Chào các bạn! Vì nhiều lý do từ nay Truyen2U chính thức đổi tên là Truyen247.Pro. Mong các bạn tiếp tục ủng hộ truy cập tên miền mới này nhé! Mãi yêu... ♥

Eleven

O hodinu později

Barbara

,,Nebyl tvůj manžel naštvaný že odjíždíš do Los Angeles?" Zeptala jsem se Pattie když jsme jeli taxíkem na letiště. ,,Ne chápal že se chci setkat s Justinem. On s dětmi pojede na nějaké výlety a tak. Takže si to užijou. A ještě mi řekl ať tam klidně zůstanu celý týden abych si to s Justinem co nejvíce užila" ,,To by byl Justin určitě moc rád" ,,No nevím jestli mě bude chtít vidět" ,,Bude tě chtít vidět. Pořád o tom mluví" řekla jsem.

,,Bude to teď znít divně. Chtěla jsem se zeptat už dříve ale ty jsi modelka že ano? Barbara Palvin že?" Řekla a já se zasmála. ,,Jojo jsem" usmála jsem se. ,,Jsi moc hezká" ,,Děkuji" znova jsem se usmála.

,,Justinovi už je dvacet wow. 16 let jsem ho neviděla. Opravdu se bojím" zašeptala. ,,Nemusíš se bát. Všechno bude v pořádku." Řekla jsem a ona přikývla.

********

Už je sedm hodin večer a my jsme konečně dojeli k mému bytu. Ještě před tím než jsme jeli ke mě tak jsme šli zařídit nějaký hotel pro Pattie, protože ke mě by se už nevešla.

,,Jsem opravdu nervózní" řekla Pattie. ,,Nemusíš být." Řekla jsem s úsměvem a pak jsem vešla do baráku. Vyjeli jsme výtahem do mého patra a pak jsem začala odemykat dveře.

,,Justine jsem doma!" Zavolala jsem do bytu, která měla slzy v očích.

,,Takže o Olivii jsem se postaral. Udělal jsem si jídlo a jak ty říkáš choval jsem se tu jako doma a..." přišel do předsíně a hned na to se zastavil. ,,Je super že jsi se tu choval jako doma" usmála jsem se.

Justin překvapeně a zamyšleně koukal na Pattie.

,,Justine pamatuješ si mě?" Ozvala se po chvíli Pattie.

,,Mami" Zašeptal Justin a hned se k ní rozešel a pevně jí stiskl v náruči. ,,Panebože Justine" rozbrečela se a Justin se taky rozbrečel. Chtělo se mi taky brečet. Bylo to tak hezké.

,,Jasně že si tě pamatuji mami" zavzlykal Justin. ,,Ty jsi tak velký Justine. A tak krásný" zašeptala a chytila ho za tváře. ,,A ty jsi pořád stejně nádherná. Mám tak nádhernou maminku" usmál se a utřel si slzy. Pattie se zase rozbrečela a zase ho objala.

Nějak jsem si vzpomněla na svoje pravé rodiče. Chtěla bych strašně poznat lidi co mě splodili. Ale to nikdy už nepůjde.

Utřela jsem si pár slz co mi vytekly z očí a usmála se na Pattie, která na mě koukala a měla na tváři děkovný úsměv.

,,Bar takže ty jsi nejela na focení?" Otočil se na mě Justin. ,,Ne jela jsem najít tvoji mamku" usmála jsem se. ,,Ty jsi tak skvělá. Strašně moc ti děkuji" objal mě a trochu mě nadzvedl. Zasmála jsem se a taky ho objala.

,,Já asi půjdu za kamarádkou a nechám vás tu. Určitě si toho máte co říct" řekla jsem. ,,Ne nebudeme tě vyhánět z tvého bytu. My se s mamkou půjdeme projít po městě že mami?" ,,Ano. Budu s tebou kdekoliv" řekla s úsměvem Pattie.

,,Klidně můžeš jít s námi" řekl Justin. ,,Ne to určitě ne. Jděte jenom vy dva" řekla jsem. ,,Tak dobře" řekl Justin a já přikývla.

,,Půjdu se rychle převlíknout a půjdeme" řekl Justin a odešel do svého pokoje.

,,Opravdu ti moc děkuji Bar" ,,Nemáš zač. Justin je strašně moc šťastný. Říkala jsem ti to" řekla jsem. ,,Jsi opravdu skvělá. Vy dva by jste se k sobě hodili" řekla. ,,No to nevím. Mám ho ráda jako kamaráda" opravdu jo? Není to něco víc?

,,No dobře" přikývla Pattie. Za chvíli přišel Justin, rozloučili se se mnou a odešli. Lehla jsem si s Oli do postele a trochu si pobrečela. Jsem taková sama a strašně mě to štve. Se Sarou se moc teď nesetkávám, ta je s přítelem a tak. Rodiče cestujou takže ty už jsem taky dlouho neviděla a přítele taky nemám. Jsem dá se říct slavná ale jsem jakoby úplně sama.

Justin

,,Tohle jsem od Bar vůbec nečekal. Myslel jsem že tě už nikdy neuvidím mami" ,,Taky jsem si myslela že už tě nikdy neuvidím. Myslela jsem si že si tě adoptovala nějaká rodina, ale ty jsi skončil i na ulici" povzdechla. ,,No bohužel. Bylo to hrozný. Ale Bar mě zachránila" řekl jsem.

,,Ona je takový anděl" ,,Můj anděl" usmál jsem se.

,,Mami a jak se máš ty? Kde vlastně bydlíš? Otec ti pořád ubližuje?" Zašeptal jsem zlomeně. ,,Justine tvůj otec už nežije" ,,Cože?" ,,Předávkoval se drogami. Už je hodně dlouho mrtvý" ,,Takže žiješ bez něj to je úžasný" usmál jsem se.

,,Justine doufám že nebudeš naštvaný. Ale já jsem si našla nového přítele a máme spolu dvě děti" překvapeně jsem se na ní podíval.

,,Jsi naštvaný?" Zašeptala. ,,Bože mami ne. Máš nový život. To je super" usmál jsem se falešně.

,,Takže já mám sourozence?" Zeptal jsem se a pak jsem si sedl na lavičku. ,,Justine já" ,,V dětském domově jsem se pořád modlil aby jsi si pro mě přišla a odešli by jsme někam na konec světa aby nás on už nikdy nenašel. Ale ty jsi zapomněla že máš syna, který na tebe čeká a udělala si si jiný děti?"

,,Justine ne tohle neříkej. Já jsem to zkoušela, ale soud mi to zakázal. Nemohla jsem si tě adoptovat zpět. Nešlo to. Oni si mysleli, že to já tobě ubližuji. Oni mi nedovolili si tě vzít. Myslela jsem si, že už si tě adoptovala nějaká rodina tak jsem to vzdala. Soud by mi to stejně nedovolil" ,,Cože? Takže soud ti zakázal si mě vzít zpět?" ,,Ano" zašeptala.

,,To je hrozný" povzdechl jsem si. ,,Kdyby to šlo tak už dávno by jsi byl se mnou. Nikdy bych na tebe nemohla zapomenout" chytila mě za ruce a já se pousmál a objal jí.

,,Kolik jim je?" ,,Komu?" ,,No mým sourozencům?" Usmál jsem. ,, Aha. No větší je Jazzy. Té je pět a pak Jaxon tomu jsou tři" řekla. ,,Chtěl bych je poznat" ,,Určitě je poznáš" usmála se.

,,A kde teda bydlíš? To si mi neřekla" ,,No já bydlím až v San Franciscu" ,,Až?" Povzdechl jsem si. ,,Bohužel. Ale mohl by jsi se tam přestěhovat. Náš barák je opravdu velký. Mám tam dva pokoje pro hosty tak v jednom by jsi mohl být ty. Našel by jsi si tam nějakou práci a mohli by jsme spolu začít od začátku" usmála se. ,,To je dost dobrý nápad" usmál jsem se. ,,Tak to ještě promyslíme. Bylo by úžasný kdyby jsem tě měla u sebe" ,,Bylo by to super" usmál jsem se. Chtěl bych jet s mamkou. Neměl jsem ji vlastně celý život tak teď jí chci a chtěl bych poznat dá se říct moji novou rodinu.

,,Bar mi říkala že jsi byl teda na ulici já nechápu jak se to stalo?" ,,Našel jsem si malý byt a práci ale potom mě z té práce vyhodili protože tam už pro mě neměli místo no a tak jsem neměl žádné peníze a nemohl jsem platit ten byt takže jsem ten byt ztratil a skončil jsem na ulici. Hrál jsem na kytaru abych si vydělal" ,,Je mi to hrozně líto" povzdechla si. ,,To je už teď jedno mami. Bar mě zachránila a pak třeba s tebou pojedu do San Francisca a tam začnu od znova" usmál jsem se a ona se taky usmála.

,,Máš kde teď být?" Zeptal jsem se jí. ,,Jo Bar mi tu zařídila hotelový pokoj" ,,Dobře a kde to je?" ,,Kousek odtud. Já už bych asi šla, jsem hrozně unavená." ,,Jasně. Tak já tě doprovodím k hotelu a zítra můžeme zase někam jít" ,,Určitě. Musíme si toho ještě hodně říct" usmála se.

Mamku jsem doprovodil k hotelu a pak jsem se rozešel zpátky k bytu Bar.

Zazvonil jsem a čekal. Měl jsem si vzít nějaké klíče. Třeba už spí i když je jenom půl deváté.

Za chvíli mi Bar otevřela a usmála se. ,,Ahoj" ,,Ahoj" usmál jsem se a vešel dovnitř. ,,Pattie už je na hotelu?" ,,Ano. Bar já ti chci ještě jednou poděkovat. Jsi opravdu skvělá" řekl jsem a objal jí. Taky mě objala a pevně mě držela.

Po chvíli jsem se od ní odtáhl a podíval se ji do očí. Bar se mi najednou přilepila na rty. Překvapeně jsem se nadechl a nevěděl jsem co dělat. Bar na nic nečekala a začala mě líbat. Kurva tak tohle je trapný, když nevím moc co mám dělat.

Taky jsem se s ní začal líbat. Opatrně jsem jí opřel o zeď a položil si ruce na její pas. Bar si dala ruce do mých vlasů a tahala mě za ně. Cítil jsem z ní alkohol ale nějak jsem to neřešil.

Po chvíli se odtáhla a za ruku mě vedla do ložnice. Posadila mě na postel a sedla si na mě obkročmo. Oblízl jsem si rty a pak jsem ji políbil.

Bar se odtáhla a začala mě líbat na krku. Najednou mi začala tahat triko nahoru. Bar na mě dýchla a chtěla mě zase políbit, ale já jsem cítil fakt hodně alkoholu. Asi se hodně opila protože tohle by normálně neudělala. Odtáhl jsem jí od sebe.

,,Bar promiň ale ne" sundal jsem ji ze sebe a postavil se. ,,Co je?" Zamumlala nechápavě. ,,Tohle není správný. Promiň já vždyť víš že jsem panic a hlavně známe se opravdu krátce a jsi opilá. Promiň mi to" řekl jsem a odešel jsem pryč.

Ahoooj❤️ tak jak vám část líbila? 🔥 zase jsem se do toho psaní dostala takže možná ale opravdu možná bude zítra další. Prosím nějaké názory ❤️❤️🔥🔥✨

Bạn đang đọc truyện trên: Truyen247.Pro