Tentokrát jsem měla zajímavý výlet do vesnice Milostovice, abychom zde našly kovárnu. Jela jsem tam z důvodu, abych natočila svou maturitní práci.

Jely jsme se spolužačkou Klárkou, která se mnou byla i v Olomouci. Měla být mou herečkou. A svou roli sehrála fakt dobře!

Vyjeli jsme hned z rána. V podstatě jsme ani pořádně nevěděly, jak se tam dostat. Ano busy a vlaky jsme měly zjištěné. Ale nevěděly jsme, kde se kovárna ve vesnici nachází. Nebo jestli jsme vůbec vlezly do správného autobusu.

Hned první problém byly drobné. Ano, jeďte do Opavy bez drobných a jste v koncích. Každý autobus měl u řidiče jakousi "kašičku"? Nevím jak to nazvat. Do které nahážete 13 korun a můžete jet. Jo první várku jsem platila já, jelikož Klárka měla jen padesátku v celku a stroj nevracel peníze. Hezky jsme začaly.

Poté jsem si vysloužila seřvání od ženské, že na zastávce se nesmí kouřit. Ano madam, já o tom vím a respektuju to. Proto jsem taky na zastávce nekouřila. Zastávku máte to, co je čarami odděleno. Když jste mimo, jako zastávka se to už nebere. Děkuju za pochopení.

Autobusem jsme jely asi nějakých dvacet minut, ve kterých jsme řešily, jak kovárnu najdeme a jak to všechno natočíme.

Když jsme dojely do Milostovic, myslely jsme, že umřeme zimou. V půlce dubna tam sněžilo. Celkově, abych pravdu řekla, nám počasí nepřálo.

Přes dlouhé uvažování, kudy se vydat jsme vytáhly mobil a hledaly přes mapy a vydaly tam, kam nás mapa směrovala.

Už jsme byly na okraji vesnice a ze zoufalství už jsme chtěly panu kováři zavolat s tím, že jsme zabloudily. Když tu si Klárka všimla za plotem budovy s obrovským logem Kovárna Milostovice. Jo, jak jsme to mohly přehlédnout?!

I tak jsem panu kováři volala s tím, že přijdeme dříve. Bohužel musel na půl hodiny odjet a hned jsme je potkaly u brány kovárny, s tím, že zrovna odjížděli.

Ale v kovárně byli ještě dva kováři, tak jsme tam nakonec šly. Nabídli, ať si prohlédneme dílnu. Prohlížela jsem si každý detail, i to jak pracovali. Oba na něčem dělali, bylo to fascinující to pozorovat. Žhavé železo a jiskry, bylo to kouzelné a vážně fascinující. Pardon, že se opakuju.

Když se kovář, se kterým jsme byly domluvené neukazoval, tak jsme to nakonec natočily a tím, co tam byl. Byla s ním dobrá spolupráce a hodně nám o tom řekl. Dokonce si Klárka vykovala srdíčko. Takže zajímavý zážitek.

Poté jsme se rozloučili a vydaly se zpátky na autobus. Což jsme chvíli zase bloudily, jelikož nás zmátla cedulka. Ale našly jsme to!

Ještě jsem si utrhla větvičku sakurového stromu a vydaly se domů. A ano, opět jsme měly problém s drobnými.