jsem a plácla jí přes zadek. Justin se začal smát.

,,Nechápu co jí je. Ví že nemá skákat na nábytek a ona to dělá naschvál. Se před tebou předvádí" řekla jsem a on se znova zasmál. ,, Nepamatuji si kdy naposledy jsem se takhle upřímně smál" řekl a já se pousmála.

,,Děkuji za snídani" řekl a já přikývla.

,,Můžu jít do obýváku?" ,,Co jsem ti říkala. Chovej se tu jak chceš" řekla jsem a on se Uchechtl a odešel do obýváku. Trochu jsem si poklidila v kuchyni a pak jsem šla za ním.

Sedla jsem si k němu na gauč a podívala se na něj. ,,Jestli chceš tak můžeš mluvit ale jestli nechceš tak to chápu" řekla jsem pomalu.

,,No já tak nějak nevím odkud začít" ,,Asi od začátku ale je to na tobě" řekla jsem.

,,No takže já jsem celé svoje dětství bydlel v dětském domově" ,,Fakt? Já jsem taky osm let tam žila. Jo promiň nebudu tě přerušovat" řekla jsem.

,,No takže jsem tam žil až do svých 19 let. Potom tam už neměli místo na další děti a já jsem měl celý pokoj pro sebe takže jsem musel odejít a tím pádem jsem uvolnil další dvě místa pro děti bez rodičů. Sehnal jsem si takový maličký byt. Byla to jenom jedna místnost když nepočítám koupelnu ale stačilo mi to. I v dětském domově jsem měl jednu místnost takže jsem na to byl zvyklý. Akorát jsem se musel naučit sám hodně věcí. Neuměl jsem vůbec vařit protože v domově jsem nikdy nevařil a vlastně jsem ani moc neuměl hospodařit s penězi. Našel jsem si práci u automechanika. Jenom jsem mu pomáhal. Už od mala mě strašně moc zajímali auta. Opravoval jsem je ale jak už víš tak jsem v žádném autě nikdy nejel. No ale potom mě vyhodili. Neudělal jsem nic špatného. Prostě mě tam už nepotřebovali. Nebyla to úplná práce. Jenom jsem pomáhal. A oni to zvládali všechno sami tak mě vyhodili. No a protože jsem neměl peníze tak jsem nemohl platit byt takže jsem ztratil i ten byt. Začal jsem bydlet na ulici. Každý den jsem si vždy našel jinou ulici nebo spíš lavičku na přespání. Všude jsem sebou tahal kytaru kterou jsem dostal od jedné vychovatelky v dětském domově. Nějak mě vůbec nenapadlo že bych na ní hrál na ulici pro peníze takže jsem neměl žádné peníze. Neměl jsem žádné jídlo a měl jsem otrhané oblečení. Když přežíváš na ulici a nemyješ se tak pak hned smrdíš takže jsem za chvíli už neměl skoro žádné oblečení. Jednou jsem si našel nějakou zapadlou uličku. Byla tam taková velká popelnice a za tu jsem si vždy schovával svoje věci takže jsem tam měl kytaru a tak. Nikdo mi to nevzal protože jsem věděl že tam nikdo moc nechodí. Do té popelnice lidi už nic nevyhazují. No a jednou jsem si řekl že už mi strašně moc chybí hraní na kytaru tak jsem si sedl jen tak na ulici a začal hrát jen tak pro sebe. No a pár lidí předemě začali dávat peníze a tak mi došlo že tímhle si můžu vydělat aspoň třeba na pečivo. Tak jsem teda pořád hrál. Kupoval jsem si za ty peníze co mi dali jídlo a pití. Občas i nějaké oblečení ale to moc ne spíš to jídlo. No a pak si mi dala ty těch 50 dolarů a já si toho koupil hodně. Měl jsem večer hostinu s jídlem a koupil jsem si i mikinu, tepláky a tričko. No a pak druhý den jsem se šel projít. A když jsem se vrátil do té uličky tak tam byli čtyři bezdomovci. Zeptal jsem se jich co tu dělaj a oni na mě že se tu ubydleli a pak mi řekli tamty sračky jsou tvoje že jo a ukázali na hromadu mých věcí. Tak jsem jim řekl něco v tom smyslu že tohle je moje místo a že tu nemají co dělat. No a oni se na mě vrhli. Trochu mě zbili. Na obličeji to není vidět ale na těle mám hodně modřin. Roztrhali mi moje oblečení a úplně roztřískali kytaru" zavzlykal. Chtělo se mi taky brečet. ,,Bar tamto bylo místo kde jsem vlastně bydlel a teď to tam obsadili oni a už nemám ani svoji kytaru takže si nemůžu vydělat už ani třeba těch pitomých deset dolarů." Znova zavzlykal. ,,Já nevím co mám říct" zašeptala jsem. ,,Bude to znít divně ale nemohla by jsi mě obejmout?" Zašeptal a já neváhala a hned ho objala. Justin mi brečel do ramene a i mě nějaké slzy vypadly.

,,J-já dlouho jsem se neobjímal s nějakou holkou. Naposledy asi když mi bylo 16" ,,Co? Fakt?" ,,Ve škole všichni věděli že bydlím v dětském domově takže jsem podle nich byl strašně divnej a protože jsem jakoby neměl moc peněz protože v dětským domově dávali jenom pár dolarů jako kapesné a jinak oblečení taky nám kupovali. No takže jsem převážně nosil staré oblečení a holky mě moc nechtěli. Měl jsem jednu kamarádku na střední a pak jsme spolu jakoby chodili ale ona se odstěhovala no a pak nic" řekl a já překvapeně přikývla. ,,A jsem panic a moc se neumím líbat kdyby si to chtěla vědět." Uchechtl se a sklonil hlavu. ,,Wow" zašeptala jsem.

,,No to je jedno. Teď musím přemýšlet co budu dělat" zamumlal. ,,Chci ti nějak pomoct" ,,Jak?" ,,No napadlo mě že by jsi chvíli mohl bydlet u mě" ,,Cože? Ale to nejde" ,,Proč by to nešlo?" ,,Protože se skoro vůbec neznáme a vždyť ti tu budu vadit" ,,Mě tu rozhodně vadit nebudeš. Chodím na focení ale docela často jsem tady v bytě sama jenom s Olivií a tak by možná byla dobrá společnost" řekla jsem. ,,Bar ale já ti nemůžu dát nějaké peníze za to bydlení vždyť to víš" povzdechl si. ,,Mě to nevadí. Vím že mi nebudeš dávat peníze to ani nechci. Jen to prosím příjmi. Co budeš dělat na ulici když nic nemáš?" ,,No já nevím" Zašeptal. ,,Budeš tu bydlet a já ti pomůžu najít nějakou práci. Asi by jsi chtěl zase pracovat jako automechanik?" ,,Strašně moc" usmál se. ,,Tak něco najdeme a teď budeš tady u mě" ,,Jsi úžasná. Moc ti děkuji. Vůbec mě neznáš a vezmeš si mě do bytu. Co kdybych byl nějaký podvodník?" ,,Kdyby jsi byl podvodník tak by jsi tady opravdu nebrečel a... moment ty jsi opravdu podvodník?" Vyhrkla jsem. ,,Jasně že ne. Ale jenom pořád čekám kdy si to rozmyslíš a vyhodíš mě na ulici" ,,Nikdy si to nerozmyslím" usmála jsem se a vstala a šla do ložnice.

Přišla jsem zpátky do obýváku s Macbookem v ruce a sedla si zase vedle něj.

Najela jsem na obchod s hudebními nástroji. ,,Co děláš?" ,,Koupím ti novou kytaru" ,,Cože proč?" ,,Chceš přece novou kytaru ne?" ,,Jo chci ale ty mě tu necháš bydlet a ještě mi budeš kupovat kytaru?" ,,No a co? Chci ti to koupit" pokrčila jsem rameny. ,,Hele tahle je docela pěkná" ukázala jsem na jednu kytaru.

,,Já nechci novou kytaru" ,,Cože? Jak to že ne?" ,,Já kdybych zase hrál někde na ulici tak by mi už nikdo nikdy nedal žádné peníze" ,,Proč?" ,,Jednou jsem viděl nějakého kluka na ulici jak hraje na kytaru. Měl úplně novou kytaru. Měl určitě nějaké peníze a lidi to viděli. Poznali že má úplně novou kytaru a nedali mu tam vůbec žádný peníze. Takže já bych chtěl nějakou na kterou se už někdy hrálo a je to na té kytaře vidět" ,,No tak když si to přeješ tak jo. Ale proč by si měl ještě hrát na ulici když budeš tady u mě" ,,Protože navždy tu nebudu. Musím se o sebe sám postarat."

Ahooj❤️ tak jak se vám to líbí? Má cenu to psát? ❤️❤️