Neuplynul ani měsíc a se sestřenkou jsme se rozhodly udělat výlet do Prahy.

Hned z rána jsem na 6 hodin musela jít na odběry krve, a jelikož se mi z toho dělá zle, šla jsem co nejdřív. Naštěstí byly sestřičky ochotné a vzaly mě dřív. Takže jsem tramvaj i vlak naštěstí štíhlá včas.

Doufaly jsme, že u nás v kupé nikdo nebude, ale jak už to bývá, nebylo nám přáno, takže jsme si jízdu vlakem neužili tak, jak bychom si přály. Ale ok, daly jsme si aspoň výborný croissant s mozzarellou a bazalkou, kterou nejím, jinak by byl opravdu perfektní.

A jak už jsem říkala, není místo, kde bych se neztrapnila. Klučina, který byl s námi v kupé se koukal kamsi do oken. Tak jsem začala na sestřenku dělat gesta, že mě štve, že nejsou zavřeny dveře. Po chvíli mi napsala přes zprávu, že v těch oknech jsou naše odrazy. 👌 Ale to byl zatím slabý odvar, hádám, že mě toho čeká víc.

Naše první zastávka v Praze byla jakási salaterie. Jo obědvaly jsme salát. Byl sice dobrý, ale na můj vkus docela mastný.

Po tomto obídku jsme se šly podívat na staroměstský orloj. Jako vždy mě to naprosto uchvátilo. Miluju tyto věci ze starých dob a obvzlášť tato umělecká díla. No jo, umělci. Haha. Před orlojem byla zajímavá zvířata. No spíš lidí převlečení za zvířata, konkrétně lední medvěd a gorila. Nevím proč, ale přišlo mi to hrozně úchylný.

Poté jsme šly tam, kam jsem snila celou tu dobu, a to byl japan shop. Myslím, že je jasné, kde jsem utratila nejvíc peněz. Každopádně toho nelituju. Koupila jsem si pocky a se sestřenkou napůl mochi. A řeknu vám, to mochi je něco neskutečně dokonalého. Vážně jsem lepší sladkost v životě nejedla. Vypadá to asi takhle.

A pocky jsme si vybraly takové.

Jahodu a borůvku můžu vřele doporučit.

Poté jsme navštívily Pražský hrad, kde jsme byly důkladně prohledány jestli nemáme nějakou zbraň a co máme v batůžku, no mým jídlem jsem asi moc neohromila. Ale pustili mě.

Obdivuju ty typky, kteří před tím hradem stojí v zimě a nesmí se ani pohnout. Já bych umrzla hned po pěti minutách.

To, co mi vždycky vyrazí dech je katedrála sv Víta. Řeknu vám, tahle stavba je něco opravdu neskutečně krásného. K ní se vždycky ráda vracím a i když ji vidím už po několikáté, vždycky mě ohromí stejně.

Po této úžasné části jsme navštívily Lennovovu zeď. Řekla bych, že i tohle je dost obdivuhodné, zeď, určena pro umělce. A musím i zmínit, že nás překrásný Němec požádal, abychom mu udělaly pár fotek. Překvapilo mě, kolik do nás dál důvěry, když nám dal do rukou svůj mobil, ale co bychom pro takového fešáka neudělaly, že jo. Pro naši smůlu šel pak jiným směrem.

Takhle jsme šly dohromady už asi tři hoďky a mě začaly dost bolet nohy. Je běžte po Praze v podpatkách, je to libovka. Ale mám proto skvělou výmluvu, nemám jiné zimní boty. Takže jsme šly do, pro nás, nejbližší kavárny.

Naše peněženky plakaly. Tak drahý čaj a horkou čokoládu jsme ještě v životě nepily. Doufala jsem, že za tu cenu mi k tomu aspoň dají i ten hrnek. Ale bohužel, nedočkala jsem se.

Navštívily jsme i obrovské hračkářství Hamley's. Byl to zajímavý zážitek a vrátily jsme se do našich dětských let, které jsme zakončily jízdou na klouzačce z třetího patra až dolů.

Jako správní ostraváci jsme tuto pouť zakončily mekáčem, jak jinak. Ale vzhledem k tomu, že jsme měly ještě čas, tak jsme se rozhodly podívat se na tančící dům.

Tuto stavbu jsem viděla poprvé naživo a nestačila jsem se divit. Je to opravdu zajímavé, jak je to postavené. Líbí se mi to.

Poté jsme chvíli bloudily metrem a nakonec se dostaly na nádraží, ale pořád jsme měly hodinu čas. Ale naše nohy by už nezvládly další "túru", tak jsme si jen sedly a čekaly, až ohlásí nás vlak.

A takto náš výlet skončil.